Hobo komentáře u knih
Tak to je hodně pomalé čtení! I četl jsem pomalu a pomalu si to užíval.
Neskutečné překvapení. Autor popisuje svou současnost a činí tak neobyčejně věrohodným způsobem, s dobrým slohem a burcujícím závěrem.
Sice obsahuje jen všeobecně známá záhadná místa, ale většině jiných publikací chybí tak dokonalá obrazová část.
Nejlepší mi příšla třetí povídka, nejslabší první, takže dobře vygradováno.
Svým významem hodnotím knihu ještě o něco výše než H. Kissingera Uspořádání světa, bohužel hvězdičky už přidat nelze.
Publikace odráží mé životní zkušenosti, doplňuje mé vědomosti o událostech, které se kolem mne děly v průběhu celého života. Je bezesporu velmi objektivní, nikomu nestranící; v této míře jediná, vůči níž nemám žádné, ale opravdu žádné výhrady. Myslím, že její čas teprve přijde.
Těch pět hvězd je spíše za odvahu podívat se na dějiny jiným způsobem. Nápad je nosný, byť mnohé se zdá být neuvěřitelné. V každém případě to nelze zavrhnout. Bůhví co ukáže budoucnost.
Nejlépe si odpočinu u dobré americké detektivky, zvláště po takových knihách jako Česká cesta z covidu...
Význam publikace je zcela zřejmý z hodnocení. Žádný střed.
Brilantní. Sociologické dílo mimořádného významu.
Sněhové vločky mě uchvátily.
Souhlasím, čtenářský zážitek, natož nezapomenutelný, se nedostavil. Četl jsem knihu hodně dlouho, vydržel jsem vždy nejvýš jednu kapitolu.
Jen jednoduchý čtenář chápe román jako odsouzení totality. Koneckonců autor sám zůstal přesvědčeným marxistou. Jde o živý a do hloubky jdoucí popis situace v SSSR ve 30. letech, tedy v době poměrně krátce po skončení občanské války a zahraniční intervence. Je to popis toho, jak získávala převahu tupá byrokracie, která - jak dnes víme, nakonec SSSR zničila.
Osud románu i Jiřího Weila ukazuje na základní chybu, kterou nositelé ideologií dělají: místo, aby se zamysleli, zavrhnou. Smutné. Poučíme se někdy?
Novinové texty z let 2010 až 2017, tedy z období sedmi let. A už jen z tohoto rozsahu je zřetelně vidět, jak se doba měnila. A jak se měnil autor z publicisty na politika. Osobně myslím, že publicistika mu sluší víc, ten intelektualismus (v co nejkladnějším slova smyslu) není dobrý základ pro politika. Jsou to dobré texty, byť pomalinku zastarávají. Pět let, které uplynuly od vydání, přineslo takový vývoj, že je to ještě zřetelnější. Nicméně nechytily autora na švestkách, autorova slova jen potvrzuje.
Pouze neústrojný příběh, který základní děj tak trochu narušil, snížil mírně hodnocení. Prostě klasika, kterou je nutné znát.
O Leviathanu existuje dnes už tak velká knihovna, že nemá moc smysl, abych něco přidával... A tak jenom malinko. Hobbes své dílo psal v obdobně rozkolísané době jako je ta dnešní. Tehdejší svět těžce hledal novou stabilitu poté, co ta stará přestala vyhovovat. Nové se vždy rodí těžce a Hobbes nesporně přispěl k tomuto úsilí nemalým podílem, který nebylo možné přehlédnout. Které dnešní dílo dosáhne obdobného významu, aby se ho lidstvo přidrželo a opřelo se o něj?
Měl jsem možnost přečíst pouze první dvě kapitoly/přednášky. Působily na mne poněkud akademicky, ale možno se domnívat, že ten dojem je dán jen nedočtením. Snad se k tomu ještě někdy dostanu...
Nad touto knihou se musí čtenář skutečně zamyslet. Možná není vše tak, jak to autor předkládá, jisté je, že jeho pohled na dějiny má stejné oprávnění jako tradiční syntetizující díla o historii.
A dost se divím, že tolik katolíků má tolik výhrad.