gladya komentáře u knih

Tak má vypadat životopis. Ale on to tak docela není životopis. Je to knížka o Masarykovi, hlavně politikovi, trochu vědci, člověku, humanistovi, demokratovi. je toho hodně.

Masaryk byl člověk z masa a kostí. A lidé bývají rozporuplní, chybující, na málokoho stačí černobílé vidění světa. To asi o tak silných osobnostech, jako byl beze sporu TGM, platí ještě víc . Tenhhle pohled na člověka, který se někdy stává skoro modlou, na knížce oceňuji. A přitom autor Masarykovi nijak neubírá význam a velikost.

A potvrzuje se mi teze, že všichni politici mají asi opravdu něco společného, ne že "všeci kradnů", ale podobné osobnostní rysy. A týká se to těch, které máme rádi nebo je alespoň volíme i těch, které nesnášíme. Jde o to, zda se silná osobnost připojí ke světlé či temné straně síly. Problém je, že trochu temnoty máme v sobě všichni a ne vždycky dokážeme odlišit, co je skutečné zlo a co jen jiný názor. Masaryk obstál, přinejmenším velkou většinou svého "života a díla".
Posloucháno jako audiokniha.

8 09.06.2019

"Zemřel přirozenou smrtí. Zemřít s kudlou v zádech je pro krále celkem přirozené"

Není to úplně přesný citát, ale o to nejde, takových hlášek je tam plno. Zkrátka Pratchett.
Posloucháno jako audiokniha.

6 05.06.2019

Při hodnocení takových příběhů a hlavně originality člověk nesmí zapomenout na dobu vzniku, knížka rozhodně obstojí ve srovnání s novější fantazy. Není to jen tuctový příběh o učení a zrání výjimečně nadaného čaroděje. Je to víc.

Zaujaly mě tam dvě myšlenky.

1. Síla a moc by měla být provázena odpovědností a rozvahou při jejím používání.
2. Postav se čelem tomu, před čím stejně nemůžeš utéct.

7 05.06.2019

Pět hvězd za to, jak na mě knížka zapůsobila. Takové knížky mám radši, než většinu severských kriminálek.

Nejde ani tak příběh přesněji případ. Jde o o atmosféru doby. Mladší čtenáře upozorňuji, že tak to opravdu chodilo. D. Dán si nebere servítky při vykreslení minulého režimu. Oceňuji, že ukázal zrůdnost doby, ale současně pochopení pro lidi, kteří se s tím vším museli srovnat. A zvládali to různě. Jsou tam všechny typy, ti co si v rámci možností zachovali tvář, i ti, co tu zrůdnost přímo vytvářeli. Jen celkem sympaticky vypadající hlavní náčelník STB mi moc nesedl.

Nechci prozradit děj, tak stručně. Jako recenzent bych hodně zkritizovala konec (viz diskuze) , jako čtenáři se mi konec líbil.

Posloucháno jako audiokniha, skvěle načteno.

10 05.06.2019

Napadlo mě, jestli je to knížka o adoptivním rodičovství, nebo tak trochu o rodičovství vůbec. A vlastně o vztazích mezi lidmi.

Líbilo se mi, že Julie z toho nevychází vždy jen jako ta špatná. Toužila po dítěti, to ano. Ale byla to opravdová touha po mateřství nebo touha srovnatelná s touhou po luxusní kabelce, doplněk k image dokonalé ženy?

Julii se nedá upřít snaha a možná i cosi jako cit k Agnes, ale není to opravdová mateřská láska, chybí přijetí, jaké potřebuje KAŽDÉ dítě, a adoptované snad ještě naléhavěji.

Jak by to dopadlo, kdyby se narodila Anežka, ale nebyla by vzorná holčička podle Juliiných představ? I to se může stát.

Víc napíšu později k diskusi.

3 11.05.2019

Jedna z knížek. která mě vysloveně nadchla. Poslouchala jsem jako audioknihu a zvažuji, že si ji koupím jako i papírovou, nebo možná e-knihu.

Není to klasický životopis, je to subjektivní hodnocení .
Je jasné, že Johnson WC obdivuje a činy svého idolu hodnotí podle toho. Fakta jsou pravdivá, ale interpretace, motivace, vysvětlení, hodnocení, to vše je názor autora.

WC byl bez debaty významný a zřejmě jeden z nejvýznamnějších britských politiků. Ovšem byl také člověkem a politikem kontroverzním. To ostatně autor nijak nezastírá. Vždyť kontroverznost osobnosti je často rodnou sestrou velikosti. Je až dojemné, jak Johnson i Churchillovy chyby a sporné činy či názory obrací v jeho prospěch a hájí ho.

Neskromně se považuji za člověka s alespoň průměrným přehledem o moderních dějinách, v knížce jsem našla hodně nových informací.

Churchill rozhodně sehrál jednu z klíčových rolí v porážce nacistů. Jesli byla tak zásadní, jak píše Johnson ? To si soudit netroufám.

Churchill byl určitě reprezentantem vyšší společenské vrstvy imperiíální velmoci z první poloviny dvacátého století, v tom svůj stín překročit nedokázal. Mám na mysli třeba vztah k jiným rasám.

Třešnička na dortu je pro mě sama osoba autora. Původně jsem si stáhla ukázku zdarma, zaujalo mě téma, chtěla jsem zkusit, jak mi bude vyhovovat audiokniha u tohoto žánru a autora jsem moc nezkoumala. Ukázku jsem si poslechla, koupila audioknížku a teprve mi došlo, že autor je "ten" Johnson. Však i poněkud rozporuplný vztah Británie k integraci má v knížce místo.

Dovětek. Ať byl WC jakýkoli, nebyl to obyčejný politik. Byl to velký státník. Takových se rodí málo.

10 04.05.2019

Chci pracovat v „Ústavu mezioborových studií člověka“, i můj obor se tam určitě hodí.

Je to příjemné, celkem oddechové, ale ne hloupé čtení. Forma je zvláštní. Příběh skoro není a přitom je tam i trocha tajemna. Postavy taky přinejmenším svérázné. Občas se čtenář pobaví, někdy zamyslí. Celkové to vůbec není špatné.

2 11.04.2019

Ta knížka je brak. A nestydí se za to. Na nic si nehraje. Je mi to mnohem sympatičtější než některé knížky plné "mouder".

Nedumejte moc nad politickými souvislostmi příběhu, zvlášť pokud jste jasně vymezeni na jednu stranu barikády "sluníčkář nebo xenofob" , případně pokud preferujete vítr západní nebo východní. O to tam zase až tak nejde.

Pravdivá je jedna věc. V případné atomové válce by asi nebyl vítěz. A svět by možná vypadal ještě hůř, než popisuje Kotleta.

10 09.03.2019

Jedna ze zdařilých dystopií. Líbilo se mi, jak je tam popsán princip „žába v horké vodě“. Postupné a možná nejdříve nenápadné utahování šroubů a oslabování demokracie. Až z toho vznikne totalita. Něco takového se asi nikdy nedá vyloučit. Samozřejmě, vypadalo by to jinak než v románových příbězích. Ale jen v něčem.
Hlavní hrdinka je spíš zlomená, některé její kamarádky vypadají jako silnější. Jenže zlomených, rezignujících, smířených či přisluhujících je v totalitních režimech vždy bohužel většina. Na aktivní odboj má odvahu málokdo.
Ráda bych věděla, co se s některými hrdiny stalo. Chtěla bych pokračování. Jenže to by asi bylo ke škodě.
Celkovou úroveň výrazně zvyšuje historický komentář.

Posloucháno jako audiokniha

11 03.03.2019

Myslela jsem, že jsem s věkem otupěla a už žádná knížka se nevyrovná srdcovkám z mládí. Steinbeck to dokázal. Chválu bych mohla psát dlouho a nestačilo by to. Takhle má vypadat LITERATURA.

V knížce toho je hodně, tak něco, co v komentářích snad nezaznělo. Mě třeba vedla k zamyšlení nad biblickými příběhy. Jako opravdový hřích mi vychází až Kainův čin, ne zvědavost a neposlušnost Adama a Evy . Pravda, jsem bezvěrec.
A taky mě napadlo, že místo populárních motivačních příruček doporučuji přečíst si Na východ od ráje, nebo alespoň některé kapitoly , např. 24., 34.
Timšel, přátelé.

Nechápu, proč jsem ji nečetla dřív.

28 14.02.2019

Napadla mě analogie s prvočísly. Jsou osamělá proto, že s nimi ostatní čísla „nekamarádí“? Nejsou některá prvočísla sebestřední sobci? Třeba takové číslo 23, na 22 s dvěma děliteli se možná dívá se shovívavou útrpností, ale co dvacet čtyřka, Závidí jí 23 tolik dělitelů nebo se na ni dívá jako na promiskuitní děvku, která se nechá dělit kdekým? Nebo se jen tváří že jí opovrhuje a v skrytu závidí?

S oběma hlavními hrdiny mám trochu problém. Chápu, že jsou poznamenáni traumaty z dětství a rodinou, hlavně matka Mattia a otec Alice mají máslo na hlavě.

Mattia i Alice je mi opravdu líto. Na můj vkus se ale opravdu příliš zabývají sami sebou. Alice ublížila hlavně sama sobě, o něco jako cit se alespoň snaží. Mattia provází pocit viny, pravděpodobně trpí něčím jako Aspergův syndrom a opravdové lásky ani není schopen.

SPOILER souhlasím s názorem, že romantický happy end by byl na škodu příběhu a působil by nereálně

12 14.02.2019

Příště radši něco třeba od Forsytha, tam jsou borci pořádně na akci připravení, proti tomu tihle působí skoro amatérsky.
A teď vážně. Jak těžké to parašutisté měli, jak zdecimovaný už byl odboj, jak nedokonalé měli informace o situaci v protektorátě, jak moc museli riskovat, když bylo nutné zapojit další lidi, to vše jejich hrdinství dělá ještě větší. Vždyť úspěšně provedli atentát na 3. osobu Říše. Že tento cíl byl pravděpodobně dosažitelnější než jiní nacističtí pohlaváři, úspěch nesnižuje, vybrat reálný cíl je také umění.
Hrdinové v akci jsou v knížce živí lidé se slabinami, ne dokonalí superhrdinové. Tím víc smekám.
Jsou ukázána i dilemata, která museli řešit ti, kdo parašutisty do akce poslali. I to, proč byla taková akce nutná, i za cenu kruté pomsty ze strany okupantů.

Oceňuji, že tam jsou části psané z pohledu Němců.

Obdivujeme hrdiny, kteří riskovali život svůj i své rodiny. To každý nedokáže. Strach zapojit se do odboje a pasivita jsou pochopitelné. Bohužel bylo dost těch, kdo aktivně kolaborovali. I to je v knížce zmíněno.
Takové knížky jsou opravdu potřeba. Zvlášť, když jsou opravdu dobře napsané.

17 14.02.2019

Sci-fi je můj oblíbený žánr, takže je s podivem, že jsem Enderovu hru četla až teď. Čekala jsem space operu. Space opery s občas chutí přečtu, vždyť jsem vyrůstala na Troskovi. Ale typická space opera, pokud je bez přesahu, je pro mě zpravidla v kategorii nenadchne ani neurazí.

V Enderově hře ten přesah je, skvělá psychologická sonda.

Přidám se k těm, komu vadily příliš malé a příliš geniální děti. Mladí vyvolení, kterých je v knihách dost, jsou zpravidla už alespoň v pubertě. Musím ovšem uznat, že Enderova hra byla napsaná v osmdesátých letech a to ještě mladistvý vyvolený snad nebyl v každé druhé nebo spíš skoro v každé YA fantazy.

Možnosti sítě jsou odhadnuty docela dobře.

Dost děsné mi přišlo, co s dětmi výcvik udělal. A napadla mě docela kacířská myšlenka. Jestli civilizace, která se zachrání za takovou cenu, za záchranu vůbec stojí.

7 31.01.2019

Námět mě hodně zaujal, takže hodnotím kladně a asi trochu přilepšuji. Napíšu sem ovšem spíš výhrady.
Tři skupiny skupiny lidí, které jsou v knížce zmíněny, určitě existují. Také je možné, že kvantové jevy ovlivňují nebo dokonce určují naši osobnost. nevím, nejsem psycholog ani kvantový fyzik.

Ke škodě je, že je to moc zjednodušené, pouhé tři skupiny a tak schematické charakteristiky (zejména Q1), dál počty lidí ve skupinách a také způsob, jak se jedinec může změnit a "přejít" do jiné skupiny. Tak jednoduché bych to čekala spíš v nějaké YA dystopii či fantazy. Mně by víc sedlo víc skupin a nebo něco jako různé kombinace, uznávám, to by moc neladilo s kvantovým principem. A vadí mi ta predestinace, zejména u Q2, výchova, prostředí, ale i vůle, to vše nic neznamená? Samozřejmě, jsou případy (pozitivní i negativní) kdy výchova a vnější prostředí s geny nic nenadělají. Ale neplatí to vždy.

Zajímavá myšlenka je blaho jednoho versus blaho mnoha. Ano, peníze, které dáme třeba za nový mobil by možná mohly zachránit i několik životů. Dokonce i smrt jednoho může být akceptovatelná cena za záchranu desítek či stovek životů. Ovšem opatrně, z historie víme, jak se dá myšlenka obecného blaha zneužít.

Proč dávám tak vysoké hodnocení? Je to zajímavé téma a řadu jevů ve světě kolem nás bychom nejspíš opravdu mohli vysvětlit i působením Q2 či Q3 na Q1.

Šťastnou shodou náhod jsem tuhle knížku četla hned po Atlasově vzpouře, docela dobrá kombinace.

A teď jen přemýšlím, jak je to se superpozicí a tedy vědomím a svědomím u mě.

5 25.12.2018

Atlasova vzpoura se zařadila mezi knížky, které jsou pro mě zásadní. Přesto, nebo možná právě proto, že s autorčinými názory tak docela nesouhlasím. Jenže jako příspěvek k debatě o směřování společnosti je to skvělé.

Pokud bych to brala jako varování před jedním z možných scénářů vývoje společnosti, je to v pořádku. Ale je tu problém. Člověk je tvor společenský a při sledování svých zájmů nutně naráží na zájmy ostatních. V ideálním „modelovém“ světě je řešení obchod. Jenže svět není ideální. Obchod by opravdu mohl vést k nejlepšímu výsledku pro všechny, jenže to musí být skutečně dobrovolný obchod a žádná ze stran by neměla mít významně navrch. Když se vlk a jehně snaží sledovat své zájmy, jak to dopadne? Jehně uteče, nebo si najme ostré rotvajlery a vlčáky jako ochranku, jinak má smůlu. Uznávám, když ochráním jehňátka, vlk pojde hlady. Takhle to ale mezi lidmi přece nefunguje. Stejně jako osobní iniciativa Atlasů je důležitá kooperace a použiji pro autorku asi téměř sprostá slova, cosi jako altruismus a solidaritu se slabými. Navíc, Atlasové nás ostatní taky potřebují. Samozřejmě, solidarita nesmí iniciativu podvazovat příliš nebo dokonce likvidovat.
Ano, A je A. Jenže když se řekne A, musí se říct i B. Bez debaty platí, že v první řadě by se měl o sebe postarat každý člověk a jeho rodina. Jenže co s těmi, kdo se o sebe postarat nemohou nebo prostě nedokážou? Já ve sledování svých zájmů občas dám něco na charitu, ne z donucení, pro dobrý pocit. Ale stačilo by spoléhat na charitu?
Literárně Atlasova vzpoura není žádný zázrak. Je to jedna z mála knížek, kterou považuji za zbytečně dlouhou. Postavy mi přijdou až moc schematické, jak stávkující a s nimi spolupracující lidé, tak bandité. Sympatický mi nebyl skoro nikdo. Pěkně popsáno je, jak někteří lidé nemají problém nechat se živit (přímo či nepřímo) těmi, kým pohrdají jako sobeckými otroky mamonu.
Johnův proslov není nic, co by oslovilo masy diváků či posluchačů, to je esej, ne promluva k lidem.
Je pravda, že lidé, kteří posunuli svět dál, byli často a možná většinou podobní jako Atlasové. Ale jsou skutečně všichni ti, kdo sledují své zájmy a jsou z ekonomického hlediska velmi úspěšní, takovými Atlasy?

Etika, kterou autorka představuje, má podle mě dost vad na kráse.

7 19.12.2018

Zaujalo mě to jako polemika s marxistickým dialektickým materialismem. Masaryk Marxe a Engelse evidentně četl a pochopi, na rozdíl od některých Marxových kritiků i některých "marxistů". A Masaryk možná Marxe pochopil lépe, než Lenin .

Nečekala jsem, že autor Vojny a míru by napsal banální příběh o "nudící se nevěrné paničce" . Anna Karenina mě ovšem i tak překvapila tím, co všechno do knížky autor zabudoval. Hlavní potíž Anny není v tom, co dělá, ale v tom, že není pokrytecká, slovníkem jejího manžela dost diskrétní.

Pozornost je věnována i dalším postavám, jejichž život se často více či méně dotýká osudu titulní hrdinky. V knížce jsou úvahy o společnosti, náboženství, ekonomii, politice i umění. Je to i o postavení ženy.

Zkrátka klenot světové litratury.

11 27.11.2018

Tak vypadá politika. Doufám, že detektivní zápletka je jen fkce, no, kdo ví. Ale tomu ostatnímu věřím. Tak to asi pravdu funguje. Autor se v politice pohyboval, takže ví, o čem píše.

A napadlo mě jisté rozvedení Zemanova (pokud se nepletu) stupňování slova nepřítel:
1.nepřítel
2.úhlavní nepřítel
3. koaliční partner
4. nejvyšší stupeň je ovšem spolustraník.

3 28.10.2018

Pěkný čtenářský zážitek. Příběh se odehrává (zejména) na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Japonsku, to má význam. Japonské tradice a kultura na straně jedné, generace mladých lidí vyrůstajících po válce a jsou ovlivněni moderními trendy a změnami ve společnosti. Japonská mentalita je asi zásadní. Stranou není ani studentské hnutí.
Snad všechny postavy jsou vlastně osamělí lidé v přelidněné zemi. A hodně postav je přinejmenším psychicky labilních.
Z příběhu na mě dýchá smutek a melancholie.

22 28.10.2018

Přečteno poněkolikáté po mnoha letech. Pořád stejně skvělé. Trocha historie, hodně fikce, vložení pohádek a inspirace příběhy z mytologie, celek je dokonalý.

Troufám si tvrdit, že pokud se vůbec člověku 20. a 21. století podaří popsat život a myšlení lidí ve starověku, Waltari to zvládl.

Výhrady těch, komu se nelíbí jazyk, jsou bzučením mouchy v mých uších. Vždyť jazyk je další důvod, proč je tahle knížka tak skvělá. Je škoda, že část lidí, asi hlavně mladých, tohle už dnes neocení. Pro koho je to nezáživné, nechť obětujte Chrobákovi, a taky Amonovi a Atonovi, neboť jistota je jistota. A pak možná pochopí.

41 17.10.2018