Hanyuu-hime komentáře u knih

Tohle se mi líbilo opravdu moc. Ze začátku jsem sice měla problém vyznat se mezi některými postavami, ale to brzy přešlo a děj plynul hladce, četl se příjemně a uměl i překvapit. Musím se totiž přiznat, že jsem se docela bála. Ne příběhu, ale ještě než jsem ho rozečetla. Děsila mě představa, že to bude takový hororový vývar na styl King a další velikáni žánru. Ale nebylo to tak, a to mě nesmírně potěšilo.
Tři hvězdy mi přijdou málo, spíš tedy ke čtyřem.

4 30.04.2019

No jé, to byla ale kravina! :D

Věděla jsem, do čeho jdu a brala to už od začátku hodně s nadhledem a vlastně jsem se u čtení díky tomu i docela bavila a bylo to fajn.
Jediné, nad čím jsem se tam moc nepozastavovala je právě to, jak nemožný otec Harry je. Tomu bych i věřila.

Pro pobavení dobrý, ale nesmí se to brát moc vážně. :)

1 16.02.2019

Nejsem si jistá, zda to nezpůsobuje především to, že se jednalo o mou skutečně první přečtenou severskou detektivku, ale mě se to v zásadě dost líbilo. Rozklíčování jsem se nedobrala nijak zvlášť předem, četla jsem tedy s chutí a napjatá, jak by to nejspíš mělo být.
Lehce mě ale zklamal konec, který mi přišel sepsaný poněkud na honem. Když se k tomu všemu vracím zpětně, musím také přiznat, že toho možná v knize bylo zbytečně až moc. Při zamyšlení, co všechno autor do knihy zakomponoval, připadá mi to až trochu překombinované, přičemž jako jediný důvod, proč tomu tak bylo, vychází mi jen myšlenka na to, že autor možná nebyl schopný dostatečně zajímavě rozvinout to, co už začal, a tak tam toho naflákal podstatně víc, aby se stále bylo čeho držet a pořád se něco dělo. To je trochu nešťastné a celou knihu to poněkud shazuje, stále si ale nemyslím, že by byla vyloženě špatná.
Při nejmenším nelituju času stráveným nad ní a i když se do druhého dílu asi neplánuju vrhnout v nejbližší době, pokud vůbec, myslím si, že určitě stojí za přečtení, hlavně tehdy, máte-li rádi kriminální zápletky.

4 06.05.2017

Moje pocity se jen velmi těžko popisují. Na začátku jsem byla možná i maličko otrávená. Postupně se moje vnímání Kyleova příběhu změnilo ve zvědavost, následně čekání, kdy se někde v dáli objeví modrá budka a všechno, všichni budou zachráněni, až v naprostou fascinaci, která mi neumožnila se od stránek odtrhnout.
Je to až s podivem, ale navzdory tomu, jak je kniha tenoučká (nemá ani 170 stran), je dění v ní velice proměnlivé a zatímco jsem na začátku skutečně měla řadu výhrad, velká část mi nakonec silně evokovala epizodu ze seriálu Doctor Who, akorát s tím rozdílem, že kde je Doctor, tam se zákonitě věci nakonec vždy v dobré obrátí... Tady nikdo takový nebyl, jen zatraceně divné dění, čtyři zmatení lidé uprostřed toho všeho, pomoc v nedohlednu... A v ten moment se situace změní natolik, že místo toho, co by pravděpodobně každý čtenář z takto vyvíjejícího se příběhu předpokládal, dostanete něco, co byste ani omylem nečekali.

Jedná se o jednoduchou knihu pro mládež, jejíž příběh na čtenáře udělá ten největší dojem pouze na první přečtení. Nejspíš vůbec nemá smysl ji někdy číst vícekrát, jelikož už ztratí to nejsilnější, co vám může nabídnout - moment překvapení a schopnost svého čtenáře šokovat. Přesto má v sobě ještě něco dalšího, co každá kniha podobného rázu nemá.
Všichni, kdo pouze nebaží po příběhu na jedno odpoledne či večer, ale mají tendenci číst mezi řádky, naleznou na stránkách kromě sci-fi dobrodružství i jistá poselství, která jsou až zarážející. Těžko bych tedy hledala jedno slovo, kterým knihu vystihnout. Byla zajímavá, zvláštní... V jistých aspektech až znepokojivá. Překvapila mě. A možná tolik právě proto, že jsem od ní nečekala vůbec nic z toho, co mi nakonec nabídla.

20.03.2016

Tuto knihu jsem rozečetla ještě ten rok, co vyšla. Nebudu lhát, zaujala mě obálkou, která se mi líbí pořád. Jenže ta knihu dělá jen z té menší části... Příběh mě tehdy moc nezaujal a po několika prvních stranách jsem to vzdala. Nebyla na to ta správná chvíle... A trvalo až do letoška, kdy ta chvilka konečně přišla.

Městečko Pines mi dělalo milého knižního společníka ve vlaku, kde jsem po krátkých deseti minutkách každý den ukusovala z příběhu, který se ze začátku tváří jako velice zajímavý a skutečně nepředvídatelný thriller, kde vlastně ani nevíte, jestli je něco špatně s tím městem, nebo je magor hlavní hrdina. Skutečně mě bavila ale jen první třetina... do poloviny to pak začínalo být už poněkud nudné. Stále to samé trmácení se tajemným městem, snaha na něco přijít s nulovým výsledkem. Místy jsem pak četla už tak ze setrvačnosti, až jsem si nevšimla, kdy přesně se z obyčejného thrilleru stala postapokalyptická scifárna. Na konci jsem měla pocit, že čtu něco zcela jiného, než jsem četla na začátku knihy. Nemohu říct, jestli je to dobře nebo špatně. Mám z toho takové všelijaké pocity. Na jednu stranu to bylo celkem fajn, ale na tu druhou mi tam všechno tak úplně nešlo k chuti. A to mám ráda sci-fi, horor i thriller.

Slečně přede mnou by měl někdo vysvětlit, co znamená slovíčko spoiler. Mám takový pocit, že komentáře mají sloužit lidem, co knihu ještě nečetli -_-

3 14.12.2015

Zajímavý námět se jistě nemůže knize odepřít. Mě to rozhodně zaujalo. Napsána je navíc velice sympaticky, bez zbytečného přehánění, přirozeně, až máte u čtení pocit, že to, co se děje tam, se může stát klidně teď a tady. Celkový dopad na čtenáře je potom poněkud tíživý, až depresivní, ačkoli nejsem úplně schopná říct, proč tomu tak je. Nemám ráda označování knih za silné, kdo ví, co si pod tím pořádně představit? Tady bych ale toto označení dokonce i použila, protože sama nevím, jak správně vyjádřit, co právě Věk zázraků čtenáři dá.
Nejspíš to není kniha pro každého a osloví jen některé čtenáře. Nejde tedy zaručit, že zrovna vám se bude líbit. Já z ní jsem ale nadšená, dočista odrovnaná, mám pocit, že jsem si po dlouhé době opět přečetla něco, co má takovou hloubku, kterou nejde vyčíslit. Jako čtenáře mě to hodně zasáhlo. Věk zázraků má zkrátka myšlenku, má co sdělit a následně je nad čím se zamýšlet. Jen je třeba toto všechno objevit a ne každému se nejspíš chce hledat přesně to, co jsem si z knihy odnesla já.

2 22.09.2014

Štěně k Vánocům je takovou knihou ze života o různých radostech a strastech, které pořádně okoření přítomnost několika psích chlupáčů. Čte se vcelku lehce a jak je jistě zřejmé už jen z toho, o čem kniha je, dá se považovat za jakousi "holčičí" knížku pro dlouhé chvíle nebo pro zpříjemnění zimních večerů.

Ovšem, je docela na pováženou, jestli se o zpříjemňování opravdu dá mluvit, jelikož já první polovinu knihy proskřípala zuby. Hlavní postava, žena po čtyřicítce jménem Megan, je totiž klasickou ukázkou ženské, která má v životě úplně prvního psa, a to jako náhradu za dítě. Nemám nic proti starání se o mazlíčky jako o vlastní děti a v tomto ohledu bych neřekla jediné slovo. Problém je ale v tom, že je vůči Emmě neuvěřitelně hysterická a vše strašně přehání.
Emma totiž byla nejkrásnější, nejchytřejší, nejnadanější a výjimečná.(Což je na jednu stranu v pořádku, všichni naši zvířecí drahoušci takoví z našeho pohledu prostě jsou... Jenže tady to bylo podané způsobem, který mi byl z nějakého důvodu nepříjemný.) Přitom byla úplně normální štěně, jakých jsou stovky, akorát Megan zkrátka neměla srovnání, protože jiné nikdy předtím nevlastnila. Pokud se ale čtenář dokáže přenést přes to, že majitelka se chová jako blázen pouze z toho důvodu, že se snaží, co může a jen nechce udělat nic špatně, zároveň své štěně navíc vidí možná o trochu lepší, než ve skutečnosti je... Jestliže dokážete překousnout toto, kniha se opravdu může stát odpočinkovou a příjemnou. Ta druhá polovina totiž taková už skutečně je a nikdo už nejspíš nebude mít nutkání hlavní aktérku přiškrtit a zadupat do země.

2 13.09.2014

První díl je hodně seznamovací, bohužel do světa sotva stihneme nahlédnout a rozkoukat se v něm a kniha je za námi, zanechávajíc pouze nezvladatelnou chuť do dalšího dílu. Mohlo to být o něco dělší, takhle to totiž opravdu působí jen jako takový úvod, ne jako samostatná knížka, ale co se dá dělat? Možná sáhnout po pokračování.
Jedno je ale jisté - Autor napsal něco, co jistě uchvátí nejen cílovou kategorii, řadu dětských čtenářů, napsal příběh, který má po prvním dílu dobře našlápnuto na to, aby se stal něčím podobným, jako všem známý Harry Potter, leč díky filmovému zpracování byla tato šance krutě a nelítostně zadupána do země.

30.06.2014

Pozitivem nejen na této, ale i na předchozí knize je to, že se jedná o velice jednoduché čtení, vhodné jak pro pobavení, tak i k odpočinku. Není těžké se do něj začíst a tempo je také velice svižné, a to od začátku až do konce, kdy se věci začnou ještě přiostřovat a skončí tak, abychom se nemohli dočkat pokračování. Autorka si s osudy svých postav dobře pohrává, a tak se vedle několika lehce předvídatelnějších věcí odehraje spousta dalších, které bychom nečekali. Nakonec tedy, i když všichni nejspíš stejně doufáme a odhadujeme, že pohádkový námět zapracuje a vše skončí šťastně, nejsme si tak úplně jisti, zda to tak bude - a to čtenáře pohání v obracení jedné stránky za druhou.

Vedle příběhu, který se lehce čte, mají knihy také krásné obálky, které lahodí mým očím pokaždé, kdy se na ně podívám, a je jedno, po kolikáté to je. Především právě obálka Scarlet je úchvatná a naprosto mě dostala.

6 18.05.2014

Knížka vyloženě nenudí, jak by taky mohla, když se jednotlivé kapitoly střídají po půlce strany, maximálně stránce a půl? Tím, že děj takto přeskakuje od jednoho ke druhému, není tam moc prostoru pro to, aby se někde objevily nudné pasáže. Po téhle stránce by kniha tedy i uspěla, i když stále úplně nechápu, proč jsou tam tak obří okraje, gigantické písmo a tolik volného místa.
Nemůže se jí upřít čtivost, ale asi to není čtení přímo pro mě... Dalo se to, ale nadšená jsem z toho zrovna nebyla, Smrtící chaos mi přišel spíš průměrný, takže za sebe bych dala 50%

18.05.2014

Celý příběh vypráví hlavní hrdinka, vše sledujeme tedy pouze z její perspektivy a máme možnost nahlédnout do jejích myšlenek.
Ve většině případů nejsem zrovna zastáncem ich formy. Působí na mě jaksi neprofesionálně. Je to možná i z toho důvodu, že jsem si na ni zvykla právě u knih tohoto typu, vyprávějících o náctiletých děvčatech, stojících proti celému světu, ale vezmeme-li na vědomí, jaký typ literatury to je, nelze tomu formu vlastně vyčítat - dalo by se totiž říct, že je to pro takové knihy charateristické.

Námět by se samozřejmě dal rozvést mnohem působivěji, kdyby se příběh odehrával v několika liniích a čtenář tak mohl nahlédnout i k činům ostatních postav, což by zapříčinilo odhalení toho, co je kdo zač. Sice by to trochu zazdilo autorčinu snahu nedat hned najevo, kdo je hodný a kdo zlý, neukazovat, co se děje tam, kde hlavní hrdinka zrovna není, ale podle mého názoru by více vynikl celkový námět, dostalo by se více prostoru pro pochopení situace, která svět potkala a hlavně by to poskytlo náhled do životů lidí různých postavení. Ale to jsou jen takové moje úvahy. I tak, jak knížka stojí, je zajímavá. Ne úžasná, bezkonkurenční, ani obdivuhodná, ale přesto zvládne čtenáře alespoň maličko donutit, aby zapřemýšlel nad tím, co by bylo, kdyby se něco takového stalo. Mě to oslovilo už jen z toho důvodu, že bych vlastně dávno hnila pod drnem, což si absolutně nedokážu představit.

Za sebe bych knížku zhodnotila asi tak, že samotný nápad je sice podstatně lepší než zpracování, ale ani tak by kniha pro nikoho neměla být zklamáním. I přese všechny větší či menší nedostatky v sobě totiž stále něco má a čtenáře zkrátka dokáže zasáhnout.

1 23.03.2014

Já u té knížky trpěla, hrozně mě nebavila a jen jsem se modlila, abych to už konečně měla dočtené. Takže nic pro mě.

2 21.03.2014

Námět je celkem zajímavý, i když není autorův původní. V případě této knihy se ale stalo něco, co by se u knih nikdy nemělo stát - forma totiž převládá nad obsahem, a to by si kniha neměla dovolit. Film ano, ale knížka v žádném případě. Tu totiž primárně čteme a její vizuální stránka už je jen takovým doplňkem, který nám tu četbu má zpříjemnit. Neměla by na ní stát celá existence knihy.
Ilustrátor odvedl výbornou práci, příběh je ale, narozdíl od obrázků doprovázejících celou knihu, docela obyčejný. Sice na něj hned po dočtení knihy nezapomenete, dokonce se nad věcmi možná i trochu zamyslíte, ale rozhodně se nejedná o dílo, které bych hned všem bezhlavě doporučovala.

2 07.03.2014

To, jakým způsobem autor svou knihu propracoval, je obdivuhodné. Nic totiž není, jak se vám zprvu bude zdát... a není to ani tak, jak si budete myslet, že to je, až zažijete první čtenářský šok, popírající veškeré vaše teorie, jež jste si stihli při čtení poskládat dohromady.
Vyjednavač mě dostal z mnoha důvodů. Jedním z nich jsou zajisté propracované a lehko uvěřitelné charaktery. Poznáme tu osobnosti, které mají jak své klady, tak zápory. Někdo je horší než ten druhý, ale i ten zdánlivě dobrý má zkrátka nějaké ty své kostlivce ve skříni. Další plus přičítám Sandersonovi za úžasného hrdinu, který se už nenávratně zařadil na listinu mých oblíbených postav právě proto, že se nesnaží držet klasického hrdinského konceptu a přesto tomu svému hrdinství nakonec dostojí.
Další věcí je samozřejmě příběh, do kterého jsem se díky autorovu osobitému stylu vžila tak, jako už dlouho do ničeho a pár dní, kdy jsem knihu četla, jsem tím prakticky žila a nemohla se dočkat toho, jak to bude dál.

Jsem prostě a jednoduše okouzlena a mám pocit, že mi pětihvězdičková stupnice nestačí.

8 01.03.2014

Zvláštní. Tak bych jedním slovem popsala tento příběh. Neotřelý, zajímavý... a tak moc jiný.
Autorovi se totiž náramně podařilo zasadit postavy šotků žijících v lese s neuvěřitelnou přirozeností, tak, že nic nepůsobí, jako do knihy násilím vložené a nedávající smysl. Daří se mu držet obou linií - Jak snahy jednoho z nich vžít se opět do normálního života, tak Henryho sžívání se s údělem věčného dětství, které ale dávno postrádá ono kouzlo, co by dětství bezesporu mělo mít. Tato vyprávění se mezi sebou kapitolu po kapitole střídají a čtenář tak má přehled o dění na obou stranách, které je mu zprostředkováno Anidayem i novým Henrym Dayem. Neunikne mu nic a vše do sebe náramně zapadá. Nečekejte žádné epické dílo, ze kterého si budete okusovat nehty, při četbě byste se spíš měli připravit na zaměření se na dvě postavy a jejich životy. O tom to je a pokud k tomu takto přistoupíte, nemůže vás Ukradené dítě zklamat.

1 20.02.2014

V příběhu máme možnost nahlédnout do dvou naprosto odlišných světů - toho reálného a fantastického světa počítačové hry. Oba světy jsou ale čtenáři podány takovým způsobem, že se jim lehko věří jejich reálnost - Studenty v reálném světě se podařilo vykreslit přirozeně, jejich charaktery pravděpodobně nemají žádné větší chyby a svět ve hře umí perfektně vykreslit atmosféru RPG her... až jsem z toho měla chuť si nějakou zase po letech zahrát.

Celkovou čtivost Erebosu navíc podtrhuje fakt, že je to četba cílená především na mladé čtenáře, jejíž styl je často velice jednoduchý, nenáročný a hodí se přesně na čtení v těch chvílích, kdy se nechcete zabývat ničím složitým a máte chuť si u četby odpočinout, ale zároveň se bavit. Stránky jsou navíc napěchované napětím, jednoduše vás chytí a už nebudou chtít pustit...

Vlastně nakonec jediné, co mi pilo krev, bylo skloňování jména Sarius, které je ale chybou našeho překladu, nikoli knihy samotné, takže to na moje hodnocení nemá žádný vliv.

1 07.01.2014

Předně bych chtěla říct, že kdybych měla vybírat podle obálky, rozhodně bych o tuto knihu ani nezavadila, jelikož, jak už jsem se mohla přesvědčit i u pár dalších kousků z nakladatelství Plejáda, grafik je asi velice "nadaný" a tak mu nedělá problém na knihu naflákat 4 různé fonty a vydávat to za knižní obálku... Opravdu se divím, že se za něco takového nestydí a je vůbec schopen pustit to mezi lidi a ještě se pod to podepsat... ale budiž. Měla bych hodnotit především příběh, který je naštěstí zvládnutý lépe než ta hrůzostrašná obálka, ale ani tak mě zrovna neoslovil.
Jak už je zmíněno v komentáři přede mnou, místy se něco děje, místy zase vůbec nic. Za sebe bych ještě mohla přidat, že místo dějové linky, kde se jednalo o Kita, hlavního hrdinu (podle čehož usuzuji, že by to měla být vedle ostatních jakási hlavní dějová linie), se mi mnohem více zamlouvala jiná odvětví - např. to, kde jsme byli svědky toho, jak se Mína zvládá sžít s novým světem atd... Někdy během druhé poloviny knihy jsem ale ztratila zájem i o to, co mě předtím celkem bavilo a dočetla jsem to už jen tak ze setrvačnosti.

Bylo to chvílemi celkem zábavné a šlo to, ale bohužel se zde našlo i dost nudnějších míst.

1 26.12.2013

Jak už tu bylo přede mnou řečeno. Nejslabší ze všech tří knih, co jsem zatím četla. Byla jsem z toho trochu zklamaná, když si vybavím, jak perfektní byly ty dvě předchozí.
Nebylo to špatné, to určitě ne, jen v porovnání s prvním a druhým dílem to je hodně velký pokles. Doufám, že poslední díl bude zase lepší.

24.11.2013

Dílo není zrovna žádný prcek, obsahuje zhruba něco přes 400 stran, sice to není moc, ale i tak se dá v takové knize najít dost prostoru na to, aby se čtenář nudil, pokud autor neumí. Kvůli tomu jsem se proto docela obávala, že se budu muset prokousávat rozvleklým úvodem a na akci dojde až v druhé polovině knihy. Stejně tak jako v mnoha dalších ohledech, i tady jsem byla úplně vedle.
Hned se totiž seznámíme s prvním soutěžícím, Donem, a připravujeme se s ním na vstup do soutěže. Později se postupně objeví i zbylých 14 odvážlivců. Nepoznáme je hned, jejich záměry a důvod, proč se do 15 minus přihlásili, nám budou odkryty postupně, až na ně přijde čas.
Na soutěž samotnou se dostane dost brzy, autor se ničím nezdržoval a přešel rovnou k tomu, co je v jeho díle nejdůležitější. Jakmile se s hrdiny dostaneme na začátek jejich cesty divokou přírodou, kde neexistují žádná pravidla, dělí nás už jen pouhý krůček od stran napěchovaných napětím, při kterém se vám bude tajit dech.

Celý průběh soutěže je totiž čtenáři podán neuvěřitelně drsným, avšak dosti realistickým způsobem. Zářecký přesně věděl, co a jak. Vytvořil tak díky tomu dílo, které nejde pouze přečíst a odložit. V průběhu jeho čtení poznáte 15 jedinečných postav. Některé budete milovat, jiné nesnášet. Pár z nich se vám možná ukáže jako podivíni, o některých nebudete do poslední chvíle vědět, co si myslet, dalších vám bude upřímně líto.
Nebudete ušetřeni těch nejmenších detailů z každé události, která nastane, a o to víc se vám příběh dostane pod kůži a bude tam vrtat ještě dlouho potom, co se knihou pročtete na konec. Nejspíš vám několikrát přeběhne mráz po zádech, z některých scén se nevyvarujete pocitu znechucení, pravděpodobně dojde i na slzy... Všechno to je ale jen důkazem toho, že držíte v ruce neuvěřitelnou knihu, která umí čtenáře dostat tak, jako málokterá.

5 30.10.2013

Po dějové stránce není kniha vůbec špatná. Neustále se něco děje a vzhledem ke krátkým kapitolám není těžké se do toho zakousnout tak, že to přečtete za chviličku.
S postavami už je to ale o trochu horší, protože i když záporák zde byl vážně psychopat, něco se mi na té postavě nezdálo. Chvílemi jsem ji autorce tak úplně nevěřila a to by se u opravdu dobrého díla stát nemělo. Ve vykreslení charakterů tedy byly určité mezery, ne ale nijak nepřehlédnutelné, pokud vezmeme na vědomí, pro jakou věkovou kategorii je kniha určena.

Z Krásného zla mám stále takové smíšené pocity. Na jednu stranu mě to bavilo, a to docela dost. Druhou část jsem přečetla vlastně na posezení... Na stranu druhou mi to chvílemi přišlo takové přiblblé a nevěděla jsem, co si o tom myslet... Jako celek to ale, myslím, není nejhorší a má to něco do sebe.

1 26.10.2013