harena

Příspěvky

Šikmý kostel 2Šikmý kostel 2Karin Lednická

Úžasná kniha. Myslím, že má velikou naději stát se Knihou roku, tentokrát roku 2021. Žila jsem s každou ženou v této knize, soucítila s nimi, radovala se a trápila. Postavy jsou vymyšlené, ale nesou příběhy, které se skutečně staly. Příběhy a historické skutečnosti jsou jistě interpretovány jinak v Polsku a jinak u nás, ale paní Lednická nestraní nikomu. Jak sama říká, straní obyčejnému člověku, který "chtěl jen obyčejně žít - a namísto toho musel žít všechny ty hrůzy."
V knize je nejen mnoho lidských příběhů, ale i kus zapomenuté české minulosti. A jestli si myslíte, že právě teď žijeme v těžké době, věřte, že byste měnit nechtěli. Velice obdivuji vypravěčské schopnosti paní Lednické a vážím si její práce nejen při pátrání v historických pramenech. Vřele doporučuji a netrpělivě čekám na třetí díl.

30.01.2021


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

"Na počátku bylo uhlí. A to uhlí bylo v zemi, a v té zemi ho byla vůle najít."

Čtenářská lahůdka, bez váhání plný počet hvězdiček. Poutavý a gradující román o obyvatelích jednoho městečka na severu Moravy, které zcela zmizelo a zbyla po něm jen věž kostelíku. Je o životě hornických rodin Čechů a Poláků v letech 1894 - 1821, román plný emocí a psaný s nesmírnou úctou k jejich životu. Už od prvních stran jste v příběhu a procházíte s lidmi jejich životem, těžkým i radostným, životem plným dřiny ale i lásky. Stejně jako v současném životě tam potkáváme lidi mrmlající na všechny a na všechno a lidi, pro které je pomoc neznámým a potřebným samozřejmostí. Poprvé se dozvídám o sedmidenní válce, a o období, které bylo naplněno bezbřehou nenávistí Čechů a Poláků k sobě. Jasně že nešlo jen o vlastenectví, šlo hlavně o doly, železnici a peníze. Zajímalo by mě, jaké jsou tam vztahy dnes.
Kniha má v sobě něco, pro co nemám slovo. Duši, srdce, teplo? Nevím, ale určitě ji chci mít v knihovně a občas se k ní vrátit. A ještě něco si člověk uvědomí: ta současná karanténa s covid-19 je oproti jejich životu procházka růžovým sadem. Děkuji paní Lednické za tuto knížku a těším se, že další pokračování vyjde co nejdříve.
PS.: doporučuji si ještě prohlédnout dobové i současné fotografie, které na svých stránkách Karin Lednická uveřejnila https://www.karinlednicka.cz/

16.05.2020


Zuzanin dechZuzanin dechJ. Katalpa (pseudonym)

První, co mi řekla naše milá paní knihovnice, když mi podávala knihu přes okénko, bylo "Ta knížka je bomba". Já s ní musím jenom souhlasit. Není to román jen o válce a koncentráku, je to i drsná sonda do lidských vztahů. Opravdu se mi líbil styl psaní, autorka píše stručně v krátkých větách a vše je jasné, nic tam není navíc a nic neschází. Navíc úžasně zpracovaný a emotivní příběh ve kterém je vše: láska, nenávist, kamarádství i zlo v různé podobě. Hlavně jsem obdivovala neuvěřitelnou sílu Zuzany, která se drsným a překvapujícím způsobem dokázala o sebe postarat.
No ale nutně potřebuji další díl! Jak to bylo dál, jak se z toho všeho Zuzana dostala a také co bylo dál s Janem? Doufám, že autorka píše další díl.

27.11.2020


Děti z BullerbynuDěti z BullerbynuAstrid Lindgren

Jedna z nejmilejších knih našich dětí, kterou jsem jim četla nejprve sama a později si ji dokonce vzaly na prázdniny a četly si v ní sami. Věřím, že se příhody a dobrodružství dětí z Bullerbynu se budou líbit i vnoučatům, určitě je jako první přitáhnou překrásné, milé a veselé obrázky Heleny Zmatlíkové.

26.10.2020


VrányVrányPetra Dvořáková

Krásná novela české autorky, která si první místo v anketě Kniha roku, kategorie Umělecká próza, určitě zaslouží. Příběh jedné rodiny, kde byli rodiče přesvědčeni, že svým způsobem výchovy dělají pro dítě to nejlepší. Ve vyprávění se střídá matka s dcerou, kde stejnou věc, kterou třeba Bára udělá, vnímá každá jinak a matka to řeší naprosto nejhorším způsobem. Věřím, že takových rodin je dost, nemyslím tím, že děti přímou řežou, ale je tam vzájemné nepochopení a tím děti trpí. Asi je hlavní vzájemná komunikace a empatie rodičů. Je to silný, depresivní příběh, ale stále aktuální problém, kniha se nedá odložit. Určitě pochvala i za ilustrace. Těžko můžu dostat knížku z hlavy, také i ve mně zanechává otázku priorit v životě.

27.10.2020


Zmizela v mlzeZmizela v mlzeMichaela Klevisová

Další skvělá detektivka naší spisovatelky. Ta nás pomalu seznamuje se všemi postavami, kteří žijí ve vesničce u norského fjordu vysoko za polárním kruhem. Český kriminalista Bergman sem odjel na dovolenou a užít si chytání ryb. Když pak ale objeví mrtvolu, začne na vlastní pěst, vedle místní policie, pátrat po vrahovi. Snaží se pochopit vztahy mezi lidmi, hledá spojitosti a rybaření na chvilku odkládá. Pátrání se střídá s popisy tiché, nehostinné krajiny, která je ještě netknutá civilizací, ale hrozí, že i tomu bude konec. Kniha se mi moc líbila, parádně navozená atmosféra, Bergman je úplně obyčejný policista a vrah není psychopat. Užila jsem si pěkné čtení.

05.03.2021


451 stupňů Fahrenheita451 stupňů FahrenheitaRaymond Douglas Bradbury

Fantastické. Nadčasové čtení, stále aktuální. Jestli to bylo sci-fi před 70 lety, dnes už to takové sci-fi není, vidím to jako vážné varování. Opravdu mi běhal mráz po zádech při představě takového konzumního života. Velké televizní stěny, kde vysílají jen seriály s milými rodinkami, reklamní masáže, vlastní názory už žádné - stačí, když si představím, kolik lidí už dnes tráví každý večer a každou volnou chvilku u televize. 451 stupňů F. je naprosto strhující a mrazivý román, při jehož čtení budou všem milovníkům knih vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Nezapomenutelné čtení, ke kterému se ještě vrátím.

10.04.2020


Staré řecké báje a pověstiStaré řecké báje a pověstiEduard Petiška

Překrásné české převyprávění řeckých bájích od Eduarda Petišky myslím nemá konkurenci. Je to moje milovaná kniha z dětství. Máme tu týden děti na návštěvě, takže co číst? Staré řecké báje přece nezklamou, tak jsem sáhla do knihovny. Příběhy je hned po pár minutkách zaujaly a pokračovali jsme dalšími a dalšími příběhy.. Dokonce i naše dvanáctiletá slečna, které se do povinné školní četby nechtělo, pokračovala sama ve čtení ještě před spaním. Je dobré číst knihu jako dítě, vím, že alespoň některé báje zůstanou v hlavě nadosmrti.

02.05.2021


Tiché rokyTiché rokyAlena Mornštajnová

Překrásná kniha, stejně jako všechny od paní Mornštajnové. Citlivě popsaný příběh, podávaný střídavě z pohledu otce, bývalého komunisty ve vysokém postavení a z pohledu jeho druhé dcery, která nemluví, nicméně s těmi, které má ráda, se lehce domluví mimikou, lehkým pozdvižením obočí či koutku úst a samozřejmě psaním. Skvěle zvládnutá práce s jazykem, emotivní čtení, které velice, opravdu velice neradi odkládáte. Také bych si ráda přečetla druhý díl, paní Mornšajnová prosím piště, piště a pište. M. j. obálka knihy je také velice pěkná.

01.09.2019


HanaHanaAlena Mornštajnová

Velice krásná kniha. Když jsem dočetla na stranu 100, už mně bylo líto, že kniha má jen 300 stránek. Jak dokáže spisovatelka popsat tolik bolesti, lásky, utrpení i radosti. Skutečně silné téma. Nedokážu si představit tu strašlivou tíhu viny, kterou Hana nesla. Dojemný, emotivní, laskavý,čtivý román od paní Mornštajnové, stejně dokonalý jako její Slepá mapa. Těším se na její třetí knihu a doufám, že bude pokračovat ve psaní dál.

08.04.2017


HoubařkaHoubařkaViktorie Hanišová

"Říkám ti, hnis musí ven, jinak se žádná rána nezahojí"

Krásná kniha, moc pěkné čtení. Zase jeden příběh, který mi dlouho nepůjde z hlavy. Nakladatelství Host si opravdu dobře vybírá knihy, které vydá.
Paní Hanišová píše lehce, postupně naznačuje bez odpudivých detailů co hrozného se Sisi v dětství přihodilo a já jsem jí držela palce až do konce. Není lehké se z těch bahnisek vyhrabat. Ještě že jsme se mohli se Sisi procházet po lese, sbírat různé druhy hub a trochu se vydýchat. Paní Hanišová je další moje oblíbená spisovatelka.

"Matčiným úkolem je všechna rizika a potenciální nebezpečí eliminovat, aby dítě nepřišlo k úhoně. Teprve doma, za bezpečnostními dveřmi se třemi zámky, v bytě, kde každý ostrý roh je oblepený gumovou krytkou, kde mají zásuvky namontované záslepky a kde si po celodenním napomínání a smlouvání vyčerpané matky sednou na gauč se sklenkou vína, si mohou konečně vydechnout. To, co se v noci děje za dveřmi dětského pokojíčku je už nezajímá."
"Nic jsem neviděla" - je snad nejstrašnější věta, kterou může matka říct.

10.08.2020


Z deníku kocoura ModroočkaZ deníku kocoura ModroočkaJosef Kolář

Moc milá a krásná knížka, kterou jsem předčítala svým dětem a teď ji čtu i vnoučatům. Ilustrace Heleny Zmatlíkové je okamžitě zaujaly. Tak snad i druhá generace bude mít na kocoura Modroočka tak krásné vzpomínky, jako já. Doporučuji.

25.02.2021


Pravidla moštárnyPravidla moštárnyJohn Irving

"No dobrá, Homere," řekl dr. Larch, "ale očekávám, že budeš užitečný."“

Nádherný, emotivní a lidský příběh, která vyvolá slzy i úsměv. Pravidla moštárny patří mezi Irvingovy nejhezčí knihy. Četla jsem ji dlouho a nepřeskočila ani slovíčko, jen jsem si ji užívala. Zpočátku se mi zdálo, že zbytečně odbočuje k nevýznamným postavám, zajímal mě hlavně Homér a dr. Larche, ale posléze člověk zjistí, že ne jen ti dva, ale všechny osoby, jsou pro příběh nesmírně důležití. I ta střecha moštárny. Patří mezi knihy ke kterým se určitě a ráda vrátím.

Tedy sbohem princové z Maine, králové Nové Anglie......

11.05.2021


Mlha nad Shadow SandsMlha nad Shadow SandsRobert Bryndza

Robert je knihu od knihy lepší, a tento díl se mi zdál prozatím nejlepší. Tentokrát se mi tip na vraha vůbec nepovedl, takže na konci bylo velké překvapení. Skvělý detektivní thriller, který jsem četla se zatajeným dechem až do poslední stránky. Kate už deset let abstinuje a ani nepracuje u policie, ale když sama objeví při potápění mrtvolu, začne se svým asistentem po vrahovi pátrat. Tento díl se panu Bryndzovi povedl, i násilí tu bylo míň, než u kanibala, takže bych s chutí hned začala číst pokračování.

08.04.2021


Zrcadlový mužZrcadlový mužLars Kepler

Skvěle napsaný a propracovaný kriminální román plný napětí, temnoty, zvrácených a brutálních scén, které se tu ale díky bohu nijak nerozpatlávají. Hodně mě baví, jak tato dvojice autorů dokáže vystupňovat emoční napětí pomocí úsečných, kratičkých a strohých vět tak, že knihu nejde odložit. Má atmosféru, napětí a spád. Neschází ani pár psychicky vyšinutých jedinců, ale Joona Lina opět nezklamal. Opravdu jsem byla přesvědčená, že od stránky 400 vraha znám, ale nebyla to pravda. A co nám autoři naznačují na konci tím anagramem? Jsem zvědavá a těším se na další díl.

28.02.2021


KrálovstvíKrálovstvíJo Nesbø

Dokonalý psychothriller !!!!! Mně připadalo, že si Nesbo tady užívá psaní asi jako když psal Macbetha, kterého zasadil do současné doby. Věřím mu každou větu. Zpočátku pomalu odkrývá skutečnosti, trocha náznaků a popisů, včetně kostlivců ve skříni a ponurost se táhne až do konce. Jak také jinak. Nesbo je přece mistr v popisování pochmurné a temné atmosféry. Asi tak od poloviny knihy začíná napětí gradovat, není tu brutalita, je tu jen zlo, neštěstí a smutek. Nesbo píše výborně, ale z obsahu mi vůbec nebylo dobře, optimismu vám kniha rozhodně nepřidá.
Temný, ponurý a od poloviny knihy drsný příběh dvou bratrů, kteří už v dětství zažívali to nejhorší, co děti můžou zažívat. To se odráží v jejich chování v dospělosti a protože ani geny si nemůže člověk vybrat, tak je otázka, jak moc může člověk sám ovlivnit svoje chování.

Z poslední strany:
"Někde jsem četl, že lidskýmu tělu trvá sedm let, než obnoví všechny buňky včetně těch mozkových, a že po sedmi letech jsme v zásadě nový bytosti. Ale naše DNA, náš program, podle kterýho se buňky vyrábějí, se nemění. I když si ostříháme vlasy a nehty nebo si uřízneme špičku prstu, to co nám doroste bude úplně stejný, přesná kopie. A nový mozkový buňky se taky neliší od těch starejch, dokonce přebírají velkou část vzpomínek a zkušeností. Neměníme se, děláme pořád ty samý rozhodnutí, opakujeme pořád ty samý chyby. Jakej otec, takovej syn. Lovec jako Kurt Olsen bude dál pokračovat v lovu, vrah bude - za stejnejch okolností - dál vraždit. Je to věčnej koloběh, jako předvídatelný dráhy planet, jako pravidelný střídání ročních období."

26.01.2021


Kde zpívají raciKde zpívají raciDelia Owens

Úžasný a dojemný příběh, který se trošku vymyká jiným románům snad právě díky poetickým popisům divoké přírody. Kya, "holka z bažin", vyrůstala od malička ve starém domku uprostřed mokřadu, kde později zůstala úplně sama a moc touží po přátelství a později i po lásce. Lidé z vesnice jí opovrhují a ona se proto uzavírá a bojí se s kýmkoliv sblížit. Příběh potěší a pohladí a je v něm všechno: láska, nenávist, beznaděj, přátelství, vražda a šokující odhalení a zároveň poetické popisy přírody a život v mokřadech. Skvělý debut, výborný překlad a také se mi moc líbí krásná obálka. Četla jsem až do tří hodin do rána a první myšlenka při probuzení patřila Kye.
Děkuji všem mým přátelům v DK za doporučení, protože díky jim mě kniha neminula.
Napadá mě, že máme třeba stejný "gen přežití" jako světlušky a kudlanky nábožné. Nejdřív sex a pak nutně jídlo !!!!!! :)))))

09.03.2021


NěmciNěmciJ. Katalpa (pseudonym)

"Otázkou je, zda na pohřeb pozveme také příbuzné z Německa."

Skvěle napsáno, čtivé od první stránky až do poslední. Není to román jen o Němcích a válce, je to i sonda do lidských vztahů a příběh o hledání pravdy Ale jak se s tím srovnat, když pravda není jen jedna. Mladá učitelka přichází za druhé světové války do sudetského pohraničí. kde není moc příznivě přijata, ne proto, že je Němka, ale proto, že je přistěhovalec. Líbil styl psaní, autorka píše stručně v krátkých větách a vše je jasné, nic tam není navíc a nic neschází. Autorka tu neklade důraz na národnost, nikomu nic nevnucuje, sleduje osudy a popisuje život obyčejných lidí.

06.04.2021


Jak Krtek ke kalhotkám přišelJak Krtek ke kalhotkám přišelEduard Petiška

Krteček nikdy nezklame. Je stále nejlepší kamarád i do postýlky. Roztomilé a krásné čtení se panu Milerovi povedlo a věřím, že u nás neexistuje člověk, který by nečetl, neslyšel nebo alespoň neviděl jednu krásnou pohádku o malém hrdinovi.

28.04.2021


19841984G. Orwell (pseudonym)

Nadčasová kniha s děsivým obsahem, kterou jsme my většinou četli jako samisdat. Je to kniha, která nejde z hlavy a člověk o ní musí stále přemýšlet:
My máme demokracii a moc si neuvědomujeme, co ta svoboda vlastně znamená. Jednou se zakáže něco v pohádce, pak jen nějaká píseň a právě přesně takto se svoboda pomalu vytrácí. Klady a zápory svobody jednotlivce jsou z Číny dobře vidět - v Číně žijí všichni jako včelky a mravenci a pracují v zájmu Peoples Republic of China. Což je veliká nesvoboda jednotlivce a nám to přináší stres, ale většině Číňanům to prý přináší klid na duši a pořádek.
Měli bychom se jako západní společnost naučit se svobodou zacházet - ideálně bez dalšího krveprolití, jinak nás převálcuje čínské řešení, protože již teď je mnohonásobně efektivnější pro společnost.

Pokud si naše společnost nechá svobodu vzít, jakože se z ní každý den trochu ukrajuje, i když to není moc vidět, tak za 20 let tu bude nesvoboda jako v Číně před 10 - 15 lety, jen se tomu bude stále říkat demokracie . Tech. vývoj ani netuším.........
Takže asi toto se mi po přečtení honí hlavou, ale chci být optimistická, proto doufám, že si nebudeme muset číst Orwela dalších sedmdesát let, a jen smutně pokyvovat hlavou.

24.01.2020


Na špatném místěNa špatném místěJoy Fielding

Joy Fieldingová je už mnoho let mou oblíbenou spisovatelkou, ani tady mě nezklamala. Skvělá odpočinková četba, i když tady je také vrah a proto jsem držela palce mým oblíbeným postavám, aby se nedostaly do jeho spárů. Líbil se mi vztah Paige k matce Joan, která ač sedmdesátiletá se také vrhla na seznamku a zvládala skvěle svůj život, a zajímavě se JF vypořádala i s Heather, sestřenicí Paige. Příběh je nejen zajímavý, příjemně čtivý, ale i napínavý. Jsem spokojená a nedočkavě budu očekávat další knihy, které Joy napíše.

09.11.2020


Mlčící fontányMlčící fontányRuta Sepetys

Krásné, dojemné a čtivé. Dlouho očekávaný román Rury Sepetys nezklamal. Půvabný romantický příběh o lásce Daniela a krásné Any, je balzámem na duši, ale kromě lásky vidíme i spoustu bezpráví, lehce se vcítíme do atmosféry té doby a také se dozvíme něco z historie.
Příběh se odehrává ve Španělsku za doby vlády diktátora Franka a hned po přečtení prvních stránek mě donutil, abych si vyhledala další a další informace o tomto historickém období, o Frankovi a o životě ve Španělsku. Smekám klobouk před autorkou, která na konci knihy, na sedmi stránkách uvádí zdroje, z kterých čerpala, aby vytvořila co nejvěrnější atmosféru té doby. Kniha má více než 500 stránek, ale hned zpočátku jsem se ponořila do děje a pak jen se smutkem sledovala, jak se blížím ke konci.

14.05.2021


GottlandGottlandMariusz Szczygieł

Výborná historická beletrie. Pohled na české dějiny okem polského spisovatele, který se snaží o objektivitu a docela se mu to povedlo. Zabývá se také osudy jednotlivých postav, snaží se je chápat a nesoudit. Nejvíc mě zaujala rodina Bati a pak samozřejmě osudy Golden Kids a Marty Kubišové. A Stalinův pomník, to bylo také zajímavé a pro mě nové. Určitě stojí za to si knihu přečíst a připomenout si časy minulé.

16.04.2021


Do tmyDo tmyA. Bolavá (pseudonym)

Tento hluboce lidský příběh je příběhem osamocené, nemocné ženy a jste-li naladěni na stejnou notu, určitě vás dostane. "Připomíná mi trochu román "Jasno, lepo, podstín, zhyna". Tady je hrdinka také podivínka, nechce mít s lidmi nic společného, chce žít na pokraji této společnosti a jedinou její vášní je sběr léčivých bylin. V tom nalézá svou obrovskou radost, spokojenost a bezmezné štěstí. I když byla nemocná, chtěla si žít životem, který si sama zvolila a nestrpěla, aby do něj kdokoliv zasahoval. I když to bylo i za cenu sebezničení. A není to žádná prostá babka, vystudovala vysokou školu a živila se jako překladatelka. Příběh vyprávěný lyrickou prózou pomalu plyne, je krásný, smutný a trošku bolí.
"Povedlo se mi to, na čem jsem léta pracovala. Vypudila jsem ze svého života veškeré známé. Týdny už existuju bez lásky a citu, kupředu mě žene jen podivný mamon. Peníze v tom roli nehrajou, možná to bude spíše rodinné prokletí. Zatrne ve mně, když se usměju. A neusmát se je bolestivé ještě víc."
"Každá jednotlivá rostlina je důležitá a já ji musím mít. Já ji nenechám ležet. Tohle je boj, který nemá konec. Věčný koloběh poupat a květů, že by z toho člověk onemocněl. Kdo sbírá byliny, přirozeně nestíhá a psychicky chřadne. Stále dokola touží pojmout krásu všech druhů najednou, a to se obrací proti němu."

25.04.2020


Dům na samotěDům na samotěMichaela Klevisová

Detektivky paní Klevisové se moc dobře čtou, ale tady bych řekla, že je to spíš psychologický román s kriminální zápletkou. Inspektor Bergman řeší v malé vesnici vraždu mladých dívek a souběžně s tím vraždu dívek ve městě. Spisovatelka se věnuje především postavám, vztahům mezi lidmi a vraždy jsou malinko v pozadí, což se mi líbilo. Celkově moc příjemné čtení bez drastických scén a potoků krve v krásném obalu.

27.06.2020


Dokonalé tichoDokonalé tichoHelen Fields

Jasné je, že Helen Field psát umí a její krimi série patří k těm hodně dobrým. V tomto díle se sympatická dvojice vyšetřovatelů Luc a Ava snaží dopadnou bestiálního vraha mladých dívek, ale nezapomínají ani pátrat po neznámém, který přepadává bezdomovce a vyřezává jim dýkou v obličeji velké písmeno Z. Přečteno jedním dechem, napínavé a drsné, žádná hluchá místa jsem neobjevila.

24.08.2020


Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a VochomůrkyPohádky z pařezové chaloupky Křemílka a VochomůrkyV. Čtvrtek (pseudonym)

Nesmrtelné pohádky. Snad žádná knížka nemá tak ohýbané rohy jako ta o Křemílku a Vochomůrkovi. Četla jsme ji s mými dětmi, čtu ji právě teď i se svými vnoučaty. Nelíbí se jenom jim, ale i po tolika letech je stále moje nejoblíbenější.

22.10.2020


Povídky z jedné kapsyPovídky z jedné kapsyKarel Čapek

Čapkovy detektivní povídky jsou plné pochopení pro lidské slabosti a blbosti, plné laskavosti, jemného humoru a radosti ze života. Každý den jsem si ke kávičce přečetla tři až čtyři povídky a těšilo mě, že si je ještě po těch desítkách let pamatuji. Modrá chryzantéma, Zmizení herce Bendy, Ukradený spis a další jsou nezapomenutelné. Ke knížce se člověk může vracet celý život. Jestliže jste nečetli, určitě doporučuji.

14.02.2021


RekonstrukceRekonstrukceViktorie Hanišová

Velice dobré. Tak dobré, že mě téměř po celou dobu svíral pocit úzkosti. Litovala jsem všechny. Elišku, Mikyho, matku i otce. Ano, to co se stalo, byl výsledek řetězce událostí, rovnice o spoustě neznámých, a já jsem nechodila v jejich botách, proto nemůžu nikoho odsuzovat, ale také nechci chápat, protože bych se v té depresi mohla utopit. Zakončení je reálné, jako ze života, nejsme v červené knihovně. S traumaty se všichni ještě budou muset poprat. Dokonalý jazyk, prokreslení postav a silný příběh je vlastně už třetí v sérii o mateřství a rodičovství a paní Hanišové se povedly všechny, těžko pustím příběh Elišky z hlavy. Určitě doporučuji, ale upozorňuji, není to žádné oddychové čtení.

05.05.2021


O myších a lidechO myších a lidechJohn Steinbeck

První novela je překrásný příběh o nerozlučném kamarádství, který skončí tragicky. Kniha je krásná svou lidskostí a jednoduchostí a autor tu vyjádří vše, co se v jiných mnohastránkových románech nedaří. Moc se mi líbí první novela "O myších a lichech", je to úžasně psaná kniha, určitě doporučuji k přečtení. Jsem ráda, že jsem se k ní zase jednou vrátila.

21.04.2020


1 ...