Gooverka
komentáře u knih
Vděk
Delphine de Vigan
Mé druhé setkání s autorkou, které mi jen potvrdilo, že ve čtení jejích knih budu pokračovat. Vděk zpracovává téma, které bylo hlavně poslední měsíce pro mě velmi osobní. Musím říct, že patřím mezi čtenáře, kterým se zpracování textu strašně moc líbilo. Oceňuji, když autor i v tak úsporném formátu dokáže do hloubky popsat emoce, což se tu více než povedlo.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Jiří Hájíček patří mezi nejlepší české autory, ale musím říct, že Plachetnice je alespoň pro mě zatím na chvostu všech jeho knih. Miluju jak autor umí propojit město a venkov, jak se zamýšlí nad tématy spojenými s historií i o tom, jak nás ovlivňuje. Tato kniha pro mě však byla jen pokusem navázat na dřívější práci, která je mnohem lepší a vytříbenější. Jako kdyby se do příběhu snažil nacpat vše, od vztahů rodinných, sousedských a milostných až přes vztah sám k sobě a svým kořenům. Ale zároveň šel jen po povrchu, nic z toho nepopsal do hloubky. Kniha vůbec není špatná, ale myslím, že za pár týdnů na ni zapomenu.
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
Martin Selner
Co dodat, naštěstí je dvojka stejně skvělá, jako jednička. Zdálo se mi, že autor píše o "svých dětech" konkrétněji a moc se mi líbilo popsání životů dospělejších autistů. Jako u té první, i tu jsem se několikrát zasmála a po celou dobu obdivovala Martina, že nám autistický svět dokáže tak skvěle přiblížit.
Jeden z nás: Příběh o Norsku
Åsne Seierstad
(SPOILER) Ufff, tak tohle bude těžký. I tuto knihu zařadím mezi absyntovky, které budou mít navždy výsostné místo v mojí knihovně. Jedná se o reportážní knihu pojednávající o mládí, dospělosti a radikalizaci Anderse Breivika, a pak o dvou hrůzných teroristických činech (zabití devíti lidí bombou a postřílení 69 mladých socialistů na ostrově Utoya), které spáchal v Oslu. Po dočtení mám v sobě mnoho emocí, ale jedno vím jistě, nikdy nebudu litovat, že jsem s touhle skoro 600 stránkovou knížkou strávila několik dní. Už od první stránky mě zasáhly silné emoce a kapitolu popisující Breivikův čin na Utoye jsem musela přelétnout rychle a mechanicky, až tak mi bylo fyzicky špatně. Po několika málo kapitolách už jsem moc dobře věděla, že se asi setkávám s příběhy lidí, kteří poté zemřou na Utoye a o to bylo čtení děsivější a náročnější. Za mě je to brilantně zpracovaná reportáž, která nám nechává prostor vytvořit si na Breivika vlastní názor a ne úplně jasně odpovídá, proč tak hrůzný čin spáchal. Trochu jsem se zastavovala u řádků, které popisovaly, co si mysleli oběti těsně před smrtí, ale i když vím, že z velké části se jednalo o fabulaci, právě tyto části jsem si živě dokázala představit snad nejlépe.
Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové
Stuart Turton
(SPOILER) Originální námět se kterým jsem se v žádné jiné knize doposud nesetkala sliboval, že tohle bude skvělé čtení. V určitém smyslu bylo, ale ... Jako kdyby kniha měla hned několik linek, které se neustále střídaly (detektivní, filosofickou, fantasy/scifi, společenskou?). Moc mě bavila ta detektivní, ač souhlasím, že zrovna tato část byla strašně komplikovaná. Jednu zamotanou detektivní linii sledujete jako několik postav, přičemž linka se může několikrát změnit chováním těchto postav. Ač mi třeba konec ani moc nevadil, přišlo mi, že celá "situace" s Blackheadem nebyla vůbec vysvětlena a motivace hlavní postavy mi po většinu času nebyla vůbec jasná. Kdyby byl celý příběh méně zamotaný a kratší, určitě by to podle mě knize prospělo. Autor má nicméně velký talent, protože mi všechno došlo až na konci knihy a musím potvrdit, že to do sebe všechno skvěle zapadlo. Doporučila bych knihu číst v kuse, protože když si od ní na pár dní dáte voraz, může se stát, že se v celém příběhu ztratíte, jako se to stalo mě.
Ďábel vchází do dveří
Mike Carey
Můj první pokus o přečtení si "kultovního" komiksu. Nebylo to vůbec špatný, ale fanynka ze mě asi nebude.
Oběť bez tváře
Stefan Ahnhem
(SPOILER) Pokud už jste četli několik severských detektivek, možná vám bude tato kniha připadat jako slepenec všeho, co už jste jednou objevili. Stereotypní workoholický hrdina s problémy s partnerkou i rodinou, který si myslí, že vše zvládne nejlépe a má osobní vztah k vrahovi. Asi v polovině knihy se začaly objevovat detaily, u kterých sem si říkala, že doufám, že nás autor chce zmást, že to přece nebude tak jednoduché, ale bohužel bylo. Závěrečná scéna ve vězení byla naprosto nelogická a celkový dojem mi dost zkazila. Na druhou stranu, chvílemi byla kniha napínavá a musím říct, že zážitek z ní jsem měla veskrze pozitivní díky skvěle namluvené audioknize.
Koho vypijou lišky
Lidmila Kábrtová
Forma knihy je naprosto úžasná, alespoň já jsem nic podobného nikdy nečetla. Každá kapitola má "pouze" padesát slov a na takto krátkém formátu se autorce podařilo vykreslit život hlavní hrdinky dokonale. Právě protože je forma tak úsporná a strohá, běhal mi mráz po zádech. Příběh je sám o sobě také silný, ale musím se přiznat, že si knihu asi za pár dní pamatovat nebudu. Dala bych čtyři hvězdičky, ale závěr mě donutil jednu hvězdu ještě ubrat.
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
Martin Řezníček
Nabízí se velké srovnání s Americkým deníkem Jany Ciglerové, který jsem četla nedávno a vyhrál to u mě na plné čáře, ale ... U Řezníčka si užijete naprosto vytříbený jazyk, který se v mnoha knihách nevidí. Autor má velký vhled do americké společnosti a do veškerého dění kolem. Nejvíce mě bavily pasáže z první a poslední třetiny, propojení amerických témat s těmi českými a pohled na práci novináře zahraniční redakce. Prostředek knihy je také napsán skvěle, ale pro člověka, kterého politika až tak do hloubky nezajímá, je to moc detailní.
Vztahy a mýty
Jan Vojtko
Párová terapie do kapsy je druhem knihy, který jsem ještě nikdy nečetla. Ač se o vztahy v poslední době zajímám hodně, musím říct, že mi kniha docela dost dala. Autor se na vztahy dívá z moderní perspektivy a do popředí staví hodně mýtů i zažitých stereotypů. Spoustu situací vykládá z mnoha úhlů pohledu, i takových, které jsem si sama nikdy neuvědomovala. Skvělé je, že Vojtko všechno podává naprosto lehce a srozumitelně, jako kdyby se s vámi bavil na kafi. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo to, že Vojtko spoustu příběhů z terapeutovny omílá v mnoha rozhovorech, takže pokud nějaký z nich viděli/slyšeli, většinu příběhů už budete znát.
Milada Horáková
Zdeněk Ležák
Myslím, že toto by mohla být skvělá povinná četba do škol. V komiksu je jednoduše a srozumitelně vysvětlena doba, ve které Horáková žila a stejně tak i její osud. Ilustrace byly nádherné, ale musím říct, že mě komiks po své obsahové stránce trochu zklamal. Vadily mi historické vsuvky, které znám detailně i několik posledních stran, kde jsou na pár řádcích představovány osobnosti této doby. Oceňuji, že jsem se dozvěděla více informací o Miladiných spolupracovnících, které jsem neznala, ale třeba popisek k Edvardovi Benešovi mi tam vyloženě vadil. Jak jsem psala na začátku, pro lidi/děti, kteří tuto dobu neznají, to bude určitě skvělá kniha. Já bych ale více ocenila informace o životě Milady Horákové a třeba i o její rodině, na kterou se s takto silnou ženou v popředí trochu zapomíná.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Celeste Ng se stává jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek, což jsem víceméně věděla už po "Ohníčky všude kolem". Po přečtení její druhé knihy se mi to jen potvrdilo. Vlastně vůbec nevím, co konkrétně na jejím stylu psaní a myšlení zbožňuju. Jisté však je, že umí popsat vztahy v rodině i vztah k sobě samotnému tak, jak nikdo jiný. Bylo pro mě obohacující si číst o věcech, se kterými se v nové zemi může setkávat imigrant, ale i žena v padesátých letech minulého století. Střídání úhlů pohledu, postav i času se mi strašně líbilo. Příběh byl srdcervoucí, s perfektním závěrem.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Backman na pomyslném vrcholu. I když mám od něj stále raději Medvědín a Oveho, i tato kniha mi bude dlouho ležet v hlavě. Pod víceméně vtipným příběhem se skrývá hlubší poselství a je nádherný, jak ho Backman umí úplně přirozeně vepsat mezi řádky. Jeho postavy poznávám z dřívějších knih, takže jsem měla pocit, že se vracím mezi své staré známé.
Kam se poděla Elizabeth
Emma Healey
Řekla bych, že jde o zcela průměrnou knihu, která má ale neobyčejné téma a četla se moc dobře. Ještě nikdy jsem se nesetkala se starší hlavní postavou, která by zapomínala spoustu věcí, včetně toho, kdo je. Moc se mi líbilo propletení přítomnosti a minulosti, ale celkovým vyzněním knihy jsem byla spíše zklamaná.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Měla jsem to "štěstí" že jsem Houbařku četla už dost dávno, takže nemám až takové srovnání s další knihou této autorky (i když vím jistě, že Houbařka se mi líbila více, než Rekonstrukce). Musím říct, že Hanišovou čtu moc ráda kvůli tématům, které si pro své knihy vybírá a hlavním hrdinkám, které do příběhu zasazuje. Popisuje nelehké životní situace, v této knize sebevraždu matky a vraždu bratra hlavní postavy a i když se stránky nečtou jednoduše, musím ocenit, že přede mnou otevírá témata, která jsem nezažila a snad nikdy nezažiju. O celkovém vyznění celého příběhu budu přemýšlet ještě dlouho. Čtyři hvězdy dávám kvůli pár místům, které se mi do knihy vyloženě nehodily.
Temnější tvář magie
Victoria Schwab
Solidní fantasy, která se skvěle četla. Na to, že bývá knížka řazena k YA, tak musím říct, že "cringy" momentů tam pro mě bylo jen pár. Kniha má propracovaný magický svět, s hlavními postavami jsem soucítila, nicméně mi tam celou dobu něco chybělo. Z konce jsem nebyla nijak odvařená, takže za mě lepší průměr. Po dalším díle sáhnu v tom případě, že budu mít chuť na něco podobně nenáročného ale čtivého.
Robert Šlachta: Třicet let pod přísahou
Josef Klíma
Zajímavá knížka pro všechny, kterým není lhostejné, co se u nás v republice děje (zločiny, politika apod.) a jak obecně funguje policie. Z celého vyprávění jsem se dozvěděla mnoho nového, a líbilo se mi, že Klíma se opravdu snažil být objektivní a klást i nepříjemné otázky. Knihu jsem poslouchala jako skvěle namluvenou audioknihu. Co se týče negativ, určitě bych ocenila větší vhled do kauz, které jsou v knize probírány. Někdy jsem měla problém se upamatovat, o čem kauza byla, nebo kdo jsou vlastně její hlavní aktéři (ale to mohla být i chyba audioknihy, kam se rozhodně nevešel všechen psaný text). Celkově se mi moc nechtělo věřit obrazu, kterým se Šlachta prezentoval a nebylo mi moc sympatické, že skoro nechtěl uznat, že by kdy udělal on nebo jeho útvar nějakou chybu.
Cesta k opravdovému jídlu
Eva Ehrenbergerová
Skvělé recepty i celkově text okolo. Před rokem by mi kniha asi zásadně změnila život, dnes mi připomněla to nejdůležitější a ujistila mne, že jdu správnou cestou. Moc oceňuji rozepsané kalorie u každého receptu, až si je zase začnu počítat, určitě mi to hodně pomůže a ulehčí práci.
Náš Coney Island
Billy O’Callaghan
Já vám nevím. Rozhodně si myslím, že knížka má svou kvalitu, překlad je úžasný, stejně tak i grafika a autor má určitě dar psaní, ale mě to vůbec nezaujalo. Nejhorší byly pasáže vracející se do dětství obou hlavních představitelů, to mi přišlo úplně mimo. A i když tak nějak vím, co se mě mělo v knize dotknout, tak mi to asi zrovna nesedlo do nálady a druhou polovinu jsem přetrpěla.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
Naprosto chápu, proč je autorka mezi knižními nadšenci tak opěvovaná. Toto bylo mé první setkání s ní a jsem si jistá, že ne poslední. Po stylistické a obecně jazykové stránce je kniha mistrovským dílem, autorka umí popsat situace a myšlenkové pochody, jež se na papír jen těžko zachycují. Nicméně musím říct, že i když naprosto chápu, proč je kniha tak úspěšná, já se s jejím vyzněním nesetkala ve správnou chvíli. Vím, že kdybych knihu četla v jiné části svého života, určitě bych dala pět hvězdiček.