Hebrey komentáře u knih

Šedesátá léta si nepamatuju, zažila jsem až dekády následující po nich. NIcméně, nějaké informace mám od svých rodičů, kteří si šedesátky užili tak nějak se vším všudy. Nebylo proto úplně špatné dovědět se také něco o tom, jak je prožívali ve východnější části tehdejšího Československa. Škoda, že kniha je psaná příliš heslovitě, dlouhé soupisy restauračních zařízení, počínaje luxusními podniky a konče nejzapadlejšími pajzly v zapadlých uličkách, stejně dlouhé seznamy kin a dalších podniků, byly tak nudné, že se přiznám, že jsem je jen tak porběhla. Daleko zábavnější už byly příběhy různých osobností, postaviček a podivínů.

03.04.2021

Také už je to hodně dlouho, co jsem knihu četla. Nepamatuji si každý detail, ale to, jak mne zasáhla. Člověk si při čtení prostě uvědomí, že lecjaká maličkost, která se tak ani nezdá, může být cestou do pekel, i když je často dlážděná dobrými úmysly nebo vypadá naprosto nevinně.

11 31.03.2021

Naprosto geniální dílo. To, že z něj pochází české slovo "robot", které se dnes používá v celém světě, je jen třešničkou na dortu. Daleko zásadnější je, co se autor snaží hrou sdělit.

11 29.03.2021

Chtě, nechtě se holt řadím mezi ty, komu se Broučci nezalíbili. Jako dítěti mi přišel ten závěr až moc krutý, jako dospělá jsem sice asi pochopila, kam tím Karafiát směřuje, ale ani tak mi to nesedne.

6 27.03.2021

Ach jo! Vysvětlí mi někdo konečně, proč jsou křesťanské knížky, včetně těch, které jsou určené běžným věřícím, tak hrozně špatně přeložené a o korektuře se jim sotva zdá? Téhle je taková škoda! Téma je samozřejmě úzce cíleneé na křesťany. Nevěřící člověk, nebo nekřesťan by asi sotva pochopili, o co tu jde. Určitě mi něco dala, ale tuším, že mohla i víc ..., kdyby se to dalo číst.

27.03.2021

Když mi bylo kolem těch 12, byla to moje nejoblíbenější knížka. Přečetla jsem ji několikrát.

3 25.03.2021

Neotřelý a velmi zajímavý pohled na některé události našich dějin.

20.03.2021

Z celé série nutno říci, že byla tato knížka lepší o to, že příběh je přeci jen malilinko jiný.

10.03.2021

Zajímavé čtení pro začínající čtenáře.

1 10.03.2021

Ten stařičký film jsem viděla, možná i víc než jednou. Kniha mě oproti němu zklamala. Jako romantický snímek, navíc z dob, kdy byl natočen to jde. Ale kniha je tak nějak o ničem a zdlouhavé popisy všeho možného, počínaje krajinou a konče dušeními rozpoloženími, ve stylu impersionismu "příběhu" moc nedodaly. Jediný impresionistický znak, který se panu Mrštíkovi opravdu vydařil, je personifikace Svědomí a celý její poslední dialog.

09.03.2021

Kniha nabízí trochu jiný, v podstatě neohraný, úhel pohledu na holocaust, z pozice britského zajatce. Muselo být naprosto zničující žít (či spíše přežívat) v prostředí, kde člověk nevěděl, zda se dožije zítřka a ještě být očitým svědkem brutálních zvěrstev a vraždění jiných nevinných lidí. Nejhorší musela být ta bezmoc, pocit, že vlastně není jak pomoci. Každopádně knihu vřele doporučuji. Není to hezké čtení, ale rozhodně je poučné a je třeba na tyto věci prostě nezapomenout.

3 27.02.2021

Tohle je hodně silné čtivo. Přesně v tom, co SydBarrett vnímá jako negativum, v tom já vidím sílu celého deníku. V tom, že je autentický, nepopisuje válku jako historickou událost. Není to někým vymyšlený deník, psaný proto, že ho někdo jednou bude číst, ale deník dospívající dívky, tak jak by ho napsala kterákoliv jiná holka v jejím věku, píše, co prožívá, tak jak tyto věci vnímá většina v jejím věku, prožívá nějak fakt, že musí žít v úkrytu a nepohodlí, ale neví to, co víme my, že pár dní od posledního zápisu v deníku jejich úkryt odhalí, a pro ni to bude znamenat de facto konec. O to silnější tahle kniha je.

10 20.02.2021

Psát životopis člověka, který žil v 1. století, díky čemuž se o něm, krom biblických textů, dochovalo jen málo zpráv, asi není příliš lehké. Na mnoha místech je více méně jasné, že si autor situaci a hlavně mnohé detaily, myšlenky, nálady jednotlivých osob a další věci, prostě domýšlí a dokresluje. Nutno ale uznat, že tak dělá s ohromnou citlivostí pro dobu a oblast, kdy a kde se Pavel pohyboval. Pavla tak velmi zdařile představuje nikoliv jako nějakého nadpřirozeného světce, ale jako člověka se všemi jeho dobrými i špatnými vlastnostmi a emocemi.

15.02.2021

Harry Potterovi jsem se dlouho vyhýbala. Jednak mne příliš nelákal už svým pojetím a hrál v tom roli i fakt, že jako oficiálně dětská knížka poprvé vyšel v době, kdy už jsem nebyla dítě. Ačkoliv jej v mém okolí četli i dospělí, mne to prostě nelákalo. Nakonec jsem ho loni "přečetla" poněkud vynuceně a neobvyklým způsobem... Spíše vyposlechla než přečetla. Syn měl knihu jako povinnou četbu ve 4. třídě a musel jí číst nahlas. Protože pak odpovídal na otázky, musela jsem poslouchat pozorně :) Nutno říci, že to nebylo tak zlé. Třeba se někdy, dokopu i k dalším dílům (ty už asi budu muset opravdu přečíst:) )

3 07.02.2021

Pohádky jsou poněkud neobvyklé, ale to neznamená, že jsou špatné. Naopak, jako koneckonců ve většině pohádek, je v nich dost moudrosti a ponaučení.

31.01.2021

Tuhle drobnou nenápadnou knížečku jsem dostala asi předs dvěma lety na jedné akci, a ačkoliv mne tématika nenechává úplně bez zájmu, knihu jsem dlouho ignorovala. Nějak jsem jí ani neprolistovala, takže jsem asi čekala, že to bude stručné a strohé pojednání. To jsem se tedy vážně pletla a kniha mne překvapila více než příjemně. Už samo o sobě zachovalé a takto detailní svědectví z téhle doby a navíc poměrně citlivé události, považuji za vzácnost. Navíc, Poggio Bracciolini nebyl jen nějaký chlapík z davu, ale ve své době poměrně důležitá osobnost. V Husově procesu měl navíc být původně na straně žalobců, ale v Kostnicí záhy pochopil, kam Hus svým učením směřuje. Na mne jeho svědectví velice silně zapůsobilo, stejně tak jako citace přímo Husových výroků. Z "učebnicového" dějepisu toho člověk o této události ví. V Poggiově vyprávění ji vidítě "v barvách" a uvědomujete si, že to nebylo jen, odvedli, uvěznili, odsoudili a upálili, že v porcesu se ve skutečnosti utkala láska, moudrost a pokora s nevraživostí, sobectvím, nenasytností a nenávistí. Musím říci, že i když to nepomohlo a byli v menšině, překvapilo mne kolik knížat i arcibiskupů pochopilo, že Hus měl od kacířství daleko. Ti kteří hlasovali pro upálení, to z velké části dělali z prospěchážských důvodů, ze strachu o svou pozici či zisk, nebo proto, aby se zalíbili nebo že nesnesli konfrontaci s pravdou, která se jich osobně týkala. Dnes se sice neupaluje a obecně trest smrti není ve většině světa běžný. Dnešní vlády a soudní stolce už nějaké nařčení z kacířství naštěstí nezajímá. Přesto se námi opovrhovaný středověk tolik podobal dnešní době, lidé se svou záští a zlobou se totiž moc nezměnili. Zkrátka, scénář je stále stejný, jen herci a kulisy se mění.
Knížku, pokud ji seženete, vřele doporučuji.

Smutný ale krásný román.

1 25.01.2021

Musím přiznat, že mě kniha ničím nenadchla. Nečekala jsem sice velký zázrak, ale snad alespoň něco jako historický román. Tohle ale bylo něco mezi románem, životopisem, dokumentem... nevím.

15.01.2021

Před pár lety jsme byli na dovolené v téměř neznámé slovenské vesničce Beretka. Naše hostitelka byla zároveň správkyní tamního skanzenu a tedy i jedné z částí Pohádkového království. Knížku jsem dostali jako dárek před odjezdem, ale pročetla jsem se k ní až teď. Šneček Krasko mi okamžitě přirostl k srdci, a i když už dávno nejsem v pohádkovém věku, tyto jsou velmi pěkně napsané, vše zajímavě promyšlené a lidové pověsti daného kraje dobře zakomponované do šnečkova příběhu. (Až vlastně na Databázi jsem zjistila, že existuje i česká verze z Moravského krasu. Tak třeba ji někde jednou seženu a poputuji se šnečkem dále :) )

02.01.2021

Heryána tak nějak povrchně znám, tedy spíš vím, o koho jde, ale nikdy jsem neměla potřebu se o něm dovídat více, nebo o něm dokonce číst knihu. Tuto jsem vlastně našla před několika lety v Roudnici v knihobudce a ani nevím, proč jsem si odnesla právě ji. Dlouho ležela netknutá. Musím ovšem uznat, že za konečné odhodlání ji přeci jen přečíst, jsem ráda.

5 29.12.2020