Rozhodně doporučuji, není nad to přečíst si nějakou super knížku od Browna. Já prostě nevím, ale on mi padl do oka hned, jak jsem viděla fimy s Robertem Langdonem a zjistila jsem, že jsou to i knížky, tak jsem je musela přečíst. Sice jsou knížky silnější a mají víc stránek, ale snad u žádné kapitoly se nebudete nudit.
Šikmý kostel se objevoval na každé stránce s knihkupectvím, které sleduji na Facebooku. Říkala jsem si, že knížku každý chválí a že je to skvělá knížka, kterou si musí každý přečíst. Tak jsem samozřejmě neodolala a knížku si taky koupila. Četla se mi dobře, skoro nikdy jsem se nenudila a četla jsem knížku jedním dechem. Musím říct že dost pasáží mě i překvapilo, některé tam byly trochu zbytečné a slabší, ale to nic nemění na tom, že Šikmý kostel i já mohu doporučit už jen z toho důvodu, že se tyto historické události opravdu staly a Karin Lednická je skvěle zasadila do života obyčejných rodin. Rozhodně se těším na další díl!
Hodně lidem se pod slovem "karanténa" vybaví právě Covid 19. Ale kniha Karanténa je o jiném viru, který zabíjí lidi a jeho epicentrum je v Londýně. Kniha je spíše krimi, ale je v ní odrážená i zmiňovaná nemoc. Smutný příběh malé holčičky, která se nechtěně zapojila do celosvětové pandemie. Aby jedna společnost mohla "přežít" a nezkrachovala, musela vymyslet, jak zase prodávat a tak vypustili vir, na který už měli lék a mohli tak začít zase vydělávat. Kniha se mi líbila moc, byla to první knížka od Maye, kterou jsem přečetla (a taky snad nebyla poslední). Dávám 4*, knížka se mi četla sama, nebyla moc dlouhá, kapitoly byly krátké a navíc nemá knížka popsané stránky od shora až dolů, což je taky plus.
Jak okomentovat knížku, kterou jsem přečetla za dva dny? Prostě - WOW! To bylo něco! Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, těšila jsem se na další a další stránky a hrozně moc jsem se těšila, jak to bude pokračovat a jestli se Floyd s Pauliem dají dohromady. Část, kde se spolu moc nebavili nebo vůbec, byla smutná a chtěla jsem, aby byli zase v pohodě a spolu. Protože ti dva prostě k sobě patří! Úžasné čtení, rychlovka, kterou máte přečtenou hned. Oddechovka, sice letní tématika (během letních prázdnin), ale já jsem ji četla až teď a vůbec to nevadí. :o)
Před přečtením této knihy jsem o Životicích nevěděla, ani že se tam stala taková tragédie. O těchto menších vesnicích a jak to měly během války se obecně asi moc nepíše nebo nemluví. Karin Lednická příběh Životic popsala do své knížky a opravdu musím říct, že skvěle, čtivě, stručně, ale bylo tam vše, co čtenář potřebuje znát o tragédii, jak to bylo před ní, během ní a po ní. Jsou tam i fotky, což jen knížku vytrhne z klasického popisu a člověk má tak možnost vidět obyvatelé Životic, vesnici jako takovou a další zajímavosti. Při čtení ohledně tragédie jsem občas nechápala, jak mohli být Němci tak krutí, bezcitní, zlí a posedlostí vraždit hlavně nevinné jen tím, že nebyli Němci anebo měli kontakt s partyzány anebo (jako v případě Životic) jen "chutí po krvi". Dávám 5*, protože knížka byla prostě super, i když tragédie pěkná nebyla.
Určitě kniha, kterou musí každý přečíst, pokud se zajímá o smrt Djatlovovy expedice. I já jsem o zániku této výpravy, četla nějaké články, viděla fotky a taky jsem viděla video přímo s panem Lavayem na YouTube Badatelé, kde podrobně mluvil o této záhadě a taky o tom, že napsal tuhle knížku. Samozřejmě jsem si ji musela přečíst, takže jsem šla do knihovny a půjčila si ji. Knížka se mi líbila velmi, je tam spousta faktů, od začátku výpravy, až po otázky, jak a kdy a proč se to mohlo stát. Je tam spousta fotek, teorií atd. Některé pasáže jsem přeskakovala (např. popis rakety, vrtulníku, apod.), to mne moc nebavilo. Knížku jsem měla přečtenou za pět dní (na mě rekord!! :-D). Doporučuji, pokud Vás tato záhada zajímá. :-)
První knížka, kterou jsem od Cartera, přečetla. A byla jsem mile překvapena. Určitě si ještě od něj něco přečtu, protože se mi jeho psaní opravdu líbí, vtáhlo mě do děje a nemohla jsem se odtrhnout od čtení. Navíc jsem ani nevěděla, kdo je vrah. Opravdu jsem ani na chvilku netušila, kdo to je. A to je úžasné, protože jsou knížky, kde třeba vraha tušíte, máte nějaké postavy, které by to mohly být, ale tady vůbec. Rozhodně dávám 5*, protože jsem si ze čtení "sedla na zadek". Navíc je fajn, že Carter má sice další knížky, ale nemusím je číst po sobě, nenavazují na sebe, takže to je taky plus. ;)
Trochu jsem měla strach, jestli mne tak tlustá knížka bude bavit. Příběh Drákuly samozřejmě znám, viděla jsem i novější filmy na zpracování o tomto stvoření, které se bojí slunce, pije z lidí krev a jeho rány se hojí během mrknutí oka. Nikdy nestárne a dokáže se proměňovat na cokoliv. Příběh Brama Stokera mě opravdu velmi překvapil, líbil se mi od začátku do konce a ani u jedné části knížky jsem se nenudila. Když jsem se začetla, tak jsem nemohla přestat. Dracul si mě obmotal kolem prstu a takový strašidelný a hrůzostrašný příběh, který se opravdu stal, mi nedával spát. Jsem ráda, že jsem si knížku koupila, byť jsem si opravdu nebyla jistá, jestli se začtu. Nakonec ano a jsem ráda, že mám Draculu ve své knihovně. Bez rozmýšlení 5*!
O Černobyl se zajímám už docela dlouho. Viděla jsem spoustu dokumentů, fotek a četla jsem mnoho článků o této katastrofě, která postihla celý svět. Knihu jsem ale ještě nečetla, dokud jsem nenarazila na tuto. Začátek knihy a vlastně skoro celá půlka knihy mě bavila opravdu hodně (bavila nemyslím dějově, ale že se mi četla dobře). Kniha je uprostřed proložena fotografie, což se mi líbí ještě víc. Mám ráda, když můžu vidět v knize nějaký obrázek, např. osoby, o které kniha vypráví nebo nějaké místo, které je zde popisováno. V případě této knihy se jedná o skutečné fotografie pořízené před katastrofou, během ní i po ní. Je to opravdu historie jaderné katastrofy, je zde popsané doopravdy vše. Jak Černobyl vypadal a fungoval před havárií, co se vlastně 26. dubna 1986 stalo a co se dělo po havárii. Je zde popisová dopodrobna i funkce komunistické strany tehdejší SSSR a její rozpad. Politika hrála v roli Černobylu velkou roli a proto je na mnoha stránkách vysvětlena její chod a pád. Tyto části mě už tolik nebavily, ale chápu, že měly s havárií mnoho společného. Hlavně se mi líbí ta časová linie, která se protíná celou knihou. Konec knihy poukazuje až na rok 2017, což je jen před dvěma lety, takže čtenář opravdu "jede" celou historií Černobylu až donedávna.
Od Štěpána Javůrka mám doma kromě Chaloupek, ještě Sudetský dům (všechny tři díly), ale začala jsem prvně číst Chaloupky. Bohužel jsem se nepodívala, v jakém stylu je děj napsaný. Já spíš raději čtu děj, kde se víc mluví, než popisuje nebo vypráví. A v této knize se hodně popisovalo a vyprávělo. Proto jsem se se čtením tak táhla a knížku jsem četla skoro měsíc (!!). Období první světové války a mezidobí před druhou s.v. mne moc nebavilo, až skoro v druhé půlce se už dělo něco zajímavějšího a pro mne poutavějšího. Přesto chápu, že autorovi napsání knížky muselo dát práci. Snad bude trilogie Sudetský dům, lepší. ;)
Carter, ten prostě nezklame! Jako vždy skvělé čtení, nemám co vytknout. Knížka se četla sama, příběh jako takový byl napínavý. Vůbec jsem nevěděla, kdo je vrah, takže jsem byla překvapená a to se mi líbí. Není to první ani poslední knížka, kterou jsem od Cartera četla, takže se těším na další a nemohu jinak, než dát plné hodnocení.
Sparks je jeden z mých oblíbených autorů. Přečetla jsem od něj už pět knih a když jsem byla v knihkupectví koupit si něco za poukázky, ihned jsem věděla, že další kniha od Sparkse musí být moje. Těšila jsem se na to, až si od něj zase něco přečtu. Vždycky se mi jeho knihy líbily, protože to není ten typ knihy, že je tam jen romantika a že se tam neděje nic smutného a dramatického, napínavého. Sparksovy knihy obsahují jak lásku, romantiku, tak i smutek, napětí a většinou i smutný konec. V tomto případě to nebylo jinak a opět jsem nebyla zklamaná, že jsem si Spřízněnou duši koupila. Měla jsem ji přečtenou během 10 dní a kniha se mi četla velmi dobře. Ani jednou jsem se nenudila, vždycky jsem hltala stránky jedním dechem. Sparks nezklamal, těším se na jeho další knížky, které si moc ráda přečtu.
Pokud hledáte nějaké ochlazení v těchto vedrech, pak je knížka Obránce mimo hru tím pravým ochlazením. Nečekejte ale žádnou erotiku nebo tak něco. Je to spíš romantika v hokejovém prostředí. Knížka se mi četla dobře, neměla až tolik stránek, což mi vyhovovalo a navíc z prostředí hokeje, to je nejlepší kombinace pro ty, kteří mají rádi hokej, ale i romantiku. Možná trochu předvídatelný konec, ale bylo zajímavé číst, jak se ze surového a bezcitného obránce, stane romantik a skoro jiný člověk.
Třetí knížka od Jojo, kterou jsem přečetla. Musím říct, že jsem viděla film během rozečtené knížky. A i když jsem viděla jak to dopadne, tak se to s knížkou úplně neshoduje, takže klidně můžete vidět film a číst během té doby i knížku. Zápletka je stejná, stará doba a moderní do toho. V knížce je teda spíš víc ta stará doba, ta moderní je tam spíš až ke konci. Jinak se mi děj moc líbil, mám takovéto typy příběhů moc ráda. Není to jen "sladké" od začátku až do konce, ale je to i smutné, což mám ráda. Jednoznačně Anthony byla moje nejoblíbenější postava, bylo mi líto Jenny, že měla takový život s chlapem, který se jí ani nevěnoval. Dávám 4*. :o)
Viděla jsem jako první film, než jsem četla knížku. Jelikož není tak úplně moje, ale sestry, tak jsem ji neměla kdy jindy dřív přečíst. Navíc ji pak měla půjčenou i jedna známá, takže jsem si musela počkat, až se dostane i do mých rukou. Jsem moc ráda, že jsem knihu mohla přečíst. Mám i názor na film X kniha. Film je v mnoha věcech jiný, ale v podstatě je stejný, jako kniha. V knize je například postava jako Willova sestra, ve filmu nikdo takový není. Navíc v knize jsou i některé pasáže, které taky nebyly ve filmu. Nějací novináři, kteří chtěli s Louisou udělat rozhovor, to tam taky nebylo. Anebo sousedská hádka, ta mi tam přišla docela nepodstatná. Ale tak to je knížka, vždycky se něčím liší od filmu. Doporučuji přečíst prvně knížku a pak kouknout na film. Já jsem to udělala obráceně a pak jsem přišla o moment překvapení. Přesto se mi knížka moc líbila a dávám jednoznačně 5*, jinak to nejde. Willův život a Louisi mě prostě okouzlil. ♥
Silný a detailně popisovaný život Miklóse Nyiszli, který byl Mengeleho asistentem. Prováděl pitvy a detailně popisuje, jak pitvy prováděl. Pro někoho to nemusí být příjemné čtení třeba u jídla, na to se připravte! Některé pasáže jsou opravdu hodně do detailů, hlavně pitvy, operace, vzhled mrtvých.
Knížka se mi četla velmi dobře a ani u jedné kapitoly jsem se nenudila.
Kořist je na rozdíl od duchařských knížek od Darcy, trochu jiná, ale to se mi právě líbilo. Duchařské knížky mám taky ráda, ale Kořist se mi líbila moc a když jsem se začetla, tak jsem byla napnutá a natěšená na pokračování. Až do konce knížky jsem netušila, kdo je opravdu to "monstrum", které zabíjí turisty v lese. Bylo to tedy překvapení. Jinak se mi knížka četla dobře, sem tam byly pasáže, které bych ani nemusela číst a nic by se nestalo. Taková ta zbytečně dlouhá omáčka, ale jinak určitě doporučuji. Já, jakožto čtenářka knížek od Darcy, jsem byla spokojená.
Další díl deníku malého poseroutky jsem dostala na Vánoce. Jakmile jsem dočetla Meč severu, začala jsem číst tuhle knížku. Vždycky ji mám během pár dnů přečtenou a stejně to bylo i u tohohle dílu. Měla jsem ji přečtenou jedním dechem a moc se mi tyhle deníky líbí. Jsou super, vtipné a s obrázky, takže se to čte dobře a není to ani moc nudné. Viděla jsem tři díly, které jsou i zfilmované a doufám, že budou i další, protože je to fakt sranda. V tomhle díle se rodina vydá za teplem, když jsou zrovna Vánoce. No a aby to nebyli oni, i na tropické dovolené se jim stanou nějaké nepříjemnosti, které ale končí vždy nějakou srandou, takže se nemusí bát, že vás to bude nudit a nebudete chtít ani knížku dočíst. Já osobně jsem četla už všechny deníky a můžu jedině doporučit. Někdo může říct, že je to pro děcka, ale věrte mi, že i já jakožto dospělá si je moc ráda přečtu a nevadí mi to.
Kniha Tatér z Osvětimi je v podstatě autobiografie Lalea Sokolova. Je to Slovák a taky Žid a je odvezen od své rodiny na Slovensku do koncentračního tábora Březinka. V táboře potká Pepana, který tetuje nově příchozí lidi a Lale se mu osvědčí jakožto jeho asistent při tetování nových lidí, které převážejí do tábora. Tetují je hlavně v Osvětimi, proto musí chodit pěšky do dalšího tábora, který je vzdálený asi 4 km od Březinky. Při tetování má Lale poprvé problémy a tak je napomínán doktorem Mengelem (ano ten Mengele, který prováděl pokusy na lidech). Lale si také dost často podíval s esesákem jménem Baretski, který na něj byl (kupodivu) milejší, než ostatní esesáci v táboře a dovolil mu předat po něj vzkaz Gitě. Gita byla dívka, do které se Lale během života v táboře zamiloval. Potají se scházeli a Lale vždy musel uplatit strážnou, aby Gita vůbec mohla odejít ven z baráku za Lalem. Život v táboře nebyl ale nijak jednoduchý, jak asi každý víme. Při konci války se Lale od Gity vzdálil a chtěl ji najít, aby mohl být s ní. Když bylo po válce, chtěl odjet zpět na Slovensko, ale Rusové mu dali práci, aby armádě hledal dívky na večírky a pro zábavu. Laleovi se to dařilo, protože byl pohledný a uměl to se ženami. Gita Lalea našla ve městě zrovna, když měl práci a Lale ji požádal o ruku. Měli spolu syna a dožili se oba vysokého věku. Kniha se mi moc líbila a nebyla moc dlouhá.
Smutný a silný příběh o ženě, která za nic za světě neopustím svou rodinu, i když to pro ni znamená odjet s nimi do Osvětimi. Četla se jedním dechem a konec byl velmi dojemný.
