hanak_v_exilu
komentáře u knih
Mongolské pohádky
neznámý - neuveden
Sbírka jedenadvaceti krátkých pohádek, vesměs s ponaučením na konci. Mongolské pohádky se částečně podobají ruským - i tam je většinou hrdina který vládne nadlidskou silou a kromobyčejnou čestností. Také příběhy jsou podobně syrové. Nešetří se intrikami, krutými postavami, ani smrtí. Život na nekonečných mongolských pastvinách asi nebyl lehký.
Třetí planeta smrti
Harry Harrison
První díl stál na šokující pointě objasňující povahu vražedného světa. Ten druhý byl pokus ještě jednou vstoupit do stejné řeky. Ten třetí už je klasické dobrodružství, které by se bez motivu smrtonosné planety úplně obešlo. Pointa je tu také, ale dopředu odhadnutelná a vcelku banální. Říkám si, jestli autora příliš nesvazoval ústřední motiv série.
Vůdcové lidstva a jeho svůdci
Lev Borský
Borský napsal rozporuplnou knihu. Jím propagovaná biopolitika si mě moc nezískala. Představa postupného "stárnutí" kultury, nebo možná vhodněji étosu jednotlivých národů má mnoho mezer a úplně opomíjí vliv ekonomiky, ideologie a vnějšího či vnitřního tlaku. Názorným příkladem nedokonalosti biopolitiky je jeho analýza židů, které suverénně řadí mezi staré, čili úpadkové národy, neschopné kreativity, postrádající bojového ducha a vyznačující se malou kulturností. Realita je přesně opačná. IDF je pravděpodobně nejefektivnější armáda na planetě, Izrael proslul jako startupový národ a centrum inovací, a o obrovském vlivu židů na americkou, potažmo světovou kulturu asi nemusíme mluvit. Na druhou stranu musím Borskému přiznat, že projevil mimořádnou předvídavost, takže ve třicátých letech pojmenoval problémy, jimž čelíme teprve dnes. Nabízené řešení je ovšem tak radikální, že se k němu v Evropské Unii odhodlají možná jen v Polsku a v Maďarsku.
Sicilský klan
Auguste Le Breton
Syrový thriller který se nebojí krutých scén ani složitých charakterů. Hlavní (anti)hrdina by byl téměř sympatický, kdyby ovšem víc než ochotně nesahal k násilí. Auguste Le Breton vymyslel chytlavý příběh a zabydlel ho postavami, jenž jsou bytostně lidské a především uvěřitelné. Není divu že se kniha dočkala filmové adaptace. Trio těžkých vah francouzské kinematografie podpořil génius filmové hudby, a vznikl excelentní mafiánský snímek, překonaný až fantastickým Kmotrem.
Kletba drápu
Lynn Beach (p)
Když jsem se k sešitu ve čtvrté třídě dostal, tak mi příběh připadal děsivý, ale už tehdy jsem věděl, že je to brak. Zápletka je na příběhu zdaleka nejzajímavější, ale ani ona není pořádně využita. Relativně vlídné hodnocení jsem dal kvůli tomu, že tahle série si nikdy na nic nehrála. Jako čtení do vlaku to stačí, a víc od toho nikdo čekat nemůže.
Na stopě zkázy
Frank Rehfeld
Lepší než předchozí díl. Sled událostí konečně dovedl hrdiny do minulosti, takže se děj hemží dinosaury všech možných tvarů a stravovacích návyků. Nechyběli dokonce ani mí oblíbení mravenci. Pointa potvrdila to, co jsem si domyslel už v minulém sešitu. Autor neodolal pokušení a zahrál si na konspiračního teoretika. Nedivím se mu - ani já bych neodolal.
Právo na smrt
Rex Stout
Ani nevím proč jsem čekal, že bude Nero Wolf podobný detektivům z noirových kriminálek. Drsný typ co nejde pro ránu daleko, s flaškou jako neodbytným společníkem. Muž v jehož životě se hromadí problémy a pochybné ženštiny. Jenže on je to detektiv s vynikající pověstí, spoléhající především na logiku a dedukci. Při povrchním seznámení mi připomněl (slavnějšího) kolegu Sherlocka Holmese. Kniha zdařile evokuje kriminální romány přelomu 19. a 20. století. Jazykem, charakteristickou zdvořilostí i pečlivě vystavěnými charaktery. Jen prostředí a společnost se mezitím proměnili, takže případ je ryze dobový - a kupodivu i ve 21. století stále aktuální.
Padlí hrdinové
Dafydd ab Hugh
Mám rád když star trekovské příběhy respektují pravidla seriálu, a ideálně jsou nerozpoznatelné od epizod. Rebelantsví autora vyjádřené přáním pobít všechny postavy mě tudíž příliš nepovzbudilo. Netrvalo to ovšem dlouho a tato vize si mě získala. Jeho příběh je svižný a na univerzum překvapivě temný survival, občas přesahující až do hororu. Dovedl bych si ho představit zfilmovaný někým jako je James Wan - a on si o zfilmování říká, protože některé scény jsou přímo lahůdkové. Nebýt poslední kapitoly, kdy posádka velína asi zmagořila, bylo by to za plný počet.
Pohádky
Alexandr Sergejevič Puškin
Podle mého mínění je poezie nevhodná pro vyprávění příběhu, protože vyměňuje hloubku obsahu za dokonalost formy. Pokud je spisovatel génius, tak může napsat i rozmáchlé epické drama ve verších, jenže kolik takových v dějinách bylo. Jestli se k nim řadí Alexandr Sergejevič Puškin, tak se k nim určitě neřadí paní překladatelka. Takže pohádky jsou sice hezké, ale radši bych si je přečetl v půvovní neveršované verzi.
Guliverovy cesty
Jonathan Swift
Guliverovy cesty si nesou pověst pohádkové knihy, ale překvapivě jsou v mnohém podobné Slunečnímu státu Tommaso Campanelly, nebo Utopii Thomase Morea. Dobrodružství toulavého námořníka pravidelně ztroskotávajícího na místech s nezapamatovatelnými jmény a podivnými obyvateli, nese znaky satiry a dystopie. Zvlášť mě zaujala pasáž z úpadkové země Balnibardi, kde vědci umanutě vymýšlejí zjevně bláznivé vynálezy. A když ty nefungují, tak ".... jdou si za svými plány ještě padesátkrát vášnivěji a jsou štváni stejně tak nadějí, jako zoufalstvím." Kupříkladu vědec snažící se vyloučit z okurek sluneční paprsky, které by uschovával v lahvích, a za studeného léta vypouštěl, aby zahřívaly vzduch. Zjevně šílený a pošetilý nápad, ale pořád méně bláhový, než přejít na elektromobilitu opřenou o obnovitelné zdroje energie. Jonathan Swift má očividně mnoho co říci i dnes.
Konzervativní revoluce: Ideové základy nové konzervativní pravice
Andrej Duhan
Knize by slušel méně provokativní název, protože zdaleka největší část textu zabírá rozbor myšlenkového podhoubí konzervativismu a jeho hlavního ideového rivala dneška - liberalismu. Dále autor krátce probral islám, populismus a progresivismus, jakožto nově nastupující ideologie snažící se ovládnout Západní společnost. Jeho analýza je trefná a výstižná, částečně se opírající o myšlenky jiných. Zvláště mi v paměti utkvěla tato věta. "Zastánci liberálního konsenzu tuto víru projevují s nesnesitelnou arogancí a ostentativním pocitem nadřazenosti. Tato arogance pramení z přesvědčení, že liberální názory nejsou odrazem ideologie, jsou evidence-based - postavené na faktech, a ten kdo jim rozumí, musí být liberál." Já ještě dodám - A ten kdo tyto hodnoty nezastává jim zjevně nerozumí. K debatě nedokáže nijak přispět a musí z ní být vyloučen.
Svět zkázy
Peter David
Připadalo mi to jako pohádka kterou jsme si psali přes maily během nudných dní v práci. Každý táhl děj svým vytouženým směrem, a nakonec z toho vyšlo cosi jako příběh. Na kapitolách je poznat, že je vždy píše někdo jiný. Takový machr abych poznal kdo to byl zase nejsem, ale rozdíl ve stylu nezakryl ani překlad. Navzdory roztěkanosti děje je pointa dopředu odhadnutelná. Stačí jen posbírat indicie a použít logiku.
Ragnarök
Nathan Archer
Tohle bych chtěl vidět jako díl (dvojdíl) seriálu, protože generační bitva obřích flotil musí vypadat opravdu působivě. Kromě toho a zajímavě vymyšlené P'nirské rasy nemá příběh moc co nabídnout. A ještě něco. Chování posádky se mi vůbec nepozdávalo. Přílišnou žoviálnost, výbuchy vzteku a záchvaty vzpurnosti bych omluvil na makistické lodi, ale na Voyageru pod vedením Kathryn Janeway nikdy.
Spím v Hitlerově pokoji
Tuvia Tenenbom
K Tuviu Tenenbomovi se člověk musí pročíst, a tohle není vhodná kniha kde začít. Jeho styl psaní je zkratkovitý a občas až rušivý. Skáče od tématu k tématu a umanutě rozpitvává zdánlivé malichernosti. Pokud popisoval osudy migrantů v Německu nebo pronikání progresivismu do amerického života, tak se to sneslo, protože to byla témata hýbající světem. Jenže hledat v tom korektním, mírumilovném a nekonečně vyspělém Německu hluboce zakořeněnou posedlost Židovským národem je neobvyklé, téměř hraničící s předpojatostí. Ovšem než uběhlo těch 350 stran textu, tak mi to ani tak zvláštní nepřišlo.
Únik
Kristine Kathryn Rusch
Navzdory hodnocení si myslím, že příběh měl být chytřejší a zamotanější. Vize rigidní byrokratické civilizace rutinně cestující časem má totiž slušný potenciál. Mohla posloužit jako studie stagnující společnosti, kritika odlidštěné úřední mašinérie, nebo jako kulisa napínavé detektivky plné překvapivých zvratů. To že z něho autoři vymámili jen pohříchu nevzrušivé pátrání, je docela škoda. Opravdu výborných je jen posledních pětadvacet stran.
Ochránce
L. A. Graf
Proč bych zbytečně rýpal. Úvodní dvojepizoda Voyageru je velice povedená, takže o příběh jsem strach neměl. Autorky k němu dodaly i něco navíc, čímž prohloubily charakter starých známých postav a připomněly nešťastné oběti katastrofálního přenosu do Delta kvadrantu. Nejvíce prostoru dostal Tom Paris, ale ocenil jsem i vynalézavý pohled na PZH.
Gulliverovi chráněnci
Keith Sharee
Tohle dobrodružství je rádoby mrazivá dystopie z totalitního světa, kterou autor obalil tlustou vrstvou něčeho, co nemůžu nazvat jinak, než žvásty. Počet do nebe volajících kravin je přímo neuvěřitelný. Od předpokladu, že by Riker nevěděl, že jsou na palubě dva velvyslanci jiné mocnosti, přes téměř magickou technologii v rukou vcelku primitivní civilizace, po doslova bláznovské chování všech zúčastněných. Speciálně Odpadlící se drží příčetnosti už jen konečky prstů. Akční pasáže přerušují dlouhé snové sekvence ničící tempo, a když autor nevěděl kudy kam, vycucal si z prstu náhodně zvolenou hloupost vydávanou za překvapivé řešení. Slabé dvě hvězdičky, protože tohle není surrealismus, tohle je nepovedená fantasmagorie.
Vlastní krví
K. W. Jeter (p)
Přiznám se, že už jsem zapomněl jak napjaté byly vztahy mezi postavami v začátcích seriálu. Kira Nerys měla pocit že Bajor možná jen vyměnil jednoho pána za jiného, Julian Bashir působil jako otravný panák a Odo ještě neměl obroušené hrany. Jen Benjamin Sisko byl ten skvělý velitel jako vždy. Proto mi nevadila "uvítací" první polovina knihy, v níž se toho zdánlivě moc nestalo. Druhá polovina nabrala na tempu i na atmosféře. Takové thrillerové dobrodružství z mého oblíbeného univerza si dám líbit.
Kacířka
Ayaan Hirsi Ali
Mám pocit, že autorka tady hází hrách na stěnu. Ne tady u mě. U mě se se svým apelem na nezbytnost reformy islámu naopak vlamuje do otevřených dveří. Přesněji řečeno do doširoka rozevřených dveří s uvítacím transparentem, a se stolečkem s trochou pohoštění v předsíni. Mohl bych opakovat své výtky, které jsem uvedl u poslední kapitoly její knihy Z područí islámu, protože se na nich nezměnilo vůbec nic. Ani nebyl důvod - autorčiny postoje jsou vesměs stejné.
Saratoga
Michael Jan Friedman
DS9 je z těch klasických star trekovských seriálů asi můj nejméně oblíbený, což ovšem neznamená, že je špatný. Má silné postavy, zajímavou zápletku i výjimečné epizody, jenže TNG i TOS je zkrátka ve všem lepší. Podobné je to s tímhle dobrodružstvím. Je tu trocha napětí, trocha beznaděje, i trocha humoru, ale star trekovská laťka je o dost výš. Z tohohle námětu mohl vzniknout opravdu dobrý příběh, jenže to by autor musel rezignovat na vedlejší motivy a soustředit se na hlavní dějovou linii.