herdekfilek komentáře u knih

Akademický a neprožitý feminismus, který byl postavený na naivních stereotypech, které nefungují a ve společnosti nejsou zásadním, ale spíše marginálním ukazatelem. Alespoň takové mi celé psaní připadalo.

1 06.07.2021

On to zase dal. První díl mi přišel perfektní. Opravdová jízda, která svištěla děsivým spádem až k apokalyptickému konci. S rozpaky jsem čekal na druhý díl, kdy to s největší pravděpodobností Martin Štefko naboří do zdi trapnosti z opakování. Nenabořil. Naopak, dal tomu trochu nový háv, trochu se vymknul z žánru. A přesto zůstal u té jízdy. Teď i trochu zadumané. Výborně. Jen tak dál.

4 17.05.2019

Mám rád, když mě v knížkách něco překvapí, když udělám takové to - fí ha, dobrý. U Sešívanců jsem to dělal často. Nehovím hororové literatuře, upřímně, u hororů se bojím a není mi to příjemné. Ale přesto jsem skalním fanouškem Honzy Vojtíška, protože ten to prostě umí. Obzvláště povídka Mrtví klauni nepijí mě příliš nepotěšila, po jejím dočtení jsem totiž musel jít do sklepa... asi v jedenáct večer... a málem jsem se podělal strachy. Hororová literatura má vyvolat takové to příjemné (pro mě tedy nepříjemné) mrazení. V Sešívancích ho bylo tolik, že by se dalo vyvážet. Fuj tajksl.

11 15.09.2018

Další brutální vypalovačka od Martina Štefka. Teď trochu zklidníme hormony a podíváme se na perfektní podmínky pro preppery v postapo zombie světě. A že by došlo ke skutečnému uklidnění? Ani za nic, mrtvých bude jako ve válce o o Stalingrad.

4 12.08.2018

Nejlépe se problémy řeší sekáním hlav. Pan Štefko věru hlavy seká. Ty čtenářské. Uvědomuje si tady vůbec někdo, že nám tu vyrůstá nová literární hvězda té nejryzejší brakové literatury? Humor, krev, akce, krev, sex, krev, nacisti a krev. Jen houšť, prosím pěkně. Zatím nejlepší, podle mě, autorova kniha.

7 10.02.2017

"K této hrobce jsem se vydal od zaparkovaného auta zablácenou polní cestou kolem staveniště, kukuřičných polí a jakéhosi hřbitova, kde se cesta ztrácela. Zapadal jsem do bahna a nedostal jsem se ani k úpatí pyramidy, což mě rozčílilo, a tak jsme se přemístili dál." [str. 56]

Toliko popis pyramidy jedné z manželek dávného čínského potentáta Yuandiho z pera pana Klokočníka. Vskutku svérázný a ryze český výzkum (v dobrém slova smyslu, v takovém cimrmanovském, nikoliv hanlivém). Je-li někde bahno, nemá cenu se unavovat s odborným posudkem stavitelských dovedností dávno zaniklých říší. Notabene, když je všechen stavitelský um pošlapán, zadupán do hlíny a často i necitlivě zalesněn.

Kniha plná východu a jihovýchodu a severovýchodu a stupňů a šířek a zdálo se mi, trochu odfláklého výzkumu. Vždyť pyramidy, obzvláště ty čínské, to je téma, které by se mělo uchopit. Ne pouze rozčíleně zahodit, protože se jeden musí probrodit trochou bahna.

10 19.10.2015

Cronenberg popsal konzumní společnost. Konzumní společnost blbců a konzumní společnost vyšších sfér. Jedno vykreslil jako fascinaci značkami zboží. Takovou tu prázdnotu, která diktuje a nařizuje pořídit si nejnovější typ toho i toho. Vykreslil konzumní spodinu jako neschopnou citu, jako prázdnou skořápku, která chce, hodně chce, ale nedokáže nic dát. Spodinu uvolněných mravů, neschopnou pevných vztahů, toužící po lásce, ale neschopné někoho dlouhodoběji, tedy déle než na jeden sexuální styk, snést blízko u sebe. Druhou linií kritiky je pak konzum vyšších vrstev. Intelektuálů. Těch, kteří by měli umravňovat ostatní společnost, dávat jí cíl, smysl. Ta byla vypsána jako neschopnost cokoliv dalšího říct. Jako společnost do sebe zahleděných sobců, kteří řeší už jen vlastní hnutí organizmu, nejlépe samozřejmě reprodukčních orgánů. Doba plná banality. Doba bez vlastní filozofie. Doba bez budoucnosti, jen s minulostí, kterou ovšem pohrdá, protože velká minulost ukazuje příliš důrazně na malou a neschopnou přítomnost. Obě mají pak něco společného. Fascinaci technickým vývojem lidstva. Onou náhradou Boha. Ale je technický vývoj schopný zajistit dovoz morálky do lidského chování? Očividně nikoliv.

Jak se praví v bratrech Karamazovech – kde není Boha, tam je vše dovoleno.

7 06.10.2015

Zásadním poznatkem knihy je lokální versus globální. Lokální stát nikdy nemůže vzdorovat globálním korporacím. Přičemž řešení máme přímo na dosah ruky. Myšlenka Evropské unie je krásná. Spojení doposud se hašteřících států a státečků. Vytvořit onu potřebnou hráz. Politickou a mocenskou hráz, která má zastavit často nemravné jednání společností operujících po celém světě. Samotný stát nic nezmůže. Nemá tu sílu, podporu.

Nemá vlastně nic. Spojením států do jednoho celku vznikla bariéra. Plnohodnotný soupeř ekonomického tlaku. Ovšem jsme pouze u myšlenky Evropské unie.

Skutečnost je jiná. Tragicky jiná. Evropská unie je nesourodá, hašteřivá, namísto pevného politického kurzu zvolila nesmyslně překážející byrokratickou cestu, cestu plnou překážek, kdy mnohé z nich nejdou přeskočit, protože prostě chybí možnost, vůle, chybí společný hlas. Pravomoci států jsou stále určující a důležitá rozhodnutí tak nejdou prosadit, protože je neustále někdo proti. Evropská unie se tak změnila na směšného přeměřovače délky banánů a zakazovače nafukování balónků dětmi do dvanácti let. Což je k smíchu.

6 06.10.2015

Alex Bellos procestoval celý svět, aby našel pozůstatky vývoje matematiky. Hledal okamžik, kdy se kupecká matematika přelila v umění, ve vědu plnou abstraktna, pravítek a kružítek, kdy se matematika stala nohou na plynu rozjíždějící se evoluce lidstva. Aby se oddal tomu nejkrásnějšímu. Správným výsledkům. Spojení filosofie a matematiky má na svědomí tuto výbornou knihu, která prozrazuje to, proč jsme tím, čím jsme. A potvrzuje fakt, že je to vlastně docela fajn.

5 06.10.2015

Autorka v textech často naráží na prázdnotu naší doby. Hraje si i na věštkyni a předkládá dvě možné společnosti budoucnosti (z jejího pohledu, z našeho pohledu se jedná o současnost), jednu čistě komunistickou a jednu kapitalistickou. Jako prázdné označuje obě. Pro Annu Barkovovou byla budoucnost marností, snad až vyjádřením zmaru celé evoluce, která zemře na nijakost. Na nedostatek myšlenek, ideálů, cílů. Společnost, která skape na nudu.
Kniha, která by měla být tesána do mramoru.

13 23.07.2015

V čem je kniha jedinečná? Je jiná. Dokonale jiná. V produkci žádného nakladatele nenajdete podobnou. Kniha nabízí opulentní ukájení se nad možnostmi jazyka. Nad možnostmi jeho zneužití, užití, žití. Svým dokonale svérázným stylem doluje z dávno zapomenutých nebo vysvětlených nebo již klasických směrů filosofie nové vývody. Nové pohledy. Hledá, aby nalezla. Nalézá, aby předala. Ale balí vše do absurdity zdánlivě béčkového hávu akčních škvárů, aby předané zůstalo nepoznáno. Záměrně, protože čtenář je zhýčkaný idiot, který nechce a ani nepotřebuje myslet. Chce jen přijímat romány sepsané v přestávkách mezi kurzy tvůrčího psaní, kde se spisovatelům tak, tak kurví veškerá originalita a učí se fígle a marketing a stategie a mantinely a hráze a zdi. Protože čtenář je líný sledovat autorovu myšlenku, on ji chce naservírovat předvařenou, předžvýkanou i předpolknutou.

6 20.07.2015

Martin Štefko má vypravěčský talent jako prase!

Je potřeba říkat něco dalšího?

4 19.07.2015

Rád se směju, moc rád se směju. Ovšem na to, jak rád se směju, se směju děsně málo, protože většinou není čemu. Ne, nestavím se do pozice pesimistické bubry, která hledá jen to špatné a pak píchá ukazovákem do prostoru a cedí krs zuby - já to říkal, no kdo to říkal, já to říkal - on ten humor je takový, špatně se chytá a člověk, autor, většinou sklouzne spíš do trapnosti, než do humoru. Kupodivu, u komiksu Rudo tomu tak není, tam je ten humor často až hmatatelný. Samozřejmě, je to humor černý, cynický, ošklivý, ale sakra vtipný. Až na jednu výjimku, které se autor ne a ne zbavit a trápí jí čtenáře několik dlouhých stran. Ale zbytek? Do mramoru!

5 27.02.2015

Dětské příběhy mají formovat duši dítěte, mají jim předat poselství lidstva. Duše člověka, který prožil dětství ve společnosti slečny Ferky, Muminka a Muminkovy maminky a Muminkova tatínka a Šňupálka a malé Mii a Kníkly a Pískly a hatifnatů a bambulů a dalších a dalších postaviček světa Tove Janssonové, má šanci prožít život s obdivem ke každému nádechu, ke každé chvilce, kdy je mu dovoleno prožívat skutečný život. Muminci nejsou prodchnuti dekadencí a rozkladem, jako je to u spousty nových příběhů pro děti. Muminci jsou tím, čím by mělo každé dítě chtít být. Tedy šťastným, trochu bláznivým dobrodruhem, který ví, že za každým rohem nečeká sedmihlavá saň, ale někdy i kafíčko a kamarádi a koláč právě vytažený z trouby a čerstvá tráva a slunko vysoko na obloze a láska, bože, láska ke všemu, co je živé, protože právě to živé, nečekané a nepředvídatelně živé, se na vás dokáže usmát a dát vám chuť usměv oplatit a pocítit sounáležitost, pocítit, že někam patříte, že patříte do něčí láskyplné náruče, kam se můžete zachrumlat a usnout.

12 06.02.2015

Henry D. Thoreau žil a tvořil před dvěma stoletími a jeho poznatky, jeho chmurné vidění lidstva je stále současné. Výsměšně současné. Topíme se ve vlastní neschopnosti dát existenci lidstva směr, cestu kupředu, z pekel sobectví a mamonu. Duševní a duchovní vývoj nahrazujeme vývojem technickým. Zbožšťujeme své iPody a potlačujeme pláč nad vlastní nenaplněností, neschopností říct něco jiného, než co nám bylo nadiktováno. Skláníme se pod bičem vlastní volby, která je volbou někoho jiného. S poslušností stáda plníme rozmary zákonů, které jsou zaměřené proti nám. K smrti spějeme nepoznamenáni poznáním sebe sama. Lidstvo umírá na odduchovnění. Smrtelné křeče neprovází slovo amen, ale dokola se opakující cinkání pokladny. V zrcadle nehledáme moudrost, ale krásu, tu pomíjivou. Žijeme v nevolnictví duše a denně odcházíme být prospěšní společnosti, hubíce v sobě poslední kousky člověka.

7 06.02.2015

Popišme si princip knihy Přečtený život. Milan Špůrek si při vášnivém čtení knih dělal výpisky. Dejme tomu. Dělá to tak mnoho z nás. Hledáme v knihách střípky nadpozemského vědění, jež v sobě, třeba, snad, obsahuje vysvětlení, základní vysvětlení, proč to všechno. V každé knize hledáme zákmity geniality, moudrosti, pochopení. Snažíme se dosíci něčeho nevšedního, něčeho, co se neválí v regálech supermarketů, co je ojedinělé, výjimečné, co by dokázalo existovat samo o sobě. Milan Špůrek takové zákmity prozřetelnosti jemně vytrhával z kontextu knih a zařazoval si vytržené do kartotéky. Do jakéhosi soukromého pekla lidského poznání. A posléze z vytrhaného začal skládat literární koláž. Fotomontáž literárního díla. Přiložil k sobě Nietzscheho a Holana, přiložil Flauberta k Learymu, Exupéryho k Havlíčkovi. Položil moudrost jednoho k moudrosti druhého, dal seznat čtenářovi, a hlavně sobě, že existence literatury je spojitá nádoba, kde se dá dle libosti přelévat a nacházet nové a nové dimenze. Stejně jako u koláží fotografických. Kdo by kdy spojoval Hitlera s Ghandím? Všechno jde.

7 06.02.2015

V knize dochází ke střetu mezi hrubou silou a intelektem. Mezi zpohodlněním a opravdovostí života. Bezcitností a jistého druhu uskuhraností, vtlačení se do role oběti. Kantor naráží na běsné mládí, které pohrdá stářím, kdy je upřednostněn zájem o materiálno před člověkem a jeho životem. V mnohém měl Kantor pravdu. V mnohém se točil kolem témat, která nás, naši civilizaci, začínají tlačit, ničit naši společnou cestu. S hrůzou popatřoval na šílený ryk jedinečnosti, který, ač je v lecčems prospěšný a hodnotný, zapomíná na to, že člověk je bytost společenská a jedině od společnosti odvislá.

8 06.02.2015

Nerozpakuju se dát pět hvězd, protože... protože prostě jo. Bylo to tam. Žánrově vychmeleno do nádherné podoby. Možná tu působí fakt, že jsem k podobnému žánru co živ nepřičichl, a proto na mě kniha působila jako zjevení. Ovšem to je nejspíš další důvod k oslavě.

2 22.10.2014

bylo to prázdné, tolik prázdné, bože, to bylo tolik prázdné

3 01.10.2014

Z pohledu laika je matematik druh člověka, který má prazvláštní choutky, u táboráků se pokouší společnost bavit nerovnicemi a při pohledu na nepřímou úměrnost ho chytá záchvat omladnic. Matematik dle laika nevylučuje, ale odmocňuje, při příjmu potravy samozřejmě umocňuje. Kniha Iana Stewarta jistě nesmírně pobaví a nadchne právě matematiky, je plná vědění, o kterém se příliš neví. A laik? Ten bude jednu polovinu knihy lámat vzteky tužky, protože výsledky budou zcela jiné a ta druhá polovina? Děkuju pěkně.

5 02.05.2014