hana1070

Příspěvky

Ostny a oprátkyOstny a oprátkyJ. Padevět

Jiří Padevět je mistr mikropříběhů. Na neskutečně malém prostoru dokáže nastínit atmosféru, naladit vnímání, vykreslit hrdinu. A pak vše v poslední vypointované větě zboří - hrdinu představí pod pravým jménem, prozradí místo, či datum, kdy se událost stala. A čtenáři spadne čelist: spravedlivý otec rodiny zamíří do své práce v koncentráku, letní vzpomínka vygraduje v cestě na popraviště, počet svíček prozradí věk mladého vojáka. Je to nářez. Skoro každá mikropovídka způsobí zamrazení v zádech či obdivné pokývání hlavou, často ale i pousmání - příběhy jsou vtipné a někdy až anekdotické. Ne každá příhoda se stala, ale všechny se stát mohly - sedí osoby, datace i místo, jen to spojení všeho dohromady bývá překvapivé.

03.10.2018


Kosmonaut z ČechKosmonaut z ČechJ. Kalfař

Musím říct, že mě tahle knížka velmi překvapila. Námětem se blíží Faberově Knize zvláštních nových věcí, ale známými reáliemi mi byla mnohem bližší. Blízko má i k Marťanovi, a to humorem i osudem osamělého vesmírného poutníka. Poetikou a vztahem k minulosti mi pak připomněla Foerovo Naprosto osvětleno. Ačkoliv knihu napsal vlastně mladík - Jaroslavu Kalfařovi je osmadvacet – vůbec to na ní není znát. Najdete tu všechno – humor, absurditu, místy až filozofické rozmluvy, znalost české historie i nadhled třinácti let prožitých v USA. Bavily mě návraty do dětství a na český venkov (jen si budu muset najít originál a podívat se, jak se anglicky popisuje taková typická česká zabijačka s jitrnicemi a jelity), hovory o lásce i smrti, reálie Prahy, jiný pohled osamělé manželky Lenky i fantomová ruská raketa. Konečně soudobý český román, byť netradičně z žánru sci-fi. Tleskám a díky.

29.05.2017


MacbethMacbethJ. Nesbø

Nesbøho Macbeth se od toho Shakespearova moc neliší. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že to Nesbø prostě celé opsal. Nebudou daleko od pravdy, celé je to totiž o tom, že tenhle příběh je totálně nadčasový. Je jedno, jestli je Macbeth nejprve generálem a pak králem, nebo šéfem speciálních jednotek s aspirací na místo starosty. Čarodějnice se klidně může stát transvestitou pracujícím v drogovém byznysu – omámit dokáže v každém případě. Touha po moci, po získání neomezených prostředků a přízně davů, ta je stejná jak v roce 1606, kdy Shakespeare tragédii Macbeth napsal, tak v roce 2018. Jen si to v těch téměř současných kulisách umíme lépe představit. Macbeth se čte jako skvělá detektivka, byť spíš než krimi se jedná opravdu o žánr tragédie či psychologický román. Temné prostředí, detaily, které Nesbømu tak jdou, krutost a zlo. Dobré.

30.05.2018


Smrtící bíláSmrtící bíláR. Galbraith (pseudonym)

Jestli jste se těšili na detektivku, tak tentokrát přijdete trochu zkrátka. Celou knihou se totiž krom řešení složitého případu prolínají hlavně vztahy. V určité míře to tak bylo i v předchozích knihách, nicméně v tomhle svazku je romantická linka rozhodně na vzestupu. Robin se zřejmě vdala za toho nepravého, Cormoran se zase nechce uvazovat v trvalém svazku, do toho ingerují jejich partneři (a expartnerka), samozřejmě vzájemné jiskření mezi Robin a Cormoranem - to vše je zábavné, ale když to má v detektivce navrch, je něco trochu špatně. Já teda musím přiznat, že jsem si to poměrně dost užila (a se mnou zřejmě spousta dalších čtenářek), chápu ale, že ne každému to musí vyhovovat.

05.10.2019


InovátořiInovátořiW. Isaacson

Isaacson to vzal od Adama, resp. od Ady. Ada Lovelaceová, dcera lorda Byrona, v první polovině 19. století popsala jako první základy strojového programování a předpověděla využití počítačů např. při skládání hudby. Více než sto let ale trvalo, než se objevili její následovníci, kteří se pustili do vymýšlení konceptu univerzálních počítačů. Velkou roli v rozvoji počítačů sehrála válka, kdy armáda financovala stroje schopné vypočítat dráhu střel či prolomit nepřátelské šifry. Dozvíme se o univerzitních počítačích Mark I nebo ENIAC, s překvapením zjistíme, kolik žen se podílelo na tvorbě softwaru pro první počítače, nebo kam se mohly ubírat cesty internetu.

Do Isaacsonova hledáčku se na více než šesti stech stránkách dostávají osamělí géniové i nadšenci, kteří na své objevy přišli díky týmové spolupráci. Sdílení (a kradení si) nápadů, vzájemná inspirace, kreativita, snaha přispět k celkovému dílu, to je základ dnešního technologického pokroku. Pro mě byla tahle kniha velkou a vzrušující jízdou na kolotoči zvaném technický pokrok. Bylo nemožné se od ní odtrhnout.

18.11.2015


Láska v době globálních klimatických změnLáska v době globálních klimatických změnJ. Pánek

Osvěžující čtení, ať již jazykem, nebo tématem. Je prima, když si taky občas přečteme něco o světě tam venku (Pánek a princ Ládík, naši dva vyslanci:-), a to z nadhledu člověka, který už něco zažil, má díky svému vzdělání a věku rozhled a celé to dokáže vtipně glosovat. Stereotypy, xenofobie, nemožnost zakotvení ve světě, který se tak zmenšil, ztráta pocitu, že jste někde doma. Kniha Josefa Pánka mě bavila, byť jsem tedy neměla při čtení pocit, že právě hltám knihu roku. Přišlo mi to občas maličko povrchní, chyběla mi sevřenost literárního útvaru, připojení zážitků z Islandu bylo trochu násilné... Nicméně, v českém literárním prostředí jde o knihu, která má originální téma i formu, a to se cení. Blahopřání k Magnesii Liteře v kategorii próza!:-)

05.04.2018


EragonEragonC. Paolini

Musím uznat, že se Christopheru Paolinimu podařilo vytvořit obdivuhodný svět, který je zabydlený spoustou nadpřirozených bytostí, plný čar a kouzel. Elfové, trpaslíci, ra´zakové, kočkodlaci, urgalové, pochopitelně draci, kouzelníci, čarodějnice, stínové… Celé to překvapivě dává smysl, je to promyšlené, byť samozřejmě vzhledem k žánru trochu schematické. Je jasné, kdo je dobrý a kdo je zlý, děj se dá taky trochu předvídat, ale čte se to velmi dobře. Dobrodružná cesta mladého hrdiny plná nástrah a protivenství, neobyčejný vztah mezi chlapcem a drakem, pátrání po tajemství vlastní minulosti i historie celé země, boj dobra se zlem, do toho magie, to je prostě něco, co musí mladého čtenáře zaujmout. A to i přesto, že příběh samotný přece jen není úplně originální, pokud máte trochu načteno, určitě najdete inspiraci třeba Pánem prstenů, podobný motiv mají ale třeba i Hvězdné války, stejný typ hrdiny je vlastně i Harry Potter, sám autor udává jako inspirativní staroanglický hrdinský epos Beowulf.

Myslím, že kdybych tuhle knížku četla někdy ve čtrnácti, byla bych nadšená, ohromená, natěšená pustit se do dalších dílů. Přece jen, kniha od vrstevníka, která odráží jeho pohled na svět... O třicet let později mě knížka pobavila a zaujala, za životní román ji ale už asi považovat nebudu.:-)

28.05.2018


Trosečník sibiřskýTrosečník sibiřskýS. Glaserová

Máte rádi "malé dějiny"? Příběhy obyčejných lidí, kteří žijí v převratné době? A zajímá Vás jak to vypadalo v Rusku těsně před vypuknutím druhé světové války? Pokud jste odpověděli 3x ano, pak mám pro Vás zajímavý tip: knihu Trosečník sibiřsky, která přibližuje léta 1925-1940 očima malého kluka.

Musím říct, že mě takhle kniha potěšila, bylo to moc příjemné čtení. Je to takový mix historického dokumentu o málo známých okolnostech českých dějin a dobrodružného příběhu malého kluka v exotických končinách. Kdybych to měla s něčím srovnat, tak třeba s Transportem za věčnost Františka Tichého, který letos dostal Magnesii literu za dětskou literaturu. Je tedy pravda, že pro klučičí dobrodružný příběh mi tu trochu chyběl dramatický oblouk s pointou na konci, ale vzhledem k tomu, že to je vlastně opravdovská autobiografie (Světlana Glaserová zpracovala autentické zápisky svého otce Václava), tak se s tím dokážu smířit.

Knížku mohou číst jak dospělí, tak dětští čtenáři, ta druhá kategorie navíc ocení i vcelku milé ilustrace samotné autorky. Trochu jiný pohled na historii, než jak ji známe z hodin dějepisu, si ale užijí všichni.

08.11.2018


Pohřbená pravdaPohřbená pravdaA. Marsons

Skvělé, jako vždycky. Zbožňuju tuhle detektivní sérii a na další díl jsem se neskutečně těšila. Kim je v nejlepší formě, interakce s bývalým kolegou vnášejí do knihy humor a i samostatné vyšetřování osiřelého týmu je zajímavé. Jak osvěžující je číst názory britských policistů na témata, jako je rasismus a nenávist k menšinám. Tak odlišné od české reality... Potěšilo mě také, že kniha se tentokrát nepitvá v Kimině minulosti a že prostor nedostala ani ona psychopatická psycholožka, která naši lehce autistickou kriminalistku tak nenávidí. Nic proti těmto dílům, ale čistá kriminalistická práce mě baví víc.

19.01.2019


Kam se poděla ElizabethKam se poděla ElizabethE. Healey

Kam se poděla Elizabeth je knížka, která by se dala asi přirovnat k Muži z ostrova Lewis či Podivnému případu se psem: i tady má hlavní vypravěčka určitý hendikep ve vnímání světa, i tady se prolínají dávné události s aktuální současností, i tady je v pozadí mystérium, které čeká na vyřešení. Hlavní je ale v této knize téma stárnutí a stařecká demence.. Hlavní hrdinka Maud je popletená, ale jinak vcelku sympatická stará paní, některé příhody jsou vlastně i vtipné. Snažíme se jí pochopit, je nám jí líto. Na druhou stranu si ale čtenář uvědomuje, jak náročná je péče o takového člověka, jak moc je smutné, když člověk přichází o sebe sama. Poté, co jsem si to vyzkoušela v kůži Maud, bych se podobného konce nechtěla dožít...

17.01.2016


DopplerDopplerE. Loe

Mám slabost pro Nory. Pro dětské romány Jo Nesboa (a vlastně i ty pro dospělé), pro seriál Okupace, pro Oslo, kde jsem v létě strávila týden a nejradši bych se tam odstěhovala. A nejnověji mám slabost pro Dopplera. Nora, který býval pilný. Vydělával peníze, vychovával děti, díval se na televizi, nakupoval a zařizoval koupelnu. Jako všichni. Pak ale jednou spadl v lese z kola a po mnoha měsících mu v hlavě přestaly znít melodie z dětských pořadů, které jeho malý syn sjížděl pořád dokola. Už žádný Pingu, Teletubbies, Mašinka Tomáš ani Bořek stavitel (bože, jak já ho chápu…). Doppler se rozhodl, dal výpověď a odstěhoval se do lesa. Do stanu. S Bongem, losím mládětem, které se od něj odmítlo hnout poté, co Doppler z hladu zabil nožem jeho matku. Doppler je vážně vtipná kniha. Jsou tu výborné sarkastické glosy – často hluboce pravdivé postřehy na téma udržitelnosti životního stylu, návratu k životu v přírodě, krize středního věku, které ovšem pronáší muž bydlící ve stanu s losem. Doppler mi naprosto neplánovaně zvedl náladu. Jestli máte rádi divné hrdiny, je dost velká šance, že ji zlepší i Vám

08.03.2017


Lukáš a profesor NeptunLukáš a profesor NeptunP. Štarková

Lukáš a profesor Neptun je kniha, která má ukázat malým čtenářům, co to znamená autismus, v případě Lukáše asi konkrétně Aspergerův syndrom. Potíže v komunikaci a se sociální interakcí, lpění na režimu a těžko přijímané změny, neobvyklé zájmy, snadné senzomotorické přetížení a z toho plynoucí afektivní záchvaty, to jsou symptomy, které děti z knihy nenásilně poznají jako součást diagnózy PAS (porucha autistického spektra). Pochopí, že i jejich divný spolužák ze školy možná touží mít kamarády a že své chování prostě někdy nedokáže korigovat. Dostane se jim i rady, jak s takovými lidmi komunikovat, či na co je potřeba si dávat pozor. Kniha ukazuje, jak by se asi ideálně mělo s lidmi s poruchou autistického spektra jednat a jak řešit problémy, které mohou nastat.

26.11.2018


FabrikaFabrikaK. Tučková

Dějiny 19. století jak na dlani. Brnu devatenáctého století se říkalo Moravský Manchester, fungovala tu spousta textilních fabrik, odkud se vyvážely látky do celého světa. Textilní průmysl přinesl bohatství nejen svým majitelům, ale ovlivnil tvář celého města – vznikaly nové továrny, v nových čtvrtích vyrůstaly dělnické kolonie, průmyslníci si nechávali stavět výjimečné funkcionalistické vily, v ulicích města se objevily tramvaje. Nejen o tom, ale i o průmyslové špionáži, otřesných pracovních a životních podmínkách dělníků a pracujících dětí - to je román/katalog Kateřiny Tučkové, která to vše popisuje na historii pěti generací rodiny Offermanů, významných textilních magnátů. Moc jsem si to užila, a to ani nejsem z Brna.

23.10.2015


Rudý kapitánRudý kapitánD. Dán

Šifra mistra Leonarda na Slovensku? O praktikách státní bezpečnosti si nedělám iluze, Krauz a jeho kolegové v pohodě jako vždy, ale romány o templářích a jejich pokladech tak úplně nemusím… Mistr z pavlače, gestapo slídící po pokladech, samopalové přestřelky mezi stranami dobra a zla, kterých si navíc skoro nikdo nevšimne, to na mě bylo trochu moc. Úplně by mi stačil exkurs do fungování církve a StB za socialismu…

22.12.2015


PyramidaPyramidaH. Mankell

Ač nemám povídky moc v oblibě a vlastně se jim úspěšně vyhýbám, v případě Pyramidy jsem udělala výjimku, které vůbec nelituji. Musím konstatovat, že Henning Mankell dokáže rozehrát dobrý příběh i na menší ploše a ani tato úspornost nic neubírá na čtivosti a zajímavosti knihy. Vybrané kriminální případy jsou jako vždy zajímavé a Wallander je hrdina, kterému prostě musíte fandit (zvlášť, když se znáte tak dlouho:-). Pro milovníky série nezbytný dílek celé skládanky.

01.07.2016


Zkurvenej příběhZkurvenej příběhB. Minier

Můj první Bernard Minier: Zkurvenej příběh. Jsem z toho poněkud rozpačitá, je to takové překombinované, moc mi to nesedlo. Jsou tam ale dobré pasáže o informační společnosti a zneužívání informací.

08.03.2017


Saturnin se vracíSaturnin se vracíM. Macek

Upřímně? Čekala jsem to daleko, daleko horší. Parazitování na pověsti? Rozhodně. Ale chvílemi je to i vtipné, pobaví, neurazí.

16.01.2018


ZaslepeníZaslepeníJ. L. Horst

Horstovi knihy jsou vážně příjemné čtení. Žádné extrémnosti, ani nechutné detaily, spíš popis pečlivé kriminalistické práce. Wisting je normální chlápek, který cítí, že už trochu stárne, ale stále ho jeho práce i život baví. Se všemi se snaží vycházet a nakonec díky spolupráci s lidmi kolem na správné řešení přijde. Je to takový správňák:-)

Kapitoly jsou krátké, střídají se části věnované Wistingovi a vyšetřování s kapitolami, které popisují události kolem Line. Je poznat, že autor knihy Jorn Lier Horst je bývalý policista a vyšetřovatel, který má s pátráním po pachatelích trestných činů bohaté zkušenosti. V nějakém rozhovoru s ním jsem četla, že píše knížky, které by jeho samotného bavily číst. A daří se mu to - za své tituly již získal řadu ocenění v žánru krimi a prodal více než milion a půl knih po celém světě. Detektivky Jorna Liera Horsta doporučuje Jo Nesbo a já:-)

04.10.2018


Průvodce neklidným územím IIPrůvodce neklidným územím IIO. Horák

Co vás v tomto Průvodci čeká? Můžete se těšit na nejznámější jména české architektury i na nejvýznamnější realizace v tomto oboru v období od začátku minulého století až do současnosti. Odborným spolupracovníkem této knihy byl Adam Gebrian, což je jméno které mluví samo za sebe.

niha je rozdělena do tří chronologických částí Ta první pojednává začíná rokem 1894, kdy se do čela vídeňské umělecké akademie dostává architekt Otto Wagner, učitel většiny velkých jmen české architektury. Jeho žáci, mezi jinými např. Jan Kotěra, Josef Hoffmann, Jože Plečnik, Pavel Janák, Josef Chochola, ti všichni najdou svá vlastní hesla na dalších stránkách knihy. Autoři se věnují jak významným mezníkům z jejich životopisů, tak nejvýznamnějším stavbám. Ty jsou představeny ve fotografické příloze, která je ale výtvarně stylizovaná - černobílé fotografie jsou doplněny jakýmsi jednotným barevným filtrem, příp. je některý detail na fotografie barevně zvýrazněn. První část knihy, která končí rokem 1937, je tak stylizovaná do oranžova. Druhá část knihy je víceméně ohraničena začátkem druhé světové války a koncem socialismu v Československu v roce 1989. Tato část se více věnuje realizovaným stavbám. Černobílé fotografie v této části jsou dokreslovány zelenou barvou. Nejkratší, třetí část knihy, mapuje uplynulých 30 let. A i když i tady se najdou velmi zdařilé stavby (Tančící dům, oranžerie na Hradě, lounská galerie Benedikta Rejta, Národní technická knihovna, přestavba Dolní oblasti Vítkovice apod.), je to spíše smutné čtení o promarněných šancích (Nouvel a další). Současnost je v barevném pojetí Vojtěcha Šedy žlutá.

Musím říct, že mě knížka hrozně bavila a přečetla jsem ji s velkým nadšením. Postřehy o vývoji architektury na našem území jsou psané lehkým perem a vtipně, kniha je jak edukativní, tak zábavná, není nutné ji číst soustavně, obstojí i jako pastva pro oči:-) Pokud Vás moderní architektura zajímá a baví, pak tuhle knížku nemůžete minout.

07.01.2019


DědinaDědinaP. Dvořáková

Knihu tvoří čtyři kapitoly, které vyprávějí příběh několika rodin z jedné vesnice na Vysočině. Orientace v osobách není úplně jednoduchá, všichni se tu jmenují v lepším případě Jarin, Jiřin, Pavlin, Maruna, Heluna, v horším pak mladá Smejkalová či prostřední Moravcová. A všichni tu spolu a vedle sebe žijí a mluví nářečím, což je tedy mimochodem skvělý nápad a hlavní deviza knihy. Slovníček pojmů ze začátku knihy jsem nepotřebovala (tedy až na kotouček = kolečko), ale za jazykovou invenci dávám sto bodů.

Co se ale týče obsahu, tam už se takové nadšení nekonalo. První kapitola je o pětileté neposedné Petruně, kterou hlídá babička ze staré školy. Schválně, kdo může za to rozšláplé kuře? Hlavním hrdinou druhé kapitoly je Laďa, který se svou Marcelou čeká čtvrté dítě a chodí si přivydělávat jako řezník na zabíjačky. Jitrnice, jelita, prejt, rum, pivo, krev, sex, závist a nenávist... "na pívem politých stolech najít sebevědomí...". Třetí část mapuje rodinu Brabcových, dříve statkářů, dnes zase statkářů. Starý Josef chce znovu vybudovat to, co kolektivní hospodaření zničilo, jeho žena Maruna prodává v konzumu, s každým chce být zadobře a všechno dělá postaru, jak byla zvyklá z domova (vtipná historka o ořezávané sekané). Jejich syn Zbyňa má už všeho dost, chce se mít dobře a nechce se mu dřít (a hlavně nechce dojídat k večeři potraviny, kterým končí záruka a které by Maruna v konzumu neudala). Každý si něco myslí a myslí si, že ten druhý si něco myslí, ale velmi často to ten druhý tak nemyslí (to je pěkná věta, co?) - u Brabců spolu totiž nemluví, oni si "rozumí" beze slov, uff. Je to vidět.... No a co teprve u starých Vavírků... To je v kostce (bez odboček k provdaným dcerám, proradným snachám, nemocným psům a nevděčným kočkám) děj celé knihy. Čekala jsem, jestli se to nakonec nějak propojí, ale nedočkala jsem se.

Na druhou stranu - četlo se to samo, četlo se to skvěle, atmosféra jak u Petry Soukupové nebo Jiřího Hájíčka, k tomu to nářečí, no kam se hrabe Radka Třeštíková se svým Veselím. A samozřejmě: obraz české vesnice jak vyšitý - už tam skoro 20 let nebydlím a pořád se mi to zdá málo... Jen teda osobně doufám, že těch starých lidí plácajících se mezi kuřinci a vzpomínajících na to, že líp už bylo, přece jen taky trochu ubývá (i když někdo toho Zemana holt volit musí, že?) Vesnička má, středisková: kniha, která zaujme líčením konfliktů mezi mladými a starými, mezi tradicí a dnešní náročnou dobou, nepochopením mezi pohlavími, prostě zobrazením reality každodenního (a nejen venkovského) života. Jako román (nota bene dle anotace humorný) to ale na mě nefunguje, možná spíš jako sbírka čtyř více či méně samostatných (a tragikomickým) povídek.

02.05.2019


Jaké to je být jiná?Jaké to je být jiná?D. Schreiter

Stínka je rozhodně knížka, kterou by povinně měli číst rodiče, sourozenci, příbuzní, učitelé a spolužáci dětí s autismem. Ač autorka knihy opakovaně zdůrazňuje, že každý autista je jiný, že neexistuje "ten jeden správný autista", tahle kniha se dotýká potíží, které mnoho lidí s poruchou autistického spektra denně pociťuje. Senzorická integrace, komunikace, specifické zájmy - to vše velmi jednoduše vysvětleno, dokonce s humorem a nadhledem. Komiks je navíc forma, která informace zpřístupní i lidem/dětem, které jinak čtení moc nedají. Knihu si ale samozřejmě užijí i ti, kteří (zatím) s autismem neměli co do činění - mohou ji brát jako takový neobvyklý výlet k "mimozemšťanům".

19.09.2019


Jakou barvu má pondělíJakou barvu má pondělíC. Cariello

Carrie Cariellová se v této knize pokouší přiblížit, jaké to je vychovávat dítě s poruchou autistického spektra, a to ve velké rodině s celkem pěti dětmi. Pojímá to velmi optimisticky (ach to americké nadšení...), na vše se dívá z té lepší stránky, zdůrazňuje jedinečnost, osobitost a kreativní myšlení lidí s touto poruchou, zmiňuje sice i negativa, ale zároveň se domnívá, že autismus změnil jejich rodinu k lepšímu.

Musím přiznat, že je to kniha tak trochu z jiného světa. Fascinovalo mě to americké otevřené prostředí. Zatímco tady se rodiče autistických či jinak speciálních dětí pomalu bojí vyjít na ulici, aby někoho nepohoršili, inkluze je sprosté slovo a z internetových diskusí má člověk pocit, že by bylo nejlepší, kdyby se podobné děti opět zavřely do speciálních škol a ústavů v pohraničí, v Americe je to jiné. Rodina nemá problém brát své problematické dítě do restaurací, do bazénu, poslat autistického syna na kurs karate, do kostela ke svatému přijímání nebo výlet se všemi dětmi na dovolenou na lodi Walt Disney, a to i přesto, že jejich syn nesnáší postavy v převlecích. Většinou jsou lidé tolerantní, milí a chápou, že dítě má nějaký problém. Čte se to jako zázrak.

"Většina lidí se chová velmi, opravdu velmi laskavě k malým chlapcům s autismem."

Stejně zajímavé je sledovat, jaké možnosti se dětem s autismem v USA nabízejí - raná intervence, logopedie, kognitivní rozvoj, sociální příběhy, senzorická integrace a řada dalších terapií. Je evidentní, že péči, včetně té speciální, přebírají hlavně instituce. To se ale v Česku buď vůbec nekoná, nebo se péče vyskytuje ve formě nahodilé, zpravidla privátní (a tedy draze rodiči placené), práce s dítětem velmi často není ani systematická ani systémová. Závidím.

Co se týče samotné knihy, literární kvality v ní moc nehledejte. Příběh příliš nedrží pohromadě, je evidentní, že se jedná o kompilát z jednotlivých článků či esejí psaných pro jiné příležitosti, které se snaží autorka doplnit a uspořádat do nějakého konzistentnějšího tvaru. Nechybí tu úryvky z rodinného deníku, dopisy, které matka píše dětem k narozeninám, jednu kapitolu má na svědomí i Jackův starší bratr. Překlad do češtiny není úplně stoprocentní (postkolumbovský svět - dle kontextu míněn zřejmě svět po střelbě v Columbine high school, cvik jumping jack u nás známe spíš jako skákacího panáka než tajtrlíka apod.) Není tu vždy zachována časová souslednost, což čtenáře mate, občas se člověk ztrácí ve jménech dětí, překvapení přinášejí i další americké zvyklosti - neexistence rodičovské dovolené, jednoduchost stěhování, mnohočetnost rodiny (nepoužívání antikoncepce?).

"Když bylo Charliemu šest týdnů, začala jsem pracovat na část úvazku a Joey (2,5 roku) a Jack (19 měsíců) se oba vrátili do školky."

Kniha je určena široké veřejnosti, která se chce seznámit s problematikou autismu (i z toho důvodu je zřejmě na konci knihy výkladový slovník s odbornějšími pojmy). Knížka by mohla pomoci s destigmatizací tématu zdravotního postižení, je pozitivně laděná, plná lásky a silných rodinných vazeb, je z ni cítit snaha zajistit, aby všichni členové rodiny byli šťastní a spokojení. Inspirativní by mohla být i pro rodiče speciálních dětí - třeba v tom, po jakých terapiích se pídit, či jakým způsobem s dítětem pracovat a fungovat.

Nečekejte ale, že se po přečtení stanete odborníkem na poruchy autistického spektra, takové ambice kniha Jakou barvu má pondělí určitě nemá. Je to ale vcelku příjemné čtení, které nikoho neurazí a spíš potěší. Kniha na noční stolek a krátké čtení před spaním.

02.10.2019


Půlnoční sluncePůlnoční slunceJ. Nesbø

Zatímco Krev na sněhu mě nadchla, z této knihy jsem byla poněkud rozpačitá. Věřte nebo nevěřte, ale Joovi Nesbømu se podařilo napsat téměř milostný román! Nápadité způsoby sprovozování ze světa se z románu vytratily a místo toho se objevuje romantika drsného severu se svými podivnými obyvateli. Krásná kostelnice a zvonice Lea s malým synem Knutem, sexuchtivá šamanka Anita, místní opilec a blázen Mattis. Ale zase to není dost etno, aby to zaujalo samo o sobě. A nádavkem k tomu nemocné děti a domácí násilí. Budu doufat, že Nesbø se příště vydá spíš za pokračováním Syna, to bych asi ocenila víc.

18.11.2015


La LobaLa LobaA. Russell

Tahle kniha mě nalákala svou anotací. Thriller? Drsná, ale krásná aljašská příroda? Psychodrama? To si chci přečíst. Jenže ze samotné knihy jsem nakonec víc než rozpačitá.
První třetina knihy naprosto splnila má očekávání. Děj měl spád, autorovi se podařilo přiblížit tíživou atmosféru divoké zimní krajiny i vykreslit šíleného násilníka, který se nezastaví před ničím, navíc je tu i poměrně vtipný překlad Karolíny Ryvolové. Zajímavé byly i reálie o Aljašce, zejména o tom, jakou hrála roli v době studené války. Opravdu napínavá pak byla druhá třetina knihy, kde jsou líčeny veškeré strasti, které Nina ve svém vězení prožívá – fyzické trýznění, sexuální zneužívání i psychické útrapy, nehostinnost prostředí, zimu, špínu, hlad. Nina trpí, zároveň se ale snaží co nejvíc ze situace vytěžit, získat maximum informací k přežití. Útěk Niny je každopádně vyvrcholením celého příběhu. Pak se to ale zlomí… O poslední třetině knihy se už rozepisovat nebudu, nechci nic prozradit, musím jen konstatovat, že jsem to vlastně vůbec nepochopila. Kde se vzal, tu se vzal, byl tu najednou konec úplně jiné knihy, než kterou jsem celou dobu četla…

10.09.2016


Lovec králíkůLovec králíkůL. Kepler

Napětí, rychle plynoucí děj, střídání prostředí, pohrávání si s detaily, pohyb na hraně mezi reálnem a vykonstruovaností, strach. Zaujala psycholožka Jeanette, která opravdu netradičně řeší otázku budoucího mateřství:-) Prostě - výborné, jako vždy.

08.03.2017


S Bohem v RuskuS Bohem v RuskuW. Ciszek

Kniha podává velmi podrobný popis poměrů v sovětských věznicích a sibiřských táborech nucených prací během druhé světové války a v letech po ní. Není to klasická krásná literatura, ale spíš velmi detailní deník a dokument doby. Praktiky sovětské KGB, poměry ve věznicích, byrokracie, život v lágru. Je neuvěřitelné, co vše si Walter Ciszek dokázal zapamatovat, je šílené, co musel prožít. Pomohla mu v tom víra v Boha, se kterou všechna protivenství a útrapy snášel. Drsné.

26.02.2018


Nazdar, vitamíneNazdar, vitamíneR. Khong

Čtu o Alzheimerovi, abych zjistila, co mě čeká... Mělo to být tragikomické, ale humoru jsem tam moc nepostřehla. Taková směs vzpomínek, pečování a občasných intelektuálních hříček. Úplně mě to nenadchlo.

27.02.2018


Gerda - Príbeh veľrybyGerda - Príbeh veľrybyA. Macho

Ilustrace jsou rozhodně výborné. Ale ten příběh... Připadá mi to jak Paul Coelho pro nejmenší. Já vím, že má miliony obdivovatelů, ale tohle já nějak nedávám...

"Kamkoliv se vydáš, kohokoliv potkáš a cokoli na světě zažiješ, zůstaň vždy sama sebou. Tvé srdce tě povede správným směrem. Je to kompas našeho života. Naslouchej mu, Gerdo, a jistě nalezneš, co hledáš."

19.06.2018


VeselíVeselíR. Třeštíková

Musím uznat, že Veselí je výrazně lepší, než předchozí dvě knihy, kterou jsem od Radky Třeštíkové četla. Zacílení na jednu hrdinku, humor, znalost místních poměrů a jazyka (nářečí je super nápad), možná trochu generační zkušenost, to vše v mých očích autorku trochu rehabilitovalo:-)

15.09.2018


Ledaže se spletuLedaže se spletuM. Třeštík

Tak jsem konečně objevila nejvtipnějšího seniora na Facebooku, Michaela Třeštíka. Netušila jsem, do čeho v případě téhle knihy jdu, těšila se na román, ale nakonec jsem byla docela příjemně překvapená. Vtipné, sebeironické a vypointované facebookové statusy prokládané fejetony. Už jsem si ho na tom FB taky přidala:-)

24.11.2018


1