Hani77 komentáře u knih
Moje první setkání s komisařem Dupinem. Myslela jsem si, že jako milovník Francie budu nadšená, ale žádné wow se nekonalo. Nedokázala jsem číst na jeden zátah, místy se mi to zdálo zdlouhavé a nelogické, některé věci se neobjasnily (zával?), přesto dávám 4*za tu detektivní zápletku. Ale na moji milovanou Agathu to nemá :-).
Některé povídky velice napínavé, některé mě moc nenadchly. Ale celkově vydařené dílo.
První díl a začátek druhého byly skvělé. Pak už to začalo být trochu rozvláčné.
Tento díl byl slabší než předchozí dva, u kterých jsem řvala smíchy. Doufám, že nebude pokračovat sestupná tendence.
Zajímavý příběh. Vzhledem k tomu, že jsem nejdřív viděla film, nebyl pro mě děj tak napínavý, ale četlo se to hezky. Překvapilo mě, že doktor Watson zde objevil svoji ženu. A také závislost Sherlocka Holmese.
Všechna tajemství byla zajímavá, moc hezky se to četlo, hodně jsem se dozvěděla, ale hvězdičku ubírám za to, že některé kapitoly byly jako by "useknuté". Když jsem čekala, že teď přijde nějaké to "wow", tak začínala nová kapitola.
Z druhého dílu jsem měla trochu strach, kvůli nižšímu hodnocení. Ale pobavil mě úplně stejně jako první. Zvláště setkání s Karlem Schwarzenbergem a školní výlety na zámek Kostka byly super, skoro jsem brečela smíchy :-):-).
Trudoš to vystihl zcela přesně, naprostý souhlas, není třeba psát další komentář.
Rodina Kostkových i další obyvatelé Kostky jsou praštění, ale jejich hlášky dokáží rozesmát. Je to oddychové čtení, když nechcete číst nich náročného. Myslím, že se ke knize vrátím, až budu zase chtít číst něco nenáročného, co mě dokáže pobavit. Výborné jsou i krátké kapitoly, pro čtení např. v čekárně naprosto ideální. A když usnete, můžete navázat rovnou tam, kde jste skončili, nemusíte listovat zpátky :-). Přišlo mi lepší než film, ale i při čtení jsem si vybavovala konkrétní scény a postavy z filmu.
(SPOILER) Opravdu náročné čtení!! Přestože jde o fiktivní příběh, odráží se v něm hrůza té doby. Kniha se čte jedním dechem a člověk u toho přemýšlí, jestli Ceausescu někdy četl Orwella a jestli se u něj inspiroval ideologií "Velký bratr tě sleduje", nebo jestli to vše opravdu (vzhledem ke svému nízkému vzdělání) vymyslel sám. Stejně děsivé čtení je o životních podmínkách v Rumunsku, kdy se celá rodina vystřídala ve frontě, aniž věděli, jestli něco přivezli.
"Stoupl jsem si do fronty na brambory a nakonec jsem místo nich dostal cibuli velkou asi jako oliva."
"Měli jsme rumunské lei, ale k čemu je vám rumunská měna, když v obchodech vůbec nic není."
"Když jste v Rumunsku měli to štěstí a mohli si dovolit auto a vydrželi jste čekat 5 let, než vám ho vyrobí, věděli jste, co dostanete. Byla tu jen jedna značka - Dacia."
Nevěděli, jak chutnají banány. V zimě měli v bytech neskutečných 12 °C, někdy i méně, takže spali oblečení v několika vrstvách, což prý měli výhodu, když šli ven, že se nemuseli oblékat. A když šli na balkón, dědeček napomínal vnuka, ať zavře, ať jim zima neuteče ven. Elektřina často nešla, televize vysílala 2 hod. denně.
"Měla dítě, ale narodilo se nedonošené a umřelo v inkubátoru, když Ceausescu jednou v noci nechal vypnout proud."
Každý na každého donášel.
"Štěnice, všude jsou štěnice ... a tak ve všech rodinách platilo stejné pravidlo: Doma se šeptá."
"Nedůvěra je druh útlaku. Režim nás poštvává proti sobě. Nemůžeme držet pospolu, protože nikdy nevíme, komu můžeme věřit, a kdo je dost možná informátor."
Strašná doba. Děsivé bylo i líčení průběhu revoluce v roce 1989, kdy zemřelo cca 1100 lidí. Bylo mi velice ouzko a s napětím čekala, jak to dopadne s hlavními hrdiny. Rozhodně DOPORUČUJI přečíst.
V knize bylo i něco pozitivního. Moc mě bavily dobové vtipy .
"Proč Rumunsko přežije konec světa? Protože je o 50 let pozadu."
"Rumunsko opraví své tanky. Oba dva."
Dávám 10 hvězdiček. Velice smutné příběhy lidí, kteří prošli Gulagem. Každý příběh je jiný, ale každý je zajímavý. A někdy je to opravdu čtení pouze pro silné povahy. Je dobře, že se o této temné součásti dějin může mluvit a že se o nich stále více mluví. Kniha je doplněna fotkami a dokumenty, velice hezky zpracovaná. DOPORUČUJI. Jdu shánět další díly.
Konečně dočteno! Nakonec jsem se prokousala až do konce, i když u vložené povídky Intelektuálka jsem to už chtěla opravdu vzdát. Myslím, že si dám od pana Viewegha na čas pausu.
Po přečtení této knihy je mi jasné jedno: netoužím po cestě do Bukurešti plné toulavých psů, prachu a komunistické architektury. Většina reportáží byla velmi zajímavá, jen několik z nich mě nebavilo. Rumunské vtipy mě pobavily, i když některé byly hodně drsné :-). Moc ráda jsem se o této zemi něco nového dozvěděla a ke knize se určitě ještě vrátím.
Deník jsem přečetla se zájmem, ale občas bylo vyprávění trochu obsáhlé. Dokonce jsem si udělala i čtecí pauzu, což se mi nestává často. Váhala jsem mezi 4 a 5 *, ale vzhledem k tomu, že jsem se dozvěděla hodně zajímavých informací, dávám plný počet. Kniha je doplněna zajímavými fotkami a dokumenty. Stojí určitě za přečtení.
(SPOILER) Do této knihy jsem se v knihkupectví zamilovala na první pohled. Rozum říkal, že mám knih dost, a srdce naléhalo-tuhle knihu tu nemůžeš nechat. A vyplatilo se poslechnout srdce. Kniha je velice hezky napsaná, navíc vychází ze skutečných událostí. Vůbec jsem neměla potuchy, co Rumunsko zažilo během 2. sv. války a těsně po ní. Jaké to bylo zoufalství a bída. Jaký obrat o 180° měl život některých lidí. A také jsem netušila, že Bukurešť má svůj Vítězný oblouk - myslela jsem, že jsem se nějakým zázrakem přenesla do Paříže. Přestože mnohé nové knihy posílám obratem dál, tato získala čestné místo v mé knihovně. DOPORUČUJI.
(POZOR SPOJLER)
Jedinou výhradu (a půl hvězdičky dolů) bych měla k tomu, že se hlavní hrdinka tak dojemně setkala s rodiči. Já osobně bych uvítala, kdyby se zrovna tento fakt držel skutečnosti. Takhle mi to přišlo možná až moc happy-end. A také mě moc mrzí, že nemůžu dohledat podrobnější životopis autorky.
(SPOILER) Na knihu jsem se těšila, ale v průběhu čtení jsem byla stále více znuděná. Příběh jsem znala už dříve - a právě proto mě tato tajemná kniha lákala. Ale nechytlo mě to. A nejvíc mě zaskočilo, že podle autora už v roce 1540 lidi na vesnici si běžně psali dopisy, dokonce na papír. Každá vesnická žena podle něj už uměla číst a psát. A nebyl problém posílat dopisy pomocí poslíčků i na velké vzdálenosti. Knihu jsem stále odkládala a těšila jsem se, až ji dočtu. Posledních pár stránek - a najednou WOW!! Ten konec stál za to, DOPORUČUJI vytrvat a dočíst. Najednou byly mé výhrady tak zanedbatelné ....
Toto je kniha, na kterou se nedá zapomenout. Kniha pro všechny knihomoly. Příběh Odile mě nadchl. Nevěděla jsem o existenci Americké knihovny v Paříži. Ráda jsem se dozvěděla něco nového. Bohužel mě dost rušily ty vsunuté kapitoly Lily. Vždy přišly, když děj v příběhu Odile dospěl k nějakému zvratu, když jsem chtěla hltat, jak to bude dál. Váhala jsem mezi 4 a 5*, ale i přes menší výhrady musím dát plný počet.
Ráda jsem se si přečetla o známých památkách a dozvěděla se o těch, o kterých jsem neměla ani tušení. Písecko mi přišlo zpracované "tak akorát" pro běžného turistu, tj. vše podstatné, ale ne velké detaily. Ale ke konci (Strakonicko) se mi zdálo, že autor už chvátal, aby dílo rychle zakončil.
Skvělé dílo, přečetla jsem jej na jeden zátah. Opravdu přehlídka špatných lidských vlastností. Většinu hlavních postav jsem odhadla správně, ale jedna postava mě přeci jen velice příjemně překvapila :-).