Hanka_Bohmova komentáře u knih

Po kolika odstavcích člověka napadne, že tady by se hodil obrázek? Autora to samozřejmě napadlo taky, ale nemůžeme chtít všechno naráz - pěkně jedno po druhém, Orbis pictus vymyslíme zase až příště.
Moc mě bavilo číst Dvéře i Orbis souběžně a srovnávat. Ale nejraději mám úvody a závěry, kde jasně září Komenského duše a vášeň. Mimochodem, podepisuju i jeho přístup k vulgarismům: netajit, naučit(,) nepoužívat. Tak tedy mějž se zatím, čtenáři milý, dobře :o)

"Ale ty (školy) nejsou, jakž se fantové domnívají, mučírny, než hra: když jen učedlník důmyslný rozumného a rozšafného dostane preceptora. Onen zajisté, učí-li se sám od sebe, vyptává-li se chtivě a poslouchá-li pozorně, tento učí-li rád, ukazuje-li opatrně a vkládá-li (v mysl) ustavičně, jeden i druhý má vybornou kratochvil."

2 31.10.2023

Nečekaně pěkné! Autor je zvídavý až na půdu, leze, kam ostatní nelezou, a vzdálenosti si odkrokuje, aby si čtenář "třeba někde doma na zahradě" mohl všechno přesně vyměřit a představit. S chutí si zaplave v Jordánu a uprostřed zkusí, jestli stačí, poctivě si dělá rešerše a o mnoha báchorkách si myslí své. S panem Černínem museli být dobrá dvojka. Přitom není žádný kyselý skeptik, ale povaha uvolněně dobrosrdečná, se smyslem pro humor. Trochu mi svým založením připomínal mého manžela, o to příjemnější čtení to bylo :o)
Kapitoly z prohlídky Jeruzaléma jsou poněkud úmorné, jak už tu psali jiní. Já si je pro zpestření srovnávala s vlastními vzpomínkami.

"Turci od nás vybrali po pěti dukátech, mniši řádu sv. Františka nemusí platit nic. Kdo by si dal udělat pleš, říkali jsme si s Černínem, dostal by se všude zadarmo..."

3 31.10.2023

Už léta v téhle knize lisuju kytky a čekám, kdy na ni přijde ten pravý čas.
Moc krásné a strašlivé zároveň, renesance vyprávěná takovým barokním způsobem. Je dobré číst naráz, v ponoření, v člověku se to jakoby rozlije, ten duch a ten pocit, tak mi to připadá. Škoda, že autor nemohl pokračovat, přečetla bych to do posledního písmenka.

13 31.10.2023

Četla jsem hodně z korespondence Ch. Journeta, tohle je zase něco úplně jiného, důkladná a systematická teologická práce. Kniha zkoumá otázku zla z hlediska katolického křesťanství, konfrontuje a domýšlí pestrá mínění filosofů, teologů a umělců, aby odložila ta, která vedou do slepé uličky. Často při tom zní hlas Tomáše Akvinského a J. Maritaina. Všechno je to velmi solidní, zároveň ne odosobnělé.

"Hřeším-li, něco z toho, co Bůh chtěl a miloval, se na věky nestane."

5 31.10.2023

Pro mě autor září spíš v komornějších, sevřenějších rozměrech. Tady bylo nutno hodně toho vystřídat, velký kus ujít, takže každá zastávka zůstala nutně trochu odbytá.

2 31.10.2023

Ve výsledcích je poměrně dost chyb a nesouzním s autorčinou posedlostí smíšenými čísly.

Update po měsíci a půl intenzivního používání: Je tam opravdu děsně chyb ve výsledcích.

Kouzelné ilustrace. Obluda-batole Gruffalinka (a její panenka) je neodolatelná.

Je to fajn odpočinková četba, akorát mě zklamalo, že žena inteligentní a akční musí být ošklivá :o)

6 03.10.2023

Četla jsem začátkem roku Teilhardovu korespondenci, v níž reflektuje vznik některých svých děl a zároveň poskytuje duchovní vedení. Proto jsem už trochu tušila, co můžu čekat, když jsem otvírala tenhle dávný knihobudkový úlovek. A dopadlo to nad očekávání. Je pro mě těžké to nějak komentovat. Snad jen že patřím mezi ty, "kdo milují svět" (jimž je věnováno Božské prostředí), že se autor zabývá skutečnostmi, na něž jsem citlivá už od volby svého povolání, a že jsem mu hrozně moc vděčná, že je takhle promyslel. Do krajnosti, s tak hlubokým osobním nasazením. Veliká inspirace, jak žít neustálou adoraci uprostřed světa, v dobrém i ve zlém.
A bohužel, jeho obavy o některé cesty katolické církve se mi tady u nás zdají být nepěkně aktuální.

3 03.10.2023

Já prostě ráda plánuju věci. Takže spokojenost.

03.10.2023

Knížka mi moc nesedla, i když Steinbecka mám ráda a téma je z těch, která mě dokážou připoutat. Podle komentářů nejsem první, komu byly protivné Ethanovy slovní manýry - úplný pan Kopfrkingl! A překlad se mi opravdu špatně četl, místy působil jak z počátku minulého století, divný slovosled, divné předložkové vazby, divné výrazy. (Teď nemyslím jen tu zmíněnou Ethanovu manýru, ale i jiné postavy.) Z některých vět jsem, řečeno slovníkem překladatele, "nevyrozumívala" nic.

1 03.10.2023

Kratší příběhy od A. Christie většinou nejsou kdovíco. Ale když je čtu v angličtině, mám aspoň pocit, že se jakože vzdělávám :o))

Lidské vztahy v komplikovaných situacích. Autor má zvláštní způsob psaní, pronikavý, přitom poklidný a téměř bez hodnocení, i když postavy jsou emocemi nabité (většinou aniž by jim rozuměly) a hodnocení se čtenáři dere na mysl.
Příběhy odhalují mnoho nepřiznaného - manželé si nepřipouštějí, že svého partnera podvádějí, lichotky a přehnaná péče slouží k připoutání a "pojištění si" milované osoby, intelektuální nebo duchovní vedení je prostředkem ovládání, přivlastnění. Zastřeně a oklikami se bojuje o moc. I kontrastující čistota mládí často znamená jen chybějící zkaženost, a jako taková je manipulována a stává se obětí. Klopotně se z ní ale může zrodit skutečná vnitřní integrita, která je tu také krásně vyjádřena.
Vypravěčův styl mi připomínal klidnou a popisnou řeč terapeuta. Čtenáři se po jeho boku otvírají oči pro vnitřní nouzi postav, a copak jen postav, vždyť koho z nás se tohle nějakým způsobem netýká?

1 09.09.2023

Byla jsem moc zvědavá, protože i moje deníky jsou pokreslené hrady spatřenými (a kdečím jiným spatřeným, očima či přes mikroskop). Cítila jsem se u Máchy jako doma, i ty seznamy a toulací itineráře zněly povědomě. Úplně mě to láká nějak využít k výuce, uvidíme, uvidíme...
Text knihy tvoří studie zaměřená na Máchovy kresby, interpretaci jejich soupisu a vztah mezi výtvarným a literárním vyjádřením u něj i dalších autorů romantismu.

Pořád to ve mně zůstává trochu vzpříčené, připadá mi, že žena tu nevystupuje jako člověk, ale spíš jako prostředek vysněný k vypravěčovu (a autorovu?) vykoupení. Monolog převlečený za dialog. Nějak se mi to nezdá správné.

Už za studia jsem manželovi záviděla atmosféru, která u nich na škole vládne. Tahle blbinka k tomu taky nějak patří. Ach není tu, není, perpetuum mobile... :o)

Manžel mě vzal na rande do muzea, tak jsem si rovnou vyprosila i katalog, abych si trošku té nádhery odnesla domů. Doprovodný text o minerálech vulkanických hornin a o nejdůležitějších vulkanických regionech světa je zajímavý, ale hlavní devízou brožury jsou samozřejmě barevné fotografie.

09.09.2023

K téhle knize jsem se "prostudovala" oklikou přes banány a... no je prostě neuvěřitelná, dozvíte se tu první poslední o historii kofeinových nápojů. Já tohle všechno vědět - tedy všechno ty prameny probádat, pročíst, mám hlavu jak pátrací balón. Obdivuju autora. A není to vůbec nudné, dojde i na verše nebo se dozvíte, kdo jsou to "kávové sestřičky". Užitečné pro mě byly také odkazy na další literaturu, např. v oblasti archeobotaniky.
Pro úplnost doplním, že na kafe, čaj ani čokoládu jsem při čtení chuť nedostala :o)

3 09.09.2023

Četla jsem Vrby před usnutím, a to jsem neměla dělat...

2 09.09.2023

Lahůdka! Vždycky mě povzbudí, když někdo žere Bratry Karamazovy :o)

09.09.2023