Glutexo komentáře u knih

Data dobrá, řešení slabší

Daniel Prokop by nejraději všechny zdanil a za uloupené peníze všem pomáhal. Myslí si, že dokáže odhadnout dlouhodobé dopady navrhovaných společenských opatření; aspoň čest že to přiznává.

Vybraná data a jejich rozbor jsou zajímavá a poučná: prosvětlují právě ty slepé skvrny. Pro ta stojí si knihu přečíst. Autorova řešení problémů bych však bral s rezervou.

Spíše než o učebnici se jedná o mluvnickou příručku. Ale ani jeden účel neplní zrovna dobře. Bojím se, že právě tato učebnice je jednou z příčin nezdaru mnohých studentů ve snaze začít s japonštinou.

25.02.2018

Celkově musím říct, že jsem od „té slavné“ Zeměplochy čekal více. Snad až na poslední část mi kniha připadá jako takové safari pro čtenáře. Velká část fantaskních věcí, postav, událostí a vlastností mi přijde dosti samoúčelná a ani vtip je příliš nezachraňuje. První povídka mi přišla zbytečně zamotaná, druhá tuctová, třetí místy zdlouhavá a až o té poslední bych mohl říct, že mě potěšila. Myšlenka jakoby našeho turisty putujícího kouzelným světem je pěkná a zábavná, stejně jako užívání kouzel místo techniky. Celkově ale děj moc nevybočuje z šedi. Pěkných nápadů je v knížce dost, nepřijde mi však, že by dohromady tvořily soudržný celek. Nelámu nad Zeměplochou hůl; doufám, že další díly budou lepší. K Barvě kouzel se již ale nejspíš nevrátím. Přesto si však na některé scény a momenty stále někdy jen tak vzpomenu a zasměju se.

2 04.07.2016

Po shlédnutí R.U.R. v malém pražském sklepním divadle byl Krakatit mým druhým setkáním s Čapkoviu tvorbou. Poselství díla je jasné a přímočaré. Stejně důležitou úlohu jako výbušnina však od začátku až do konce hrají i Prokopovy milostné poměry. Právě kvůli nim mi byl hrdina nepříliš sympatický, snad protože mi připomínal mé vlastní záletnické sklony. Kniha jako taková je však až překvapivě příjemně čtivá. Na spádu nicméně ubírají poněkud abstraktní popisy horečnatých vidin a snů Prokopových. Hlavní část, Prokopovo odolávání snaze donutit ho k vyzrazení tajemství Krakatitu, je napínavá i zábavná. Konec mi však připadal trochu uspěchaný, bez potřebných návazností. Doporučit se Krakatit jistě dá, tiše však doufám, že další díla páně Čapkova mě zaujmou více.

2 23.06.2015

Klasická socialistická učebnice jazyka spřátelené země. Textíky jsou nudné, výklad hodně popisný a málo praktický, cvičení stále na jedno brdo a nepříliš zábavná. Přesto je ale text učebnice dobře srozumitelný a není-li čtenář-student líný mu věnovat patřičnou pozornost, dá se z něj polštině naučit. Samozřejmě polštině z doby před čtyřiceti lety.

Učebnice občas obsahuje nějakou chybku, nebo třeba předpokládá znalost nějakého jevu či slovíčka, který ale ve výkladu nebyl, přesto si však myslím, že je na dobré úrovni. Duchem je sice poplatná své době a nelze od ni čekat nic převratného, natož zábavného, stále však slouží svému účelu. Pokud se dostane do ruky někomu, kdo by se rád v Polsku domluvil, nebo si otevřel možnost k čtení polských textů, nemusí hledat jinou učebnici – tato plně postačuje.

Každá lekce (snad kromě prvních dvou) začíná jedním delším textíkem a jedním delším rozhovorem. Následují otázky na pochopení textu a použití slov a obratů z něj. V lekci je pak dále seznam slovíček a mluvnický výklad s tabulkami nově představených paradigmat. Ke konci je vždy několik frází k tématu, kterého se týkal textík či rozhovor (např. celní kontrola, ubytování v hotelu ap.) a cvičení.

Cvičení jsou buď strohé překlady jedním, či druhým směrem, případně doplnění chybějících slov, nebo převádění do jiného rodu, čísla. Součástí učebnice je klíč ke cvičením, který však neobsahuje odpovědi na otázky k rozhovorům a řešení cvičení zaměřených na překlad z polštiny do češtiny. Spolu s klíčem je přiložený i slovníček všech výrazů, které se v učebnici objevují.

04.05.2014

Tato příručka není pro úplné začátečníky, spíše pro informované začátečníky a pro ty, kteří by se rádi stali pokročilejšími. Kdybych alespoň zhruba nevěděl, jak počítače fungují, tato kniha by mě nepřesvědčila o tom, že se nemám bát Ubuntu vyzkoušet. Na druhou stranu se v ní dají najít návody, jak si poradit s častými úkoly, jako je vypalování CD/DVD, instalace aplikací nebo hraní her. Na mnoha místech se však dozvídáme, že můžeme očekávat potíže a že jejich řešení je nad rámec knihy – musíme se ptát na fórech a to ideálně anglicky. Příručka je holt poplatná své době, kdy potíží bylo o pět let více, než dnes.

Dnes již tato kniha má jen málo, co nabídnout. Nejnovější verze popisuje čtyři roky staré Ubuntu 10.10. Pravda, některé věci jsou neměnné, distribuce se však vyvíjí kvapně. Popis prostředí Gnome dnes, kdy je výchozí Unity, uživateli tápajícím v čerstvě nainstalovaném systému s výchozím nastavením příliš nepomůže. Doporučení dobrých aplikací pro různé úkoly, stejně jako úvod do práce s příkazovou řádkou jsou platné stále. Každopádně se tato publikace stala už spíše pramenem – vhledem do počátků linuxové distribuce pro lidi.

Jedna z mála knih, kterou jsem po přečtení hodil do popelnice. Ještě pořád bych řekl, že mi nějaké nové informace přinesla, ale v jejím skladování v poličce nevidím sebemenší smysl.

04.05.2014

Tuhle knížku jsme měli doma snad co jsem na světě. Za tu dobu jsem si ji stihl několikrát přečíst a je možné, že to za život ještě párkrát stihnu. Jistě, velký díl na tom má skutečnost, že je Japonsko zemí mému srdci blízkou. Na druhou stranu to, že cestopisy normálně moc nevyhledávám, ale tato kniha má v mé knihovně své pevné místo, také o něčem svědčí.

Kdo se chce o Zemi vycházejícícho slunce něco dozvědět, ať po této publikaci sáhne. Je potřeba ji ale číst s vědomím, že vyšla před 20 lety a že informace v ní jsou ještě o fous starší. Dnešní Japonsko už také není takové, jako tehdy, stejně jako ani Čechy nejsou. Pro novější postřehy doporučuji knihu Japonská mozajka od Zdeňka Thomy a jeho ženy, tedy toho pána fotografa, jehož snímky jsou Japonské reflexe prošpikované.

1 01.05.2014