hrona
komentáře u knih
Zápisky z blázince
Miroslav Macháček
Přečteno formou audioknihy. Neskutečně dobrá interpretace Jana Vlasáka, chvílemi jsem měl pocit, že to vypráví přímo sám autor. Deník, který rozhodně stojí za to přečíst, ukazuje pana Macháčka jako velice složitou a komplikovanou osobnost,. Věřím, že soužití s ním, ať už rodinné, nebo kolegiální, rozhodně žádný med nebyl. Přiznám se, že ač si jeho herectví neskutečně vážím a jeho filmové role (bohužel divadelní už jsem nestihl) zbožňuji, na pivo bych s ním asi jít nedokázal. Ačkoliv by člověk v deníku díky prostředí čekal depresivní zápisy a stavy, nezdolná energie a silná osobnost, kterou pan Macháček bezesporu byl, z něj dělá dílko, které je velice svižné , nenudné a velice dobře čtené (poslouchatelné).
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Laskavé, milé, neskutečně trefné a myslím, že ještě na dlouhé roky stále aktuální. Témata jsou různorodá, nenásilná, svým způsobem naprosto obyčejná. S Markovým náhledem na svět naprosto ve všem souhlasím. Jednoznačně doporučuji pořídit si knihu v audio formě. (vydal Témbr) Sám pan Eben celou tuto knihu prezentuje svým přednesem, v režii Jana Jiráně a krásně podbarveno instrumentálním melodiemi Bratří Ebenů. Zážitek je díky tomu naprosto dokonalý, troufám si říct stoprocentní a všechny tyto úvahy jsou prezentovány přesně, tak jak je autor zamýšlel. Spousty knh mám tzv.na jedno použití. Tuto si myslím, že zařadím mezi osvědčené klasiky a minimálně ob rok se k ní s chutí vždy vrátím. Děkuji
Trhlina
Jozef Karika
Trhlinu jsem si netradičně poslechl jako audioknihu a musím říct, že mě atmosféra naprosto dostala. Výborný čtený projev Josefa Kaluži, autenticita starých nahrávek v podání pana Lichého a Davida Viktory je bravurní, hudební složka krásně do vytvářela celý obraz děje. Asi rozumím, tomu, proč se některým zde kniha zdá taková nijaká, jelikož autor hodně popisuje prakticky nepopsatelné, s každým podpořením typu,, a to jsme ještě nečekali co přijde,, osobně mě toto v knihách hrozně rozčiluje a proto se nedivím zdejšímu kolísavému hodnocení. Na druhou stranu v poslechu se tyto významy celkem v pohodě dají snést. Shrnu tedy - za mě doporučuji, pusťte si to ve sluchátkách.
Jazzová Odyssea: Od Karla Krautgartnera k Woodymu Hermanovi
Jiří Plocek
Velice příjemná a čtivá kniha. Pro fanoušky jazzu vřele doporučuji, zvlášť když si k tomu dáte sklenku vína a pustíte si k dané kapitole interprety a muzičku o které je řeč, je to přímo multimediání unikátní, fantastický zážitek.
Inspektor Prevít
František Niedl
Super, velice pobavilo. Hlavní hrdina je takovej neotesanej James Bond, který se dostane prakticky z jakékoliv šlamastiky. Styl a vyprávění mě moc bavilo. Doufám, že kniha nebude jediná.
Laco Deczi – totálně vytroubený mozek
Tomáš Poláček
Laco, Tomáš Poláček a jejich totálně vytroubenej rozhovor, velice dobře se to čte, je to živé, hodně svérázné a neskutečně zajímavé. Rozsekávala mě Lacova výchova Bartoloměje. Vřele doporučuji, nejen pro milovníky jazzové hudby.
Poselství ze Stínadel
J. Č. Grifin (p)
Poselství ze Stínadel je velice příjemné překvapení. Navazuje na předchozí díly a odkrývá nevyřešené otázky, které zůstávaly skryty a Šípákům se na ně nepodařilo najít odpověď. Velice dobře napsané, plné zvratů a atmosférou snad ještě temnější, než byl původní závěrečný Jestřábův díl. Jednoznačně doporučuji.
Vzpoura goliardů
Vlastimil Vondruška
Nový příběh pana Vondrušky není vůbec špatný. Tentokrát bych ale malinko oproti ostatním dílům vytkl, nadměrné množství hypotéz. Bylo jich opravdu hodně. Ale jinak moc fajn příběh.
Smrt budějovického hejtmana
Tomáš Sterneck
Tak tato kniha přátele ne, těšil jsem se na svěží detektivní dobovou detektivku, bo dobrodružství na základě reálných podkladů. Ovšem příběh mě doslova a do písmene unudil. Autor si vyhrává se slovy, souvětí na pět a více řádků pro něj není absolutně žádný problém. Ostatně celá kniha je psána jako jeden velký sloh. Problém je v tom, že když člověk začne číst začátek věty, na konci, už vlastně vůbec netuší, oč vůbec šlo. Tak tedy toho roku dvatisícesedmnáctého v září se mi po dlouhé době nepovedlo dočíst zdárně knihu do samotného konce, jelikož mě absolutně ve více jak polovině přestalo zajímat o čem příběh vlastně pojednává. Je to škoda, jelikož jsem se na tuto prvotinu velice těšil.
Ve službách mocných
František Niedl
Rytíři z Vřesova jsou pro mě tak trošku Hry o Trůny z českých luhů a hájů, samozřejmě v základech historických faktů, nejedná se o žádnou fantasy, ale ta doba a příběhy jsou prostě moc dobré. Zatím všechny historické knihy od pana Niedla( Platnéř, Hynek Tas ) i Vřesovští jsou prostě skvěle napsány a čtou se jedním dechem. Ne jinak tomu není ani Ve službách mocných, kde se začíná ve větší míře do dějů zaplétat i česká nejvyšší šlechta. Už se nemohu dočkat dalšího dílu.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Tak tato kniha se čte sama, byly chvíle, kdy jsem se chechtal až jsem měl slzy v očích, ovšem měl jsem i opačný problém, kdy určité dějové linie byly extra dojemné. Skvěle vyvážená knížka. Muž jménem Ove mě zkrátka dostal.
Lampionový průvod
Jiří Slavíček
Mám velice rád povídky z minulého století. Zejména padesátá a šedesátá léta a stejně jako Dejvice mají svého Šabacha Letenští mají svého Slavíčka. Z této čtvrti pocházím a je velice příjemné si dané lokace z povídek zakomponovat do příběhu, buď z dob, kdy ještě stály, bo alespoň představou jak a kde vlastně které lokace byli umístěny. S hlavním hrdinou Tédou jsem se již nesetkal poprvé, již se obevil v několika dětských knížkách a povídkách z Letné. Jsem moc rád, že k Šakalím létum a Svěrákovým příběhům přibyly do mých top další povídky které zachovávají podobného ducha, které vyloženě potěší a pobaví zároveň.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Za mou personu se žádná hitparáda nikterak nekonala. V celku tuctová severská detektivka, s dalšími rozervanými hrdiny, tedy konkrétně hrdinkou.
Bolest: Zima komisaře Ricciardiho
Maurizio de Giovanni
Vzhledem k tomu, že se jedná o Italskou detektivku, Některá jména dost splývají díky podobnostem. Ale je to celkem čtivé, a vrahoun také není hned k poznání. Co mě ovšem ruší, je právě daná specializace u hlavního detektiva., Zkrátka jeho vidiny mě dvakrát neoslovily, popisy mrtvolek a umřelých do případu nikterak nezapadají, ani s ním nesouvisící je to jev dle mého názoru naprosto zbytečný, naopak počet jmen se o ty mrtvé zdvojnásobuje, a působí zbytečný chaos Asi možná zkusím dát ještě jednu šanci jednomu případu a uvidí se co s touto sérií dále.
Loutkář
Wolf Serno
Kniha je velice poutavá a čtivá, je velice příjemný i fakt, že kniha není zahlcena velkým množstvím postav. Na rozdíl od většiny hodnotících zde, jsem do poslední chvíle netušil, kdo za tím vším stojí. Pravda, díky mé hlouposti, dozvěděl jsem se to dříve ale díky tomu, že před výstupem z tramvaje kdy jsem nechtěl začínat s novou kapitolou, jsem prolistoval knížku na konec a mé oči spočinuly na úplně poslední stránce knihy, nesoucí Poznámka na závěr. Tam většinou bývá poděkování, ovšem zde hned při první větě je prozrazen vrah i s motivem, k mému štěstí se již jednalo o necelých posledních padesát stránek do konce, ale být to dřív, asi bych s knihou švihl do kouta, jelikož to dost otráví. Takže malá rada, pro vás, kdo jste ještě nečetli toto dílko, dávejte si pozor, je veliká škoda, knihu číst s vědomím. Já se vrhám na další díl.
Svědectví inspektora Toufara a jiné povídky
Miloň Čepelka
Velice příjemné a napínavé čtivo. Přečetl jsem tuto knihu jedním, dechem ihned po knižním rozhovoru s panem Čepelkou ( Nedělňátko ) a musím říci, že po objasnění některých povídek, o kterých v knize mluví mě kniha velice bavila.
Fejsbuk
Ondřej Hejma
Z prvu jsem byl knihou naprosto nadšen, připomínala mi dejvické povídky, styl Šabacha. O kterém se také autor několikrát zmiňuje. Ovšem přeskakování v čase a opírání se až moc o politiku, mě přiznám se ke konci už dost nudilo. Uvidíme co vypadne v druhém díle.
Zločin na Zlenicích hradě L.P. 1318
Radovan Šimáček
Kniha je v celku zajímavá, trošku mě vadil styl psaní, v každé kapitole proběhne rekapitulace a shrnutí toho, co se zatím vyšetřující dozvěděl. Pro připomenutí v půlce knihy, je to fajn, ale na každé páté stránce se to stává malinko otravné.
Výjimeční lidé
Peter May
Tenhle detektivní román je celkem dost podobný Brownově Šifře M.Leonarda. Peter May zde z hlavního hrdiny Enza dělá obdobu dr.Langdona snad jen trošku více umírněnějšího. Kniha je čtivá i přes věčné francouzské názvy lokací a budov, které pro toho kdo nebyl v Paříži moc platné nebudou. Ovšem, pro mě, fandu Petera Maye jednoznačně doposud nejslabší prachobyčejný tuctový příběh.
Já, Poutník
Terry Hayes
V první řadě je třeba říci, že kniha je neskonale dlouhá, ale přes to drží pohromadě a nenechá Vás jí odložit a sáhnout po jiné. Krom tedy toho, že hlavní hrdina je asi tak stokrát dokonalejší, než sám agent s dvěma nulami a sedmičkou na konci, pro mojí osobu je velice rušivý element, toho, že pomalu u každé kapitoly, a že jich je v knize opravdu požehnaně, je konečná věta, která je opravdu rušivá. ,,a to jsem ještě nevěděl,co mně čeká,, nebo ,,v budoucnu se mi toto rozhodnutí mělo vymstít,, ,, at o ještě nevěděl, že to bylo jeho rozhodnutí poslední,, Věřte tyto věty číst 50x a za knihu je opravdu dost náročné. Ale abych jen tak nehanill. Knihu jsem opravdu přečetl na jeden zátah, i tak mi to trvalo celkem měsíc. Ovšem, krom zmiňovaných nedostatků - spokojenost.