herdekfilek komentáře u knih

Číst knihu, která se čte sama je svým způsobem nudné. Žádné těžkosti s myšlenkou, protože je předložena tak jasně, bez výkrutů, bez nějakého žblebtání okolo. Noemovo dítě je kniha přímočará. Nezahýbá, jen pokračuje jemně kupředu nevšímaje si okolí. Schmitt se jal vyprávět kus druhé světové z pohledu dítěte. Roztomilá naivita smrada, která vypráví o hrůzách. Ale tak ano, je to trochu prvoplánové, dá se říct i laciné, vždyť když vypráví dítě je to vždycky intenzivnější než když do slovních druhů mluví dospělí. S dospělým nějak pudově nemáme až takový soucit. Ale i tak Schmitt, jakožto dítě, hovořil moc pěkně. I když té naivity někdy bylo přes míru.

4 14.01.2012

Tak jsem byl oslněn mým prvním Vieweghem. Je to člověk ovládjící pravopis, to ano. Ale co dalšího o této knize napsat? Pro děti není, pro rodiče už vůbec ne. Úhlavní emocí při čtení, kterou jsem měl tu čest poznat, byl až nemravný stud. A ano, já se umím stydět dost emocionálně.
Knihu jsem nedočetl. V polovině mi nějak došly síly.
Někdy jsem měl pocit, že knihu napsal snad sám Satan. Až takový zmar a hrůza na mě z přečteného padaly. Sat...Viewegh vepsal do pohádek ale takovou míru povrchnosti a prázdnoty, že mě maně napadlo, že taková přesně musela pronásledovat Atreje na pouti Nekonečným příběhem. Prosté nic, které ječí ničím o ničem pro nikoho. Tak zoufale opuštěná písmena, tak nehorázně znásilněné slovní druhy.
Já jsem ještě nečetl horší knihu! V životě ne!

Nesmírně zajímavý pohled na naivitu ne až tak blbého člověka, kterého pohltila doba. Protože doba, ta umí pohlcovat předpisově.
Štrougal byl státník bolševik a v knize formou rozhovoru dává do oběhu něco z absurdních i méně aburdních přání, která právě bolševismus provázeli.
Mé hodnocení není příklonem k jeho zmatenému přesvědčení, ale k historické zajímavosti.
Všichni víme jak na běh bolševismu a jeho pád pohlížel disent, ale z pohledu bolševika, zamlčujícího i prozrazujícího, jsou tu k užití nové dimenze.
Jeho pohled na porevoluční rozkrádání státu za účasti veškeré politické elity je velmi zajímavý. Víc než zamlčování tohoto rozkrádání.

3 31.12.2011

Hergé vtipným způsobem pojal teror rudé bestie. Což je na rok vzniku, 1929, dosti kurážný krok. Vždyť od puče v Moskvě uběhlo jen pár dní, do bolševické bašty se stahovali bološevickou reklamou otupení američané, ve své domovině ničení krizí bankéřů, kterou si vždy za každých okolností odnášejí lidé z tlače. Hergé vzal dost nedětské téma, jako je mučení, uměle vyvolané hladomory, demokratické volby v bolševickém střihu, všudypřítomnou a všemocnou tajnou policii a vtělil ho do komiksu právě dětského. A kupodivu se proslavil. Pokud by toto Hergé stvořil dnes, nakladatel by si tím neutřel ani konečník. Nějak se ta doba pokroutila a jen díky tomu, že Hergé je Hergé a Tintin je Tintin, můžeme se s takhle politicky a myšlenkově nekorektním komiksem pro děti setkat.

A ještě jedna zvláštnost mě na komiksu zarazila. Albatros začal tisknout v Číně. Žádné tiskárny z Českého Tišnova, žádná Kroměříž, ale prachsprostý tisk z PRCu. Jistě levnější a ekologicky šetrnější.

12 19.12.2011

První a poslední dívčí román, který jsem přečetl. A vězte, že jsem u něj málem zemřel žalem a dojetím. Jak to ty čtenářky mohou snést? To jsou snad plechové, že se pod takovými nápory emocí nerozloží? Já měl zubatou neustále vzápětí. Už nikdy více. Bože můj.

7 08.12.2011

Jelineková si zase hrála. Místo prosté konstrukce děje před čtenáře hodila zdánlivě neucelené výkřiky do tmy plné jí samé. Písmena rozfoukla po papíru, spojila je do vět, které další život žijí nutně v křeči a strachu z možných významů, které by mohly znamenat. Věty složila do arogantních odstavců, kteří tak zoufale fňukali a žadonili (životné, mužské, prostě jsem to tak naprojektoval) aspoň po pochopení, když ne rovnou pohlazení. Odstavce, často přečnívající za omezenost knižní vazby, dohajzlila do stránek, které se obracely hůř než náhrobky vlastní minulosti. Stránky narvala násilím do knihy a teď si, drahý čtenáři, ječ hrůzou nad přečteným. Ne, ať řveš jak chceš, neřveš dost, neřveš, protože nevíš, co je to být Jelinekovou. Sociopatem s náběhem ke genialitě, která se může jevit, a často se i jeví, jako debilita. Řve se pořád, ale málokdy se řve dostatečně. Dejte té ženské i Nobelovku za fyziku. Ta jak se mnou hýbe, to jen tak někdo neumí.
Nikomu nedoporučuju.

10 23.11.2011

První medializovaná feministka historie. Medeia. Žena, která se rozhodla vzepřít. Koukněme se na to upřímně. Každý rodič by své děti občas rád oběsil na stromě. Jen tak lehoučce, aby je to nebolelo. S citem pro Krista, vždyť se tu pracuje na bázi rodič-dítě. Ne každý tak ovšem učiní.
Co udělá žena první, přičichne-li k feminismu. Oběsí vlastní děti. Co udělá muž první, přičichne-li k feminismu? Najde si jinou ženu. Ale to byli ti neandrtálci ze starého Řecka. Pravda, položili nám základ naší společnosti, vynašli ty nejlepší pravidla pro soužití toho s tamtím, zkráceně, není jim za co být vděčný. Kultivovaněji se vraždit a znásilňovat ze zločinu prohřešek nedělá.
Novodobá podoba feminismu zapomněla na přírodu a výsledky svých sexuálních fantasií převedených v realitu už nevěsí na stromy, nýbrž na klenuté pařáty vlastní kariéry. Doba dobře uvázaných smyček a v posledním záchvatu života se klepetajících dětských nožek je tatam. Ale tak co. Nic.

4 25.10.2011

Raskolnikov. Už jen při vyslovení toho jména si člověk připadá jako kdyby spolkl mramorový pomník vší literatury.

42 25.10.2011

Hledat v poetice Hrabala zvadlé údy a lacinost je úkolem povinné četby. Vždyť už slovo povinný musí nutně veškerou poetiku vyškrábat dílu násilně z krku. Kdejaký halama bez citu se pak na Vlaky vrhne s temnou představou, že jeden z titulů bude mít s úspěchem za sebou. Ono 60 stran není mnoho. Vždyť je to přečtené za hodinu. A tu narazí, hlava nedozrálá, upíry romantickými odkojená, na tu pravou českou povahu. Na tu dokonalou smějící se bestii, kde praštit přes mordu, jen hrst brambor se vyleje vedle škopku a pro tu dokonalou úlevu se do světlíku začnou sypat impertinence ne nepodobné dívčímu komíhání nohama nad jezem. Tak roztomile živoucí. Tak nádherně hříšné.
V Hrabalově popisu chtělo by se někdy žít víc, než ve vlastním životě. Jak krásný osud najít smrt pod semaforem. Lepší než ve fitcentru odhánět tu vlastní. Hrabal popisoval život. Ten život. Opravdový. Plný lásky a překvapení ze všednosti.
Když vprostřed čtení na chvíli zavřu oči mám pocit, jako bych byl rozjásanou vodou v horském potůčku, kam čurají jen srny a kamzíci. Tak neskutečně mladou a svěží. Krásnou. Hrabalovskou, do kolen. Pravda, je to trochu zkalené vědomím příští městské aglomerace, která z potůčku vyrobí stoku. Hrabal je sen. Do absurdna natahovaný, a proto tak krásný.

27 10.10.2011

Problém této a podobných knih je, že už názvem se nehorázně odkopou. Na čtenáře v podstatě čeká jen spoustu zcela logických a jednoduše odvoditelných informací. Ano, je to s námi na hraně a to i 20 let po sepsání této knihy. McDonald je tu, je všude a je stále ještě znakem, standartou naší společnosti. Ne-li o dost víc. Ne-li o dost hůř.
A co jako?
Tématu by stačilo deset stran na sdělení sděleného. Brožurku místo knihy, ať to člověk stihne přečíst než dokouše svůj hamburger.

5 08.10.2011

Na Slovensku se řešilo zjevení Panenky Marie, v Německu zjevení tureckých imigrantů a u nás by se mělo probírat zjevení Nikkarina. Jeho pojetí komiksu dosáhlo na lať tak vysokou, že snad taková nebyla ještě vytyčena. Rozhodně ne v Čechách (a že se Saudkovi omlouvám a posílám k lůžku bonbonieru). Zjevení, které se nemusí nutně svatořečit, ale chvalořečení je tu vcelku povinností. Nikkarin se vykašlal na lacinou výuku pyrotechniky a praštil do čtenářstva vlastní moudrostí. Moudrost pojal ve stylu - kdo absurdnu korunu, tomu ona celou ruku i s ramenem. Moudrost, která mi lahodila víc než rozdychtěný výraz při pohledu na špatně nalazenou puritánku.
Jeho kresba je překvapující. Nádherně překvapující. Bůh zaplať za Nikkarina.

7 15.09.2011

Zničující paměť národa. Protože na ni všichni téměř zapomněli. Komunismus zničil spoustu krásného a patřil by mu za to necezený odpor a zhnusení. Pronosit ho pořádně po pranýři. Zdiskreditovat ho pouhým poukázáním. Ale ono se netrestá. Nevolá se po spravedlnosti. Ignoruje se. A tím se trestají oběti komunismu, ne komunismus. Za Hitlera bojovat, za bolševika za to hnít ve vězení a za kapitalismu se nechat obklopit prostou nevšímavostí. Teď nevím, který z diktátů je horší. Bestie z vyšetřoven bez trestu dožívají. Ale je to naše ostuda. Nechali jsme dožít samozvané katy v pohodlí vlastních domovů. Nechť je jim aspoň ta hlína těžká.
Díky Bohu za Drdy a Kroupy, alespoň někdo se snaží nepohřbít tu minulost až moc hluboko. Abychom ji pak dokázali vykutat zpoza vlastních přetékajících pupků. Pamatujme si a bude nám pamatováno.

11 09.09.2011

Vydělat se dá na všem a pokud je pocit, že někde někdo za nic trpěl, tak budeme zatrachtile teatrálně trpět s ním a snažit se ze všech zúčastněnejch vydřít co největší možný vstupný.
Musíme myslet na ty chudáky přeživší.
Musíme, a proto je potřeba vybrat všem peněženky.
Mysleli jste na ta kvanta mrtvejch dětí? Těch promarněnejch životů? Těch neprodanejch aut jen proto, že zákazníka zabil jinej zákazník, už neplatící zákazník?
Finkelstein, Žid jako poleno, se pustil do Židů. Udělal to nadmíru šikovně. Tnul do jejich zadního voje, stvořnýho z lačnosti a ziskuchtivosti. Však i na těch mrtvejch se dá vydělat. Nebo spíš právě na nich.
Poskvrněná památka bůh ví kolika mrtvejch znevážená ziskuchtivostí jejich bratří.
Finkelstein nepopíral holocaust, ale lidskost, tu roztomile poválečnou, kde vydělávat se musí i přes mrtvoly, nebo právě přes ně.

9 22.07.2011

Trier mnou prochází hladčeji než šaratice. Považuju se téměř za jeho obdivovatele. Když popatřím na jeho film, útroby se mi bouří nad krásou viděného.
Monografie ovšem nejede na stejné vlně. Autor se snažil svým intelektem podrobit Trierovy filmy drobnohledu snad až vědeckému a vcelku často začínal své argumenty tlačit snad až z paty. Jeho absurdní vývody někdy kazily veškerou chuť kdy se ještě podívat na Trierovy filmy. Byly popsány natolik nudně a natolik plkavě, že kdybych nevěděl o čem čtu, asi bych to nechtěl ani vidět. Trierovy filmy jsou jako knihy. Tak nádherně ponechávající spoustu nevyřčeného na divákovi. Schepelern všechno obnaží, sem tam dotvoří nějakou deformaci a výsledek nechá prznit hlavy nepolíbeným. Trier je o něčem úplně jiném, než jak to popisovala kniha.

2 10.07.2011

Zcela jednostranně pojatý výzkum vody. Výzkum estetiky vody. Dle mého sledování byly výsledky průzkumu prokazatelně důkazy síly vůle autora, který pod pojmem démon vidí démona, pod pojmem láska vidí lásku, pod pojmem heavy metal vidí démona. Jak sám Emoto píše, voda do sebe dokáže nasát vůkolní energii, emoce, stav věcí. Emoto trpí odporem k řízným kytarám, tak se to na zkoumané vodě i pozná. Trpí láskou k hudbě vážné, tedy se to i projeví na zkoumané kapce vody. Jeho vnitřnímu profilu věřím. Jeho výzkumu tleskám. Však co je voda, když ne Bůh. Tak přilnavý a všudypřítomný Bůh.

7 07.07.2011

Nečekal jsem, že někdo bude mít až takovou míru drzosti (krom zhůvěřileho Disneyho), aby svou osobou zmršil Medvídka Pú. Evidentně se našel. Snaha Davida Benedicta napodobit vtip a moudrost Milneho se zcela minula cíle. Kniha poučuje. Kniha vyučuje. A tím se i vylučuje. Z Kryštůvka Robina se stal blbec. Z Medvídka Pú přežraná bečka pouček. Z Prasátka trapný nemrcouch. A z Ijáčka feťák na Prozacu. Bezbřehá blbost. Ohavné znásilnění.

7 05.07.2011

A už se taková tvoba netvoří a už se ani nekupuje a už se ani nečte. Genius utlučený rudou bestií stvořil něco neopakovatelného. Absurdní choutky neznající meze. Humor který není humorem, ale výsměchem všednosti, upocené pravověrnosti či třeba rovným nohám. Je jedno do čeho se šílený a přitom tak úchvatný Charms pustil. Pod jeho rukama by rozkvetl vesmír i na skvně od rozmazaného výkalu. Sběratel oblud a jeho Čtyřnohá vrána. Neutuchající potlesk až do ranního kuropění.

6 19.06.2011

Je pěkné si někdy připomnout, že jsme také lidé. Ne jen chodící peněženky bez kouska svobody rozhodování.
Konečně proč si ve svých základních právech jednou za čas nepočíst.
Připomenout si : (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
Třeba i : Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
Anebo, když už si s tou blbostí zahrávám : (1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.
Listinu si lze pročítat před spaním tu : http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html
A při hodně blbé náladě i Ústavu : http://www.psp.cz/docs/laws/constitution.html

Bubliny jsou tu od toho aby splaskávaly. A tak jsem se vrhnul na Noční hlídku. Chtěl jsem mermomocí něco řádným výkopem splasknout. A hle, splasknul jsem já. Noční hlídka je napsaná ale děsně čtivě. Ponořit se a bez dechu proklouznout dějem. Cože? Ono už je ráno? Ptáci ječej, emoce normálních lidí se probouzí z hlubokého spánku a já chci být Jiný ač bych se radši oběsil, než jím vskutku být. Krásné čtivo. Lehoučké, ale krásné.
Ale co bych trestal smrtí je obálka. Ohavného obrázku kus.

12 29.05.2011

V některých chvílích mi kniha Dušemrdi přišla jako sepsaná na zakázku. Jako by si nějaký ziskuchtivý nápaditý zjistil prodejnost knihy My děti ze stanice ZOO a zadal obdobu sepsat nějakému literárnímu prostitutovi.
Musím uznat, že se mu to povedlo. Dušemrdi jsou napsáni velmi čtivě a dostatečně odpudivě.
Pokud, jak se tvrdí, sepsala knihu sedmnáctiletá Natascha, tak klobouk dolu, sepsat něco takového, to muselo bolet. Prožít něco takového? To už snad není odjinud, než z pekelné jámy.
Ať tak či tak, kniha to byla vynikající.
Na jednu stranu se feministické lince lidstva nedivím. Vidět všude kolem sebe samé dušemrdy, ryčel bych jako tur s nimi. Ale nejsou jen tací. Pánbu zaplať.

5 28.05.2011