gladya

Příspěvky

Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékařeEgypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékařeMika Waltari

Přečteno poněkolikáté po mnoha letech. Pořád stejně skvělé. Trocha historie, hodně fikce, vložení pohádek a inspirace příběhy z mytologie, celek je dokonalý.

Troufám si tvrdit, že pokud se vůbec člověku 20. a 21. století podaří popsat život a myšlení lidí ve starověku, Waltari to zvládl.

Výhrady těch, komu se nelíbí jazyk, jsou bzučením mouchy v mých uších. Vždyť jazyk je další důvod, proč je tahle knížka tak skvělá. Je škoda, že část lidí, asi hlavně mladých, tohle už dnes neocení. Pro koho je to nezáživné, nechť obětujte Chrobákovi, a taky Amonovi a Atonovi, neboť jistota je jistota. A pak možná pochopí.

17.10.2018


Na východ od rájeNa východ od rájeJohn Steinbeck

Myslela jsem, že jsem s věkem otupěla a už žádná knížka se nevyrovná srdcovkám z mládí. Steinbeck to dokázal. Chválu bych mohla psát dlouho a nestačilo by to. Takhle má vypadat LITERATURA.

V knížce toho je hodně, tak něco, co v komentářích snad nezaznělo. Mě třeba vedla k zamyšlení nad biblickými příběhy. Jako opravdový hřích mi vychází až Kainův čin, ne zvědavost a neposlušnost Adama a Evy . Pravda, jsem bezvěrec.
A taky mě napadlo, že místo populárních motivačních příruček doporučuji přečíst si Na východ od ráje, nebo alespoň některé kapitoly , např. 24., 34.
Timšel, přátelé.

Nechápu, proč jsem ji nečetla dřív.

14.02.2019


Tiché rokyTiché rokyAlena Mornštajnová

Jedním slovem nádhera.

Co mě nejvíc zaujalo? Všechny postavy jsou lidé z masa a kostí. Všichni udělali chyby. Nebo byla chyba, že něco neudělali. Všem hrdinům čtenář rozumí. I těm, s kterými nesouhlasí, kteří mu jsou protivní. U všech je jasné, proč jsou takoví.

Třeba s tak skvěle napsanou postavu "věřícího" komunisty (věřícího ne v boha, ale komunismus) jsem snad jinde nesetkala.

Až někdy ve dvou třetinách mi došel význam názvu. Tiché roky jsou vlastně tiché ve dvojím smyslu.

13.06.2019


Smrt je mým řemeslemSmrt je mým řemeslemRobert Merle

Dvě věty, které vysvětlují hodně.
„ Nemáte co myslet, máte poslouchat.“
„Německo neprohrálo, je pořád ve válce, nic na tom nezměnil Verailleský diktát.“

Není to samozřejmě autobiografie ani přesná biografie, ale ich forma sedí. Osobnost Rudolfa a hlavně dobu popisuje knížka dokonale. Rudolf může být reprezentantem válečných zločinců. Je možné, že mnozí z nich opravdu věřili, že jen „poslouchali rozkazy“. A že rozkaz byl „konečné řešení židovské otázky"? Co znamená vyřešit za měsíc n tisíc jednotek? Že ty jednotky jsou lidé? To neřešili.
Zajímavé je i prostředí, z kterého Rudolf pocházel. Napadlo mě, jestli v daném prostředí a dané době byla taková výchova neobvyklá.
Silně na mě zapůsobil třeba rozhovor s manželkou, když zjistila, co vlastně její muž dělá.
Možná se dá trochu pochopit, kde se takoví lidé berou, ale těžko. Jejich činy se však nedají ničím omluvit. Dokážeme se poučit, aby se už nikdy nic takového neopakovalo?

Posloucháno jako skvěle namluvená audiokniha.

17.06.2020


V šedých tónechV šedých tónechRuta Sepetys

Nebudu opakovat chvalozpěvy. Dodám něco, co snad nezaznělo. V Šedých tónech je skvěle vyjádřeno, jak ošidné je někdy hodnotit lidské činy. Lina několikrát s radikální jistotou mládí někoho odsoudí, aby později pochopila, že vše je složitější, než se jevilo. A dokonce i pro jednoho z dozorců má nakonec člověk trochu pochopení. Ovšem režimu, který tohle dělal a strůjcům zvěrstev se odpustit nedá.

04.01.2017


HanaHanaAlena Mornštajnová

Skvělá, knížka působivý emotivní příběh. Hana a její blízcí prožili nepředstavitelné hrůzy. U Hany jde navíc i o pocit viny,

"Jsme přece ve dvacátém století, pogromy nebudou." Říká Hanina matka cca kolem roku 1935. No, klasické pogromy asi opravdu nebyly. To by pro nás mělo být poučení, zlo ze světa nezmizelo.

17.01.2018


Prolomení hradebProlomení hradebPetr Hampl

Jsem kavárenský povaleč, sluníčkář a ani nejsem dost mužná (narážka na opakovanou zmínku o mužnosti). To je nutné přiznání na začátek. Pan Hampl napsal dílko, které se celkem dobře čte a poukazuje na některé reálné problémy současného světa. Za to hvězda. Celkově ale zklamání. Uvedu pár výtek. Nekritizuji ani tak autorovy názory, ale zpracování.

1. Jak už se to dneska nosí, v knížce je zmiňován islám. Ještě v mém mládí nikoho nenapadlo, že by islám mohl být hrozbou. Od sociologa bych čekala zmínku, proč, kde a kdy se radikalismus objevil či probudil. Kde se berou ti vousatí inženýři nebo jak jim autor říká?

2. I u populární knížky by měla být alespoň hlavní zmiňovaná fakta a data podložena odkazy na zdroje, to by byla stránka navíc, kterou by jistě čtenář rád zaplatil. A ani ta stránka by potřeba nebyla. Stačilo by, kdyby se opakující se klíčové teze opakované pro zdůraznení zvýraznily jinak. To, co autor doporučuje na konci kapitol nejsou zdroje.

3. Ani v populární knížce by se popis změn sociální struktury neměl zúžit na popis moderní aristokracie (já jsem asi její slouha).

4. Příklady z historie jsou účelově vybrané a jednostranné, když budu chtít, nějakým příkladem z historie podpořím téměř jakoukoli tezi.

5. Řeči o svobodě slova a médiích jsou úsměvné, vždyť dneska je maistream Parlamentní listy a TV Barandov.

No, je toho víc. Zkrátka vezmi musulmana, byroktata, Sorose neziskovky (chybí jen Kalousek) , okořeň nesmysly o lidských a občanských právech a publikuj.

Je to škoda, protože téma je zajímavé a v najdou se tam i myšlenky, které stojí přinejmenším za debatu. Například, proč byla západní civilizace v historii tak úspěšná?

A trochu odlehčím Konec konců, každá civilizace zanikne, to není tragédie, jde spíš o to, jak zánik proběhne a kam svět půjde dál. Ozbrojování a násilí cesta není.

07.10.2018


Pod kůžíPod kůžíMichel Faber

Faber opět ukázal, že zkrátka umí. Nabízí méně obvyklý pohled na vztah mimozemské civilizace k pozemšťanům z pohledu mimozemšťanů. Ale o to vlastně nejde. Určitě to není hlavní důvod, proč si Pod kůží přečíst. Co vlastně je Pod kůží?. Možná je to alegorie, možná psychologický román. Nejspíš je to mnohem víc. A určitě to není tuctová sci-fi. A tak se čtenář ani neptá, proč Isserley a její šéfové plní svůj úkol tak komplikovaně. A co mě taky po přečtení napadlo? Na stopování jsem nikdy moc nebyla a už s tím nezačnu. A nějak mě přešla chuť na maso.

08.10.2016


Kniha zvláštních nových věcíKniha zvláštních nových věcíMichel Faber

Pro mě jedna z knižních událostí roku. Nebudu psát další chvalozpěvy, jen upozornění těm, koho by odradila "škatulka" sci-fi. Sci-fi prvky tam nejsou to nejdůležitější a není jich tolik, aby "nescifistu" odradily. Já bych snesla víc sci-fi prvků, například víc o původních obyvatelích Oázy, jejich kultuře, vztazích i technologii. Jenže pak by to byl úplně jiný román a bylo by to určitě na škodu. Také o tom, co se děje na Zemi , bych chtěla vědět víc, než psala Bea Peterovi. Jenže to by zase znamenalo jiný román.

Charakteristiky postav jsou povedené. Nevadí, že Peterovi člověk pořádně porozumí, až když se dozví víc o jeho minulosti, právě naopak. Někteří "domorodci" by si zasloužili víc prostoru a vlastní příběh, ale to by už byl opět úplně jiný román. A nebyl by lepší, Faber tohle dávkování zvládá perfektně.

O skvělém překladu už tady zmínka byla, připomenu zajímavé použití zvláštních znaků pro výslovnost domorodců.

24.10.2016


Gump – pes, který naučil lidi žítGump – pes, který naučil lidi žítFilip Rožek

Takzvaný "pán tvorstva" by měl mít víc pokory a empatie , soucitu s ostatními živými tvory. Jinak zničíme všechno a nakonec i sebe.
Je to dojemný příběh, ale autor evidentně ví, o čem píše.

Poslouchala jsem audioknihu jako kulisu při venčení psa a čekala jsem, kdy se mě někdo zeptá, co se mi stalo. Slzy se mi hrnuly z očí .

Edit. U takového knížky není důležitá literární úroveň. Jde o to, jak na člověka zapůsobí.

18.01.2020


Norské dřevoNorské dřevoHaruki Murakami

Pěkný čtenářský zážitek. Příběh se odehrává (zejména) na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Japonsku, to má význam. Japonské tradice a kultura na straně jedné, generace mladých lidí vyrůstajících po válce a jsou ovlivněni moderními trendy a změnami ve společnosti. Japonská mentalita je asi zásadní. Stranou není ani studentské hnutí.
Snad všechny postavy jsou vlastně osamělí lidé v přelidněné zemi. A hodně postav je přinejmenším psychicky labilních.
Z příběhu na mě dýchá smutek a melancholie.

28.10.2018


Zelená míleZelená míleStephen King

Jak to, že jsem takovýto poklad četla až díky knižní výzvě? Jak je možné, že mám od Kinga tak málo přečtených knížek?

Co napsat, jen superlativy. Skvělý příběh, zajímavě vykreslené postavy , emoce a jako třešnička na dortě mystično.

A k dokreslení . po přečtení jsem neváhala a koukla jsem se i na film.

07.04.2016


Tisíce planoucích sluncíTisíce planoucích sluncíKhaled Hosseini

Co všechno tahle knížka je? Poutavá, smutná dojemná, přitom je tam i zrnko naděje.
V centru pozornosti je postavení žen v islámské zemi, ale pro mě to má obecnější platnost, Napadlo mě, že ve světě, kde je někdo zotročen a nesvobodný není vlastně tak docela svobodný nikdo, ani ti kdo někoho zotročují a utlačují. Tedy nejsou tak svobodní, jak si opravdovou svobodu představuji já.
Dokonale je popsáno, že v některých konfliktech se z pohledu běžného člověka starajícího se hlavně o obživu své rodiny někdy ztráci rozdíl mezi "těmi hodnými a těmi zlými", chaos v Afghánistánu po odchodu sovětských okupantů, potyčky mezi skupinkami bývalých spolubojovníků, kde civilní oběti nikoho moc netrápí. Taková krutost na konci 20. a počátku 21. století. Padla z toho na mě beznaděj. Co umí Talibán je celkem známé, ale nejde jen o něj.

05.10.2020


Nabarvené ptáčeNabarvené ptáčeJerzy Kosiński

O takové knížce se dá asi těžko říct, že se čtenáři líbí. Dá se ale říct, že je silná a působivá. A je na ní krásně vidět, jak různě mohou čtenáři knížky vnímat.
Podle mě vůbec nejde jen o to, jaké hrůzy přinesla 2.WW (to víme všichni) a jak krutě se chovali pověrčiví venkované kdesi ve východní Evropě. Je to o zlu a „démonech“ v nás. Bez ohledu na prostor a čas. Vůbec nevadí, že to není autobiografie, takové hrůzy se děly a dějí. A jestli si někdo myslí, že my civilizovaní lidé 21. století přece takoví nejsme, až snad na zlomek různých deviantů, bohužel se asi mýlí. Stačí správné podmínky a démoni vyplavou. Naše krutost a zlo by bylo méně explicitní a sofistikovanější.
Krutí jsou dospělí, děti i zvířata. S jak málo lidskosti a soucitu se „ptáče“ setkalo? A velká část těch hrůz s válkou nesouvisela nebo souvisela jen nepřímo.
Existuje asi jen málo pervezí, které v knížce nejsou popsány. U těch sexuálních to je možná až přehnané. Ale kdyby tam násilí nebylo tak explicitní, knížka by nevyvolala tolik diskuzí a neprovokovala by k zamyšlení nad dobrem a zlem v nás.
A že autor obhajuje Sovětský svaz a Stalina? To je nesmysl. Autor popisuje, jak dvanáctileté dítě vnímá „politické školení“, od politruka, přičemž politruk je jeden z mála lidí, kteří se k němu chovali slušně.
A pro jednoho z diskutujících je to ještě horší než 2 miliony, počet obětí 2WW se udává 60 někdy 72 milionů. Na bojištích padlo 20 milionů. Jen Židů zahynulo 6 milionů.

23.09.2019


Český rájČeský rájJaroslav Rudiš

Chlapi, nebuďte hovada. Pružte, lakujte, ale nepřelakujte. Pozor, některé velitelky považují tři plzně za příliš. Jsou i takové přįpady. To vzkazuje ta, která četla tuhle knížku. Knihu, která vlastně skoro nemá děj a přitom obsahuje několik příběhů.

06.09.2019


Úzkosti a jejich lidéÚzkosti a jejich lidéFredrik Backman

Je to typický Backman, jako ve všech knížkách tohoto autora je spousta lidskosti, pochopení pro lidi i jejich slabostí. Lidé jsou figurky, možná trochu přehnaně vykreslené, ale nejsou to v žádném případě karikatury.
Dějově to vypadá trochu bláznivě, ale je to promyšlené. Zdánlivě nesmyslné přeskakování dává čím dál tím větší smysl a postupné odhalování funguje skvěle. Propojení a odhalení některých souvislostí možná někomu přijde poněkud vykonstruované, ale mě se to moc líbilo.
Posloucháno jako audiokniha. Uvažuji o tom, že si koupím papírovou nebo e-knihu, abych si lépe mohla poznamenat některé postřehy.

07.06.2020


19841984G. Orwell (pseudonym)

Kdysi jsem četla, teď poslouchala jako audioknihu, vlastně dramatizaci. Orwell popsal totalitní stát dokonale. Jeho dílo je stále velmi aktuální. Vychází zejména z toho, jak vypadal SSSR za Stalina a nacistické Německo. Doba se změnila a dnešní Oceánie, Eurasie a Eastasie by asi vypadaly jinak. Ale jen v něčem. Asi by nebylo potřeba udržovat obyvatelstvo v bídě, otevřené války nutné nejsou, stačí když se najde nějaký nepřítel (třeba imigranti). A taková KLDR a dynastie Kimů místo Velkého bratra, to se světu popsanému v této knížce asi docela podobá.
Nejvíc na mě asi zapůsobilo, jak hluboce režim dokázal člověka zlomit. Dokázal jít mnohem dál než k "prostým vynuceným přiznáním."

26.07.2018


Mandolína kapitána CorellihoMandolína kapitána CorellihoLouis De Bernières

Milostný příběh (nebo možná spíš příběhy) v pohnuté válečné době, postavy z masa a krve, trocha historie, trocha humoru, trocha smutku, Ve vyprávění se střídají příběhy a pohled jednotlivých postav a někdy se mění i forma vyprávění, například se střídá ich a er forma. Z toho všeho vznikl dokonalý a nezapomenutelný čtenářský zážitek.

03.05.2017


MedvědínMedvědínFredrik Backman

I čtvrtá knížka od Backmana mě oslovila a zaujala. Je to trochu jiný typ příběhu než Ove, Babička, nebo Britt-Marie, ale vyzařuje z něj stejná lidskost.

Postavy jsou uvěřitelné, jsou to lidé chybující, často váhající, jak se zachovat, Rozuměla jsem i těm, kteří nezachovali zrovna dobře, dokonce i těm, kdo se zachovali vysloveně odporně.

Důležitou roli v téhle knížce hraje hokej, ale i člověk, který se o hokej nezajímá a nerozumí mu si ji užije. Důležitější tam jsou lidé, vztah rodičů a dětí, přátelství, loajalita.

20.01.2018


Zimní mužiZimní mužiJesper Bugge Kold

Dalši z knížek kde je vidět, co s lidmi dělá válka.
Jak se postavit ke zlu, které je u moci? Člověk nejdřív jen mlčí a "nevidí", pak se musí dívat, potom musí dělat, co nechce. A nakonec vlastně i sám chce.

Kde je etická hranice, jak bychom se zachovali my?

02.09.2018


Než vystydne kávaNež vystydne kávaTošikazu Kawaguči

Zvláštní knížka. Určitě stojí za přečtení, i když neosloví každého. Asi je znát japonská kultura.

Jsou tam věci na zamyšlení i dojemné příběhy. V tom se mi zdálo, že autor trochu tlačí na pilu.

Myšlenka, že člověk nemůže změnit to, co se stalo, ale může změnit sebe a své myšlení, má rozhodně něco do sebe.

23.09.2020


Mechanický pomerančMechanický pomerančAnthony Burgess

V téhle rozsahem nevelké knížce jsem našla hned několik otázek k zamyšlení.

Je to knížka o dospívání. Pravda, Alex a jeho frendící neprovádějí jen bitkový buče, nad kterými ouldaná ptica jako já mávne rukou se slovy: ať se mládí vydovádí. Je to dotaženo mnohem dál, jsou to prestupniky . Zajímavé by bylo hlouběji proniknout do příčin proč jsou takoví. No, nejsou to hrdinové, které si oblíbíte.

Je to knížka o "zločinu a trestu". Jak má společnost zacházet s delikventy a napravovat je? Zvlášť s těmi mladými. A jak bojovat se zločinem? Násilím proti násilí? Kolikrát už lidé slyšeli, že někdo "jednoduše nastolí pořádek a sníží kriminalitu".

A je to knížka o společnosti, dobru a zlu a také svobodě. No, toho opravdového dobra je tam pomálu. Alex je "upraven" tak, že si musíme položit otázku, zda je vůbec správné, aby dobro a správné chování bylo jen důsledkem strachu z trestu. Můžeme spoléhat na něco jako dobro v uvnitř nás? Je dobro, které konáme, tím správným dobrem, když neplyne z naší svobodné vůle?

24.01.2017


Osamělost prvočíselOsamělost prvočíselPaolo Giordano

Napadla mě analogie s prvočísly. Jsou osamělá proto, že s nimi ostatní čísla „nekamarádí“? Nejsou některá prvočísla sebestřední sobci? Třeba takové číslo 23, na 22 s dvěma děliteli se možná dívá se shovívavou útrpností, ale co dvacet čtyřka, Závidí jí 23 tolik dělitelů nebo se na ni dívá jako na promiskuitní děvku, která se nechá dělit kdekým? Nebo se jen tváří že jí opovrhuje a v skrytu závidí?

S oběma hlavními hrdiny mám trochu problém. Chápu, že jsou poznamenáni traumaty z dětství a rodinou, hlavně matka Mattia a otec Alice mají máslo na hlavě.

Mattia i Alice je mi opravdu líto. Na můj vkus se ale opravdu příliš zabývají sami sebou. Alice ublížila hlavně sama sobě, o něco jako cit se alespoň snaží. Mattia provází pocit viny, pravděpodobně trpí něčím jako Aspergův syndrom a opravdové lásky ani není schopen.

SPOILER souhlasím s názorem, že romantický happy end by byl na škodu příběhu a působil by nereálně

14.02.2019


Vyhnání Gerty SchnirchVyhnání Gerty SchnirchKateřina Tučková

Tato knížka člověka nutí zamyslet se. Nad vinou, odplatou, právem , spravedlností. O tom, že se při odsunu Němců dělo i bezpráví asi není pochyb. Stejně tak jako o tom, že nebýt Mnichova a okupace, nebylo by odsunu. Jenže pokud aplikujeme princip kolektivní viny, jak je to popsáno v knížce, jsme o tolik lepší než nacisté? Jistě, na úroveň organizátorů a realizátorů holokaustu neklesáme. ale to by nám stačit nemělo.

A v knížce nejde jen o odsun. Nejsem už nejmladší, ale 50. léta jsem nezažila ani jako dítě. I mé generaci se nejspíš zdá neuvěřitelné, jak hrozná to byla doba.

Jestli mi něco trochu vadilo, tak jistá tendence ke schematičnosti postav. Němky jsou "hodné" starousedlíci také, a ti, co se přistěhovali do pohraničí jsou bezcharakterní zlatokopové. Ale to je jen drobnost, dávám 5 hvězdiček.

16.10.2014


Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůSpolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůMary Ann Shaffer

Zmínku o téhle knížce jsem objevila v jedné skupině na FB. jen se zvědavosti jsem si jí půjčila. A můžu napsat jen superlativy. Děj je vlastně poměrně jednoduchý a mohl by to klidně být děj banálního dílka z Červené knihovny. Jenže tahle knížka je mnohem víc.

Zajímavé je, jakým způsobem je použita forma dopisů, Řadu faktů a událostí autorky postupně rozkrývají a něco nechávají na čtenáři, aby si domyslel sám. Je tam milostný příběh ( vlastně minimálně dva), je tam humor i dojemné příběhy, V neposlední řadě jsou tam i postřehy ze života v GB těsně po válce a na ostrově Guernsey za války. Vůbec nevadí, že něco bylo předvídatelné.

03.08.2016


Z neznámých důvodůZ neznámých důvodůZdena Frýbová

Z neznámých důvodu se mi líbilo ze všech knížek od Frýbové nejvíc.

Vím, že kritik by mohl autorce ledacos vytknout. Postavy jsou někdy skoro až karikatury daného typu, ale je to zábavné. Některé postavy jsou téměř či zcela patologické osobnosti a ani ti sympatičtí většinou nejsou tak docela "normální" . Některé dějové zvraty jsou těžko uvěřitelné. Ale nic z toho mi nevadilo.

Na mě to dost zapůsobilo, možná i díky věku, kdy jsem to četla. Navíc mikrobiologie mi tenkrát přišla děsně cool a skoro romantická, tedy ne že bych měla hlubší znalosti. A je to vlasně i napínavé.

Oceňuji i to, že autorka důkladně konzultovala s odborníky.

23.02.2018


Černobílý světČernobílý světKathryn Stockett

Tahle knížka mě dostala. Ne pro literární kvality, které nezpochybňuji, ale pro nebojím se použít slovo "poselství". Já jsem tomu zkrátka věřila. Samozřejmě nejde o to, jestli se stal přesně takový příběh a zda jsou popsány skutečné osudy reálných lidí. Autentická je atmosféra amerického Jihu zhruba v době, kdy jsem se narodila.

Napadlo mě, jak zajímavé by bylo vidět příběh i z pohledu jiných bílých dam než Skeeter. Vždyť ony to většinou "nemyslely zle", ony vyrůstaly a žily v nějakém prostředí a chovaly se odpovídajícím způsobem.

Navíc v knížce nejde jen o rasový problém, je tam vidět, že jižanská žena, která se trochu vymykala představám o řádné ženě, to neměla lehké a musela být docela silná.

12.12.2016


TrhlinaTrhlinaJozef Karika

Příběh by byl celkem tuctový. Tato knížka vysoce převyšuje běžný průměr žánru díky formě. Prokazatelně se toho stalo vlastně celkem málo, ale výlet na Tribeč by si člověk stejně docela rozmyslel. Určitě si najdu další informace o regionu a událostech tam. Přiznám se, že váhám, jestli chci vědět, co v knížce je pravda a co je fikce.

25.05.2018


Růže pro AlgernonRůže pro AlgernonDaniel Keyes

Důkaz, že i u sci-fi platí, že opravdu dobrá knížka nepodlehne zubu času. Nadčasová nádhera. která promlouvá ke čtenáři i po několika desetiletích a bude promlouvat dál. Nejdřív jsem četla povídku, o které jsem se dozvěděla díky žebříčku sci-fi povídek a kratinké povídce Autor.

28.10.2019


Příběh ztracené holčičkyPříběh ztracené holčičkyElena Ferrante

Vyjádřím se tak trochu k celé tetralogii. Když si člověk přečte anotaci nebo štítky, možná si řekne "Aha, červená knihovna." To je ovšem zásadní omyl. Tahle knížka je něco úplně jiného.

Je to asi hlavně příběh o přátelství. Ovšem vztah mezi hlavními protagonistkami není tak idylický jako vztah Vinetou - Old Shatterhand nebo mezi Rychlými šípy. Lenú a Lila jsou přítelkyně, ale od dětství i rivalky. A přátelství prochází různými peripetiemi.

Jsou to ovšem i knížky o Itálii, Neapoli a jedné čtvrti. Přímo vidím, jak v trochu krásné a trochu špinavé a zatuchlé Neapoli, v čtvrti plné bídy a násilí, na sebe Lenú a Lila křičí dialektem. V příběhu mají význam i širší společenské a politické souvislosti. Můžeme sledovat změny, které v Itálii a v řadě aspektů nejen v Itálii proběhly od padesátých let do současnosti. Hlavní je asi kvas let šedesátých a sedmdesátých.

Hlavně při čtení posledního dílu jsem si říkala, cesta které z přítelkyň by mi byla bližší? V profesní cestě jednoznačně Lenú, v osobním životě udělaly spoustu chyb obě. Já bych určitě dělala chyby taky, ale jiné.

V příběhu je množství vedlejších postav, některé do života protagonistek zasáhnou významně. Díky přehledu postav v úvodu každé knížky se čtenář orientuje.

Mně osobně trochu vadilo, že jsem se nedozvěděla, co přesně se stalo s dvěma postavami, ale tohle "tajemství" příběhu prospělo. Čtenář si může domýšlet.

23.03.2018


1 ...