HematomMyokardu komentáře u knih

Znovu jsem otevřel a kniha ze své krásy opravdu neztratila.
Jen se nám zkrátka mění zeitgeist.
Jako dítě si pamatuji když se mnou tahle série "vyrůstala" - od ranných a naivních přestav o světě za zdmi rušného nádraží a od páprdů v pestrobarevných kostýmech se v pozdějších dílech dostáváme k otázkám morálky, prvním láskám a ovšemže i k chaoskampfu a těžké okultní tématice. Nevím jak u vás, ale osobně se mi knížky dostaly do rukou, i když už polité a omačkané (dík sestři), zhruba v odpovídajícím věku cílovky daného dílu.
Za to a za možnost zažít a sdílet ještě ten starý potterovský hype který přišel s origoš brito-folko bijáky jsem navždycky vděčný.
K Fantastickým zvířatům a údajně transfobní autorce už mám bohužel moc daleko.

7 03.06.2022

Autorka je i přes svůj útlý věk svědkem kruté všudypřítomnosti reality a jejich každodenních křivd.
Svým vlastním způsobem se tedy snaží vylíčit pocit útěchy, který nabízí se svými roztaženými pažemi svět drogové závislosti.
Nespravedlivě neobjevená Apolla Raroia Kendragon se se svýma dětskýma očima snaží přiblížit čtenáři své dojmy a obléká si masku české Christiane F., aby vtělila své pocity do poezie dítěte ve světě narkotik.
Osobně doporučuji.

01.08.2019

Jednoduše jedna z nejzábavnějších knížeček pod pár stovek, kterou jsem kdy měl šanci prolistovat.
Razantně popisující snová setkání s mnohými politickými celebritami v surrealních a nonsensových pojetích, vyhnutí se Olze H. během navazování kontaktu s panem V.H. (nepošpiníme cizí jméno, že?), V.K. a snad i náznak povolební úzkosti z bitev mezi Knížetem a M.Z.
Obal je rozkošný, forma je nezaujatá a obsah k nezaplacení.

13.10.2018

Tenhle malý poklad ležel v kufru brakové sci-fi literatury mého otce snad 25 let. Každý známe nemotorné názvy porevolučních překladů, jakoby napovídající práci čerstvých studentů nově otevřených kurzů anglického jazyka, není třeba vysvětlení.
Vedle zaprášených, v novinách balených ( Stará škola dobře zná ) Nemesis Isaaca Asimova nebo Pikniku u Cesty popsaného poznámkami z Tarkovského Stalkera se mi podařilo nalézt i tohohle malého chlapíka, pokrytého jemnou pavučinkou, s otisky po |zřejmě| kávových šálcích.
Samotnou touhu po tom si něco takového přečíst ve mně vyvolalo až přečtení autorova jména. ( Smějte se )
Každý kavárenský smog vás v případě G. R. R. Martina odkáže nejspíš na už profláklý cyklus Píseň ledu a ohně. Nightflyers proto nabízí naprosto jinou cestu do spisovatelovy duše, kterou se málokdo vydal.

Co se stane s posádkou a tajemnými Volcryny, jaký je chlad neznámého vesmíru a proč je film tak špatný, nechávám na vás.

Nightflyers mě po dlouhé době donutil vklouznout do mysli devadesátkového čtenáře, těšícího se z zahraniční literatury, vyrostlého na Clarkově dvatisícejedničce a pevně doufajícího, že za deset let to ještě do toho vesmírnému věku stihnem.
Za nadsmyslový zážitek celých pět hvězdiček.

Udělejte si čas, pusťte Soundgarden, sedněte k rozvrzanému stolečku u otevřeného okna, nalijte si vyčichlého černého čaje a nechte Martina dělat jeho práci.
Doporučuji!

3 01.07.2017

Osudovost a důvtip Flushe ocení každý majitel čtyřnohého ďábla v rouše štěněcím.
Mnozí z vás mohou namítat, že čtení příběhů tohoto nenápadného pozorovatele bylo knihou do sedadel městské hromadné dopravy při cestě na první hodinu literatury. Pro mě osobně se jedná o další z výpovědí feministické (tady výjimečně nepejorativně) autorky, snažící se popsat idylu i starosti z pohledu nezaujaté živé bytosti, divící se mnohým lidských "rituálům".
Umím si představit, že si Virginie usmyslela napsat knihu, která pomůže čtenářkám dotvořit atmosféru skomírajícího slunného letního dne na zápraží terasy ranče někde v Essexu. Kdo ví?
Citlivá duše ocení.

3 16.05.2017