hvozdik komentáře u knih

Asi jsem moc rychle za sebou sáhla po další Třeštíkové. Psát určitě umí. Svižně, rychle, nápaditě. Sarkasticky a taky jízlivě melancholicky, hořce něžně i hořce ostře. Tentokrát ale už nebavilo a nepřekvapilo.

6 29.08.2023

Josefínu se mi ani nechce hodnotit jako beletrii, proto asi jen ty dvě hvězdy. Sled velmi vtipných slovních hříček a komentářů, které chcete slyšet o dnešní době, bych klidně hodnotila pěti hvězdami, pokud by to bylo v kategorii vtipných slovních hříček a komentářů o dnešní době. Umět přesně s humorem a nadhledem dotáhnout pointu není snadné. Dát už tak dobré pointě pointu je pak docela umění. A to je i důvod, proč si Josefínu přečíst. Mě (a ani nevím proč) opravdu pobavilo průhledná - sytá - hladová.

2 26.03.2023

(SPOILER) Island, sopky, erupce, všechno dobrý. Jen ten milostný vztah byl tak slizce povrchní a tak urputně trapně se vyvíjející, že za mě teda celou knihu naprosto znehodnotil a z hlavní hrdinky, která měla být zjevně sympatická, udělal opravdu tupou osobu. Úplně poslední kapitolu si autorka taky mohla odpustit. Srdceryvný závěr už nemohl zmírnit napáchané škody, spíše se mi z něj udělalo nevolno. Nevím, jestli byl záměr to na úplném konci co nejvíce pocitově vyždímat, dostat do toho osud, životní odplaty atakdále, každopádně drastičtější rozřešení už vymyslet nešlo. Zlaté nedořečené konce. Nelíbilo, naštvalo.

3 16.03.2023

Chvílemi už se mi ty atmosférické popisy bouřkových mraků a větru, co trhá slova od úst, zajídaly, ale jinak i třetí část drží dobrý vypravěčský standard.

4 09.02.2023

Tahle kniha má na začátku obrovský potenciál velmi zajímavého příběhu. Ne že bych se vyžívala v psychologických rozborech podivínů, ale tady zrovna mám dojem, že hlubší prozkoumání zákrut lidské duše by "prvočíslům" jenom prospělo. Výsledkem je jistě atraktivní vyprávění, ale, jak už zde někdo psal, vše nakonec sklouzne po povrchu a je z toho jenom taková story.

2 11.02.2022

Skrytý povídkářský klenot. Doufám, že toho Argo vydá více.

7 25.11.2021

Chtěla jsem si přečíst nějakou oddechovku, no a pak jsem na doporučení zvolila Plovárnu. Prý to pohladí po duši, říkali. Tahle věta mě vždy odradí, ale knihu už jsem bohužel držela v ruce. Opravdu jsem se snažila, nakonec jsem to ve 3/4 vzdala a po strašně dlouhé době něco nedočtu. Je to tak úmorně sladkobolné, průzračně předvídatelné a tak neuvěřitelně nudné. Jednu hvězdu dávám, protože se nehodí, abych zástupu milých lidí s předobrými úmysly dala to nejhorší hodnocení.

2 24.11.2021

Kdybych už předtím nečetla další věci od Kariky, tak možná ještě jednu hvězdu přidám. Smršť je až na to závěrečné blouznění čtivá, ale už je to takový slabší odvar Trhliny, psaný přes stejnou šablonu. I tady je v hlavní roli lokalita s výskytem paranormálního jevu a v ní skupina odvážlivců, kteří se snaží s tímto jevem racionálně popasovat. Napětí a i celý příběh ovšem fungovaly v Trhlině o poznání lépe.
Teď mě akorát napadá, že další knize od Kariky se už raději vyhnu, nebo se začnu bát jezdit na Slovensko.

4 30.09.2021

Výborné čtení. Pohlcující. Některé dějové linky se mohou zdát přehnané a přitažené za vlasy, ale ta knížka má takový náboj a atmosféru, že některé nedokonalosti už pak nejsou podstatné. Je to jeden z těch příběhů, pro které stojí za to číst.

9 11.09.2021

Začátek velmi dobrý, srdcervoucí a naléhavý, otevírající spoustu témat, ale velmi brzo se vše zvrhává v rychlou zkratku, ústící v prvoplánový filmový scénář.

2 08.09.2021

Úplně poprvé mě opravdu nebavil Hájíček. Spousta křečovitých dialogů, krkolomných scén a do očí bijích oslích můstků. V hlavě mi nejvice utkvěly ubíjející popisy neustálého přejíždění hlavní hrdinky autem nebo autobusem do Prahy, do Přídonic, do Krumlova, do Přídonic a zase znova tam a zpět. Románek s mladíkem mi připadal vyloženě špatně odvyprávěný a koncovka s dobrodruhem už byla skoro mimo moje chápání. Hájíček umí psát řemeslně dobře, ale tentokráte tomu chyběla plynulost, věrohodnost, a měla jsem často dojem, že sám autor při psaní tápal a škrtal a stejně to nepomohlo a na výsledku je to znát.

8 07.08.2021

Chtěla bych dát lepší hodnocení, protože hlavní zápletka s vínem není zas až tak špatná. Ale všechno kolem je tak plytké, tak nějak hloupě odvyprávěné a tak strašně nereálné. Věděla jsem, že sahám po knize typu romantické letní klišé, ale bylo to bohužel klišé úplně a pořád. Připomnělo mi to filmy ze třicátých let, kde vyjde najevo, že on je její sestra a falešný strýček, který není nakonec lupič, si vezme svoji neteř, která není jeho teta, hlavně ale, že bude happy end.

3 25.07.2021

Kdybych se nacházela v určitém období svého života a řešila určité věci/vztahy, tak si asi dovedu představit, že budu nad Rozhovory s přáteli jásat a budu se ztotožňovat a budu soucítit a rozjímat, jak je ten život někdy drásavě bolavý, a jak v tom nejsem sama. A tímto komentářem se teď nechci opravdu nikoho dotknout. Prostě bych řekla, že Rozhovory napsala holka kolem dvaceti pro holky kolem dvaceti. A v této kategorii je to fajn kniha. Někoho jiného může ale neustálé řešení se, plácání se ve vztazích a určitá absence nadhledu a tim i hloubky docela nudit. Na hlavní hrdince je každopádně zajímavé, že nikdy neříká to, co by chtěla říct, ale říká zásadně to, co vlastně říct nechce, což je ve výsledku dost na palici. Za zmínku stojí i její ne příliš uvěřitelná afektovana kamarádka. Závěr je tak trochu pitomý, příběh se otočí kolem své osy a ocitne se skoro ve stejném bodě, kde začal, a jediný rozdíl je falešný pocit happyendu a sílící dojem, že autorka se v tom ke konci už taky slušně plácá.
Mimochodem neuvozovat přímou řeč mi vůbec nepřipadá originální, je to spíše dost matoucí a nepřišla jsem na to, jak to textu prospívá.

8 26.06.2021

Není nadto sáhnout po čase po velkém románu. Nadšení převeliké a vřele doporučuji. Irving to jednoduše umí a poklona i překladateli.

5 15.04.2021

(SPOILER) Když do jedné knížky nacpete krizi partnerského vztahu po porodu, složité kamarádské vztahy, domácí násilí, umírání partnera na nevyléčitelnou nemoc, pohlavní zneužívání dítěte, smrt rodiče, sebevraždu 2x, alkoholismus, deprese z vlastního těla, infarkt otce, dětská traumata, tvrdý svět ponikání, dluhy, dědictví, pokus o nevěru, zapomněla jsem na něco? Co z toho asi tak může vzniknout? Maglajs. Nebavilo, nechytilo, nedojalo. Akorát jsem dostala averzi ke slovu "špitnout", protože všechny ty uvzdychané ženy v tomto guláši se neuměly normálně vyjadřovat, a tak vždy něco špitly. Ach jo. nedoporučuji.

9 15.04.2021

Asi to nebylo úplně špatné, jinak bych to tak rychle nepřečetla. Ve zkratce: čtivé, ale plytké zároveň. A nejsem si úplně jistá tou iritující mluvou náctiletých. Takhle vážně někdo mluví?

1 17.02.2021

Nezaměnitelný novinářský styl. Až při čtení jsem zjistila, že pan Řezníček je mimojiné mistr originálních a vtipných metafor. Skoro jsem slyšela jeho hlas. Jinak pro mě skvělý náhled do "trumpovské" éry.

3 13.02.2021

Och, krása. Věřím jí každý recept, že je lety ozkoušený, opravdový. Z množství knih o pečení, které jsou u nás k mání, je tahle opravdu jedna z nej. Listujete a říkáte si, tohle zkusím, tohle taky, taky a taky, což se u ostatních kuchařek z důvodů např. nedostupých surovin nebo náročných postupů, ne vždy stává. Jo a taky si teda říkám, kdy to tahle žena všechno stíhá. Jinak dobré fotky, skvěle vysvětlené recepty. Velmi doporučuji.

4 13.02.2021

Dobré. Vtipné, ironické, uvolněné, takové od srdce psané. Místy křehké a místy velmi osobní a bolavé. Zapeklitý příběh nehledejte, o to tu vůbec nejde. A tím líp.

6 27.01.2021

Možná jsem měla čtení této knihy nechat na jindy. Vůbec jsem se nedokázala začíst, poetika mě neoslovila a bez většího zaujetí jsem čekala na konec. Pardon, nepochopila jsem.

2 16.01.2021