HerrPilot HerrPilot komentáře u knih

☰ menu

Nesmrtelná hra: Historie šachu Nesmrtelná hra: Historie šachu David Shenk

Hned jak jsem zjistil, že u nás vyšla kniha o historii šachu, musel jsem si nadělit předčasný vánoční dárek. Se šachem teprve začínám, a tak nějaké to pozadí se dycinky hodí.

Co jsem ale dostal je patrně výsledkem onoho příslovečného kuchařského pokusu vlčího potomka a zmenšené domácí tygřice.
Autor začíná chronologicky v Indii (pomíjím teď prolog a úvod) a provází šachy celou jejich existencí až po Kasparova zápolícího s počítačem Deep roku 2003. Každou kapitolu pak zakončuje úryvek z Nesmrtelné hry, sehrané roku 1851 v Londýně, kdy šachový outsider „vyšachoval“ (nemohl jsem si pomoct) mistra neskutečnými oběťmi. Celé je to nesmírně čtivé, poznámkový aparát obsahuje množství dodatečných informací a zdrojů, těch pár ilustrací je dobře umístěných... tak proč tak nízké hodnocení?

A tady se dostávám k mínusům. Předně – pro koho je tato kniha vlastně určená? Šachový nováček (který třeba nemá ani základní průpravu z youtubových videí) se leckde může ztratit, např. v zápisech mistrovských partií, článku Benjamina Franklina, nebo třeba v povídání o historii, přerušovaném Nesmrtelnou partií (pokud tedy čtete chronologicky a nepřeskakujete ani fň). Zase šachový veterán pravděpodobně všechny tyhle historky zná, mistrovské partie, uvedené v dodatcích, pravděpodobně již prostudoval a pohyb jednotlivých figur spolu s pravidly jsou mu nanic (ano, i tyto jsou v dodatcích).
Výklad samotný je pak místy repetitivní, některá zajímavá místa šachové historie jsou vynechaná (nezmínit von Kempelenova Mechanického Turka, který na přelomu 18. a 19. století ošálil většinu evropských pomazaných hlav, stavše se jedním z prvních moderních hoaxů, je vyloženým fušérstvím), autor sviští kupředu, jako dáma na amfetaminu.
Autorovu nerozhodnost pak ilustrují zmíněné dodatky, obsahující celou stať Benjamina Franklina na téma šachové morálky, dále pravidla šachu (pro začátečníky) a mistrovské partie (pro pokročilé?)

Celkově je škoda, že to dopadlo takhle (i kvůli pěkně vypravenému českému vydání), autor mohl napsat větší knihu, hodit bobka na zmatené dodatky, a šachové historii se věnovat zevrubněji, víc do hloubky, styl má rozhodně velice čtivý. Pár dobrých míst tam ale má (třeba zmínka o tom, proč největší šachoví velmistři nezřídka končili jako exoti, je opravdu skvělá).
S něčím takovým doporučuju spíše vyhledat si videa o šachové historii na Youtube a pokud se někdo chce naučit pravidla, pak bohatě ilustrovaná kniha Šachy od Jamese Eada není úplně nejhorší (a naučit se hrát jde i na internetu).

10.12.2022 3 z 5


Z pekla (barevné vydání) Z pekla (barevné vydání) Alan Moore

Tak tohle byla dechberoucí jízda. Zatím s přehledem nejlepší grafický román, který z mých stupňů vítězů vyšachoval i Bombu, V jako Vendetu, Zatmívačku, Strážce, Sandmana etc.(snad jen ten Maus se drží), přičemž klasické superhrdinské příběhy zadupal tak hluboko, že jim ani zkušení sibiřští horníci nepomůžou. V dohledné době neočekávám, že se to kterémukoliv jinému dílu z tohohle žánru podaří překonat. Fakt – kdo považuje Strážce za nejlepší komiks, pravděpodobně ještě nečetl Z pekla...

Vlastně ani nevím, zda se jedná o knihu. Spíš bych to přirovnal ke kosmické lodi, která mne vzala a odkryla přede mnou vesmír ripperologie, pseudovědeckého oboru, zahnívající žumpy tvrzení, protitvrzení, pseudofakt a kromobyčejné senzacechtivosti, kde jedinými konstantami je pětice nebohých žen (tedy Liz Stride někteří považují za oběť domácího násilí, maskovaného za Rozparovače, neboť měla „jen“ proříznuté hrdlo).
Za gigantický úspěch autorů považuji to, že mne dokázali v rámci příběhu přesvědčit o životnosti teorie královského spiknutí, zednářských praktik a mystických blábolů, kterým jsem nevěřil a stále tak činím (např. Gull v roce '88 měl přes sedmdesát, byl obtloustlý a míval záchvaty- to není profil řezníka, co naporcoval Mary Jane), přesto v rámci dvou desek obálky tohoto románu to vypadalo životně.

Těžiště knihy ovšem kromě životaschopné literární spekulativní fikce leží v dodatcích, které obsahují skoro celou Wikipedii o Ripperovi, kompilovanou několika málo lidmi (Moorovi okrajově pomáhal i Neil Gaiman) v devadesátkách, přičemž Moore se vědecky nebojí zhodnotit některé své zdroje jako přinejmenším pofidérní. Považte, jaké kvantum lidí nyní spravuje wikipedistické heslo o tomto vrahovi a jeho obětech...
A druhý dodatek v podobě ilustrované historie honu na Jacka Rozparovače je vysloveně pythonovskou lahůdkou.


Této stříbrné střele, korunovačnímu klenotu a musterové listině (kvalitního) komiksového žánru nemohu dát za rešerši, emoce, imaginaci a v neposlední řadě i za rekonstrukci těžkých životů whitechapelských obětí méně než plný počet (a ještě něco navíc) a zařazení do Doporučených.

Jeden drobný mínus by se našel v grafické podobě, kdy jsem čas od času musel dedukovat, o koho se na tom či tamtom panelu jedná, nicméně celý „setting“ odpovídá ponurosti události. Navíc v barevném vydání pravděpodobně došlo k jisté cenzuře nanesením „krve“ na panely. Ale to nejsou v kontextu obsahu nějak přespříliš podstatné věci.

20.11.2022 5 z 5


Rakety smrti Rakety smrti Robert Harris

Můj první Harris a upřímně... po dlouhé době jsem dostal naprosto přesně takovou knihu, jakou jsem chtěl a očekával.
Autor na několika málo stranách čtivě navodí mrazivou (a poněkud špinavou) atmosféru belgického městečka a lesa, odkud Němci odpalují své vskutku zázračné rakety na Londýn, vykreslí příběh jednoho ze dvou hrdinů, technika doktora Grafa, který stejně jako jeho šéf – slovutný profesor von Braun – chce do vesmíru, ale místo toho musí bombardovat Londýn se slídícími esesáky za zadkem, následně nám představí druhého hrdinu/ku Kay, která v rámci ženských sborů pomáhá analyzovat letecké fotografie týkající se V2 a jejich zázemí. K tomu všemu na pouhých +240 stranách přidá atmosféru Londýna, stíhaného náhlou raketovou smrtí, historii německého kroužku snílků, ze kterého vzešlo konstruktérské jádro pozdějších V2 a nádavkem čtenáře poučí o tom, jak takovou ve své době futuristickou raketu obsluhovat. Válka, napětí, životy v sázce, zrada, technické vymoženosti, vyšilující SS a gestapo, k tomu rozervaný mladý vědec a vysoká čtivost v kompaktním balení – tomu já říkám kompletní servis.
Čtenáře, kteří chtějí pouhý dobový špionážní thriller mohou mírně odradit popisy obsluhy raket, způsobu zaměřování „faudvojek“ Brity nebo rozprávění o německém raketovém programu stejně, jako mne mírně znechutily některé romantické linky, které si mohl autor odpustit a za které srážím 1*. Přesto pokud si chcete nenásilně rozšířit povědomí o nacistických zázračných zbraních a jejich lidech, tohle je dobrý startovní blok (autor v dovětku navíc uvádí svoje zdroje).

Velice solidní, atmosférické 4* a mírné vycinkání českému vydavateli – v anotaci zmíněná postava herečky pokud jsem dobře četl herečkou nebyla. Také se zde vyskytují překlepy a alespoň na jednom místě patrně došlo k přepsání jména vedlejší postavy.

06.11.2022 4 z 5


Dámský gambit Dámský gambit Walter Tevis

Ke knize jsem se dostal skrze šachy (nikoliv jako hráč) a jelikož příběh jede tempem Pendolina s nadopovaným strojvůdcem, poměrně rychle jsem ji i dočetl.
Co jsem si odnesl jsou krásné popisy šachových partií (nemyslím teď technickou stránku věci), horečnaté popisy geniality i lásky ke hře, která vždy musí končit masakrem. Tyhle věci si budu ještě chvíli pamatovat.
Co bylo horší je samotná hrdinka, jejíž osobnost mi přišla stejně rozvinutá jako osobnost žehlícího prkna. Její závislost je zmiňována prakticky na každé stránce, ale na me to nepůsobilo nějak strašlivým dojmem, jak to asi působit mělo. Autor zkrátka drží svou Beth pěkně v teploučku a bezpečí, nic moc se jí nikdy nestane, případně vyvázne velice rychle...

Text je opravdu rychlý, občas jsem se přistihl při přání, aby autor u něčeho postál, něco (mimo partie) popsal... Místo toho marnil čas a místo na sexuální život mladé hráčky (prstění osmi a dvanáctileté holky... jako fakt, Walte? Nebylo by už rovnou lepší popsat sex bílého pěšce a jezdce s dámou? Vprostřed šachovnice a pěkně zvrhle před zraky všech ostatních figur??)

Celkově si myslím, že se jedná o čistě spotřební věc ve které jsem nenašel nějaký smysl pro naléhavost – hrdinka je autorem dobře chráněna a prakticky od počátku je jasné, že na tu nejvyšší pozici dosáhne (větší naléhavost a smysl pro nejistotu jsem například našel v Preusslerově Čarodějově učni). 3* dávám za čtivost a šachy.

P.S. Výjimečně se vydařila i seriálová obálka, které spolu s filmovými jinak moc nemusím.

28.10.2022 3 z 5


Batman: Bílý rytíř Batman: Bílý rytíř Sean Murphy (p)

Po čase jsem si řekl, že je zase třeba přečíst si něco s mým oblíbeným komiksovým skoro-superhrdinou, a tak jsem sáhl po tomto jinak dobře hodnoceném titulu. A nestačil jsem se divit...

Začnu plusy: komiks je poměrně pěkně nakreslen, pohledy na Gotham mají ten správný noir, možná skoro až burtonovský šmrnc. Příběh taky disponuje velkým množstvím batmobilů ze všech možných epoch Batmanovy historie a médií, v nichž se objevil (vévodí ovšem filmová svatá trojice '66 Batmobile, Keatonmobile a Nolanův Tumbler), Murphy taky přidává jeden svůj originální batmobil. A do třetice je třeba zmínit základní premisu příběhu, která je opravdu velice zajímavá.

No a na tom to pro mne asi tak končí. Dále následuje tsunami pofidérních rozhodnutí:
-PRÁSK! Joker po několika letech (dle komiksu desetiletích) najde lék na své šílenství. Jak k tomu došlo? Co je to za lék? Proč až teď? Jak to funguje? Hele bráško, na zodpovídání tak fundamentálních otázek není čas!
-Jok... teda Jack párkrát brekne na kameru a prakticky celý Gotham mu odpustí roky masakrů a nepříjemností? HALO! Zapomeneme tedy na to, že tenhle týpek při výsleších protivníků nešel pro žiletku daleko? Aha, tak to, že chtěl otrávit celé gothamské zásoby pitné vody, teda asi na stůl dávat rovnou ani nebudeme, ne?
-Batman. Nejlepší detektiv světa se chová jako naprosté pako, které s nedočkavostí panice a alkoholickou jiskrou radosti v oku nabíhá Jackovi/Jokerovi na vidle... S Batmanovou zdejší cholerickou náturou by z něj padoucha dokázalo udělat i Vodňanské kuře.
-Komisař Gordon. Chlápek, který celá desetiletí (opět – dle tohoto příběhu) stojí po Batmanově boku najednou zařadí zpátečku rychlostí, která by jej kvalifikovala spíše do filmové série Rychle a zběsile.

Zkrátka a dobře se příběh příliš snaží hrát na inovativní a komplexní strunu, v rámci čehož neváhá přetvarovávat již dané postavy způsobem, který vlastně ani nestihne nějak hlouběji rozebrat. Tahle knížka taky potvrzuje mé soukromé přesvědčení, tedy že komiks, mající pod +- 300 stran, prostě nemůže být nějak myšlenkově i dějově komplexní (byť výjimky by se našly – třeba takový žánrový Kameňák je kratší a myšlenkově hodnotnější než tohle). Pracovně jsem si to pojmenoval HerrPilotův axiom komiksové muziky.
Taky si myslím, že tahle kniha tak trochu ilustruje stav superhrdinského komiksu – skvělý nedotažený nápad, kde ony nedotaženiny jsou zaplácány easter eggy, stafážními rolemi jiných oblíbených postav a vírou, že fanouškům stačí jejich hrdina, pár vnadných krásek a bitky, ve kterých létají pěsti a zuby.
3* dávám za 3 výše zmíněné plusy.
A pochvala za české vydání – pevná vazba a přebal nejen Batmanovi sluší.

22.10.2022 3 z 5


Škvár Škvár Charles Bukowski

Kolem Bukowskiho jsem už nějakou dobu orbitoval jako nesmělá spermie kolem macatého vajíčka. Koupil jsem si jeho Hollywood, ale než jsem jej stihl vůbec otevřít, dostal se mi do rukou Škvár.
A tím me Bukowski připravil o panen...nictví, pokud jde o jeho tvorbu. A upřímně – řiť me z toho nebolí slastným potěšením z krásně sarkasticky humorného čtení, plného hloubky, nýbrž z místy velmi úmorného nadávání na všecko kolem stylem, z něhož jakožto milovník britsky invenčního nadávání na svět (viz Douglas Adams) jsem potěšen nebyl.
Nicméně jeho lehké a zručné pero mi párkrát vyloudilo úsměv na rtech, a tak za ty klady 3* dám, přesto tato kniha pro me zůstane škvárem, nikoliv Škvárem.

V rámci objektivity Bukowi ještě jednou nastavím, ale jestli me podruhé neuspokojí, tak mé sídlo boha Anuse už neuvidí.

15.10.2022 3 z 5


Preludia a nokturna Preludia a nokturna Neil Gaiman

Konečně, Pískomuži, jsme stanuli tváří v tvář...
A vůbec to nebylo špatné setkání. Gaiman střílí jeden nápad za druhým, žádná zhovadilost pro něj není dostatečně zhovadilá, aby ji nešlo ještě vyšperkovat a žádný obskurní DC superhrdina dostatečně obskurní, aby jej nešlo použít/zrecyklovat.
Nicméně... jsem čekal kapku víc. Do téhle knížky jsem šel jako do svatého textu komiksového žánru, kterého bych se měl dotýkat jen v rukavicích, posvěcených Kolegiem Stana Leeho a Billa Fingera, a číst jej, mrskaje se nedovařenými špagetami se slovy „NEJSEM HODEN!"

Nebylo to špatné, bylo to dost jiné – takový grafický román jsem do nynějška namoutě ještě nečetl. Ale zkrátka něco mi tu chybělo – možná to bude tím přílišným rozkročením, rychlým stylem řešení nebo záporákem, který je zajímavý až na konci (byť povídka 24 hodin s jeho účastí je více než fajn). Je pravděpodobné, že tady si Gaiman s týmem ještě ověřovali nahuštění míče a góly začnou padat až příště... Každopádně tu šanci mu dám, nicméně tento díl ponechávám bez *.

09.10.2022


Setkání s Rámou (limitované vydání) Setkání s Rámou (limitované vydání) Arthur Charles Clarke

Setkání s Rámou, konečně jsme se setkali. Knihu jsem přečetl už asi před 5 lety v pdf formě, a od té doby jsem zuřivě hledal papírová vydání, pokud možno nová a v pevné vazbě.
A po 5 letech se v Argu rozhodli, že mi splní sen. No a já si tu knihu koupil pro jistotu rovnou čtyřikrát – 2x v limitované a 2x v normální variantě.

A po 5 letech jsem se znovu vydal s kapitánem Nortonem a jeho posádkou kosmické lodi Endeavour na průzkum asi nejúžasnějšího mimozemšťanského hvězdného plavidla, s jakým jsem se dosud setkal, v knížce, která je scifistickou obdobou Alenky v říši divů.

A po 5 letech jsem si opět vzpomněl, proč mám rád staré sci-fi (byť časem mi to připomínali i jiní, třeba p. Lem) – jede se pěkně pomalu, sází se na atraktivní nápad, který se beze spěchu rozpracuje, sex/milování/prcání/snaženíčko vyklízí prostor filozofickým úvahám, humor se nechává vyplynout ze situací, není tvořen na sílu a jemně se zmiňuje staré klasiky vědy. Tohle všechno a ještě mnohem víc je právě v této knížce, jedné z Biblí Sci-fi žánru.

20* z 5 a zařazení do doporučených navrch.

P.S. Chtít po tomhle typu knížky prokreslení charakterů postav je jako chtít se hraním tenisu naučit péct svatební dort.

04.10.2022 5 z 5


Bitva o Atlantik - Protiponorková válka a zajetí U-505 Bitva o Atlantik - Protiponorková válka a zajetí U-505 Daniel V. Gallery

Před zhruba rokem jsem četl Gobelerova Podmořského lovce, kde člen posádky německé ponorky U-505 vzpomíná na svou/její službu a zajetí americkým protiponorkovým svazem.
V momentě kdy jsem zjistil, že tahle kniha je americkým svědectvím o U-505 a napsal ji chlapík, který tu ponorku zajal, jsem věděl, co budu číst dál.
A ono to je dost čtivé čtivo. Knihu tvoří takový mix popisů ponorek jako takových, služby U-505, protiponorkového boje a konečně zajetí šedého vlka, přičemž ponejvíce se autor věnuje právě U-505.
Samozřejmě autor místy trochu nadržuje Američanům (ale zase to není nic častého a velkého), vyjadřuje své názory tam, kde by mohl šetřit místo a je nesmlouvavý ke svým oponentům (názorovým i komunistům), přesto se v kontextu knihy nejedná o příliš rušivé prvky. Solidní 4*.

Trochu hůře je na tom české vydání. Překlepy jsou zde někdy více než patrné, v textu se občas pletou ponorky U-505 a U-515 (o té se autor také zmiňuje, protože ji potopil), naprosto zde chybí fotopříloha (a to u tak kulervoucí události, zaznamenané na XY fotografiích, je sakra velký problém). Taky by me zajímalo, zda tento překlad prošel korekturou a odbornou revizí, neboť u některých knih tohoto vydavatelství byly snad nějaké pochybnosti o jejich odbornosti.

25.09.2022 4 z 5


Trojka (sběratelská verze) Trojka (sběratelská verze) Kieron Gillen

Jsem moc rád, že jsem natrefil na Mocné Kluky, protože jinak by se mi neotevřela možnost přečíst si tohle.
Souboj tří otroků s armádou vytrénovaných zabijáků, kde konec je jasný i bez toho, aby člověk spoiloval, není až tak převratným konceptem (upřímně – Trojka je krátký příběh, který uteče, ani nevíte jak, a pokud nebudete dávat pozor, možná vám toho uvnitř moc nezůstane), co ale činí tohle dílko výjimečným, je příprava.
Scénarista konzultoval své nápady s největšími hlavami v oboru, a podle toho vypadá i výsledek, ať už jde o politické fungování Sparty nebo výstroj jejích bojovníků.

Hvězdy zde neuděluji, jelikož celkově příběh nedosahuje propracovanosti, monumentálnosti nebo atmosféričnosti jiných žánrovek, se kterými jsem měl co dělat (V jako Vendetty, Strážců, Bomby nebo Zatmívačky), nicméně i přesto bych Trojku pro onu připravenost neváhal zařadit mezi demonstrační tituly, tj. ty, které svými schopnostmi ukazují komiksoskeptikům, že (dnešní) komiksy nejsou jenom dětskými chrastítky, nýbrž plnohodnotným uměním.

V neposlední řadě musím vyzdvihnout práci vydavatelů, protože to, co předvedli tady, nepředvádějí ani někteří velcí vydavatelé. Pevná vazba, nádherný bílý přebal a plátěná záložka jsou jenom začátkem. K tomu přidejme Gillenovu předmluvu pro české vydání, delší rozhovor Gillena s profesorem Hodkinsonem (vedoucí autoritou na Sparťany), Hodkinsonův doslov pro české vydání, kde rozebírá mj. zneužití Sparty nácky apod., doslov dr. Nývlta z AVČR s doporučenou literaturou v češtině, a k tomu galerii obálek a skicář.
Tohle už není komiks, ale startovní blok pro studium Sparty, jakož i vlhký sen všech (komiksových) zájemců o historii. Komiksový bůh to vydavatelům zaplať.

15.09.2022


H₂O a poklad šíleného oka H₂O a poklad šíleného oka Petr Stančík

Tahle knížka mi přišla jako dát to podruhé dohromady s atraktivní exkou – pořád pěkné, ale první série je přeci jen o něčem jiném.
Zatímco v první knize soujmenovec apoštolův opatrně představoval hrdiny a vychutnával si celkem nakažlivou onanii nad svým vynálezem, mikroponorkou MPS Stanč... Abramis, tady už s Abramisem tak moc nepracuje (zkrátka Hubert už tak moc nevynalézá; ve zbytku týmu se ovšem dříve rozdané funkce taky nějak rozplývají). Čekal jsem nějaký nákres mikrovzducholodi Abramis (tak jako v prvním díle), nedočkal jsem se. Čekal jsem nákres gotické lokomotivy, taky jsem se nedočkal.
Rovněž příběh byl v prvním díle tak nějak... údernější. Prvním dílem by se dal ukovat Mjollnir, tím druhým už jen nějaké silnější vesnické kladívko.

Stančík má pořád spoustu nápadů, objektivně by to ovšem bylo na 3*. Ale jelikož jsem se v první části poprvé po dlouhé době dusil i něčím jiným, než jazykem mé atraktivní ex, tu jednu * tam ještě přihodím.

15.09.2022 4 z 5


H₂O a tajná vodní mise H₂O a tajná vodní mise Petr Stančík

O téhle knížce jsem slyšel už dřív, ale marketingové informace jsou jako člověk v kremační peci – uvnitř nikdy moc dlouho nevydrží. No a druhá věc – proč bych měl chtít pít vodu pro děcka, když už jsem dospělý.
No ale potom se mi do ruky dostal Pérák stejného autora, a to co v něm tenhle příjmeňový zálesák dělal s jazykem (českým, co dělá s tím svým je jeho věc) mi napovědělo, že se o něj mám zajímat víc.
Po přečtení téhle knížky si myslím, že Stančík musí být dobrý nymfomaniak, protože jenom za líbání vám Múza tyhle schopnosti nedá.
Samozřejmě, je to krátké, aby se děcka neukousala nudou (nebo aby neukousaly holuby z nosu), tempo splašeného hyperaktivika tomu také odpovídá, ale hlavními hrdiny jsem byl nadšen, stejně jako hlavním padouchem, ponorkou, pevnou vazbou s šitými(?) deskami, ilustracemi pí Miklínové - ta si nákresem ponorky Abramis u mne vysloužila žádost o ruku (tedy metaforickou, nejmenuju se Bíblbrox, abych potřeboval i třetí), a celým vynalézavým stylem knihy.

Řekl bych, že tuhle vodu si pro někdy i sofistikovanou práci s jazykem užijí i dospělí. A ti, kteří sem ještě nedospěli, se pokochají ilustracemi.
Zasloužených 5* v rámci žánru a jde se na druhý díl.

P. S. Jediná kniha, jejíž recenze na obalu nelhaly.

11.09.2022 5 z 5


Dobrodružství profesora Challengera Dobrodružství profesora Challengera Arthur Conan Doyle

Asi takhle... Jesti těžko odolati spisům, ve kterých jest možno zaznamenati výskyt tohoto muže vědy s vzezřením gorily a násilnickým chováním gentlemana, který své gentlemanství pouze předstíral před dámou, by s ní ulehl v lože, načež mu zmíněná nedala... zkrátka a dobře hulváta.
Ni já jsem neodolal, a pohroužil se do světa pěstí, vědy, živoucí Země, potrhlých litevských vědců a květnatých stěrů. Nuž a zde jest mé vyhodnocení:
Oba krátké příběhy jsou nadmíru zábavné (právě díky gorilímu vědci), ale oba trpí přílišnou krátkostí. Zvláště Muž, který chtěl rozložit svět jest příběhem tak krátkým, že by nedokázal rozložit ani podrovníkové náčiní eunucha. Mělo jít o črtu k většímu příběhu? Zamýšlel sir Doyle udělati z pana profesora druhého pana Holmese pokud jde o počet příběhů? Měl Muž, který... býti první vlaštovkou, vypuštěnou v tomto směru? To již asi nezvíme...

Pravdou však je, že tento učený svazek mne dostal do myšlenkové agónie: udělit hvězd 5? Či snad 4? Nebo jen 3?? Tolik otázek...
Na 5* to není z důvodu přílišné krátkosti, na 4 a 3 to také není, jelikož zábavnost se pohybuje u 5*. Toliko utrpení mladého Herr Pilota...

02.09.2022


Řád času Řád času Carlo Rovelli

Kniha me inspirovala, abych přišel do práce o tři hodiny později s vysvětlením ,že jsem nepřišel nijak později, jelikož v mém koutku galaxie se současnost posouvá jiným tempem.
Co se týče knihy samotné, tak nějak nevím, jak ji hodnotit. Pro koho byla vlastně určena? První část nejspíš pro laiky, širší veřejnost, druhá část plná kvant, entropie a spinových sítí pak byla převzata nejspíš z přípravných skript na přírodovědeckou fakultu jakési univerzity, část třetí -filozofická- pak nejspíš měla posloužit jako diskuzní palivo pro filozofickou fakultu téže univerzity...

Asi nemohu * poctivě ohodnotit populárně naučnou knihu o podstatě času, ve které je filozofie tím nejjednodušším článkem k pochopení, nicméně za to, že mne tahle kniha dostala ZA hranici mého smýšlení o čase, jakož za sečtělost a poetičnost autora, dám aspoň doporučení (ovšem s výhradou – mějte už o kvantové fyzice něco načteno).

14.08.2022


Píseň o starém námořníku Píseň o starém námořníku Samuel Taylor Coleridge

Původně jsem chtěl tento komentář napsat ve verších, ale psát verše na takové verše... to už bych si mohl rovnou nasadit papírovou čepici a stoupnout si na hranici.
Jelikož je tato báseň v češtině prakticky k nesehnání, sáhl jsem po původní jazykové verzi od nakladatelství Macmillan a upřímně řečeno, místy jsem si připadal jako po obcování s rejnokem, jelikož jsem byl naprosto elektrizován... Vyprávění starce, který kdysi během výpravy na Jižní pól zastřelil racka -původce dobrého větru a blahobytu celé posádky- čímž odsoudil své kolegy k okamžité smrti a sebe k utrpení na moři a následně k doživotnímu utrpení i na souši, bylo k neodložení a s velkou pravděpodobností se stane i mou nejoblíbenější básní vůbec. Ne nadarmo pochází toto dílo z knihy, která odstartovala romantismus v Anglii (a také inspirovalo spoustu dalších umělců, namátkou třeba Iron Maiden).

Tuto báseň mohu s čistým srdcem doporučit i těm, kteří poezii neholdují, jelikož je lehce uchopitelná, přesto ovšem její sdělení není banální. A pokud si bude potenciální čtenář tohohle komentáře chtít udělat radost, může také sáhnout po vydání od Macmillanu, které disponuje malým formátem, pevnou vazbou, plátěnou záložkou, zlatou ořízkou stránek a ilustracemi francouzského dřevoryteckého démona alias Gustava Dorého.

31.07.2022 5 z 5


Dobrodružství Sherlocka Holmese Dobrodružství Sherlocka Holmese Arthur Conan Doyle

Nuže Holmesi, starý brachu, je čas se rozloučit. Těch devět případů uteklo jak voda a já jsem rád, že jsem mohl aspoň přes papírovou bariéru asistovat svému oblíbenému narkomanovi a exotovi.
Případy sice byly šity podle jednoho vzorce, ale dedukčně-sebedestrukčně-teatrální schopnosti Holmesovy a literární schopnosti Watsonovy (případně Doylovy) z každé povídky učinily prudce čtivý žánrový skvost. A vůbec nevadilo, že brach Holmes vše vyřídil takovou rychlostí, až Watson nestíhal věnovat se popisům, a jeho styl byl tedy někdy docela strohý...

Ve vázané kronice Holmesových případů od nakladatelství 1400 může laskavý čtenář nalézt tyto případy:
-Spolek ryšavců
-Záhada Boscombského údolí
-Ohyzdný žebrák
-Strakatý pás
-Berylová korunka
-Stříbrný lysáček
-Makléřův úředník
-Musgraveský rituál
-Námořní smlouva

Vskutku bych nevzhrdl porcí navíc.

25.07.2022 5 z 5


Řecké mýty Řecké mýty Robert Graves

Je opravdu skvělé, že Leda vydala Illiadu a Odysseu, klobouk dolů, ale vydat Gravese s pochvalnou anotací, týkající se jeho výkladů? To není nejlepší nápad...
Graves ve své knize nabízí přehled většiny řeckých mýtů, nicméně čtenář by neměl očekávat kdovíco. Vzhledem k množství materiálu jsou jednotlivé příběhy zkomprimovány do několika stran, tudíž vše je strohé, rozhodně nečekejte žádné dialogy či snad vývoj postav. Tohle je skutečně jen pro lehce širší seznámení s mytologií, která nese na svých bedrech velkou část evropské kultury.
To by bylo samo o sobě záslužné, stejně jako poznámky pod čárou, kde autor uvádí své zdroje. Co už ale tak záslužné není, je vysvětlování původu jednotlivých příběhů. Tam, kde badatelé knihu deptají pro nepodloženost autorových teorií, které si snad autor vymyslel na základě svého velice zajímavého osobního a milostného života, tam kde jiná nakladatelství raději Gravesovy komentáře vypouští, přichází Leda a Gravesovými nedostatky se ještě chlubí (přitom nějaká poznámka ohledně Gravesovy spolehlivosti by byla stačila).

Takže pro seznámení i s méně známými mýty je to docela dobré, ale jako „autoritativní“ popis nebo snad studijní materiál, to asi ne-e. Za převyprávění méně známých mýtů 5*, za komentáře 1, čili ve výsledku 3*.

24.07.2022 3 z 5


Černé díry: Reithův cyklus přednášek pro BBC Černé díry: Reithův cyklus přednášek pro BBC Stephen William Hawking

Tahle publikace je praktickou ukázkou singularity, jelikož navzdory velmi malému prostoru a malému formátu -ta knížka by i v ruce hobita vypadala jako krabička od sirek- je doslovně těhotná masivním množstvím informací pro laiky. Věci tu jsou vysvětleny sice polopaticky, ale představivost bych si během četby rozhodně nepřepínal do úsporného režimu, neboť při pasážích o horizontu událostí, teoriích vědy v kontextu nepěkných vlastností děr a desetirozměrných nadvesmírech ji rozhodně budete potřebovat.
Ale četba je to krátká a zajímavá, velmi dobře poslouží jako takový aperitiv před rozsáhlejšími díly na téma černých děr. A taky tam jsou humorné, někdy lehce pornografické ilustrace.
No a české vydání má skvostnou obálku. Takže tady za 5 pohlcujících *.

24.07.2022 5 z 5


Einstein: Jeho život a vesmír Einstein: Jeho život a vesmír Walter Isaacson

Když jsem si tuto knihu konečně po dlouhé době přemýšlení zakoupil, byl jsem jako ruští vojáci, stahující se z Černobylu – celý jsem zářil. Konečně mám v ruce TU knížku o Einsteinovi, o které jsem toho tolik četl, která také tvořila základ báječného seriálu s Geoffrey Rushem a díky níž budu při posezeních s přáteli svítit jako sarkofág Marie C. Skłodowske.
A po čtvrtletém boji nejsem zklamán – Isaacson bere Einsteina pěkně z gruntu, až se divím, že vývod z předků nedělal rovnou od Mojžíše či Abrahama. Popisuje tu Albertovy rodiče, jeho prvotní zájmy o kompas a magnetické pole, ale také vyvrací zažitý mýtus, že se Einstein špatně učil.
Na rozdíl od některých kolegů dole si nemyslím, že by Isaacson provozoval rektální alpinismus směrem k Einsteinovi – na spoustě míst ukazuje, jak velký génius prakticky vyjebal se svou první ženou a mladším synem (a jak zase společně podělali prvorozenou dceru), jak se snažil zasahovat do milostných záležitostí svého staršího syna nebo jak se jako správný chlap stavěl k mnohým problémům zkrátka tak, že utekl k rovnicím. A právě tohle dělá z této knihy obraz barevný, nikoliv jen uhlovou skicu...

Český doslov od pana Bičáka mi místy přijde jemně žlučovitý (Isaacson sice napsal o Einsteinovi, ale o jeho dlouhodobém ročním působení v naší milované Praze se ten bakaný Amík moc nezmiňuje), ale je možné, že pod vlivem tak monumentálního díla jsem byl zkrátka na krátký doslov moc... přísný.

20.07.2022 5 z 5


Conan z Cimmerie. Svazek I Conan z Cimmerie. Svazek I Jean-David Morvan

Nechal jsem se unést novou výběrovou (snad)sérií od Arga, která bude věnovaná Conanovi, a sáhl i po komiksovém zpracování legendy žánru „sword and sorcery“ (spíše by se to ale mělo jmenovat „fight n'fuck“).
Bylo velmi příjemné, že každou povídku dělal někdo jiný, a tak v té první Conan vypadá jako Mel Gibson říznutý mladým Pavlem Trávníčkem, ve druhé jako Princ z Persie po užití projímadla a v té třetí jako nabušený hipster dělající cosplay Vikinga. Díky tomu si každý najde toho svého barbara.
Po příběhové stránce to bylo výživné jako polévka ze sáčku za 3 ,- (ani v rámci komiksového média bych to nedal na piedestal), byť opravdu tomu nemohu upřít zábavnost a tempo. První příběh se točil kolem bitvy a jakkoliv byl pěkně ztvárněn, cosi tomu chybělo. Druhý příběh vykazoval známky výtvarného „disneyovství“, ale příběhově byl o několik stupňů zajímavější, než jeho předchůdce. Poslední příběh byl laděn do modra, a tíživá atmosféra spolu s kresbou tenhle příběh v rámci této knihy vyzdvihla.
Nesměla zde chybět ani erotika, ale pro nás, studenty a absolventy Jodorovského-Mannarovy Vysoké Školy Komiksové Pornografie „Borgia“ byly zdejší výjevy, jako náznakové zadní spojení či hnětení ňader, uvolněně cudnými, nad kterými by se nepozastavily ani pečovatelky z Nápravného Zařízení pro Neposedné Jeptišky.

Vlastní kapitolu pak tvoří technické provedení svazku: velký formát, pevná vazba, bonusový materiál, plátěná záložka, mapy na předsádkách, semi-reliéfní obálka, výborný překlad – Argo zkrátka ví, jak na to.

Celkově dávám 3 barbarské *, neboť navzdory technické péči lodního vydavatelství se pořád jedná o adaptace (byť krásné) už tak kašovitého zdrojového materiálu.

26.06.2022 3 z 5