Gooverka
komentáře u knih
Hadrový panák
Daniel Cole
Lehce nadprůměrná detektivka, kterou jsem poslouchala jako skvěle namluvenou audioknihu. I když se v ní objevuje spoustu klišé, nějaké nelogičnosti, jak v jednání postav, tak v časové linii, užila jsem si ji a těším se na další díl.
Vzdělaná
Tara Westover
Tohle je přesně ten typ knihy, která mi už nikdy nedá spát. Něco tak pravdivého, hodnotného a nutícího k přemýšlení nad svým vlastním životem jsem nečetla dlouho, možná nikdy. A i když se na první pohled zdá, že příběh bude vyprávět o dívce, která vyrůstala v mormonské rodině, neměla žádné vzdělání, a sama se vypracovala až k doktorskému studiu, nenechte se zmást. To je jen premisa knihy, která jde mnohem hlouběji a řekla bych, že nejvíce reflektuje téma rodiny. Co znamená výchova, jak nás ovlivňuje a jak najít sám sebe. Opravdu doporučuji přečíst každému a strašně se mi líbila autorčina slova, která řekla v nějakém rozhovoru: Můžete někoho milovat, ale přesto se rozhodnout, že už ho nikdy nechcete vidět.
Mokrá ryba
Volker Kutscher
Detektivku jsem poslouchala jako skvěle namluvenou audioknihu a možná o to více měl pro mě příběh spád. Hodně jsem ocenila kulisy meziválečného Berlína, samotnou detektivní zápletku i osobní peripetie detektiva. Kniha pro mě ale nebyla ničím výjimečným, i když na další díly se možná také vrhnu. Taková fajn oddechovka.
Vlaštovka v bublině
Markéta Lukášková
Je mi to líto, protože Markétu mám jako autorku hodně ráda, ale tohle bylo na její schopnosti podprůměrné. Musím vyzdvihnout, že se mi ve jejích knížkách vždycky strašně líbí, jak nekonvenčně přemýšlí o věcech (co se s námi stane po smrti, jak bude vypadat budoucnost?). Proto jsem náhled do budoucnosti ocenila, a bylo zajímavé přečíst si, jak si ho představuje někdo jiný. Kniha je zároveň čtivá a příběh sám o sobě zajímavý, ALE. Přišlo mi, že postavy i jejich promluvy jsou strašně zjednodušené, a že autorka zapomněla na to, že nám čtenářům nemusí vysvětlovat každý myšlenkový pochod. Postavy bez výjimky nesympatické, jejich chování mi bylo úplně cizí, a to se normálně do postav, které nesdílí stejnou životní filosofii jako já, vžít dokážu. Pokud je mi tedy jejich jednání vysvětleno. Spoustu postav tam bylo navíc, přišlo mi, že vůbec neměly pro příběh smysl. A jak tu někdo psal už přede mnou, velké množství stereotypů mi taky vadilo dost. Trochu zmatená časová linka tomu také nepřidávala. Těšila jsem se, že mi stejně jako její předchozí knihy i tato něco předá, ale jednalo se spíše o jednoduchou oddechovku, kterou bych si běžně přečetla u Hartla nebo Třeštíkové.
Byla jednou jedna řeka
Diane Setterfield
Autorku moc dobře podle stylu poznávám, i když jsem její poslední knihu četla před několika lety. Na Třináctý příběh, alespoň tak, jak si ho pamatuji, to ale nemá a upřímně myslím, že už nic mít nebude. Nemůžu říct, že bych byla do příběhu až tak vtažena, ale na druhou stranu mi osud postav nebyl jedno. Setterfieldová brilantně popisuje atmosféru a tak nějak po každé stránce cítíte, že jste součástí příběhu. Pomalé tempo mi vůbec nevadilo, ale rozsahem si myslím, že by o pár stránek méně neuškodilo. Tak nějak sem tušila co v příběhu přijde, ještě desítky stránek předtím, než se to stalo, proto jednu hvězdičku ubírám.
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Jednoduše do-ko-na-lé. Trochu jsem se bála, abych od tak vychvalované knihy neměla velká očekávání, ale mám naopak dojem, že moje hodnocení bude ještě nadšenější. Už první stránka, na které se dozvíte, jak vlastně příběh skončí, mě dost zaujala a strašně mě bavilo, jak nám autorka servíruje na každé další stránce novou informaci. V jejím průběhu jsem musela hned několikrát zvažovat, co bych v podobné situaci udělala já a svoje rozhodnutí jsem několikrát změnila. Podle mě kniha otevírá mnoho témat, od problémů rasy, přes téma mateřství, dospívání, přátelství, očekávání společnosti až k sociální třídě. A vlastně se mi skoro nikdy nestalo, že bych si byla tak jistá, co nám autorka naznačuje a vlastně byla úplně mimo. Jak nit se táhne celým příběhem to, že nikdy nic není černobílé, a to se mi líbilo moc. Odeon je prostě nakladatelství, které vydává to nejlepší, co jsem ve svém životě četla.
Tajná historie
Donna Tartt
Vlastně ani nevím, jak bych knihu slovně ohodnotila, moc podobných knížek jsem nečetla/neposlouchala. Už od začátku sice tušíte, kam děj bude směřovat, ale autorka má velký dar ukonejšit vás mnoha odbočkami, než se k pravé podstatě dostane v čas, kdy to nejméně čekáte. Moc se mi líbilo celkové propojení s filosofií a historií a vidím v tom knihu, která má spoustu rovin. Jako velké plus hodnotím i to, že všechny hlavní postavy mi byly v různých částech příběhu sympatické i nesympatické. Pokud bych měla celkový dojem z knihy nějak shrnout, řeknu to asi takhle: Nic není černobílé. Jako audioknihu moc doporučuju.
Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Vlastně vůbec nevím, jak mám knihu hodnotit. Ač chápu, proč ji spoustu lidí hodnotí tak dobře, pro mě se to kouzlo majordoma ve válečné Anglii nedostavilo. Poslouchala jsem ji jako audio, naprosto skvělé namluvené.
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu skvěle namluvenou českými herci a dva příběhy, které nebyly nahrány, jsem si dočetla v knížce. Po dočtení jsem vlastně dlouho nevěděla, co si o knize a příbězích šumavských samotářů myslím. Ptala jsem se sama sebe, zda mi něco daly, a vlastně musím říct, že jo. Většinu z nich spojují atributy jako náboženství, alkohol, drogy, transcendentální prožitky, vztah k přírodě, špatné rodinné vztahy a neschopnost se zařadit do klasické společnosti. Vlastně moc takových lidí neznám, proto bylo obohacující si přečíst o jejich osudech a myšlenkách. Utvrdilo mě to v tom, že ne každý dokáže žít tak, jak mu to dnešní společnost nastavila a tak trochu jsem pochopila překážky, které jsou na takové lidi kladeny. Fotografie v knize jsou nádherné a já se těším na volné pokračování.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Další z českých autorek, která si zaslouží více pozornosti. Stylem vyprávění i samotným dějem se mi přímo trefila do vkusu. Příběh z Heřmánkového údolí vyprávěný na pozadí historických událostí se krásně čte, do života hlavní postavy jsme jako čtenáři vtaženi už od první stránky. Dost se mi líbilo, že motivy hlavní postavy byly skvěle vysvětlené, takže jsem se do jejího života velmi lehce vcítila. Myslím, že i konec měl velký spád a dávám pět hvězdiček i za to, že nebyl ani příliš krátký, ani dlouhý, prostě tak akorát.
Dědina
Petra Dvořáková
Co dodat, autorka skvěle popsala životy starší generace na dědině, tak jak si je možná my "měšťáci" představujeme. Za osudy rodin se však skrývá cosi daleko zakořeněnějšího a problémy se ani tak netočí okolo moderních výstřelků mladých. Dvořáková jako kdyby věděla, co se honí hlavou mužům. Po Chirurgovi je toto už druhá kniha, kde se mi strašně líbilo, jak vpadla do myšlenek mužským postavám a jak skvěle je dokázala popsat. Teda alespoň se tak domnívám. :) Poslouchala jsem ji jako audioknihu a musím říct, že zážitek byl díky promluvě skvělých herců v roli hlavních protagonistů v dědině ještě lepší. Hlavně díky nářečí. Úplně bych ji neřadila mezi "lehce humorné příběhy", protože z některých kapitol až mrazilo.
Americký deník
Jana Ciglerová
Jana Ciglerová je skvělá novinářka a její Americký deník je velkým skvostem, který se už na začátku roku 2020 nebojím zařadit mezi to nejlepší, co ještě letos přečtu. Sloupky jsou krátké a úderné, vždy na jedno specifické téma, proto se kniha tak dobře čte. Nutno říct, že jako člověk, který byl v Americe dvakrát na dovolené, tak nějak vím, jak to tam chodí, ale spoustu věcí mě i tak překvapilo. Kniha vám nabídne detailní vhled do témat jako jsou zdravotnictví, školství, výchova dětí, nákupy, politika, postavení imigrantů a spoustu detailů, které jako výletník jen tak nechytíte - musíte v té zemi žít, abyste ji poznali tak, jako Jana Ciglerová. Tato kniha mi dala velmi ucelený pohled na Ameriku očima Češky a troufám si říct, že mé znalosti opravdu dost prohloubila. Díky za to a moc doporučuji. Navíc, deník N s rozhodl knihu vydat v naprosto nádherné úpravě. Jsem strašně moc ráda, když se obálce a vnitřku knihy věnuje takové péče.
Teorie vraždy
Andrew Mayne
V průběhu knihy jsem to viděla na tříhvězdičkové čtení, ale poslední strany této třetí detektivky z pera autora mne donutily hodnocení zvýšit. Jako vždy nemám co dodat, hlavní vyšetřovatel mě prostě baví, případy řešené vědeckou metodou také, a už se těším na pokračování.
Metoda Bullet Journal
Ryder Carroll
Vyzkoušela jsem několik systémů přístupu k různým pracovním úkolům, ale u žádného jsem nevydržela moc dlouho. Metoda BuJo mi přijde "blbuvzdorná" a dostatečně jednoduchá na to, abych s ní vydržela déle, než s ostatními. Kniha je moc hezky zpracovaná, budu jí ještě dlouho listovat.
Vrány
Petra Dvořáková
Jedním slovem: PSYCHO. Už od začátku jsem tak nějak tušila, že tenhle možná zprvu jednoduchý příběh bude mít velký přesah. Nechci v recenzi spoilerovat, co se v knížce bude dít, ale jedno říct musím. Knížky jako je tato mě vždy donutí vcítit se do úplně jiné role, v tomto případě náctileté holky, která věci chápe a prožívá jinak, než dospělý. Vždy zapomínám, že věci nám dospělým naprosto jasné, si může dítě přebrat naprosto jinak. Jednu hvězdu ubírám za konec.
Umění být zdráv
Věra Keilová
Skvělá knížka pro každého, kdo měl někdy pocit, že za jeho nemocemi a bolístkami třeba tak úplně nestojí jen genetika a špatné cvičení, ale hlavně psychika. Je až neuvěřitelné, co našemu tělu dokáže způsobit obyčejný stres. Moc se mi líbilo propojení autorova osobního života, na kterém některé principy vysvětluje, a taky docela široký záběr knihy - od výchovy dětí, roli ženy a muže, matky a otce až k důchodcům. Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací a utvrdila jsem se i v některých svých názorech na medicínu.
Sapiens: Stručné dějiny lidstva
Yuval Noah Harari
Už samého začátku poučná kniha, která vám zopakuje nejen ten základ, který se o Homo Sapiens učí ve školách, ale dost dobře vám vysvětlí vše, co s naším životem souvisí. Nejvíce se mi líbily kapitoly na začátku a konci knihy. Prostředek hodnotím jako jednu velkou vatu, která spíše opakovala data, vynálezy a informace, které alespoň pro mě nemají takový význam. Učila jsem se je ve škole tak stokrát, spíše mi šlo o nějaký přesah, který jsem v polovině kapitol nedostala. Nicméně si myslím, že stojí za přečtení.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Na této románové kronice je spoustu dobrého, ale i špatného. Nicméně nemůžu hodnotit níže než za čtyři hvězdy. Atmosféra, stylistická stránka, vyprávění z pohledu více postav, prolínání děje i času, informativní stránka knihy - no vážně doporučuju k přečtení. Oceňuji rozsáhlý výzkum jako podklad knihy i téma, které mě bylo naprosto neznámé. Jediné, co mě dost rušilo, byly někdy rozvleklé pasáže z historie, které se daly napsat daleko kratší a stručnější. Někdy jsem i musela přeskakovat řádky, jak mě to nebavilo. I přesto se ale strašně těším na další díl.
Rodinné povídky
* antologie
Ani nevím, co jsem od tak krátkých povídek čekala. Navzdory tomu, že mám povídky obecně ráda, a líbí se mi ten element nedokončenosti a krátkosti, musím říct, že tohle asi nebyl můj šálek čaje. Nechci říct, že by se mi žádná z povídek nelíbila - Dvořáková se Soukupovou i Mornštajnovou jako vždy bodují, ale nenašla jsem v souboru nic, co by mi po dočtení rezonovalo hlavou a co bych si ještě za pár dní pamatovala. Bohužel.
Všechny Louisovy děti
Kamil Bałuk
Další z absyntovek, která pro mě otevřela úplně nové téma a donutila k zamyšlení. Sice je hlavní linkou povídání o dětech jednoho z holandských dárců, který je otcem asi desítek dětí a jejich cesty nalezení svých bratrů a sester, ale já si v ní našla především otázky týkající se rodiny. Proč je pro nás biologický otec tak důležitý, i když je opravdu jen dárcem spermatu, co znamená pojem rodina apod. Žádná z částí knihy mě nenudila, četla se opravdu skvěle. Dárcovství je poměrně nové téma, které dlouho nemělo žádná pravidla ani etiku. Případy, které se na konci století děly v Holandsku jsou opravdu dost zajímavé.