ijcro komentáře u knih

Je to takový románový vzor. Udržet si povědomí kdo-je-kdo je umění nejen u Agathy Christie, ale i v tomto románu. Než jsem se pustil do čtení, a to je už hrozně dávno, to jsem ještě studoval grafické techniky na II. stupni LŠU, tak jsem už měl za sebou jistý historický exkurs do renesanční Itálie, alespoň co se týká všeho kolem tehdejšího umění.

A tuto knížku není možné číst po pár listech, po kapkách. Musí se přečíst na jeden zátah. Já tomu obětoval dva víkendy, to abych ji přečetl dvakrát a lépěji porozuměl.
Ta obsáhlost je možná na škodu, autor se snažil zasáhnout co největší prostor kolem Mistra. Jako když se ptáčník trefuje brokovnicí do hejna s projektily na drobné ptactvo.
Tím pádem je Michelangela v díle méně než slibuje anonce.

Je to prostě něco jiného než dnešní přímočaré životopisy, které jisté aspekty života taktně pomíjejí. A proto to za přečtení stojí! Dávám plus!

27 01.11.2023

Skvělé příběhy, jsou poučné i veselé a hlavně, jsou dostatečně krátké. Rád jsem je pročítal už jako starší školák a velmi se mi líbily ilustrace Cyrila Boudy, vtipné, výstižné a neobyčejně groteskující obrázky.
Doporučuji a dávám plus *

11 14.05.2023

Na knihu lze nahlížet z různých úhlů, třeba jako na výpověď úspěšného muže, kterému už chybí síla k dalším milostným dobrodružstvím a tak svým svérázným, až sexistickým způsobem rekapituluje vlastní život. Možná je to tak trochu kritika amerického způsobu života konce čtyřicátých a raných padesátých let a je také zrcadlem k chování amerických žen k úspěšným mužům. Stojí to za přečtení, i když je to dlouhé a poněkud i nudné. Je to prostě sdělení o době a lidech, kteří spřádali svůj americký sen a snažili se v oněch kulisách udržet sebe co nejdéle.

17 09.03.2023

Snad není jediná knížka s Daglieshem, aby nebyla rozvláčná, ukecaná a tak divně komplexní, jak se dneska říká. Každopádně, kdyby byla psána stylem René Lodge Brabazona Raymonda, bylo by to multi supeéér!
Ale i tak, doporučuji :)

16 09.03.2023

No, někdy jsem měl chuť podat Benovi lopatu, aby si ten hrob vykopal hlubší nebo aby Kate na tu lopatu posadil... Já bych jí tedy aspoň přetáhnul.

Do Rosamunde Pilcher má ještě Kathryn daleko.

10 09.03.2023

Je to naturalistický detektivní thriller o bezbřehé nenávisti a šílející pomstě plynoucí v poklidném vyprávění. Děs je vyvažován specifickým humorem, který zas až tak humorem není. K toku příběhu je potřeba najít cestu a správně ho uchopit. Některé věci nejsou přímo vyslovené, ale o to větší zájem vyvolávají a je těžké si vůbec představit, že tohle by se v Dánsku mohlo skutečně odehrát.

39 09.03.2023

Kubín byl velmi dobrý vypravěč a nejinak je to i v této sbírce. Doporučuji :)

12 09.03.2023

Na tomto souboru je nejzajímavější tehdejší náhled na obsah her devatenáctého století, aneb o čem to tehdy vlastně bylo. Jako bonus je i faktografický materiál o autorech, což bych asi ocenil v dobách za školními škamny...

7 09.03.2023

Musím potvrdit, je to humor minulosti, zakletý někde v osmdesátkách :(

10 08.03.2023

Musím velmi pochválit, je to jiný svět, svět za zrcadlem, s velkou nadsázkou a obrovskou kupou optimismu. Právě ten optimistický výhled mi v mnohých podobných alternativách chybí. To, co může potenciálního čtenáře znejistit, je v mnoha případech velmi realistický popis situace své doby, který svými klíčovými fakty připravuje následné odštěpení příběhu.

Má to ale jedno minus, stojící mimo vlastní text: cynický našinec sešněrovaný historickou zkušeností tomu nebude chtít uvěřit. Možná je to důvěřivě dětinské, možná je to i neumělý pokus šikovně naroubovat na časovou linku nějakou alternaci a nastavit zrcadlo poraženectví a české malosti poukázáním na jiné ideály, ale i tak je to dobré čtení, pokud čtenář (= tedy i já) přijme nastavené mantinely tak, jak jsou autorem zamýšleny a nebude v příběhu hledat něco víc. Dávám plus.

14 27.01.2023

Příběh sám je takové zvláštní blouznění v dlouhých odstavcích, určené inteligentním chaotům s nutkáním dočíst každý další, relativně dlouhý odstavec.
Svým způsobem je to dost obtížný text, jak už jsme u Nesvadby zvyklí a dost poplatný tehdejšímu vidění světa. Na svou dobu to vyšlo v úctyhodném nákladu padesáti tisíc výtisků, takže se toho povaluje po antikvariátech určitě ještě hodně.
Nevím jestli bych to doporučil dnešnímu čtenáři, nečetlo se mi to dobře tehdy a dneska o nic líp. :/

9 08.11.2022

Tuhle knížku jsem miloval, a několikrát si ji v knihovně vypůjčil. Je to knížka pro děti ve správném věku, ovšem dneska jsou reálie poněkud posunuté, cynické a svým způsobem i bizarní. Ale jo, vzpomíná se na ni pěkně, pro nostalgity možná už jen na zamáčknutí slzy :) ale doporučit bych si ji už asi nedovolil.

11 22.08.2022

Vždycky, když si vzpomenu na tuto knížku, vidím obrázek Josefa Čapka z obálky (ve stejném stylu jak z Devatera pohádek). Krásná vzpomínka, která dneska zůstala zasunutá někde v zadu v knihovně. Přinesla s sebou zvláštní kouzlo doby stejně jako Bosí rytíři od Oty Šafránka, které jsem četl v ten samý čas, coby třeťáček, v té době stále zápasící s krasopisem a plnicím perem...

Srozumitelnost ale klesá s časem, a dnešní děti už asi nic z příběhu nedocení, pokud mu vůbec porozumí.

34 22.08.2022

(SPOILER) Kniha tak trochu klame názvem, kukátko je spíš jen mnohovrstevným sklíčkem z pryskyřice, vzdáleně podobné jantaru (aby byl vidět Prach). Stejně jako kniha. Ovšem těch vrstev má kniha víc. Poměrně kompaktní příběh předchozích dvou dílů rozšlehala do mnoha linií, které se ke konci zase tak úplně nespojily. Z esoterického pohledu by to mohlo být v pořádku, tragédie je všem bytostem vlastní. Ovšem z logiky věci jsou některé úvahy, důsledky i počínání aktérů až nelogické (záleží na tom, jakýma očima na slepenec příběhů pohlížíme) a v určitých okamžicích naprosto nevěrohodné (Lyřiny rodiče?). Vůbec se mi zdá, že v tomto dílu byly některé charaktery posunuty do roviny, které nekorespondují s předchozím vývojem postav.

Lyra je prostě umanutá Lyra a Will je divoký Will. Občas pronášejí moudra, která ne úplně šikují k mladším náctiletým a svým způsobem jsou odsouzeni k samotě. Ale budiž, v záblesku první lásky je to asi v pořádku.

To, co bylo v předchozích dílech lehce pominutelné a pořád se dalo poznat, kde je nahoře a kde dole zde vystupuje rušivě. Jsou to kulisy světů! V některých okamžicích se mi zdálo, jako by mezi světy nebyla jen okna, ale doslova celé řeky (vzdušné i vodní), kterými lze proplout doslova kamkoliv, třeba i do nicoty nebo do říše stínů a zase zpět. Pronikání démonů s každým novým otevřeným oknem ještě mohu pochopit, zvlášť otevírala-li se pouze jedinečným nožem, ale průchody pro celé armády? Prolnutí světů bez oken? Tady autor kulisy dost ohnul. A nebeská mechanika měla taky nějaké svoje podivné zákonitosti, vypadala spíš jak scénář pro komiks (už jen scéna anděla, topícího kněze v řece, je bizár sám) neb jen andělé umí cestovat mezi světy bez oken. A myšlenka prolnutí světů byla tím vlastně úplně opuštěna. Dokonce to na mě v jistých okamžicích dělalo dojem, že se autor vzhlédl ve steampunku a využil jej třeba v popisu vzducholodí nebo válečných strojů.

Pullman chtěl chytit do jedné dlaně hodně much a díky tomu příběh vyznívá jako nedopovězená, nedokončená bajka, která vlastně končí s nadějí, ale spíše smutně. Od určitého okamžiku jsem dokonce čekal, asi jako všichni, že si ve finále Lyra a Will vymění své daemony

Text samotný je čtivý, jen trochu rozhozený jak listy salátu. Váhám pouze s doporučením.

11 27.07.2022

Putování Lyry v dalším díle posunulo laťku ke starším náctiletým, je temnější, je rozvětvenější a navíc nesleduje jen jednu příběhovou linku. Je to prostě jiné vyprávění posunuté do jiných reálií…. Na jednu stranu se místy tváří skoro jako špionážní thriller a na druhou ho lze považovat za čistokrevnou fantasy se svými světy a svými zákonitostmi a lehkými nelogičnostmi. Osudy Lyry a nového hrdiny Willa se v jistém bodě protnou, a v tom okamžiku se ukáže několik důležitých staronových hráčů v rozehrané partii, kteří hrají ale jinou hru podle svých pravidel.

Will, ač se všemožně brání svému údělu a snaží se soustředit pouze na svůj cíle, jako by byl už předurčen k nové metě, k ovládnutí nejostřejšího nože k otevírání oken mezi světy. Je na čtenáři, jestli bude průchod považovat za nějakou specifickou červí díru, anebo jen za bránu do dalšího, fantaskního světa. I tak se zdá, že přechod z jednoho světa do druhého je pro člověka či jinou bytost stejně jednoduchý jako průchod turniketem v metru. Bohužel, ne každý s sebou ve své zvědavosti nese jen dobrotu, lásku, a pochopení, ale mnozí taky zlobu, nenávist, zášť…, a vůbec spoustu dalších negativních vlastností.

Každopádně, text se čte velmi dobře navzdory lehkým chybkám, což ale nemůže odradit nikoho, kdo jde po příběhu, není-liž pravda?

Doporučuji!

15 26.06.2022

Dějová linka příběhu pro mladší náctileté sic, ale mířící i na starší čtenářstvo, je přímočará, bez nějakých vedlejších smyček a zákrutů či – nedej bože – filozofických obratů. Svým způsobem uvěřitelný svět proměňujících se daemonů, jako průvodců lidí, mluvících ledních medvědů a bytostí jiných sfér, je umně vyprávěný a velmi plastický. Skvěle se čte a plyne jak horská bystřina. Rozhodně doporučuji sdílet s Lyrou její cestu za pravdou a poznáním třeba i do jiného světa.

Film bych asi s knihou nechtěl nesrovnávat, poněvadž rysy aktérů dostávají až příliš konkrétní rysy a příběh sám ztvrdne do filmových kulis, ať je jakkoliv skvěle vizuálně povedený. Ale je to jen přiohnutý derivát příběhu, který už bez ohledu na hvězdné obsazení nedošel k pokračování, i když nakročeno pootevřeným koncem měl vrchovatě.

Všiml jsem si množství kritik, které prý srážejí český překlad na úroveň dětské literatury a mnozí předčtenáři doporučují číst v originálu. Tohle posoudit nedokážu, ale zřejmě se to týká více knih, kdy překlad dostatečně nevystihuje podstatu příběhu (stačí jen vzpomenout české překlady jmen v HP). Na druhou stranu v tom lze možná vidět tak trochu zdokumentovaný úpadek překladatelské činnosti, selhání jednotlivce, nicotnost našeho jazykového prostoru a ekonomickou neschopnost některých nakladatelů v honbě provozních úspor zajistit výstižný překlad.

25 23.06.2022

Příběh je veden klikatě jako pylové zrnko na kapce vody, sem tam s mírně infantilními dialogy a v dobových kulisách tak trochu Belle Époque...
Čtenáře může zmást, že Sanders není úplně tím nejostřejším nožem v šuplíku, i když je uveden v anotaci.
Každopádně příběh má dva antagonistické, poměrně dobře prokreslené protihráče, ale o tom druhém se dozvíme ryzí pravdu až skoro v polovině knížky. A trocha nezbytné exotiky v příměsi, něco mírné lovestory, ale hlavně hodně hrátek "kdo s koho" v honbě za příslibem nezměrného bohatství. A nakonec poněkud neočekávaný závěr (možná s podvědomě implementovaným happyendem), ale pohádka to zrovna není, jasný pane.

Možná je děj předvídatelný, možná naivní, ale zachoval si jistou noblesu (bez dnešních, detailně popisovaných, naturálních brutalit, zvráceností a sériových vražd), a je vzdáleně podobný příběhům třeba Arsène Lupina...

Dal jsem příběhu šanci a nejsem zklamám :)

11 04.05.2022

Četl jsem ji jako školáček, rozsekanou do kapitolek v časopise - tuším, že to byl Ohníček, ale nejsem si jist - a byla to fajn jízda. Když jsem ji četl z knihy po letech svým dětem, mělo to pořád určité kouzlo a přece jenom už vyprchala ta zvědavost, s jakou jsem ji poprvé četl sám. Prostě se na to dívám jen jako na veselý, nekonvenční (a to byl už i ve své době) příběh malé vydrzlé holky, která je svá a kašle na nějaká pohlouplá společenská pravidla a se svým fan klubem zažívá neobyčená dobrodružství, která se ale jiným očím mohou zdát jen sledem prostých lumpárniček.

Doporučuji (samozřejmě v tom správném věku)

:)

29 29.04.2022

Mrtvé oči nejsou úplně mrtvé a v nezapomenutelném, ale vytříbeném, byť mnohdy úsměvném jazyce dvacátých let dvacátého století (četl jsem předválečné vydání) vytváří nezapomenutelný kolorit laciných příběhů té doby, kdy ženy byly ještě dámy, o které by se každý pořádný gentleman postaral stejně dobře jako o anděla spadlého z nebe.

Vyznání lásky je víc než zvláštně romantické a jen dokresluje jistou společenskou úroveň (samozřejmě v kontextu doby, kdy se ještě dbalo na dobrou pověst). Pokud tento příběh někdo řadí mezi brak (a jisté znaky brakovky to má), tak je to brak sepsaný víc než dobře, skvěle se čte, některé jazykové obraty jsou dneska poněkud neobvyklé a jako v každé podobné storce dobro zvítězí nad zlem a láska bude naplněna mírou jistě vrchovatou.

Prostě je tam všechno: láska, romantika, dobrodružství, zauzlované tajemství, bezmezné až šílené zlo, zlověstné kulisy vražedného domu, věhlasný detektiv i krásná a chytrá žena..., co více si přát?

Doporučuji :)

23 15.04.2022

S odstupem let na to pohlížím spíš jako na svéráznou agitku v alternativním světě, kde je ve své bublině zaklet odraz všech neřestí sovětské společnosti s vylhaným dobrem nějakého lepšího (rozumějmež sovětského/komunistického) člověka, než na nějakou historickou fresku zasazenou do paralely středověku. Beru to prostě jako historický exkurs, jak tehdy muselo vypadat tvůrčí psaní.

Na straně druhé zůstávají ony filosofické otázky, platné až do dnešních dnů. Je otázka, zda lze bez ztráty kytičky vstoupit někam, kde nás moc nemusí, a provést radikální denacifikaci, střihnutou lehkou demilitarizací. :(

Je to ale napsáno počátkem šedesátých let minulého století, v ovzduší zostřené studené války, po raketové kubánské krizi, po intenzivnění války herbicidů a defoliantů ve Vietnamu... odpovídá tomu i režimně podbízivý jazyk samotných autorů, jen aby dílo prošlo bez nějakých svévolných cenzorských zásahů. Ten, kdo alespoň část tohoto údobí (v Československu) nezažil, nemůže plně pochopit ani jazyk, a mnohdy ani podivné úvahy autorů. Býti bohem je prostě těžké a tím sovětským zcela nemožné...

Svět se sice pootočil, ale určité jazykové konstrukce nám v jistých úvahách zůstaly, stačí si přečíst třeba něco z nové doby od Liou Cch-sina...

Dodatek:
Myslím si, že nelze srovnávat tento příběh s příběhy Sapkowskiho. Je to jiný svět z jiného výchozího (a nejen kulturního) bodu, jeho díla vznikala později než Strugackých a za jiných geopolitických podmínek a bez cenzury.

13 12.04.2022