het2 komentáře u knih

"Smršť" začíná dobře. Tajemstvím a zneklidňující atmosférou tak trochu pokukuje po skvělé Karikově "Trhlině". Jenže v momentě, kdy se pátrání rozjede a knížka by měla začít nabírat na obrátkách dochází k naprostému opaku (s čestnou výjimkou pana Fajnara, a to hned několikrát). Napětí, strach a touha přijít záhadě na kloub? Nic z toho se strašně dlouho nedostavilo. Těžko říct proč. Řemeslně je to dobré... ale postavy jsou nudné a šablonovité (a jak je Karikovým zvykem i celkem nesympatické), děj utahaný a ta "babka" kolem které se to celé točí? No ta "babka" je prostě jen taková "babka" u cesty... dlouhou dobu nic víc. Ať se autor snaží sebe víc. A já se nudil.
Vlastně mne to začalo jakž takž bavit až v poslední čtvrtině, zhruba od přejezdu hranic, kterou tady paradoxně část hodnotících zatracuje. To je dle mého část, kdy nejen onen tajemný fenomén, ale i Karika sám, začne konečně ukazovat svou sílu. Atmosféra houstne, zkoumání povahy reality (i když nijak převratné) z mnoha úhlů pohledu (psychologie, filosofie, kvantovka) mne bavilo a Karika je prostě v popisu těchhle "trhlin" a stržených opon dobrý. A i ten konec by ušel. Nebýt toho naprosto zbytečného několikastránkového závěru, který vlastně úplně změnil vyznění celé knihy. Škoda...

---------
Poznámka pod čarou: Pokud se chcete bát každého zaševelení větru, přečtěte si raději Bradburyho "Vítr". Zabere Vám to mnohem kratší dobu, ale bát se budete mnohem déle. Vlastně asi napořád ;)

9 16.04.2021

S Mikem Mignolou to začíná být problematické. Kouzlo původního Hellboye se někam vytratilo a Mike sám se navíc začíná děsivě opakovat. Vlastně začínám mít raději Arcudiho a sérii Ú.P.V.O. I tam se ta romantika a kouzlo ztratilo, ale alespoň ustoupilo monumentálnímu boji o osud světa a je tam patrný nějaký tah na branku, vše směřuje k apokalyptickému finále a kromě toho je tam zajímavý vývoj postav. Mignola se jen plácá pořád v těch samých "mrtvých vodách" (cha).
Tady navíc míchá na padesáti stránkách tolik motivů a témat, že to sám nedokáže ukočírovat a tak z toho ve finále poněkud trapně uteče. A myslím, že stejnou pointu už použil minimálně jednou.
Kresba sama o sobě je fajn a hezky evokuje to 19. století, ale k Hellboyovi mi zrovna dvakrát nesedla.
Znovu musím zopakovat, že nechápu proč se Comics Centrum nesoustředí na hlavní linku Hellboye a Ú.P.V.O. a nedotáhne to už konečně do konce. A tyhle zbytečnosti a spinoffy (z nichž většina vyšla až po End Days) nenechá na později nebo se na ně nevykašle úplně. Za těch skoro dvacet let bychom si to dokončení už konečně zasloužili...
2,5*

8 01.04.2021

Jestliže se první povídková sbírka pražského kriminalisty Davida Urbana nesla ve znemaní thrilleru a zapeklitých detektivních příběhů, ta druhá nám dává mnohem víc nahlédnout pod pokličku policejní práce. Na jednu stranu jsou příběhy z Výjezdovky občas mnohem "obyčejnější" a drží se více při zemi, na stranu druhou si troufám říct, že neexistuje mnoho spisovatelů a knížek, které nám skutečnou práci kriminalistů předvedou takhle zblízka. Za to jednoznačně palec nahoru a pokud Vás právě tohle zajímá, není vůbec o čem přemýšlet. Tohle je knížka pro Vás. Napsané je to parádně a při čtení máte prostě pocit, že k jednotlivým případům vyjíždíte spolu s Edou, Markem a Robertem v jejich transportéru. Občas Vás zamrazí, občas Vám bude smutno a občas se nahlas zasmějete. A schválně si můžete zkusit představit, jak byste se v jednotlivých situacích zachovali sami...

(Jako obvykle jsem se více rozepsal u jednotlivých povídek)

11 30.03.2021

Nepochybuji o tom, že jedním z důvodů, proč Georges Bess přišel na svět a stal se výtvarníkem bylo, aby jednou nakreslil Draculu. A možná skutečným důvodem, proč Stoker Draculu napsal bylo, aby ho Bess mohl po více než sto letech nakreslit.
Je to úžasné, je to děsivé, je to monumentální a je to krásné. Nemám prostě slov. Na některé obrazy jsem hleděl dlouhé minuty a ztrácel se v nich. Ať už je to starý hřbitov ve Whitby z úvodu, vrcholky Karpat, prastaré hrady a hluboké transylvánské lesy nebo třeba překrásná a děsivá Lucy kráčející zpět ke své hrobce s dětským tělem v náručí. Tohle je nejlepší zpracování Draculy. Žádný komiks (sorry Miku Mignolo), žádný film, prostě nic mu nesahá ani po kotníky. Těch dvě stě stran uteče jak voda a je to málo, chtělo by to víc. Já bych rozhodně víc chtěl. A to je snad jediná výtka - v druhé půlce občas působí děj trochu zkratkovitě. Obzvlášť v porovnání s první částí zpracovávající Jonathanův deník je děj v Londýně spíše sledem krátkých epizod a čtenář neznalý příběhu se možná může trochu ztrácet. Ale vše je zapomenuto v okamžiku, kdy se hrdinové nalodí na loď do Varny a příběh se řítí vstříc velkolepému finále.
Tohle budu číst ještě mnohokrát.

11 16.03.2021

Na to naše krásné rčení "Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti." potřebuje Brian Azzarello 120 stránek:) Ale je to cajk, odsýpá to, Joker je šílenější než kdy dřív a je tam pár silných momentů a dobrých hlášek. Nemůžu říct, že jsem se bavil, ono z toho ve finále totiž spíš mrazilo. A to je vlastně dobře, ne, pane Frost?

7 07.03.2021

Myšlenka Trauma týmu mi učarovala už před víc jak dvaceti lety, kdy jsme hráli pen and paper RPG Cyberpunk 2020. Byli jsme tehdy banda rozmanitých postav, ale jedno jsme měli společný, každej z nás chtěl mít pojistku u TT:)
A tenhle comics se fakt povedl. Je to pecka nabitá suprovou akcí, která má navíc i překvapivě dobrý (byť jednoduchý) příběh plný morálních dilemat. Nadiu prostě musíte mít rádi. A ten konec je božskej. 4,5*

3 05.03.2021

Je to špatné, ale už je to konečně za mnou. Z počátku to byla jedna z mých nejoblíbenějších komiksových sérií, aby se nakonec propadla skoro na dno.
"Rudé království" opět začínalo dobře, skoro jsem doufal, že se tahle série vykoupí. Ten nový globální konflikt roku 1925, kdy na jedné straně stojí Rudé království a na straně druhé zbytky evropských národů tomu dává správný říz. Jenže... je to celé opět hrozně předvídatelné. Baltimore je jako postava pořád špatně napsaný (oproti minulé knížce jsem měl zase pocit, že se pod jeho maskou skrývá úplně jinej chlápek - něco jako doktor Who), a ten konec je tristní. Vlastně je skoro stejně trapný, jako to citoslovce "PÍÍÍCH", které ten obrázek, jež má být vyvrcholením celé ságy provází. Pro mne zatím jsou dva poslední díly Baltimora komiksové zklamání roku, ale i přes to zkusím být v hodnocení objektivní a pochválím hezkou kresbu a občas monumentální bitevní scény a doktora Rosse (i když mi nějak uniklo, proč se z něj stalo to, co se z něj stalo). 2,5*

5 05.03.2021

Začátek je fajn. Kopání prázdných hrobů a to povídání okolo a vzpomínání má sílu. Možná proto, že je Baltimore většinu času "mimo záběr". Štve mne čím dál víc a štve mne, co s ním Mignola s Goldenem udělali. Kvalitativní sešup započatý v "Rudém králi" bohužel pokračuje a je to znát hlavně po přesunu do Cařihradu. Mignola už vykrádá sám sebe. Nebo ho možná vykrádá Golden. Ať tak či onak, ve výsledku je to jedno, tohle jsme četli už mockrát, jenom místo Rasputina tam máme madam Blavatskou... Trochu to zachraňují vedlejší postavy. Pana Kidda a doktora Rosse jsem si fakt oblíbil. Už se těším, že to "Rudým královstvím" skončí. Ve zlepšení už nedoufám.

4 04.03.2021

Se čtením jsem čekal, až budu mít knížky o Rudém králi (Baltimore 6-8) komplet. Teď tomu tak konečně je, takže jsem se mohl klidně vrhnout na Baltimorovo poslední dobrodružství.
"Kult Rudého krále" je rozdělený na dvě dějové linky. V té první se Baltimore vypraví do Petrohradu a v té druhé část jeho souputníků vyráží na výpravu do Kartága najít první chrám Rudého krále. Vždycky jsem měl rád tyhle příběhy o putování do exotických lokací a odkrývání pradávných tajemství, takže jsem většinu času chrochtal blahem. Obzvlášť to Kartágo mne fakt bavilo (pan Kid je dobrej řízek). Petrohrad mi přišel o něco slabší z několika důvodů. Rozjezd má také parádní - pouť na lodi a pak pěšky přes zamrzlé moře je vizuálně parádní a zároveň se rozehraje celkem zajímavé drama mezi postavami. Bohužel po příchodu do Petrohradu to sice nabírá zběsilé tempo, ale to je asi tak všechno. Měl jsme pocit, že tahle linka vlastně k ničemu není, ve finále děj nikam neposouvá (snad kromě představení Rudé čarodějky). A hlavně (až se to skoro bojím napsat) mne začala štvát postava samotného Baltimora. Možná byl takový od začátku a tady to jen vyniká, protože má kolem sebe svoje parťáky, ale je to neskutečně zapšklej a protivnej patron. A co víc, přijde mi, že je i špatně napsaný - chvíli mu na nikom nezáleži, jen na pomstě, jindy by se pro ostatní rozkrájel. A já ho měl dřív tak rád...
No uvidíme, kam se to celé posune ve zbylých dvou knihách.

6 02.03.2021

Ach jo. A ještě jednou. Ach jo. Strašně moc jsem si přál, aby tohle byla pecka. Jenže ona není. Moore mne znovu a znovu přesvědčuje nejen o tom, že umí být skvělý, ale i o tom, jak snadno umí sklouznout buď na úroveň laciného kýče na straně jedné nebo ukecaného pseudofilozofování na té druhé. A nevím, co z toho je horší.
Ale popořádku. Neonomicon otevírá povídka "Vnitroblok". Vlastně ne, otevírá ho nádherná Burrowsova dvoustrana na téma R'lyehu a Velkého Cthulhu. A ta je úžasná. Ostatně jako celá výtvarná stránka komiksu. Těchhle dvoustran je tam ještě několik (ve "Vnitrobloku" tuším hned tři) a jsou jednoznačně jedním z toho nej, co tenhle komiks nabízí. Ale zpátky ke "Vnitrobloku" samému. Ten je skvělý, je tam všechno namíchané "správně". Tajemství, cizota, nepochopitelnost a neuchopitelnost, skvělá práce s literárním odkazem H.P.Lovecrafta (a nejen jeho). Úžasná vizuální stránka spolu s parádním a vypointovaným scénářem vytváří skvěklý zážitek. A (minispoiler) těch pár posledních panelů se Saxovou tváří s neměnným kameným výrazem... To je nebe. Teda peklo. A jednoznačně plná palba v hodnocení. Nemá to chybu.
Jenže pak přijde "Neonomicon". Ten velký brácha "Vnitrobloku". A v první kapitole to ještě všechno vypadá dobře. I když oproti "Vnitrobloku", tam už vlastně není nic nového. Jenže pak to jde od desíti k pěti a zbylé tři části jsou bídné. A vlastně jediné, co je alespoň jakž takž zachraňuje jsou pasáže se Saxem a Johnym Carcosou. A sama agentka Brearsová, která je jednak kočka a jednak dobře napsaná. Jinak je to ale bída. Nejdřív si toho možná pro všechny ty penisy, cákance spermatu a robertky podivných tvarů nevšimnete a nebo třeba doufáte, že tam bude něco víc (i když ta děsivě neoriginální pointa je Vám nejspíš jasná už od půlky), jenže ono není. Chtělo by se napsat, že to vlastně klesá na úroveň Serpieriho Druuny. Jenže to by nebylo spravedlivé. Druuna si na rozdíl od Neonomiconu na nic nehraje a dá Vám přesně to, co od ní čekáte. Neonomicon chce oproti tomu být velký a hluboký, ale to je bez šance. A ten explictní sex a násilí dneska už nikoho nešokuje, maximálně tak zhnusí či otráví. Závěr se to snaží jakž takž zachránit. Probleskne tam pár fajn nápadů a myšlenek (vnímání času), ale na záchranu už je pozdě.
Co říct závěrem? Kéž by tohle byly dvě knížky. Tu první bych si nechal a vracel se k ní a tu druhou obratem střelil...

3 26.02.2021

Je to lepší než první díl (ale ne o moc). Je to ucelenější a je tam vidět tah na branku. Finále je velkolepé. Kresba stále parádní. To se tomu nedá úpřít. Přesto s tím mám pořád velký problém. Tohle totiž není Conan. Rozhodně ne ten můj, jak jsem si ho skoro před třiceti lety představoval při četbě Howardových povídek a jaký se mnou zůstal doteď. A má i na hony daleko tomu komiksovému z původních sérií "Conan The Barbarian" a "Savage Sword of Conan". A nejen Conan sám, ale i ten svět je jiný. Ten odklon byl už patrný v té sérii od DC a tady se to samé bohužel opakuje. Tak mi vlastně z těch moderních adaptací nejvíc sedí ta francouzská řada, co vydává Argo. 3*

2 20.02.2021

Další "Křídla" a další zklamání. Ani ta první nebyla žádná pecka, ale kvalitativní propad je znatelný. Tohle je snůška průměrných, bídných a místy až prachbídných povídek, mezi kterými se sem tam objeví kvalitní kousek. Žánrově to osciluje od klasických lovecraftovských pastiší až po věci, které s ním a jeho pojetím hrůzy vlastně nemají moc společného. Ale nějak se ten Joshi živit musí, že :) Jelikož jsem se detailněji rozepsal u jednotlivých povídek, spíš si položím otázku, proč já to vůbec ještě čtu.
A hned na začátku se přiznám, že první důvod je Kiernanová. Ja jí prostě miluju. Ze svojí lásky k její tvorbě se vyznávám u každé její povídky, tak se nebudu opakovat. Mám spoustu jejích věcí v originále, ale v překladu Milana Žáčka si jí vždy rád přečtu. Ale zrovna její povídka je tentokrát trochu slabší.
No a druhý důvod je hledání. Hledám v těch většinou neznámých jménech někoho, kdo mne dokáže ohromit, překvapit, vystrašit či okouzlit. Inu, co si budem nalhávat, je to těžká práce :D ,ale minimálně dvakrát se to v téhle sbírce povedlo. "Utváření fraktálů" je skvělé a po Samu Gaffordovi se prostě musím podívat. A pak Wade German a jeho báseň "Tradice". Zbožňuju weird poetry a hlavně C.A.Smithe a German se mu blíží. Jeho "Dreams from a Black Nebula" už mám doma a je to výborné. Bez "Křídel 5" bych na něj možná nikdy nenatrefil, takže to nakonec stálo za to. Ale další "Křídla" už si nejspíš přece jen nechám ujít. 2,5*

5 19.02.2021

Naprosto úžasná kresba, ale bohužel v součtu naprosto průměrné, místy až hloupoučké (ale bez onoho brakového kouzla), příběhy. Snaha navázat na Barbara Conana od Roye Thomase prostě nevyšla. Nemá to kouzlo a tenhle Conan nemá jiskru. Lehce nad průměrem je úvodní "Karmínová čarodějka" a "Ten, který přežil". Možná ještě "Zvíře v kleci". Asi bych udělal líp, kdybych si tohle jen prohlížel, protože nakreslené je to fakt skvěle...jinak nic. Ale co, o to víc jsem rád, že mám v knihovně 15 svazků sebraných "Chronicles of Conan" (bohužel pár posledních se mi stále nedaří sehnat).

5 05.02.2021

Historky jsem měl nějaký ten týden u postele jako čtení před spaním. A když jsem měl náladu na obrázky, dal si z nich příběh nebo dva. Z toho pohledu mi vyhovovala ona počáteční povídkovost, která se s příchodem "většího" příběhu koncem lehce vytrácí.
I přes občasné povedené psí fórky je to překvapivě temné a dospělé čtení. Obzvlášť příběhy "Pes a jeho chlapec" a "Ztraceni" jsou drsné a emocionálně celkem vyčerpávající. Ten konec "Ztracených" mne fakt rozsekal a to hned několikrát. Zkrátka tenhle komiks klame tělem a tou krásnou barevnou kresbou. 4,5*

3 30.01.2021

Uf. Hotovo. Je zvláštní, že tohle je po dočetní takovéhle bichle (550 stránek celkem malým fontem) moje převládající myšlenka.
Na "Klec duší" jsem se strašně moc těšil, ale dostal jsem něco úplně jiného než jsem čekal. Alespoň tedy z poloviny. Ona totiž tahle kniha vlastně není román v tradičním slova smyslu. Víc než to je kronikou. Kronikou z konce času, kronikou o konci lidské rasy. Je to vyprávění plné střípků příběhů, historek a vyprávění jiných. A stejně špatně nebo možná lépe řečeno stejně pomalu jako kronika se to i čte. Pořád čekáte něco velkého, ale ono tam nic takového není. Není tam žádný nosný a hlavně ucelený příběh, který by všechna ta témata a tajemství spojil dohromady, dal jim nějaký smysl. Navíc spousta z dějových linek a nakousnutých nápadů se vlastně nijak neuzavře, jen skončí (guvernér a jeho posledlost Trethowanem, čarodějná královna, Víra, Shadraparské politické hrátky, Chrám a další a další.). A tím, jak je ten konec ve většině případů definitivní, ve Vás po dočtení vlastně nehlodají ani žádné otázky. Převládá jen prázdnota. A to je sakra škoda, protože na stranu druhou je "Klec duší" i plná parádních nápadů, zajímavých postav a to prostřední je úžasné, ožívá Vám před očima, ohromuje Vás a bere Vám dech. A přes všechny ty moje výtky je to dobrá kniha a stojí za přečtení. O tom žádná.
Byl to můj první Tchaikovsky. V knihovně mám další dva. Je mi jasné, že po nich dlouho dobu nesáhnu. Je mi ale taky jasné, že jednou jejich čas přijde...

7 15.01.2021

Přímočarý horror, který vlastně ničím nepřekvapí. Karty jsou rozdány lícem nahoru a v rukávu se žádné eso neskrývá. Takovéhle příběhy jsme hltali v raných 90. na ošoupaných videokazetách z půjčovny. Ale je to napsané zručně a děj odsýpá. Líbilo se mi to proložení novinovými výstřižky, úryvky z vyšetřovacích spisů a laboratorních zpráv. Chvílemi jsem tedy měl pocit, že autor možná až moc tlačí na pilu, protože místy už to není jen nepříjemné, ale dostaví se až takřka fyzický odpor. Občas je to fakt explicitní a surové.
O nějaký přesah se Cutter snaží vlastně až v závěru a vychází to tak napůl. Ale vlastně jo, tam mne překvapil, nečekal jsem, že po dočtení bude tou převládající emocí smutek. Těch pár posledních stránek má sílu. 3,5*

6 06.12.2020

Po "Temné hmotě" to Blake Crouch dokázal znovu. Naservíroval nám knížku, o které bych si chtěl povídat hodiny, ale zároveň Vám o ní vlastně skoro nic říct nechci. Cokoliv prozradit dopředu, by byla hrozná škoda. Opět je plná omračujících nápadů a opět je nečekaně lidská. Na jedné straně je to hard sci-fi vyžadující otevřenou mysl a plnou pozornost, na straně druhé je to zatraceně krásná a místy nevybíravě smutná (nejen) love story.
Tím jak všechny dílky skládačky dokonale zapadnou na svá místa, svojí melancholickou atmosférou a motivy jako jsou touha, vina a osudovost to má hrozně blízko k Netflixáckému "The Dark" (dokonce i těch 33 let, všimli jste si?). A nenechte se odradit, pokud Vás to hned nedostane do kolen, ono to přijde, nebojte...

(Škoda jen té změny názvu. Ona by tomu ta originální "Rekurze" slušela mnohem víc. Mimochodem píše se tak o knize i v "Poděkování" na konci, tak se zdá, že tu změnu udělal vydavatel až na poslední chvíli.)

9 28.11.2020

Tak jo přiznávám se. Píšu tenhle komentář už po druhé. Ale úplně jinak. První jsem napsal před pár dny, kdy jsem knížku odložil s tím, že jí ani nedočtu. Moje předchozí zkušenost s Joe Hillem byla pouze v originále čtená NOS4AT2 (Vánoční říše), která se mi celkem líbila, ale ve finále mi to přišlo zbytečně dlouhé a utahané.
"Na plný plyn" jsem pořídil hlavně kvůli povídce "Ve vysoké trávě". Před pár měsíci jsem viděl filmovou adaptaci na Netflixu, a i když to nebyla žádná bomba, navnadilo mne to dostatečně na to, abych si přečetl předlohu. A tak jsem tou povídkou začal, a líbila se mi, fakt že jo. Jenže pak jsem začal číst od začátku a nic. Prostě to nefungovalo, nepotkávali jsme se. "Jízda" mi přišla nudná, "Kolotoč" přes parádní "kingovský" rozjezd ve finále trapný a "Wolverton" ani "Jezero" mne nijak zvlášť nebavily. Tak jsem to prostě chtěl odložit, i když to s knížkami dělám opravdu málokdy. Napsal jsem nespokojenou recenzi a chystal se knížku uložit k ledu. Jenže pak jsem jí naposledy prolistoval a viděl "Ďábla na schodech" a jelikož miluju tyhle hrátky s textem a jeho formou, dal jsem mu ještě šanci. A líbil se mi. Moc. A tak u mne Joe Hill dostal další šanci. A jsem sakra rád, protože druhá část té sbírky byla pro mne velkým a příjemným překvapením. Je tam spousta dobrých příběhů ("Záleží mi jen na Tobě", "Propouštíme vás", "Mateřídouška") ale NEJ jsou "Pozdní návraty". Ty jsou prostě nádherný. Už jenom kvůli nim stojí za to tuhle knížku mít a číst. Kvůli nim bych chtěl dát "plnou palbu", ale nebylo by to fér, takže jen 4*.

(Více jsem se rozepsal u jednotlivých povídek)

6 19.11.2020

Chvílemi mi opravdu běhal mráz po zádech. Nenechte se zmást prvním dojmem při pohledu na některé ty barevné obrázky, tohle je opravdu temné a děsivé čtení. Za nejlepší považuji povídky "Vedlejší dům" a "Hnízdo" (tak nějak by nejspíš vypadal comics kdyby byl Laird Barron žena a uměl kreslit :)). Výtvarná stránka je povedená, líbí se mi ten styl a hlavně nápaditá práce s písmem. Ani nevím, proč mi to tak dlouho leželo doma. Je to pecka a určitě se k tomu vrátím. 4,5*

10 12.11.2020

Je to prostě krásný. Nic dalšího nemá smysl psát.

3 12.11.2020