huhuhu komentáře u knih

Krásné povídky, i když většinou smutné, někdy až tragické. Hlavním tématem je příroda (první polovina knihy je zaměřena na stromy, druhá na ptáky), ale vždy v nějaké souvislosti s člověkem, často je tam nějaká paralela mezi životem ptáka/stromu a člověka. Vhodné spíše pro pomalé čtení, většinou jsem četla jednu povídku večer před spaním.

3 05.12.2022

Oceňuji výběr silného a stále aktuálního tématu (ačkoli se děj knihy odehrává v 90. letech). Výborně napsaná byla hlavně postava záporáka Mirka. Není to, jak by člověk možná mohl očekávat, žádný hnusák a slizoun, ale naopak velmi charizmatický, zábavný a oblíbený člověk, kterého mnozí obdivují. Spoustu toho dokázal, mnohým dětem z „divadelňáku“ nahrazuje nefunkční rodinu a dává jim poprvé zažít pocit jedinečnosti a výjimečnosti. Navíc je to umělec, takže mu projde leccos, co by jiným neprošlo. Zároveň se ho ale všichni tak trochu bojí. Skvěle jsou ukázány manipulativní praktiky, které používá k tomu, aby dosáhl svých cílů, a až mrazí z toho, jak snadno mu všechno vychází a prochází (omotat kolem prstu si umí nejen děti, ale i jejich rodiče). „Divadelňák“ mi v lecčems připomínal sektu (naprostá autorita vedoucího, snaha o izolaci dětí od ostatních kamarádů apod.). Dále oceňuji i formu, kterou byla kniha napsána (využití divadelních dialogů pro promluvy dětí, které jako by stále jen něco hrály, „papouškovaly“, byly loutkami v rukou svého vedoucího), a povedené ilustrace.

14 18.11.2022

Vyzpovídat sourozence slavných byl dobrý nápad a provedení rozhovorů také velmi kvalitní. Akorát jsem asi v polovině knihy začala mít podezření, že už jsem ji někdy četla. Ale pamatovala jsem si jen některé střípky, takže jsem i tak se zájmem dočetla.

2 13.11.2022

Líbila se mi hlavní myšlenka, poukazující na to, jak se zažité stereotypy a vzorce chování v dalších a dalších generacích opakují a jak je těžké (až nemožné) se z tohoto koloběhu vymanit. Ale jak už psali někteří přede mnou - něco tomu prostě chybělo. Pro mě bylo hlavním problémem asi to, že příběh byl tak nějak předvídatelný a ničím mě vlastně nepřekvapil (a asi ani neobohatil). Ty zajímavé události se spíše netýkaly hlavních postav a rychle se přešly (příběh Amálky, Věrky...). Hlavní postavy vlastně jen dřely, stěžovaly si a nechaly se vláčet svým osudem... A jejich příběhy tak nakonec působí vcelku banálně a zaměnitelně s příběhy jiných lidí žijících v téže době.

5 08.11.2022

Vůbec se nedivím, že tenhle kluk je takový fenomén. Kromě toho, že dělá bláznivé věci (že se vypravil na pěší pouť do Jeruzaléma, ještě chápu, ale že šel v SRPNU!? a chodil i po DÁLNICÍCH?!), dokáže o nich i zajímavě a poutavě psát (a asi i vyprávět, zatím jsem neměla tu čest). Obdivuji jeho nadhled, smysl pro humor a to, že si žádným problémem nenechá zkazit náladu. A taky že si dokáže dělat legraci i sám ze sebe. Je pravda, že občas se v knize vyskytují i "pubertální" řeči, ale celkově je kniha na 22letého mladíka překvapivě vyzrálá. Navíc je super, že Láďa dokáže oslovit (a třeba i inspirovat?) široké čtenářské publikum.

18 31.10.2022

Na jednu stranu si říkám, jak tohle někdo mohl vůbec napsat a jestli byl normální... Na druhou stranu ale lze vzít novelu jako varování před tím, co dokáže zlo, když se mu nechá volný průchod, a ano, to je potřeba si stále připomínat - v 19. st. stejně jako dnes. Dále oceňuji, jak je ukázáno, že týrání mívá svůj postupný vývoj: začíná drobnými ústrky, postupně graduje, a když nikdo nezasáhne (a oběť si to nechá líbit), může dospět až k děsivé tragédii. Zajímavá je i postava otce. To je přesně ten typ člověka, který sice sám netýrá, ale ke zlu přispívá svou lhostejností. Vlastně je až děsivé, jak je ten příběh realistický.

10 31.10.2022

Není to lehké ani radostné čtení, ale stojí za to. Dlouho jsem se do knihy nemohla začíst, ale asi od poloviny jsem se naopak nemohla odtrhnout.

Nejdřív mi vyprávění o nejrůznějších kuriózních postavičkách žijících v jedné ulici asociovalo Povídky malostranské. Ale postupně do textu začíná pronikat prožitá zkušenost hrůz holokaustu i blížící se šestidenní válka (r. 1967) …

Kromě osudu postav je kniha plná filozofických úvah týkajících se smyslu života a víry v Boha. A přese všechno, co Židy potkalo, z ní čiší obrovská láska k životu.

5 27.10.2022

Jako kniha pro dospělé by to bylo perfektní. Trochu pohádkové, ale zároveň i dost realistické, k oddychu i k zamyšlení... Jenže jsem četla před spaním našim synům, druhákovi a školkáčkovi. Ten mladší vždycky hned usnul, takže absolutně netušil, o čem to bylo. Starší poslouchal, ale také moc nevím, co si z toho odnesl, protože kniha je plná strašně dlouhých souvětí, ve kterých se stěží orientuje dospělý, natož dítě. Příběh by byl celkem fajn, i ten rozvod rodičů by se dal... Ale ten drsný konec? To nestačilo, že Johanka přišla o tatínka? Kdybych to věděla, poslední kapitolu bych vynechala, takhle jsem se na poslední chvíli aspoň snažila přečíst to tak, aby to vypadalo, že maminka jen onemocněla...

2 24.10.2022

Nádherný, trochu pohádkový příběh, který dojme i pohladí na duši. Má sice trochu pomalý rozjezd, takže jsem dokonce zvažovala, zda vůbec číst dál, ale stojí za to vytrvat - pak už se kniha čte sama a člověku je líto, když skončí...

Je obdivuhodné, s jakou empatií a porozuměním autorka píše o romské komunitě. Až jim čtenář skoro začne závidět tu svobodu a volnost, rodinnou soudržnost s její přirozenou hierarchií, možnost svobodně vyjádřit radost i žal, schopnost nestresovat se a dosyta si užívat zpěvu a tance, posezení u ohně...

Úžasný čtenářský zážitek, moc doporučuju!

10 17.10.2022

Příběh má spád a kniha se čte sama, ale tak trochu jsem si připadala jako v nějakém seriálu z nemocničního prostředí, který je plný stereotypů a klišé. Navíc tam vlastně téměř nebyla žádná sympatická postava, hlavnímu "antihrdinovi" jsem v podstatě přála, aby ho z nemocnice vyhodili, protože se svou závislostí na alkoholu pro pacienty představoval riziko, ač to byl jinak neuvěřitelně nadaný a zručný chirurg. A samozřejmě nechyběl ten věčný negativismus, který je pro prózy P. Dvořákové už typický a mně osobně nepříliš sympatický.

12 13.10.2022

Seznámení s blahoslaveným Carlem Acutisem formou příběhu jiného chlapce, kterému byla též diagnostikována leukémie. Knížka je určena náctiletým čtenářům, což už dávno nejsem, ale i tak mě dokázala vtáhnout do děje.

4 11.10.2022

Super. Líbila se mi promyšlená kompozice, a to včetně propojení příběhu české studentky japanologie Jany Kupkové s textem japonského spisovatele Kawašity, potěšilo mě nahlédnutí do japonské kultury i studia japanologie na FF UK. Příběh je vyprávěn s lehkostí, má spád, dobře se čte. A inspirace "Murakáčem" je nepřehlédnutelná. :-)

10 03.10.2022

Velmi čtivá kniha, která má velký záběr (co se týče časového úseku, množství postav i zvratů v ději) a zaujme i svým stylem a kompozicí (využití Seifertovy poezie v názvech kapitol, náznak událostí v první kapitole a její propojení s kapitolou poslední...). Přesto mám pocit, že ve mně vlastně nic nezanechala, celé vyprávění působilo dost chladně a osudy jednotlivých postav mě příliš nevzaly za srdce. Zvlášť hlavní "hrdina" Václav Mánes byl takový "nijaký", pasivní, v podstatě nechal ostatní, aby řídili jeho život... Snad i proto celá kniha působí také trochu povrchně. Člověk si skvěle počte, ale to je tak všechno. Ale když člověk neočekává víc, jako oddechovka to je výborné.

16 28.09.2022

Nečekaně silná a čtivá prvotina tatarské autorky odehrávající se ve 30. a 40. letech 20. st., která mě zaujala jak exotickými reáliemi týkajícími se tatarské kultury (např. zajímavé mísení muslimské víry a pohanských pověr) a pobytu v pracovním táboře na Sibiři (ledová Angara, drsná a tajuplná tajga…), tak samotným příběhem.

Paradoxní bylo, že kruté podmínky cesty na Sibiř (způsobené vlastně spíše neuvěřitelným chaosem, neschopností a lhostejností než přímo snahou likvidovat přesídlence) a během pobytu na Sibiři byly pro Zulejku vlastně jen pokračováním života plného dřiny a útrap, který už znala z domova (surový manžel, krutá tchyně, tragický osud dcer). A ve vyhnanství dokonce našla leccos, co doma nepoznala – naplněné mateřství, přátelství, soucit, lásku… a především samu sebe.

Oceňuji též nejednoznačnou postavu velitele Ignatova a neotřelé líčení psychického stavu profesora Leibeho. Zjevování čarodějnice do příběhu (inspirovaného tatarskou vírou v nadpřirozeno) podle mého názoru skvěle zapadalo. Již méně mě zaujaly takové ty velké „filmové“ náhody, kterých bylo v knize několik. Ale to nic nemění na tom, že se jedná o román, který stojí za to si přečíst, i když to rozhodně není kniha na jeden večer…

10 22.09.2022

Oddechovka z církevního prostředí, kterou přečtete za dvě odpoledne, vhodná jak pro faráře (zvláště ty budoucí), tak pro farníky. Jde pochopitelně o nadsázku (zazděný farář), ale vlastně spíš než humorné mi to přišlo v lecčems trochu smutné (žabomyší války mezi farníky apod). A hodně k zamyšlení.

2 16.09.2022

Je škoda, že tahle kniha dost klame - obálkou i začátkem. Tváří se jako detektivka (až s hororovými prvky), ale ve skutečnosti jde o duchovní četbu. Takže chápu, že ten, kdo se těší na detektivku a není připraven na cokoliv duchovního, musí být nutně zklamaný.

Já jsem naštěstí věděla, do čeho jdu, protože kniha je v křesťanském prostředí doporučována jako pěkné vyobrazení Boží Trojice. Spíš mě tedy překvapil ten drsný začátek, který jsem nečekala. Ale je pravda, že ani tohle nekonvenční zobrazení Trojice mi nejdřív moc nesedlo. Asi si nerada Boha představuju nějak moc konkrétně. Ale je fakt, že když jsem si zvykla, v lecčems byla tato představa inspirativní a obohacující. A nakonec se mi ten příběh tak nějak zaryl pod kůži a jen nerada jsem se s ním loučila.

"Znamená to," zeptal se Mack, "že všechny cesty povedou k tobě?" "To vůbec ne," usmál se Ježíš. "Většina cest nevede nikam. Znamená to, že já půjdu po jakékoliv cestě, abych vás našel."

"Macku, to že vytvářím neskutečné dobro z nepopsatelných tragédií, přece neznamená, že ty tragédie inscenuju. Nesmíš si myslet, že když něco využiju, znamená to, že jsem to způsobila nebo že to potřebuju k dosažení svých cílů... Boží milost není závislá na utrpení, ale tam, kde je utrpení, ji najdeš v mnoha podobách a odstínech."

12 15.09.2022

Krásná, milá knížka plná příběhů o kohoutkovi a slepičce. Moc hezky se to četlo (příběhy jsou často založeny na opakování, což děti mají rády), 4letý syn byl nadšený. Teď jsem zjistila, že M. Černík napsal o kohoutkovi a slepičce ještě další knihy, tak se pokusím sehnat.

2 08.09.2022

Kniha mého dětství. Teď po letech jsem ji četla s 9letou dcerou, která si valašské dcerky také oblíbila. Sice už (při pohledu dospěláckýma očima) vidím, že po literární stránce tohle dílko není nic světoborného, a zub času také zapracoval, ale pořád tam je (stejně jako třeba v Kájovi Maříkovi) přítomná ta úžasná pohoda, bezstarostnost, naivita..., prostě všechno to, co patří k idylickému dětství.

7 02.09.2022

Milé svěrákovské počtení pro malé i velké.

2 30.08.2022

Komu se líbila chodská trilogie, toho určitě potěší i tento méně známý Baarův román, který se taktéž odehrává v jeho rodném Klenčí. Opět tvrdý život (nejen sedláků) na Chodsku v 19. st., krásná příroda, chodské nářečí, vyhrocené sousedské spory - tentokrát v rámci jedné rodiny (bratři Martin a Hadam Porazilovi) a nechybí ani postava kněze (Martin Porazil ml.).

3 30.08.2022