Hanka_Bohmova - Příspěvky

Quo vadis?Quo vadis?H. Sienkiewicz

Mohlo mi být snad sedmnáct. Konverze ke křesťanství v plném proudu, přesněji řečeno má vědomá odpověď na ni. A můj milý a milovaný, nepříliš přesvědčený agnostik, mi nabídne ke čtení takovou knihu! Dalo se vůbec vybrat něco lepšího?

Vzala jsem si knihu. I jeho, o něco později :o)

"Přinášíme lásku."

23.02.2016


Růže pro AlgernonRůže pro AlgernonD. Keyes

Mňe moc nesejde jesli se stanu slavný. Jenom chci bít chitrí jako ostatňí lidi abich moch mýt moc přátel kerí mňe budou mýt ráďi.
Kdišje človjek chitrí múže mýt hodňe přítelú sekerími povídá a nigdy neňí pořát jen osamjelí.

Ač je Charlieho představa zářné budoucnosti velmi skromná, tohoto krotkého štěstí se mu nedostane. Zato se mu dostane spousty prožitků, po kterých nijak netoužil. A přece nakonec dokáže využít svých nabytých schopností, aby vykonal něco skutečně smysluplného a přetrvávajícího.
Je to smutná kniha, ale ne beznadějná.

10.05.2016


Pan Kaplan má stále třídu rádPan Kaplan má stále třídu rádL. Rosten

Jémináku!
Úžasná kniha. Špíčková. Mám sto chutí citovat superlatývního pana K*A*P*L*A*N*A na svém profilu:
"Moje houby sou šecky mošny důry. Lesni důry, loučni důry, horsky důry, prostě cik cak do číroty. Ta oplocha! To slůničko! Ten úblněk! Ty souchvostí! Ty opláčky! Ten čistej stuch do plíců! Ty pažidy pod nohama! Ty cvrky nepeskýho ptákovstva a šmeláci a kobylinky, to šecko sou zásraky číroty."

Pátá hvězdička za chlívanečky. Tohle slovo už z hlavy nedostanu :D

07.03.2017


Vnučka pana LinhaVnučka pana LinhaP. Claudel

Náhodně jsem po ní sáhla v knihovně mezi "právě vrácenými" - a taková perla. Krásný příběh o schopnosti porozumění, o přátelství. Forma, jazyk jsou vysloveně příjemné. A konec... korunuje dílo.

10.01.2014


SolarisSolarisS. Lem

"Pokládáme se za rytíře svatého Kontaktu. To je další lež. Nehledáme nikoho - než zase lidi. Nepotřebujeme jiné světy. Potřebujeme zrcadla. Nevíme si s jinými světy rady. I ten jeden je pro nás příliš velikým soustem."

Pro mě tenhle úryvek vystihuje jak postoj lidstva/vědců k Solaris, tak vztah Krise k Harey. Kdepak love story, chybí (opět chybí, chtělo by se mi napsat) právě ten jeden krok od něj k ní, aby se dalo mluvit o lásce. A kapitoly o solaristice mi vyprávějí dvojí: Jak nálada vědecké komunity koresponduje s "nábojem" momentálních solaristických teorií (ke konci knihy tímtéž výmluvně procházejí i obyvatelé stanice) - Solaris je mlčícím zrcadlem, odrážejícím nás samotné. A jak jsme posedlí potřebou zmocnit se, ovládnout, i kdyby to neznamenalo nic víc než bez porozumění pojmenovat a zkatalogizovat. ("Jen si představ, dali jsme jména všem hvězdám a planetám - a co jestliže se už nějak jmenovaly?")

Četla jsem Solaris, tuším, potřetí, teď s velkým časovým odstupem. A kdysi dávno jsem viděla i Tarkovského film. Nevybavuju si své předchozí dojmy a myšlenky, ale zůstává mi pocit, že tentokrát to bylo nějaké jiné. Asi věk :o)

28.09.2017


Kmen AndromedaKmen AndromedaM. Crichton

Myslím, že je to první sci-fi, kterou jsem jako děvče četla (vynechám-li verneovky) - protože to byl v domácní knihovně jediný zástupce žánru. Studijně jsem se profilovala k chemii a moje maminka pracovala v době sálových počítačů jako programátorka, takže mi tehdy ty stohy odborných informací vůbec nevadily. Dnes mi vadí ještě méně, jen si musím pořád s úžasem říkat, o kolik jsme v technice za těch padesát let dál. Navíc mi přišlo ohromně cool, že se kniha tváří jako dokument. To mi na ní připadá stále nejlepší - propracovanost prostředí a procesů a určitý kritický odstup od nich. Děj pro mě příliš podstatný nebyl. Je pravděpodobné, že tato první čtenářská zkušenost ovlivnila má následná očekávání stran celého žánru. Ve smyslu, že nevadí, když to bude trochu nuda.

Kromě toho je to kniha, kterou jsem na gymplu vysoce zabodovala u svého vyvoleného, když jsem mu ji půjčila výměnou za něco od Haileyho (no jo, nebyli jsme tehdy žádní velcí intelektuálové, s naší dnešní vyspělostí se to naprosto nedá srovnávat! ;-)). Od té doby nese v rodině přízvisko "sci-fi s erotickým podtextem".

10.05.2018


Spalovač mrtvolSpalovač mrtvolL. Fuks

Tahle kniha mě vždy vyděsí hned na samém začátku. Stylizované a jaksi mechanické promluvy pana Kopfrkingla, který jako by si nedělal hlavu se skutečností, připravují půdu pro mnohem hlubší úpravy reality, než je odsouvání nepohodlných "detailů" v podobě křestního jména nebo manželské nevěry.

06.07.2018


Utrpení mladého WertheraUtrpení mladého WertheraJ. W. Goethe

Učíš nás lásce, která nehledá sebe.

To bohužel není citace z knihy, ale z jedné křesťanské modlitby. Kdyby to byla Wertherova myšlenka, neměl by pan Goethe o čem psát. Nebo by napsal úplně jiný příběh.
Romantismus je období, které by mi mělo být svými tématy blízké - příroda, vnitřní svět, vztahy. Ale pojímá je způsobem, který je mi prudce proti mysli. Období velkého klamu. (Já vím, každá doba má svůj vlastní.) Období velké projekce. Období sebestředného dítěte, které necítí a není schopno reflektovat své hranice. Období naivní důvěry v pociťované. Cit je všeospravedlňující, samospásný, nepotřebuje a nesnese ani zkoumání, ani usměrnění. A tak čteme naivní ódu na zelí a popis (jak to v závěru nazývá Lotta) nedůstojné závislosti na ženě. Protože všichni ze školy víme, jak to dopadne, musí se člověk v první části knihy trpce usmívat nad Wertherovým horováním proti neřesti špatné nálady a jak jí člověk škodí bližním - později se nijak nebude zdráhat škodit náladě svých bližních, dělat scény, obcházet kolem jako smutný duch, vyzobávat ze světa všechno negativní, jako předtím vyzobával všechno pozitivní. Kdepak, většinu času, kdy si myslíme, kdovíjak nejsme ušlechtilí, jsme prostě jenom spokojení, podotýká C. S. Lewis. Sebestředné děti. Ušlechtilost se pozná později, až spokojeni nebudeme.
Werther používá slova jinak než já. Láska... Velký klam těla, biochemický koktejl, který nás má přimět zplodit a k relativní samostatnosti vychovat potomka - to ještě není láska. Ani velký klam mysli, psychická přitažlivost, fascinace animou, prostřednictvím níž se naše nitro dožaduje uzdravení všeho zraněného a růstu všeho nezralého - ani to ještě není láska. Jsou to výzvy k jednání, nikoli útočiště k spočinutí. Velký klam je třeba prohlédnout. Láska... Láska pro mě neznamená zmocnit se druhého a nacpat ho do škatulek svých představ a požadavků. Právě naopak, láska znamená nacpat do ohrádky své vlastní ego, zavřít závoru a vytvořit tak prostor, ve kterém druhý může existovat takový, jaký je. A Wertherova sebevražda jako oběť z lásky? Další velký klam. Je to skutek krajního odepření se druhému, je to obvinění bez možnosti obhajoby, součást boje o moc - ať už jde o kontrolu (iluzi kontroly) nad druhým, nebo nad svým životem. Láska neničí, nerozvrací, nezmocňuje se násilím, lstí nebo alespoň symbolicky toho, co není dáno dobrovolně. Četla jsem v životě mnoho krásných filosofických či náboženských textů o interpersonalitě, o lásce. Budu se muset k některému z nich vrátit, abych si spravila chuť.

Hrdina knihy měl příležitost, kterou v životě dostane většina z nás - příležitost učit se lásce, která nehledá sebe. Místo toho ho slyšíme říkat a v život vtělovat: "Copak děti nesahají po všem, co vidí?"

29.11.2018


Tracyho tygrTracyho tygrW. Saroyan

"Tracyho tygr čas od času bloudil očima po okolí pro případ, že by mohl spatřit mladou tygřici s vhodnými mravy pro cokoliv, co by mohlo vzejít z toho, že by se spatřili."

Není to úžasná věta? I když jsem si už vůbec nepamatovala, že v téhle knize je, stačilo ji přelétnout očima a byla jsem najednou někde jinde někdy jindy. Bylo tam kouzelně hravo a bezpečno a věci venku vypadaly lákavě a stály za objevování.
Tohle je prostě radostná knížka. V době, kdy nakukujeme do světa, nás ujišťuje, že to tam nakonec bude dobré. Když se nenecháme splést a půjdeme správně. A tak mám radost, že mi kdysi bylo dvacet a měla jsem přátele, se kterými jsem mohla číst Tracyho tygra. To už se neztratí.

02.05.2018


Konec dobrodružstvíKonec dobrodružstvíG. Greene

Této knihy si natolik cením, že ji mám ve své, jinak velice skromné, knihovničce. A čas od času se k ní vracím.

Duše pronásledovaná Boží láskou. Ponížená ochota Boží milosti zachytit se v sebemenší puklince skály zvané člověk, začít opravdu od čehokoliv. Lidská svoboda přijmout, odmítnout. Ale myslíte, že "ne" znamená konec dobrodružství? :o)
Pro mě nezapomenutelná scéna z jiného Greenova románu - Jádro věci, kdy Bůh smlouvá se sebevrahem o život. O jakkoli ubohý, hříšný, ale život. Protože dokud člověk dýchá, On má naději a žádné odmítnutí není definitivní.

Takové totální obklíčení a neodbytnost do poslední vteřiny - pro jednoho noční můra, pro jiného nejhlubší životní naděje. Podle toho, zda víme, oč se hraje.

31.12.2015


Kniha zvláštních nových věcíKniha zvláštních nových věcíM. Faber

Přes exotické kulisy jsem tuto knihu vnímala jako docela prostě lidské vyprávění o vztahu muže a ženy a o "kráčení v pravdě". Věčné mužské pokušení - buď svou sílu zneužívat, anebo ji nepoužívat, vycouvat ze života, hodit se do klidu, neangažovat se. Ne nadarmo první žena dostala jméno, které voní po životě. Je to především Bea, kdo pro Petera odvádí svůj díl práce, svou otevřeností a zranitelností vykřesává jiskřičku života v srdci svého manžela, ať už lákáním, nebo šokovou terapií (nehraně, samozřejmě, prostě tím, že je), přitahuje ho z jeho dokonale uspokojivé a bezpečné schovky zpátky do reality. Která se nakonec ukáže být mnohem složitější a znepokojivější než jeho zbožná konstrukce. Ale Peter konečně stojí sám za sebe a já věřím, že právě to je místo, kde Hospodin může jednat nejmocněji.

04.08.2018


Černá zem: Holokaust - historie a varováníČerná zem: Holokaust - historie a varováníT. Snyder

Od dětství si nevzpomínám, že by se mi kvůli něčemu zdálo tolik příšerných snů jako kvůli této knize.

Při četbě jsem si mimo jiné vybavila dříve čtený rozhovor s odborníkem na genocidy, který upozorňoval na naše zkreslené vnímání holokaustu, vyvolané jinak chvályhodným šířením svědectví přeživších. Dnešní posluchači nabývají útěšného, ale nebezpečného dojmu, že pomoc byla běžná, že lidé v těchto situacích obstávali - a tedy že i my bychom obstáli. Každý z přeživších přece mluví o těch, kteří mu pomohli. Staví to nepravdivý obraz jakéhosi "zla zvenku", kterému normální slušní lidé každý podle svých možností vzdorují. Nepravdivý, protože v reakci na žádost o pomoc "většina Židů byla ve většině případů odmítnuta a zemřela".

V konfrontaci se současnou záplavou mainstreamových knih o osvětimských knihovnicích a spol. také vyvstanou jako tím důležitější argumenty, kterými autor podkládá svůj názor, že Osvětim je sice pohodlným, ale nikoli nejvhodnějším symbolem holokaustu.

Nejcennější je pro mě autorovo zdůraznění, že to, co skutečně mělo sílu k odporu, byla instituce-stát, fungující koncept občanství, dokonce i v případě států, které byly svým Židům nepřátelské:

"Celkově bylo zabito asi sedm set tisíc Židů s občanstvím států, jež byly spojenci Německa. Přeživších však bylo víc. To stojí v dramatickém kontrastu k územím, kde došlo k destrukci státu: zde byli zabiti skoro všichni Židé."

"Nizozemsko bylo unikátní tím, že se tu po začátku německé okupace konaly veřejné demonstrace proti zavedení protižidovských zákonů. Pronásledování Židů nemělo v Nizozemsku skoro žádnou podporu veřejnosti. A přesto hrozila nizozemskému Židovi smrt se skoro třikrát větší pravděpodobností než francouzskému."
Důvod?
"Nizozemsko bylo z několika důvodů v rámci západní Evropy nejbližší analogií zón bezstátí."

"Francouzi nahnali Židy bez francouzského občanství do táborů. Němci měli zájem tyto lidi převzít, ale jedině tehdy, pokud je monou brát jako jedince bez státní příslušnosti. Německá zlovůle - a to je podstatné zjištění - se zarazila před cizím pasem: nacisté sice mohli věřit, že státy jsou jen umělé výtvory, nicméně nikdy se nepustili do zabíjení Židů, dokud napřed neproběhla destrukce států anebo se státy svých Židů nezřekly. Například Francouzi tak sice byli ochotni pozatýkat i Židy z Maďarska a Turecka, ale Němci by si je nedovolili zabít bez souhlasu maďarské a turecké vlády. Židy s polským a sovětským občanstvím Němci vraždili bez zábran, protože jejch státy považovali za neexistující. Stejně tak bylo Německo ochotné převzít k povraždění francouzské Židy, ale výhradně za podmínky, že francouzské úřady nejprve tyto lidi zbaví státního občanství."

Odnesla jsem si z knihy závěr, že nebudeme-li si o sobě namlouvat kdovíco a uznáme, že o většině z nás platí "člověk je lidský pouze v lidských podmínkách", pak tedy musíme chránit, posilovat a tříbit společenské uspořádání, které nás nebude vystavovat pokušením, v nichž bychom nedokázali obstát.

07. ledna


Rady zkušeného ďáblaRady zkušeného ďáblaC. S. Lewis (pseudonym)

Lze vřele doporučit každému, kdo si myslí, že je vlastně docela dobrým člověkem :o)
Skvělá, hluboká, pedagogická a přitom zábavná kniha, která dokládá velikou zkušenost a vhled do lidského rozhodování a jednání.

11.01.2014


LolitaLolitaV. Nabokov

Na knize mě nejvíc zaujal způsob, jakým na mě autor působí.
První část je zcela podřízena následování Humbertovy žádosti, která silně a neústupně táhne příběh kupředu. Zároveň jako by se vypravěč snažil podsunout mi myšlenku, že můj a jeho vesmír se od sebe v zásadě neliší - řeči o lásce a osudovosti, uhlazené vyjadřování, krotké, běžné kulisy, manipulativní upřímnost. Kontrast mezi tím, co se říká, a jak se to říká.
V druhé části se základní rozpor projeví naplno. Cíle může být dosaženo jen donucováním a vynucený stav je v každé chvíli ohrožen zánikem zvnějšku i zevnitř. Přestože postavy neustále mění místo pobytu, jako by se nehýbaly z místa. Necítíme v tom svobodu, spíš bezcílnost, provizorium. A únik. Štěstí je neradostné, získává se násilím na druhém. Neustálý koloběh uspokojení žádosti a placení ceny. Únava a obavy. Myslím, že je na místě, když se zde čtenář cítí otráveně. Závislost je z podstaty nudná a ubíjející.
Potom snad v jednu chvíli opravdu upřímnost. Snad vyhlédnutí z té klece egoismu, opravdový pohled ven.
A nakonec opět návrat k sobě a fraška, když už není co ztratit ani získat.
3,5 hvězdy

26.02.2018


ŽertŽertM. Kundera

Páni, tak nečekané, překvapující souznění jsem nezažila od Rilkeho Elegií!

Vnímám Žert jako román o identitě, o snaze potvrdit smysl svého životního příběhu (spřádání legendy, budování útočiště), ale všechny legendy se ukazují nedostatečné, křehké, všechna útočiště se hroutí. Co je nosné, co vede dělicí čáru mezi postavami a odlišuje (nedaří se mi najít přesnější výraz) vykoupitelné od nevykoupitelných, je nakonec právě jejich touha po něčem pravém - anebo její absence, jakási nepotřeba domova, bezproblémové zařízení se v tom, co zrovna je.

Okouzlující drobnost - žena, a co na tom, že jen literární postava, která obdarovává muže květinami. Já myslela, že v tomhle jsem sama :o)

14.03.2018


Breviář - Denní modlitba církveBreviář - Denní modlitba církveneznámý

Můj denní chleba :o)
Inspirující kniha denních modliteb může být cestou pro ty, kdo chtějí žít ve větším sepětí s liturgickým rokem a s životem církve, či s konkrétním řádem nebo řeholním společenstvím. Žalmy a jiné úryvky z Bible, zasazené do proměňujícího se kontextu (život některého světce, svátek či slavnost, liturgické období, či prostě jen úvozující věta nebo antifona) nabízejí stále jiný, živý pohled na texty Písma.
Navíc je to svou hmotností docela dobrý nástroj sebeobrany. Nevím, zda jde pořídit do čtečky, ale lidem slabší konstituce nebo s malou kabelkou bych to doporučila. My "papíroví" budeme naopak čerpat požitek z toho, že tutéž knihu bereme do ruky den co den a ona nese kus naší životní historie.

18.01.2014


Nonstop knihkupectví pana PenumbryNonstop knihkupectví pana PenumbryR. Sloan

Nemůžu se zbavit pocitu, že styl a úroveň knihy odpovídá nadšení 13letého pána jeskyně, kterému připadá, že mívá celkem fajn nápady, a tudíž by mohl napsat knihu...

Zhruba na str. 20 jsem si řekla "Ale tohle snad měla být kniha pro dospělé, ne?". Zhruba na str. 130 jsem to vzdala, prolistovala zbytek a sklapla to na věky věkův.

Pro mě tedy veliký omyl. A to prosím čtu sci-fi, fantasy i cyberpunk a důvěrně znám hraní dračáku.

27.07.2014


Bible svatáBible svatáneznámý

Když se nalezla tvá slova, byla mi pokrmem; tvé slovo se mi stalo radostí a potěšením srdce, protože mám tvé jméno, Hospodine, Bože zástupů!

Prorok Jeremiáš to říká v zajímavém kontextu - spíš jako výčitku než vyznání lásky. Ale aby mohl vyčítat, musel cítit závazek, omezení ve své svobodě.
A to je jeden z možných přístupů k Bibli. Vnímání, že tohle slovo zavazuje. Že s ním nelze libovolně nakládat, manipulovat, nelze je "používat", nelze je vlastnit.
Something I don't dare to ignore.

(Pro pořádek - toto není obhajoba fundamentalismu, ale zcela osobní vyznání závažnosti :o))

18.01.2016


Pýcha a předsudekPýcha a předsudekJ. Austen

Jsou duševní stavy, z nichž mě vysvobodí pouze četba Jane Austenové. Onu léčivou moc nemá ani mužný pan Darcy, ani všechny ty překážky kladené do cesty lásce, ani jejich šťastné rozuzlení. Pro mě za mě by Austenová bývala mohla psát třeba o chovu králíků, pokud by to dokázala s toutéž kouzelnou ironií:

"...Takové maličkosti se Její Jasnosti zamlouvají a já jsem se rozhodl, že budu zvlášť pečlivě dbát, abych k ní byl v tomto směru vždy pozorný."
"Odhadl jste situaci dobře," pravil pan Bennet. "Ještě štěstí, že máte povahu na takovéto taktní komplimenty. Smím se vás zeptat, zda jsou tyto lichotky výsledkem okamžité inspirace, nebo se jim naučíte předem?"
"Většinou vyplynou z okamžité situace, a třebaže si někdy pro zábavu sestavuji zvučné poklony, které se mohou hodit kdykoli, snažím se vždycky dodat jim zdání co možná největší bezprostřednosti."

04.05.2016


Zpěv drozdaZpěv drozdaW. Tevis

Klasika žánru, která mi téměř půlku života zcela unikala. "Tak tedy končí svět - bez třesku - s tichounkým vzlykem". Nebo spíš s odérem přepáleného rezistoru, na jehož výměně už nikomu nesejde?
A na poslední stránce začnete přemýšlet, co asi přijde dál...
Moc zajímavá záležitost, na orbitu mě sice nevystřelila - na to mi připadala příliš doslovná, ale za přečtení rozhodně stojí. Při tom všem uvažování nad roboty deváté generace a továrnou na toustovače se mi vybavil tenhle článek z jednoho letošního Respektu:
https://www.respekt.cz/tydenik/2016/12/tah-37-vs-tah-78

(Jo a taky jsem zjistila, že jsem čtec. Hezky pěkně. Ale moment, nejsem já spíš čtečka?)

26.12.2016


Svatý Tomáš AkvinskýSvatý Tomáš AkvinskýG. K. Chesterton

Obdivuhodné intelektuální schopnosti, vášeň pro pravdu, pokorné a milující srdce - pro mě neodolatelná kombinace. Kdybych do Tomáše nebyla zblázněná už dávno, musela bych si jej zamilovat při čtení této knihy - takovým způsobem o něm Chesterton píše! A je to Chesterton od první do poslední věty. Tu stovku stránek nelze jen tak přelétnout pohledem. S obtížemi bych dokázala najít větu, kterou by bylo možno jen tak přelétnout pohledem. Téměř každá si žádá plnou pozornost.

V dnešní době, přeplněné emocionálními apely a touhou nadělat co největší hluk, je tak útěšné a osvěžující číst o někom, kdo celým svým životem, s trpělivostí a nádhernou pokorou hájil rozum a jeho schopnost poznávat pravdu. Jedna z mých nejmilejších, nejcennějších knih.

14.02.2018


Možná že odcházímeMožná že odcházímeJ. Balabán

"Byly chvíle, kdy měl Leoš chuť poklepat sám sobě na rameno, jak to všechno zvládá."

Balabánovy povídky jsou o těch ostatních. Co si nemohou poklepat na rameno. (Ostatně i Leoš...)
Možná to chce mít už kus života za sebou, možná to chce čtenáře, kterého opustila iluze neomezené životní perspektivy a neočekává ráj na zemi. Který už ví, že mu běží countdown a pozemský ráj tam vpředu žádný není. Že jeho "vrchol života" bude uplácaný právě z toho někdy nezvládaného a ušmudlaného, neslavného, křehkého a ohroženého "nyní". Ale je v tom nějaká pravda. Něco skutečného. Jako když vyraší břízka na rozbitém paneláku. Naděje.

23.03.2018


VděčnostVděčnostO. Sacks

Už tomu názvu se nedalo odolat. Myslím, že šťastní lidé jsou vděční. A že možná pracovat na svém postoji vděčnosti znamená i pracovat na svém štěstí.
Líbí se mi pohled Olivera Sackse na smrt. Kdysi jsem četla, že "dobrou smrtí", o kterou se naši předkové kdysi modlívali ke svatému Josefovi, by se dnes nejspíše mínila smrt náhlá a okamžitá, kterou sotva postřehneme. Rychle zmizet, nevědět - hlavně ne umírat. Nenechat smrt, aby nám zasahovala do života. Ale zdá se mi, že přicházíme o velkou hloubku a necháváme ležet ladem velký potenciál, když mermomocí bráníme smrti, aby nám zasahovala do života, aby nám každodenně pokládala tu důležitou otázku: Co je to dobrý a smysluplný život? A žiju takový?

18.07.2018


Farma zvířatFarma zvířatG. Orwell (pseudonym)

Znovu jsem četla Farmu zvířat - už jsem si nepamatovala podrobnosti a dcera mě požádala, abych jí vysvětlila některá místa, jejichž významem si nebyla jistá. A nemohla jsem se při četbě ubránit docela aktuálním asociacím. Od populárních pohrdavých poznámek na účet neefektivního "demokratického žvanění" a snah zrušit to či ono (jak rádi by i dnes někteří vyhlásili, že "diskutovat se již nebude") přes strašení namísto argumentů (návrat pana Jonese jako univerzální konečná odpověď na všechno, copak mi to jen připomíná?) až po bohapustou nestydatost dnešních Pištíků.

08.12.2018


Svědomí proti násilíSvědomí proti násilíS. Zweig

"Zabít člověka, to nikdy neznamená hájit nějaké učení, nýbrž zabít člověka. Když Ženevané popravili Serveta, nehájili učení, nýbrž obětovali člověka; ale víra se nevyznává tím, že jiného upálíme, nýbrž jen tím, že se pro tuto víru sami necháme upálit." (Sebastian Castellio)

Historicko-filosofická esej, plamenná obhajoba svobody svědomí, naléhavé varování před expanzí hitlerovského Německa. Rozhodně to není nudná nebo zastaralá četba. Citovat by se dalo z každé stránky, o osobním nasazení autora nelze pochybovat. Až do té míry, že ve čtenáři vzbuzuje podezření, nakolik tendenční je výběr předkládaných faktů a jejich interpretace - ale před pečlivě evidovanými přestupky, před počty popravených neutečete ani při nejlepší vůli, takže ať už by si autor přibarvoval portéty postav jakkoli výrazně, základní témata knihy jsou jasná. Je to obludný konflikt jedince a totalitní teokratické státní moci, která si své poddané nechce podrobit jen vnějškově, ale touží ovládnout a znormalizovat i jejich vnitřní svět. (A to ze zcela upřímných pohnutek!) A je to oslava člověka, který se odváží pozdvihnout hlas, zatímco všichni ostatní oponenti z touhy po klidu nebo ze strachu mlčí.

"'Nevstoupím do arény, dokud mě k tomu nedonutí mé svědomí. Chci raději zůstat němý, pokud mi to mé svědomí dovolí, než abych vyvolával diskuse a někoho urazil.' Humánní povahy vždycyky příliš snadno rezignují a usnadňují tak násilníkům jejich hru; všichni si počínají stejně jako tento znamenitý, ale nebojovný Zerchintes: tito humanisté, duchovní a učenci mlčí a mlčí, jedni pro nechuť k halasným rozepřím, druzí ze strachu, aby sami neupadli do podezření."

Shodou okolností jsem ve stejné době nahlížela do výboru z korespondence Františka de Sales, který se stal ženevským biskupem (exilovým, samozřejmě) necelých čtyřicet let po Kalvínově smrti. S navracením kalvinistů do katolické církve měl značný úspěch, a to i díky zcela opačnému výběru prostředků, než které si zvolil Kalvín (ten s příslušným teoretickým backgroundem snad ani nemohl jinak). Dnes bychom mluvili o síle pozitivní motivace, o laskavosti a zdvořilosti, o důrazu na vnitřní svobodu. Byl to pro mě takový milý kontrapunkt k původně dosti temnému čtení.

06.09.2018


Ptáci, zvířata a moji příbuzníPtáci, zvířata a moji příbuzníG. Durrell

Začátek jsem četla s mírnými rozpaky, ale když Gerry poprvé vyrazil do přírody, dostavil se ten správný čtenářský pocit z poutavého vyprávění, přestože mě osobně zviřátka zajímají mnohem méně než třeba kytičky. A o rodině se dozvíme například to, že i světice mají své slabší chvilky:

"Jenomže hlemýždi na vejcích nesedí," vysvětloval Theodor. "Zahrabou je někam do vlhké půdy a nechají je být."
"To je ovšem ideální způsob, jak vychovávat děti," ozvala se maminka zcela nečekaně, ale z hloubi duše. "Škoda že vás nemohu všechny zahrabat někam do vlhké hlíny a jít si po svých."

Také mi při čtení této knihy - v sedmatřiceti letech! - konečně došlo, že Larry je TEN Lawrence Durrell! :o)

28. ledna


Deník venkovského farářeDeník venkovského farářeG. Bernanos

Kniha, která tak trochu bourá zažité představy o tom, jak má vypadat křesťanský svatý, ale sv. Terezie z Lisieux by z ní jistě měla radost. Bernanos měl ke Karmelu určitý vztah (viz Dialogy karmelitánek) a nemohu se zbavit dojmu, že jeho pojetí svatosti je Terezkou inspirováno jak zde, tak možná ještě silněji v Radosti/Přetvářce - kterou jsem tu nenašla a budu ji tedy muset sama vložit. Pro mě je tahle kniha životní láskou, čtu opakovaně, jedna z mála těch, které vlastním.
Bůh nepotřebuje naše nabušené svaly, a to ani ty duchovní. Bůh potřebuje lidi, kteří ho nechají jednat.

10.01.2014


K jádru křesťanstvíK jádru křesťanstvíC. S. Lewis (pseudonym)

Jeden z úvodů do křesťanství, který je skutečně pochopitelný i nekřesťanům, aspoň tedy v mém okolí. Za to patří autorovi velký dík.

11.01.2014


Pozvánka pro Hercula PoirotaPozvánka pro Hercula PoirotaA. Christie

Navždy si budu pamatovat své první seznámení s touto knihou. Bylo to ještě na základní škole...a výtisku tehdy chybělo posledních cca 30 stránek. Taková frustrace je skutečně nezapomenutelná! :o)))

06.09.2014


Pán muchPán muchW. Golding

Všechno, co jste si kdy nechtěli přečíst o dětech, potažmo o sobě :o(

Dobře si pamatuju, jak jsem ji před nějakými 15-20 lety vzala doma do ruky a maminka mi říkala, ať to ještě nečtu, až budu starší. Ale já si to tehdy stejně přečetla.

21.10.2014


1 2 3 4 5 6 ... 14