hanak_v_exilu komentáře u knih

Nepřátelské převzetí by se dalo označit za druhý díl devět let staré knihy Německo páchá sebevraždu. Thilo Sarrazin aktualizoval údaje, analyzoval nové trendy a predikoval vývoj. Jak je jeho zvykem, opřel se o množství tabulek, číselných údajů a grafů. Výjimkou je jen první kapitola týkající se filosofie islámu. Ta je nutně zjednodušená a tudíž lehce napadnutelná. Přesto její závěry sami muslimové potvrzují. Pátá kapitola je pak úplně zbytečná. Autor nastínil řešení situace, ale to se nikdy nerealizuje. Dřív nebo později budou vládu v Německu sestavovat Zelení a ti problémy s migrací jen prohloubí. Spíše čekám, že za dalších devět let napíše Sarrazin ještě pochmurnější pokračování. Vzhledem k problémům co měl s vydáním druhého dílu, ovšem ten třetí možná vůbec nevyjde.

5 09.07.2020

Vždycky mi vadily dvě věci. Že má SK Klapzubova jedenáctka strašně úzký kádr a že je vyprávění uspěchané. Vzestup bájného týmu se odehraje na několika málo stránkách a pak se děj jen plácá na místě. Kdyby Eduard Bass roztáhl začátek alespoň do poloviny knihy, zapojil do děje fanoušky a dal větší prostor soupeřům, nepůsobila by jeho kniha místy tak bezradně. Námět je to ovšem brilantní. Následující mluví za sebe. Rok vydání 1981, počet výtisků 50000, vydání dvacáté první.

Mám zkušenost že antologie jsou často nevyrovnané a ani tahle není výjimkou. První tři povídky mi příliš nesedly, z následujících tří jsem byl nadšený a pak se střídaly lepší a méně povedené. Kniha je dostatečně variabilní a kvalitní, aby si tam téměř každý našel to své a zbytek ho neurazil.

3 17.06.2020

Osobně mám raději Zámek, který absurditu světa a setrvačnost byrokratické mašinérie vyjádřil ještě trefněji. Proces je ovšem údernější a především výrazně kratší, takže si získal větší oblibu. Pokud ho chcete pochopit, nestačí si ho přečíst, ale musíte si něco odžít. Já jsem obě knihy plně docenil poté, co jsem dva a půl roku pracoval pro Českou poštu. Nemusíte ale zacházet do extrémů - každý korporát postačí.

11 09.06.2020

Pokud člověk absolvoval základní školní docházku v Přerově, za těch děvět let několikrát navštívil stanici Moravského ornitologického spolku, skrz naskrz poznal Muzeum Komenského a nevyhnutelně četl Lovce mamutů. Příběh pravěké tlupy má ale zvláštní kouzlo, takže věřím, že bych si knihu oblíbil i kdyby se částečně neodehrávala v okolí mého budoucího rodného města. Jen mě mrzí, že se Eduard Štorch až moc zaměřil na konflikty a neudělal si čas na popis klidného dne.

14 08.06.2020

Došly mi superlativy, protože třetí díl je znovu lepší než ten předchozí. Zdálo by se, že se osud Země uspokojivě uzavřel, ale to bych autorovu imaginaci hrubě podcenil. Liou Cch'-sin přišel s úchvatným příběhem a dotáhl svou vizi na hranu představivosti. Běžná praxe Temného lesa je po všech stránkách mrazivá a vize dlouhé, protahované války a jejích důsledků je doslova fascinující. Jen k té ženě co zklamala lidstvo hned dvakrát jsem si cestu nenašel a upřímně nechápu, proč pro ni má autor tolik pochopení.

8 04.06.2020

Svižný, atmosférický survival se silnými charaktery a působivým prostředím. Autor příběh narouboval mezi první a druhý díl vetřelčí ságy. Celou dobu se piplal s věrohodným vysvětlením, ale i když tomu obětoval hodně tempa, nakonec se mu to nepovedlo. Vetřelce mám rád a nedělá mi problém přiznat, že knížky z tohoto universa jsou většinou plytký brak. Tahle je z těch co jsem četl asi nejkvalitnější.

2 02.06.2020

Kniha konečně nabobtnala na adekvátní šířku, autor zabrousil do méně známých témat a proto se mi třetí díl zdá nejkvalitnější z těch dosud vydaných. Pevně doufám, že u něj série nekončí. Námětů je pořád dost a dost.

4 29.05.2020

Všechny příběhy jsem znal, takže z mého pohledu zapomenuté opravdu nebyly. I tak autorovi děkuji, protože je převyprávěl svým typickým čtivým způsobem. Komu se líbil první díl, z toho druhého zklamaný nebude.

2 29.05.2020

Nápad to není špatný, ale provedení pokulhává. Zdeněk Šmíd glosuje české dějiny a má opravdu specifický smysl pro humor. Občas vypíchne zajímavý fakt, občas popírá sám sebe. Například tehdy, když na jednu stranu sice vyčítá přibájení dějin, na druhou stranu se českým pověstem vysmívá, že jsou moc přízemní a neobsahují legendární skutky hodné hrdinů ze zahraničních ság. Jeho argumentace tak připomíná slovíčkaření z demagog.cz, což se sice u odlehčeného žánru snese, ale ani tak to není dobrá vizitka.

1 29.05.2020

Oceňuji autorovu otevřenost, ale i tak mi přišlo že si fandí. Celou dobu ujišťuje čtenáře i sebe že nemá fyzický návyk, alkohol mu nechutná a pití má pod kontrolou, a přitom nezřízeně chlastá a nehodlá s tím přestat. Krátké chvíle kdy alkohol nepotřebuje si hýčká a používá je jako důkaz své pevné vůle, ale k pití se vždy ochotně vrací. Jack London má talent psát poutavé příběhy a tak nevadí, že si zpověď trochu přikrášlil, nebo upravil. Jen ta úvaha o volebním právu žen je úplně mimo. Alkohol byl paradoxně zakázaný jen v zemích, v nichž ženy volební právo neměly.

4 27.05.2020

Skvělé, dokonce vynikající, ale krátké. Každý příběh by si zasloužil podrobnější rozpracování a bohatší detaily. Zvlášť to zamrzí při pohledu na útlost knihy a její velikost, respektive malost. 250 korun není adekvátní cena, ale koupě pochopitelně nelituji. Chápu ji jako specifickou formu podpory autora a dostal jsem za ni špičkovou kvalitu.

6 28.04.2020

První díl byl úchvatný, inovativní, exotický a zábavný. Ten druhý je ještě mnohem lepší. Až mě zarazilo, jak myšlenkově chudě vypadá Problém tří těles ve zpětném pohledu. Přirovnání k Duně dává konečně smysl. Její komplexnosti pochopitelně nedosahuje, ovšem dokáže vykreslit podobně bohatý a vnitřně konzistentní svět, fascinující svou cizostí, a přitom stojící na důvěrně známých principech. Víc než pět hvězdiček bohužel dát nemůžu a prvnímu dílu hodnocení snižovat nebudu, protože si to nezaslouží. Kdybych mohl, bylo by to za šest, možná za šest a půl.

Zaměňte církev a víru v boha za aktivismus a menšiny, případně biopaliva a ochranu přírody, a tahle vynikající satira pořádně zhořkne. Občas lituji, že Terry Pratchett psal humoristickou fantasy, protože takový vhled do podstaty moderního světa má jen málokdo. Oželet všechny ty výborné vtípky by ovšem byla snad ještě větší škoda.

Mír prohrává je nepřiznaný pátý díl tetralogie Volání osudu. Časově by se ovšem dal zařadit někam mezi třetí a čtvrtý. Borg byl definitině poražen, ale truchlení i oslava musí počkat. Teď je nutné postarat se o milióny lidí bez domova a bez budoucnosti. Kniha je čtivá, ale lacině vyhrocená. Zápletka měla nejspíš ambici působit jako reflexe migrační krize, naroubovaná do univerza Star Treku. Paralela bohužel kulhá na obě nohy, takže jsem se většinu času divil, proč jde vše tak strašlivě pomalu. Federace se totiž ukazuje jako pozoruhodně neschopná, přestože má k dispozici obrovské zdroje a stovky neobydlených planet. Celková vykolejenost se projevuje nejen v ději, ale i v chování postav. Kdyby se některé jmenovaly jinak, nikdy bych si je s jejich seriálovými protějšky nespojil.

1 03.03.2020

Druhé části bych dal jen pět hvězdiček, což po šestihvězdičkové první pasáži pravda představuje mírný pokles, ale co by za to jiné knihy daly. Terry Pratchett oprášil čarodějky z království Lancre a já se budu opakovat. V Zeměplošské sérii mám jiné favority a charakter Bábi Zlopočasné není přesně podle mého gusta, ale už zase nemůžu jinak, než smeknout. Možná bych měl svůj žebříček nejoblíbenějších postav trochu přeházet.

Nenechte se zmást bulvární podtitulem. Michael Pillsbury není žádná rychlokvaška, která se chce přiživit na atraktivním tématu. Čínou se zabývá desítky let, radil několika americkým prezidentům a do problematiky vidí opravdu hluboko. Kniha tomu odpovídá. Nesnaží se v ní přesvědčit čtenáře, že Říše středu plánuje vystřídat USA na pozici jediné světové supervelmoci. Vysvětluje, jak to hodlá Čína provést a jak se jí tento plán podařilo před washingtonskými stratégy utajit.

2 13.02.2020

Marian Kechlibar píše precizně vyargumentované, bohatě ozdrojované články, a má vzácnou schopnost dávat věci do souvislostí. Čekal jsem, že jeho sbírka povídek ponese tento styl, a připravil se na pečlivou drobnokresbu plnou úvah. Krvavé levandule jsou ovšem překvapivě svižné, úderné a atmosférické. Námětem se blíží Vondruškově Kronice zániku Evropy, ale postrádají její kostrbatost a šroubovanost. Zamrzel mě malý rozsah, protože autor má na beletrii talent. Rád bych si přečetl něco rozsáhlejšího, a nemuselo by ani jít o stejné téma.

11 23.01.2020

Reakce Společenství na novou situaci je sice bleskurychlá a tempo zbrojení impozantní, ale děj i tak přešlapuje na místě. Páteří knihy je politikaření, intriky a neustálé spekulování. Dvě nejzajímavější linie, čili ta týkající se Hory jitřního světla a putování Ozzieho skupinky dostaly nejméně prostoru. Zato k některým postavám se příběh neustále vrací, i když nemají co nabídnout. Uvítal bych, kdyby si Peter Hamilton zahrál na George R.M. Martina a jejich počet zredukoval.

4 16.01.2020

Obdivuju všechny ideologicky kované, kteří v knize na první pohled poznali komunistickou agitaci. Když jsem se k tomu dostal já, tak jsem přemýšlel, jestli by se Frantík mohl potkat s Rychlými šípy, a proč se jejich dobrodružství tak moc liší, když žijí ve stejném městě. Každý je nějaký. Někdo v knížce vidí odpočinkový příběh o křivdě a spravedlivém trestu, a někdo stojí bděle na stráži a vidí všude nepřítele.

10 26.12.2019