hanak_v_exilu

Příspěvky

Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válkaPrůmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válkaAlexandra Alvarová

Předpoklad že kdyby byli všichni lidé chytří a přemýšliví, tak by měli stejné názory, považuju dlouhodobě za jednu z nejtrvalejších a nejnebezpečnějších iluzí lidstva. Mimoto jde o neuvěřitelně arogantní postoj. Zároveň totiž předpokládá, že kdo má jiný pohled na svět, je buď hloupý, naivní, omezený, nebo zmanipulovaný. Názorová opozice tedy prý neexistuje. Lidé kteří si myslí něco jiného, nevychází z odlišné zkušenosti či jiných názorových postojů. Jsou jen jistým způsobem horší. Debata s nimi je pochopitelně zbytečná. Tolik k ochotě mnoha lidí šmahem odsoudit pro ně nepřijatelné názory a ještě si přitom užít pocitu morální převahy. Ergo jestli nechcete, aby svět ovládla blbost, arogance a nenávist, tak proboha diskutujte a používejte kritické myšlení. Jestli na tenhle princip Západ rezignuje, tak si může ta vybájená, ale všudypřítomná a všemocná armáda trollů dát klidně kafíčko. Měla by totiž splněno, aniž by napsala jediný příspěvek.

14.08.2018


451 stupňov Fahrenheita451 stupňov FahrenheitaRaymond Douglas Bradbury

Dystopií jsem četl víc než jenom pár, ale tahle je výjimečná i mezi těmi nejlepšími. Popisuje společnost, která se dostala do područí totality tak pozvolna a nenápadně, že si toho ani nevšimla. Z důvodu pohodlnosti, pro dobro všech a ve jménu morálky se lidé vzdali svobody a možnosti ovládat svůj osud. Přečtěte knihu, rozhlédněte se a přemýšlejte, jestli něco podobného nevidíte kolem sebe. A dělejte to každých pár let.

19.02.2017


BibleBible neznámý, neuveden

Přečetl jsem jen Pentateuch, evangelia, Joba a sem tam něco z dalších knih, což je žalostně málo, protože Bible je souhrn 73 různých svazků. "Kvalita" je kolísavá. Nejvíc mě zaujaly mytologické a dějepisné knihy, mudroslovné a prorocké tolik ne. Myslel jsem si, že nejzajímavější bude pozorovat, jak se měnil vztah lidí k Bohu. Ale mnohem víc fascinují je sledovat vývoj vztahu Boha k člověku. Od vyhnání z Ráje, skrz několikero smluv lidstvo postupně získalo morální autonomii. Bůh přiznal svým stvořením právo na tvorbu zákonů a kodifikaci morálky. Nikde jinde jsem neviděl tak krystalicky čistě vyjádřený princip svobodné vůle a odpovědnosti za svůj osud. Bible se dá číst několika různými způsoby. Pro nevěřícího člověka je asi nejschůdnější vnímat text z antropologického a historického hlediska. Pro takové případy doporučuji sáhnout po Jeruzalémské Bibli. Její poznámkový aparát vysvětluje a přibližuje myšlenky, které by mi jinak určitě unikly. Některé příběhy teď vnímám úplně jinak a nadčasově, naopak u jiných jsem si plně uvědomil propast věků. Velké zklamání je nedostatek mytologie. Mimo Genezi je toho o fungování světa napsáno jen velmi málo. Těšil jsem se na vyprávění o pádu Lucifera, hledal jsem příběhy o poměrech v nebi a chtěl jsem si přečíst něco o peklu. Bible mi ale nabídla jen roztroušené náznaky. Dokonce i známé příběhy jako stavba Babylónské věže nebo potopa světa mají do epického vyprávění velmi daleko. Často jde jen o krátké kapitoly, doslova pár veršů bez podrobností. Pro ty co touží po obecném přehledu, doporučím některou z knih přepsaných biblických příběhů. Smysl událostí se v nich nezmění, ponaučení zůstává zachováno a jako bonus jsou mnohem stravitelnější a přístupnější. Bible rozhodně stojí za přečtení. Stovky let sloužila jako návod na vytvoření harmonické společnosti a jako excelentní etický kodex. I když v obou rolích zdánlivě funkčně zastarala, v určitých ohledech je stále aktuální. Většině problémů které člověka mohou potkat, už totiž někdo čelil a z jejich řešení se dá čerpat inspirace. Patnáct set let zkušeností lidstva by nemělo být jen tak ignorováno.

27.11.2018


19841984G. Orwell (pseudonym)

Geniální kniha. Vyzdvihovat její kvality je asi zbytečné, takže se zaměřím na interpretaci. Všimli jste si, že se prakticky bez výjimky vykládá nepřesně? Orwell popsal společnost úpící v područí brutální diktatury, která se obvykle ztotožňuje s komunistickým SSSR. Ale Oceánie zahrnuje Velkou Británii, Ameriku, Austrálii a kolonie Britského impéria. Samotné (bývalé) SSSR je součástí East Asie a její režim neznáme. Je naznačeno, že může být stejný jako v Oceánii, ale to je to jen spekulace. Spíše než varování před komunismem tedy 1984 chápu jako varování před zaslepeností a pohlcující ideologií, ať je jakákoliv. A před anonymní mocí nezodpovědnou občanům. Koneckonců komunismus se (snad už definitivně) zdiskreditoval a kniha je aktuální dodnes.

04.04.2017


Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsmeProč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsmeJaroslav Kmenta

Mohl by to být zajímavý projekt mapující názory napříč českou společností. Bohužel příspěvky komentátorů jsou, až na jednu výjimku jen jednoho světonázoru a sborník tak vypadá jako lehce repetitivní skupinová terapie. Pokud tedy hledáte odpověď na otázku, proč Miloš Zeman vyhrál i druhé prezidentské volby, je Kmentova kniha v podstatě zbytečná. Většina komentátorů hledá vysvětlení všude možně, ovšem málokdo v nabízených protikandidátech, nebo v reflexi české politiky. Já jsem Zemana volil, i když nerad. Volil jsem ho ze tří hlavních důvodů. Za prvé věřím, že by prezident měl dávat slyšet názorům které politici ignorují a neměli by. Což je společné všem třem našim prezidentům. Za druhé jsem si přál, aby se prezident nenechal zastrašit malou odhodlanou skupinkou lidí s opačným názorem, což je v době kdy politika donutí vycouvat pár příspěvků na facebooku, nebo jeden umanutý novinář hodně ceněná vlastnost. A za třetí jsem si přál, aby se prezidentem stal člověk s velkou politickou předvídavostí. Zeman který v roce 2015 zastával názory, k nimž se velká část politické reprezentace dopracovala až o tři roky později, v tomhle většinu kandidátů zcela zválcoval. V alternativách nabízených autory jsem se tedy nenašel. Pro klid jejich duše si ovšem mohou moje důvody zaměnit za 1) mou hloupost a nadutost, 2) manipulaci Ruskem, 3) nenávist ke všemu co nedokáži pochopit.

27.08.2018


O čem sním, když náhodou spímO čem sním, když náhodou spímAndrej Babiš

Pětihvězdičkové hodnocení ani házení do odpadu neodpovídá realitě. Výkřiky nenávisti, označování spokojených čtenářů za primitvy, odsuzující moralizování, či naopak přehnaně pochvalné komentáře na adresu autora nejsou na místě. A srovnání s Hitlerovým pamfletem je úplně mešuge. Tahle kniha je stravitelně přepsaný politický program hnutí ANO. Nic více, nic méně. Když ji srovnám s oficiálním politickým programem Babišovy strany, má jednu nevýhodu - je podstatně delší, a jednu výhodu - je podstatně čtivější. Jedno se dá tvrdit téměř s jistotou. Vytvořit ji byl dobrý nápad a jen jen škoda, že se ostatní politické strany neinspirovaly. Mohly by své nesrozumitelné a většinou nečtené programy přiblížit voličům. Hvězdičkové hodnocení odpovídá formě, ne obsahu. Styl autora mi příliš nesedl. Ocenil bych kdyby šel víc k věci a odpustil si barvité popisy a podobenství.

15.11.2017


Tyranie: 20 lekcí z 20. stoletíTyranie: 20 lekcí z 20. stoletíTimothy Snyder

Tymothy Snyder si mě získal skvělými Krvavými zeměmi a Černou zemí. Ovšem za tuhle knihu ho rozhodně nepochválím. Autor uvádí, že jeho dílo má ambice vysvětlovat, vést a nutit k přemýšlení. Mně se ovšem zdálo, že zdaleka nejvíc se snaží ovlivňovat a potažmo šířit naštvanost mezi čtenáři. Snyder razí jednoduchou, neustále opakovanou premisu. "Donald Trump je zlo a proti zlu se musí bojovat." Dělá klasickou chybu lidí snažících se ospravedlnit osobní nenávist pomocí racionálních argumentů. Nefungovalo to nikdy předtím, nefunguje to ani teď. Novináři kteří ztratili soudnost, kredit a objektivitu v paroubkiádě by mohli vyprávět. Respektive nemohli, protože si málokdo uvědomil svůj neprofesionální přístup. Ovšem můžete v přímém přenosu sledovat, jak se to samé děje jejich kolegům na CNN. Kniha tedy nenabízí žádné kritické myšlení, ale taky indoktrinaci, jen s opačným znaménkem. Á propos. Jestli opravdu budeme přirovnávat každého člověka s nám nepřijatelným názorem k Hitlerovi, tak nakonec budeme jako Hitler úplně všichni. A takovouhle rehabilitaci si ta zrůda nezaslouží.

26.07.2017


DunaDunaFrank Herbert

Dost možná nejlepší kniha co jsem kdy četl. Její kouzlo leží v precizně vykreslené civilizaci fungující na tak odlišných základech, až to až bere dech. Představte si společnost, kde jsou genetika, sociologie, filosofie, psychologie a rétorika exaktní vědy. Společnost v níž lidé zavrhli techniku a zaměřili se na rozvoj potenciálu člověka. Hrdinové z Arrakis jsou od nás dále, než jsme my od Člověka vzpřímeného, a jejich schopnosti se vymykají našemu poznání. A to je jen kulisa neuvěřitelně bohatého a komplexního příběhu otřásajícího mocnou říší Padišáha Imperátora.

14.01.2017


Problém tří tělesProblém tří tělesLiou Cch'-sin

Nedokážu určit, co je v knize specifické pro čínskou literaturu a co je znakem autorova literárního stylu. Můžu jen říct, že mě tahle zvláštní směska nadchla. Příběh kombinoval neuvěřitelnou imaginaci s hard sci-fi a občas je protknul pasáží, která mi připoměla, že vypravěč patří k jiné civilizaci. Sice ne mimozemské, ale dostatečně odlišné, aby působila cize. Předestřený styl komunikace, v němž se zdánlivě nelogicky střídá ledová strohost a racionalita s emocionálními výbuchy, dává zážitku nový rozměr. Přirovnání k Duně je přehnané, protože tak bohatý a promyšlený svět kniha neobsahuje. V ostatních věcech zvěsti nelhaly. Problém tří těles je opravdu výborný a pekelně čtivý. Á propos, pokud někdo bude tvrdit, že je kniha propagandou Čínské lidové republiky, nevěřte mu. Určitě ji nečetl a nejspíš ji ani neotevřel.

15.04.2019


Záhada hlavolamuZáhada hlavolamuJaroslav Foglar

Jaroslav Foglar napsal spoustu skvělých knih, ale málokterá se může pochlubit takovou atmosférou jako Stínadelská trilogie. Pří čtení jsem se cítil, jako kdybych byl šestým členem Rychlých šípů a prožíval všechno dobrodružství s nimi. Záhada hlavolamu má neuvěřitelné kouzlo, které nevyprchá ani po dvaceti letech a pátém přečtení. A pořád je stejně napínavá.

15.01.2017


Lovci mamutůLovci mamutůEduard Štorch

Pokud člověk absolvoval základní školní docházku v Přerově, za těch děvět let několikrát navštívil stanici Moravského ornitologického spolku, skrz naskrz poznal Muzeum Komenského a nevyhnutelně četl Lovce mamutů. Příběh pravěké tlupy má ale zvláštní kouzlo, takže věřím, že bych si knihu oblíbil i kdyby se částečně neodehrávala v okolí mého budoucího rodného města. Jen mě mrzí, že se Eduard Štorch až moc zaměřil na konflikty a neudělal si čas na popis klidného dne.

08.06.2020


Svědectví o životě v KLDRSvědectví o životě v KLDRNina Špitálníková

Severní Korea je nepodobná jakékoliv jiné zemi na planetě, ale překvapivě se v jedné věci podobá USA. Téměř každý člověk o ní má nějakou představu, a je přesvědčený, že je velice blízká pravdě. Jenže stejně jako USA, i Severní Korea je od svého mediálního obrazu v mnohém odlišná. Nina Špitálníková nabídla jiný obrázek než v jakém se vyžívají reportáže "objevující" stalinistický skanzen. Její pohled není tak bulvární, ale je o to cenější.

07. března


Vládci strachuVládci strachuJiří Kulhánek

Možná nejlepší brak co jsem kdy četl. A to nemyslím ve zlém. Jiří Kulhánek píše strašlivě čtivě a Vládcům strachu proto nemůžu vytknout téměř nic. Mají tempo, napětí, atmosféru i zajímavý příběh. Knížka se čte úplně sama, a poprvé i počtvrté jsem ji zhltl na posezení.

22.01.2017


Poutník z MohamedaPoutník z MohamedaLeoš Kyša

Leoše Kyšu znám z youtube videí klubu Pátečníků a Sisyfa (vřele je doporučuji). Když jsem zjistil že píše sci-fi, neodolal jsem a hned si jednu knížku koupil. Rozhodně jsem neudělal chybu. Poutník z Mohameda je svižně napsaný, čtivý a napínavý. Přirovnal bych ho ke knihám Jiřího Kulhánka. Chybí mu sice ta jejich neodolatelná braková atmosféra, ovšem zase se odehrává v chytlavě vymyšleném fikčním světě. Až jsem zatoužil, aby to někdo zfilmoval. Bohužel tohle by přes dnešní Hollywood prošlo snad jen v paralelním vesmíru.

08.08.2017


Poločas rozpaduPoločas rozpaduF. Kotleta (pseudonym)

První díl začal zvolna a skončil drtivě. Ten druhý mě naopak chytl od první stránky a postupně moje nadšení opadalo. Možná jsem jsem se přesytil neustálé akce. Nebo možná autor překročil onu neviditelnou hranici, za níž začínám vidět nerealistické momenty i na braku. Násilí bylo hodně, bohužel místo aby zahušťovalo atmosféru, připadalo mi, že má za úkol jen šokovat. I svět na pokraji šílenství by měl mít svou příčetnou tvář.

26.07.2018


Stráže! Stráže!Stráže! Stráže!Terry Pratchett

Jestli tohle není nejlepší kniha ze světa Zeměplochy, tak je druhá nejlepší, hned po Mužích ve zbrani. Hlídku jsem si zamiloval okamžitě a přestože je pro mě hlavní postavou Pratchettových knih rádobyčaroděj Mrakoplaš, Elánia a jeho sbírku nepravděpodobných hrdinů mám nejradši.

18.12.2018


Krvavé levanduleKrvavé levanduleMarian Kechlibar

Marian Kechlibar píše precizně vyargumentované, bohatě ozdrojované články, a má vzácnou schopnost dávat věci do souvislostí. Čekal jsem, že jeho sbírka povídek ponese tento styl, a připravil se na pečlivou drobnokresbu plnou úvah. Krvavé levandule jsou ovšem překvapivě svižné, úderné a atmosférické. Námětem se blíží Vondruškově Kronice zániku Evropy, ale postrádají její kostrbatost a šroubovanost. Zamrzel mě malý rozsah, protože autor má na beletrii talent. Rád bych si přečetl něco rozsáhlejšího, a nemuselo by ani jít o stejné téma.

23.01.2020


Poplach v Kovářské uličcePoplach v Kovářské uličceV. Řezáč (pseudonym)

Obdivuju všechny ideologicky kované, kteří v knize na první pohled poznali komunistickou agitaci. Když jsem se k tomu dostal já, tak jsem přemýšlel, jestli by se Frantík mohl potkat s Rychlými šípy a proč se jejich dobrodružství tak moc liší, když žijí ve stejném městě. Každý je nějaký. Někdo v knížce vidí odpočinkový příběh o křivdě a spravedlivém trestu a někdo stojí bděle na stráži a vidí všude nepřítele.

26.12.2019


Čarodějky na cestáchČarodějky na cestáchTerry Pratchett

Druhé části bych dal jen pět hvězdiček, což po šestihvězdičkové první pasáži pravda představuje mírný pokles, ale co by za to jiné knihy daly. Terry Pratchett oprášil čarodějky z království Lancre a já se budu opakovat. V Zeměplošské sérii mám jiné favority a charakter Bábi Zlopočasné není přesně podle mého gusta, ale už zase nemůžu jinak, než smeknout. Možná bych měl svůj žebříček nejoblíbenějších postav trochu přeházet.

26.02.2020


Pánův hlasPánův hlasStanisław Lem

Hodnotím především stejnojmennou novelu. Ze zbytku knihy mě zaujala jen nápaditá povídka Sto třicet sedm vteřin. Pánův hlas je další příspěvek do autorova cyklu prací o kontaktu s mimozemskou civilizací. Čím dál se Stanislaw Lem propracovával životem, tím skeptičtější v tomto tématu byl. Před sedmi lety dospěl v románu Solaris až k temné vizi o nemožnosti úplného porozumění. Tentokrát autor zašel ještě dál a rozvinul myšlenku neschopnosti rozpoznat podstatu komunikace, či dokonce přesně určit, zda je přijatý signál pokusem o komunikaci. Textu je vlastní pečlivá argumentace a obstojí i jako příspěvek do vážně míněné debaty o problému.

09.11.2020


Hobit aneb Cesta tam a zase zpátkyHobit aneb Cesta tam a zase zpátkyJ. R. R. Tolkien

Fantasy jsem moc rád neměl, ale knížky J.R.R. Tolkiena jsou pochopitelně výjimka. A i když je Pán prstenů po všech stránkách dotaženější a komplexnější, tak mám Hobita nejradši. Poprvé jsem ho četl v jedenácti letech a vnímal jsem ho jako úžasnou pohádku. Při druhém přečtení šlo o dobrodružný příběh, při třetím o luxusní hrdinské fantasy a při čtvrtém o začátek epické ságy. Knížka roste se čtenářem, což je velká vzácnost a ukázka geniality autora.

15.01.2017


PyramidyPyramidyTerry Pratchett

Od knihy které nepatří ani do jedné z minisérií Zeměplochy neočekávám tolik jako od těch s Mrakoplašem, Hlídkou, nebo čarodějkami. Pyramidy jsem četl kdysi dávno a považoval jsem je za stěží průměrné. Ovšem musím říct, že napodruhé byly mnohem lepší. Terry Pratchett představil další kousek zajímavého světa a jen tak mezi řečí napsal trefnou satiru na konzervativismus obecně a zkostnatělé režimy zvláště.

13.10.2018


PrašinaPrašinaVojtěch Matocha

Nebudu lhát, ke knize mě nalákalo srovnání s foglarovkami. Ale i když autor důvtipně posunul Prašinu zhruba do jejich doby (plus mínus), nemá s nimi skoro nic společného. Struktura příběhu je úplně jiná, rozložení postav je zásadně odlišné, styl řešení problémů taktéž. Místo dynamiky dětské party prožívající klukovská dobrodružství se děj točí okolo nesourodé trojice, řešící problém trápící všechny. Protivníci jsou výlučně dospělí, takže hrdinové v každé konfrontaci okamžitě prohrávají. Kdyby nebyli na jejich straně všichni svatí, pravděpodobně by se nedočkali ani poloviny knížky. Musím ovšem autorovi přiznat, že jeho prvotina je čtivá a atmosférou se příběhům Rychlých šípů přiblížil víc, než Jaroslav Velínský svým neoficiálním čtvrtým dílem. Možný spoiler. Jakkoliv se mi myšlenka existence ostrova technologicky zamrzlého v 19. století v zásadě líbila, s pointou nesouhlasím. Prašina není žádná idylická čtvrť "starých lepších časů". Její ulice nejsou plné hrajících si dětí které nedrží doma počítačové hry a facebook. Je obydlená samotářskými, mlčenlivými lidmi žijícími v neudržovaných budovách. Prašina zvolna vymírá a žádnou budoucnost zjevně nemá.

29.10.2018


Temný lesTemný lesLiou Cch'-sin

První díl byl úchvatný, inovativní, exotický a zábavný. Ten druhý je ještě mnohem lepší. Až mě zarazilo, jak myšlenkově chudě vypadá Problém tří těles ve zpětném pohledu. Přirovnání k Duně dává konečně smysl. Její komplexnosti pochopitelně nedosahuje, ovšem dokáže vykreslit podobně bohatý a vnitřně konzistentní svět, fascinující svou cizostí, a přitom stojící na důvěrně známých principech. Víc než pět hvězdiček bohužel dát nemůžu a prvnímu dílu hodnocení snižovat nebudu, protože si to nezaslouží. Kdybych mohl, bylo by to za šest, možná za šest a půl.

28.04.2020


ProcesProcesFranz Kafka

Osobně mám raději Zámek, který absurditu světa a setrvačnost byrokratické mašinérie vyjádřil ještě trefněji. Proces je ovšem údernější a především výrazně kratší, takže si získal větší oblibu. Pokud ho chcete pochopit, nestačí si ho přečíst, ale musíte si něco odžít. Já jsem obě knihy plně docenil poté, co jsem dva a půl roku pracoval pro Českou poštu. Nemusíte ale zacházet do extrémů - každý korporát postačí.

09.06.2020


Tajemný hrad v KarpatechTajemný hrad v KarpatechJules Verne

Na Verna netradiční dobrodružství s minimem fantasktní techniky, zato se silnou, téměř duchařskou atmosférou. Znalost geniální adaptace Oldřicha Lipského knize spíše škodí. Děj se v mnohém neliší a často jsem se přistihl, že si podvědomě doplňuji vtípky a úsměvné narážky.

16.09.2020


Barva z kosmuBarva z kosmuHoward Phillips Lovecraft

Nejsem takový znalec H.P. Lovecrafta, abych dokázal posoudit, jestli je to reprezentativní výběr, nebo jestli je vhodný pro seznámení s jeho dílem, ale jsem si jistý, že je velice kvalitní. Přiznám se, že jsem autora dříve považoval za spisovatele sice dovedně napsaných, ale jen mírně strašidelných povídek s nádechem tajemna. Dnes už si to nemyslím, protože při čtení sbírky mi nebylo dobře po těle. Mohl bych zmínit atmosférickou Barvu z kosmu, ale nejvíce mě vyděsily výborné Krysy ve zdech a Věc na prahu. Skvělé jsou ovšem všechny.

01.02.2021


Toulavá zeměToulavá zeměLiou Cch'-sin

Fantazie autora je neuvěřitelně bohatá, a jím vytvořené světy doslova fascinující, ovšem jeho literární talent pokulhává. Úvod do děje je zbytečně rychlý, dialogy jsou zbytečně žoviální, děj neplyne přirozeným tempem, ale skáče v křečovitých záškubech. Povídky proto občas připomínají myšlenková cvičení, jen pro efekt obalené dějem. Kdyby byly méně nápadité, nebo triviálnější, byl bych téměř zklamaný. Jenže vize Bublinového světa, společnosti Posledního kapitalisty, nebo například civilizace Požírače jsou natolik omamné, že nejde jít pod pět hvězdiček. Tohle jsou nápady na úrovni Stanislawa Lema, nebo Franka Herberta. Titulní povídka byla zfilmovaná a když už pro nic, tak pro rozmáchlou výpravu stojí alespoň za zkoušku.

15.11.2021


Dědic impériaDědic impériaTimothy Zahn

Občas zalituji, že Disney Studios nenatočilo místo nedomrlé Epizody VII radši tohle. Třeba tenhle týden už jsem litoval třikrát a to je teprve pondělí. Není to jen kvůli rozpačitému dojmu z The Force Awakens. Stejný pocit, totiž že bych si přál Dědice Impéria vidět na stříbrném plátně, jsem měl už kdysi dávno po prvním přečtení. Timothy Zahn vymyslel nádherně čtivý příběh, kterému nechybí téměř nic. Je tu epické dobrodružství, napínavé situace, geniální zloduch i protivník z donucení. A především je tu uvěřitelný svět s postavami jejichž chování dává smysl. Tím se scénář Abramsova filmu pochlubit nemůže. Zápletka by se ovšem musela trochu přepsat. Jak trefně podotkl Eridan, vysvětlující pasáže zpomalují děj a snižují napětí. Až na tohle nemá první díl trilogie žádnou chybu.

14.08.2017


Konec dějin a poslední člověkKonec dějin a poslední člověkFrancis Fukuyama

Na konci devadesátých let stála tato kniha a Střet civilizací Samuela Huntingtona v názorové opozici. V době publikování se zdálo, že pravdu má Fukuyama. 9.11.2001 se svět změnil a liberální demokracie získala mocného nepřítele. Huntington náhle působil jako vizionář, naopak bájný konec dějin se odložil na neurčito. Přiznám se, že tehdy na mě víc zapůsobila idea zápasu různých civilizačních okruhů. Ovšem jakkoliv se zdá, že ji praxe posledních patnácti let potvrzuje, moje dřívější nadšení z Huntingtonových myšlenek se postupně vytratilo. Pravdu mají nejspíše částečně oba, svým vlastním způsobem. Fukuyama ve filosofické rovině, Huntington v zahraničně-politické. Za přečtení každopádně stojí obě knihy. Pokud ovšem budete mít čas jen na jednu, přečtěte si Střet civilizací.

22.08.2017


1 ...