Harry komentáře u knih
Charizmatická zpěvačka , více známá a ceněná v zahraničí , vzpomíná ve své knize na svůj pestrý život, který byl ovlivněn těžkým zraněním po automobilové nehodě - stačí si přečíst přiložený výpis zranění... Kniha je bohatá na fotografie a také jsou v ní texty nejznámějších písní zpěvačky.
Román znalce Šumavy není nijak veselý - taková byla i doba, kterou K.K.popisuje, přestože se díky "zlatému broučku" kůrovci "topili" místní obyvatelé v penězích. Většina z nich ale doplatila na to , že to nebylo nastálo a že podlehli klamné iluzy. Paradoxně vydělávali na zkáze svého prostředí a přáli si, aby "zlatý brouček" řádil co nejdéle...Autor popisuje osudy lidí, mnohdy i tragické a nesmlouvavé vztahy rodičů a dětí, pokud se jednalo o vypořádání majetku. A samozřejmě Klostermann umí nádherně vypodobnit krásu šumavské přírody, která však dokáže ukázat i krutost (zima, bouře, bažiny, prales ,...).
Kniha o herci vedlejších postav se přečte za den- neobsahuje totiž příliš textu, za to ale přes čtyřicet stránek obrazové přílohy. O.Suchý měl určitě problém sehnat nějaké informace , o soukromí V.Trégla se kniha téměř nezmiňuje-asi to nikdo neví...
Román z brabantského venkova v Holandsku před II.světovou válkou přibližuje osudy obyvatel jedné vesnice, kteří se často setkávají v místní hospodě U nesváru. Kniha nemá hlavního hrdinu a z mnoha postav utkví v paměti trojice žen různorodých povah a samozřejmě osudy (mnohdy i tragické) ostatních obyvatel. Autor věří v osud, před nímž máme mít pokoru a zároveň hlásá optimistický příslib , že život může být zlý, ale je třeba v něm vytěžit co se dá, třeba i pro příští generace.
Antonín Novotný se stal hercem, tak trochu překvapivě a samozřejmě hlavně díky svému atraktivnímu "exteriéru". Neměl žádné herecké vzdělání a jeho herecký projev byl velice civilní-on ani nehrál, jenom že tím právě slavil úspěchy. Do Prahy se Novotní přestěhovali z Tábora ( ne z Písku !), kde se jim dařilo až do krize dobře.Jeho velkou zálibou byla chemie a v té se po ukončení herecké kariéry proslavil ve světě - emigroval do Německa. Ve filmu působil i jeho bratr Vladimír, uznávaný kameraman a "vynálezce" filmových triků.
Kriminálky z doby socialismu nijak noslní, přečetl jsem je, za chvíli na ně zapomenu, ale nebylo to tak špatné čtení- no se Stalkerem, kterého jsem nedávno zhltl, se to srovnávat nedá...
Josef Abrhám je noblesní herec a také kniha jeho vzpomínek se nese v tomto duchu. Většina z nás ví, že jeho nejúspěšnější role jsou spojeny s dvojicí Svěrák-Smoljak a samozřejmě s Činoherním klubem.
V knize popisuje své dětství , raná divadelní léta a pak svoji úspěšnou hereckou dráhu a rezignaci na divadlo.
Na knize nejvíce zaujme prostředí, kde se "příběh" odehrává-asi málokdo byl na Sachalinu a setkal se s místními obyvateli. Autor, který prostředí velice dobře zná, nás seznamuje s nelehkým životem v tajze, s místními zvyky a s postupujícími novotami. Ale v době carského Ruska příliš změn nebylo ...
Známý herec, ze kterého vyzařovala noblesa , inteligence a pefektní řečnický výraz, byl přitom v podstatě dítětem venkova a jeho vzpomínání přibližuje čtenáři , jak miloval prostředí kolem Sázavy. Napsal o sobě, že byl pokřtěn Sázavou a snad i proto měl rád nestojaté vody a liboval si v dravém proudu.Jeho velkou láskou byla hudba a poezie. O.Brousek se v knize vyznává k lásce k životu a o chuti stále pracovat i v pokročilém věku. Nemám rád životopisy herců, které jsou plné statistických výčtů jejich rolí a co o nich napsali kritici- a právě tato kniha taková není a je plná příjemného povídání a vzpomínání nejen Otakara Brouska st., ale i jeho potomků Ťuldy a Jáji a vnuka Ondřeje.
Kniha je bezvadná, kdyby měla tisíc stránek, tak by mi to nevadilo. Nejsem takový čtenářský borec, abych ten příběh zvládl za dva dny (jak jsem se dozvěděl v komentářích, tak je to možné, jen nevím, jak si to ten hltoun naštosuje do hlavy a co si z toho pamatuje).
Vyhovovalo mně, že je kniha dělena do kratších kapitol , děj pěkně šlape a "Stalker" je překvapivý.Rád si přečtu další (doufám, že obsáhlou) knihu od autorů, píšících pod jménem Lars Kepler.
Gustav Nezval, herec stvořený pro role milovníků, což se také v prvorepublikových filmech opravdu dělo- někdy stačily jen jeho oči a odnesla to např. Viktorka v Babičce...Autorce knihy zřejmě dalo dost práce sehnat o G.Nezvalovi informace- on totiž nebyl "hvězda se vším všudy",ale stačila mu jedna manželka na celý život, neměl rád "humbuk" kolem sebe, příliš zpráv o jeho mimodivadelním či mimofilmovém působení není známo a byl to zásadový, přímý člověk, jak dosvědčuje řada svědectví od jeho kolegů,přátel a známých, kteří měli možnost se s ním setkat.Velice zajímavá je osobní vzpomínka jeho syna Jiřího, kterou si přečtěte nejméně dvakrát...
Zajímavá kniha z prostředí brazilského provinčního městečka z minulého století, což je pro nás, středoevropany , něco neznámého a kam se těžko dostaneme. Mladá Gabriela, hrdinka románu , bere život v podstatě nekomplikovaně, bez zábran a její styl působí na obyvatele , zvláště na muže, velice příznivě a přitažlivě. Ona má však svého Araba Naciba, majitele místního hostince, který si ji vezme nejprve jako kuchařku a poté i za ženu, což tak úplně nevyjde, ale to není nic divného ani v našich končinách, že ? Kniha je obsáhlá , popisuje modernizaci města i vztahů mezi lidmi , a pokud budete mít čas a trpělivost (např. s portugalskými jmény, kterých je v knize docela dost), pusťe se do četby.
Jiří Adamíra byl herecká osobnost s nezapomenutelným hlasem, s noblesním až aristokratickým zjevem a centrum jeho života tvořil čtyřúhelník : role-ženy-víno-děti.
Kniha popisuje v podstatě všechny jeho role, především divadelní, včetně kritik v tisku a na můj vkus až zbytečně podrobně - jelikož nejsem návštěvníkem divadel a neznám příliš divadelní hry (což je určitě moje chyba), tak mi to nic neříkalo. Přečetl jsem již několik biografií a v nich nebylo tak statisticky dbáno na výčet rolí umělce- snad to je i tím, že autor je novinář...
Kniha, psaná formou dopisů a zasazená do období kartaginských válek a slávy a moci Římského impéria, je svým stylem poměrně netypická a neobvyklá. Jejím protagonistou je Faon, který vlastně celý svůj život zasvětil boji proti Římanům a stal se i velitelem vzbouřenců, jenomže svůj sen o svobodném Řecku a porážce římského kolosu nemohl nikdy uskutečnit.
V knize se objevuje velké množství řeckých a latinských jmen, jednak měst a vesnic, jednak osob, takže četba je i z tohoto hlediska náročnější. Malá ukázka o původu hlavního hrdiny : Pocházím z Rhegia a Kleander, syn Basilidův, byl mým otcem. Rod, ke kterému se po otci hlásím, jsou Rhombovci z fyly Geleontes. Z našeho rodu byl i Antimnéstos, který přišel z Chalkidy...a v podobném duchu to pokračuje dále... Zajímavé je, že čtenář, byť sebepozornější, v celé knize nenajde ženskou postavu - zřejmě ženy v té době mnoho neznamenaly ...
Olympic je moje nejoblíbenější skupina a kniha přináší jednak fotografie z "dávné" historie i z nedávna a pro muzikanty i noty a texty většiny "hitovek", což je docela dobrá pomůcka nejen pro hudební začátečníky .
Josef Kemr byl vyjímečný herec , což by měl potvrdit každý, kdo jej viděl v nějaké roli a byl to i zvláštní člověk, hluboce věřící, který si k sobě hned tak někoho nepustil. Kniha popisuje jeho život od dětství až po účinkování v Národním idvadle- převážně formou vyprávění ( bratr , známí i herci). Miloval hudbu, sám hrál na violu a i další nástroje a rád se zúčastňoval koncertů se svými přáteli a známými- samozřejmě aktivně - měl rád Bacha.
V jednání byl velice slušný, až obřadně a dopravu si zajišťoval trabantíkem se sedadlem pouze pro šoféra. Knihu doporučuji k přečtení, samozřejmě zvláště milovníkům divadla a filmu a v knize je také spousta zajímavých fotografií.
Dva detektivní příběhy, ve kterých se současný čtenář vrací do doby, kdy se o naši ochranu staral SNB. Čte se to celkem dobře, oba problémy jsou samozřejmě vyřešeny, příslušníci pochváleni a pokud jste v té době žili, můžete se zamyslet a případně srovnávat ...
Paní Poledňáková zažila v životě dost nepříjemných věcí a zřejmě i proto jsou její filmy nenáročné, úsměvné a divák při jejich zhlédnutí nemusí příliš namáhat svůj mozeček, což většině českého občanstva vyhovuje. Je nepochopitelné, že i v těchto nenáročných dílkách našel minulý režim škodlivé jevy. Kniha vzpomínek je zajímavá a autorka se s mnohými věcmi i osobami nemazlí .
Theodor Pištěk byl nejvíce obsazovaný herec, zřejmě nejen v českém filmu. Toto jeho filmové snažení pramenilo z velké části v tom, že se mu nepovedl projekt jednoho němého filmu, velice se zadlužil a byl nucen dvanáct let splácet a k tomu samozřejmě potřeboval odpovídající příjem. S nadsázkou lze říci, že nechyběl téměř v žádném prvorepublikovém filmu a jeho postavy , velice často v tandemu s A.Nedošínskou, si byly dost podobné - otcové rodin, ředitelé, apod./ otec Kondelík, Kráčmera,.../ Po roce 1945 jeho hvězda pohasla, protože typ jím představovaný se příliš nehodil do nové doby. Naposled se ve filmu objevil v Princezně se zlatou hvězdou.
Zajímavý námět : představte si, že vám zbývá pár měsíců života a přemýšlíte, jak s tím naložit, Co třeba prospět lidstvu a zbavit ho nějakého člověka - "škůdce" ?
A právě s tím se trápí hlavní hrdina románu, pan Todhunter. Dlouho se mu to nedaří a když konečně najde vhodný objekt, tak se to zkomplikuje a z vraždy je obviněn někdo jiný. Pan Todhunter teď musí přesvědčit policii, že vrahem je on. Je to netradiční situace : místo , aby se pachatel bránil, náš "hrdina" se snaží sama sebe usvědčit. Jestli se mu to povede, tak to se můžete dozvědět, když si knihu přečtete a já vám knihu doporučuju.