gladya komentáře u knih

Jsou dva základní druhy sci-fi.
V tom jednom čtenář (nebo divák či posluchač) akceptuje, že kdysi dávno v předaleké galaxii nefungují přírodní zákony stejně jako na matičce Zemi a blízkých několika miliardách světelných let. Nabrousí světelný meč (nebo co se s ním dělá) a bojuje za světlou nebo temnou stranu síly, podle gusta. Tuhle sci-fi mám moc ráda.
A pak je tu ten druhý typ sci-fi, který mám snad ještě radši. Tam čtenář přemýšlí nad svými znalostmi z fyziky a jiných vědních disciplín a dumá, co je ještě jasné science a kde už je to více či méně podložená nebo úplná fiction.
Kulový blesk se jednoznačně tváří jako druhý případ, vědecky podložená fantazie. Nakolik knížka odpovídá poznatkům vědy neposoudím, ale jako počteni je to skvělé.

Jelikož jsem pacifista, hvězda dolů, kdo četl, pochopí.

A co mě napadlo? Postavy se mi zdály v podstatě všechny studení čumáci, mně chyběly emoce. Možná je to i díky jinak skvělé interpretaci audioknihy a při čtení bych takový dojem neměla. Možná je vidět jiná kultura. Je zvláštní, že u jiných sci-fi tohoto typu jsem takový pocit neměla.
Neodpustím si také připomínku Vzpomínky na Zemi. Ano, trilogie je komplexnější a asi i propracovanější. Ale autor své mistrovství nezapřel ani v Kulovém blesku.

A k druhům sci-fi, dodatek. Pak jsou tu ještě nadčasová veledíla, kde věda a technika nejsou podstatná. Ta prověřil čas. Trilogie Vzpomínka na Zemi by se tam možná jednou zařadit mohla, Kulový blesk spíš ne.

6 31.10.2020

Co všechno tahle knížka je? Poutavá, smutná dojemná, přitom je tam i zrnko naděje.
V centru pozornosti je postavení žen v islámské zemi, ale pro mě to má obecnější platnost, Napadlo mě, že ve světě, kde je někdo zotročen a nesvobodný není vlastně tak docela svobodný nikdo, ani ti kdo někoho zotročují a utlačují. Tedy nejsou tak svobodní, jak si opravdovou svobodu představuji já.
Dokonale je popsáno, že v některých konfliktech se z pohledu běžného člověka starajícího se hlavně o obživu své rodiny někdy ztráci rozdíl mezi "těmi hodnými a těmi zlými", chaos v Afghánistánu po odchodu sovětských okupantů, potyčky mezi skupinkami bývalých spolubojovníků, kde civilní oběti nikoho moc netrápí. Taková krutost na konci 20. a počátku 21. století. Padla z toho na mě beznaděj. Co umí Talibán je celkem známé, ale nejde jen o něj.

12 05.10.2020

Mně se to líbilo. Takovou knížku asi opravdu neocení každý. Ne každý totiž má takovou intelektuální kapacitu ;-). Vážněji, nejde o inteligenci. Je to knížka pro nás, co rádi hloubáme o nesmrtelnosti chrousta. A nevyžadujeme děj a akci.
Nepovažuji to za přehnaně levičácké, ukazuje na reálný problém, to nejsou ani tak sociální rozdíly, ale sociální mobilita.
Renee se mi zdála málo uvěřitelná, hlavně s ohledem na dobu a zemi, kde se příběh odehrává. Paloma uvěřitelná je.

8 29.09.2020

Zvláštní knížka. Určitě stojí za přečtení, i když neosloví každého. Asi je znát japonská kultura.

Jsou tam věci na zamyšlení i dojemné příběhy. V tom se mi zdálo, že autor trochu tlačí na pilu.

Myšlenka, že člověk nemůže změnit to, co se stalo, ale může změnit sebe a své myšlení, má rozhodně něco do sebe.

14 23.09.2020

Pro mě zatím snad nejlepší "dánovka". I když čtenář zná pachatele zločinu z domova pro seniory vlastně od začátku, popis vyšetřování zaujme. A hlášky "vraždárov" jako vždy pobaví.
K příběhu dědy Vaculíka si neodpustím poznámku. Z pohledu zákonů a práva jsou pachatelé jasní, ale podle mě ani druhá dcera (Zuzana) není z lidského hlediska tak docela bez viny.

15 21.09.2020

Kdybych to četla tak před 40 nebo 45 lety, asi bych to hodnotila výš. Ale já si tenhle druh knížek občas s chutí přečtu i když jsem vlastně o dvě generace starší než hlavní hrdinka.

Vím, že některé věci patří v podstatě neodmyslitelně k žánru, třeba velmi mladý hrdina či hrdinka s výjimečnými schopnostmi. Romantika tam je, i akce se najde. Magie se mi zdála zakomponovaná trochu násilně.
V knížce se objevuje celkem častý nešvar žánru, ve fiktivním fantazy "středověkém" světě se objevují věci, které tam nepatří, třeba valčík. Vím, to zrovna je spíš úsměvné, ale stačilo by, kdyby se autorka pokusila vytvořit něco, co alespoň připomíná svébytný svět a knížku by to zvedlo.

K postavám. Od nejlepšího zabijáka bych čelala sebeovládání a chladnokrevnost, to mi u hlavní hrdinky docela chybí. Princ a hlavně jeho vztah k otci patří k tomu povedenějšímu. Chaol moc věrohodně nepůsobí.

Na jednu stranu jsem docela zvědavá, kam se příběh posune, ale na celou sérii chuť nemám, mám lepší knížky "v pořadí".

4 11.09.2020

Mám ráda sci-fi a historické romány i cestování časem. V tomto případě to ale knížce v mých očích spíš uškodilo, protože jsem četla mnohem vydařenější. Knížka není úplně špatná, nápad je skvělý, a třeba i popis "politikaření" něterých výzkumníků z Oxfordu v blízké budoucnosti taky, jenže taky je to nevyužitá příležitost. Některé motivy a příběhy by stály za rozvedení či dotažení, něco se zbytečně natahuje a opakuje. To, že jsem to četla v době "covidové" je náhoda.

3 04.09.2020

Pět hvězd za to, jak mě knížka zaujala. Za přečtení stojí, ať si o panu plukovníovi mysllíme cokoli. Je to jeho subjektivní pohled a tak to musíme brát. Jenže dočteme se o faktech a kauzách, které se staly. A není to veselé čtení.

Pan Šlachta tam někdy vypadá jako jediný spravedlivý, něco mezi Old Shatterhandem a Mirkem Dušínem. Tomu samozřejmě věřit nemusíme. Možná je to zarputilý a nezvladatelný partyzán. Jenže jak jinak bojovat s organizovaným zločinem?

Některé kauzy jsou možná opravdu něco jako prohnilí proti prohnilým, to neposoudím. Jenže ti prohnilí tady byli a jsou. To je ten průšvih.

A nejslavnější kauza Nagyová? Že kauza pomohla Babišovi? Zase, kdyby stát neřídila jistá domina, padla by Nečasova vláda? Je mi jasné, že se na politika dá ledacos vykonstruovat, ale v této kauze stačí to, co se jednoznačně prokázalo. I kdyby se neprokázalo nic trestného, v normálním státě by takový premiér dlouho nevydržel a nebylo by třeba zásahu ÚOOZ.
Smutné je, že se nevyjádřil nikdo z těch, kdo Šlachtu nemusí.

Vstup do politiky panu Šlachtovi nedoporučuji, policista ale byl skvělý. Jako policejní prezident by se mi líbil.

13 25.08.2020

Zaujalo mě to ze dvou důvodů. Jednak tam byly obyčejné a přitom poutavé lidské příběhy. A hlavně byl zajímavý popis kibucu. To vlasně byl skoro "čistý komunismus". Jenže z kibucu se dalo odejít a ne do koncenáku nebo na šibenici, případně při velkém štěstí emigrovat do zahraničí.

2 24.08.2020

Knížka je sice pro děti a mládež, ale rodiče by si to měli přečíst. Je to zajímavá sonda do dětské duše,
Mně trochu chyběl pohled rodičů, zvlášť na konci, to je ale důsledek mého věku.

9 24.08.2020

Zajímavé a působivé, hlavně osud autorky. Ne, není to jedna z mnoha knížek o Osvětimi a holokaustu, je to víc. Napadlo mě, že člověk, který prožil takové hrůzy opravdu může pomáhat lidem s posttraumatickou stresovou poruchou, jistě ne každý, je potřeba studium a empatie, což evidentně paní Eger má.
Trochu hůř vnímám některé příběhy klientů či pacientů. To mi občas zavánělo motivačními příručkami, které moc nemusím.

4 24.08.2020

Už mnoho let mě žádná knížka takhle nedostala.
Že začátku jsem měla "jasno" kdo je "v právu", jenže vyprávění z pohledu různých postav to docela dost zamotalo. Zkrátka není to jednoduché .
Hodně otázek a námětů k zamyšlení.
Co všechno má člověk morální povinnost obětovat pro záchranu jiného člověka? Kdy má morální právo odmítnout? Je správné přestat se snahou prodlužovat život smrtelně nemocným za každou cenu? Tohle všechno mě napadlo, i když to takhle explicitně v knížce není.

9 05.08.2020

S hodnocením jsem váhala. Příběh není uvěřitelný, je tam moc náhod. Postavy taky nejsou moc reálné. O Johnově misi ani nemluvím. Jen atmosféru v nacistickém Německu si představuji podobně
Ale četlo se to dobře. A takové konce knížek si člověk někdy vysloveně přeje.

Pokud chcete pohádku s potenciálem na béčkový hollywoodský film, doporučuji. Pokud chcete věrohodný příběh z války, raději si vyberete jinou knížku.

11 11.07.2020

Četla jsem to už dávno a plánuju se k téhle knížce vrátit. Možná se projeví pár stovek přečtených knih a pár desítek let a hodnocení změním.

Jak jsem Mosty přes propast času vnímala v době, kdy jsem to četla? Líbily se mi nejen proto, že je to zajímavé spojení mých oblíbených žánrů, sci-fi a historie. To mi vysloveně sedlo. Napsáno je to skvěle. Trocha romantiky mi nevadila. Celkové vyznění mi sedlo. Zkrátka oslovilo mě to a zapůsobilo to na mě víc než "běżná" sci-fi nebo historický román.

Dvě věty, které vysvětlují hodně.
„ Nemáte co myslet, máte poslouchat.“
„Německo neprohrálo, je pořád ve válce, nic na tom nezměnil Verailleský diktát.“

Není to samozřejmě autobiografie ani přesná biografie, ale ich forma sedí. Osobnost Rudolfa a hlavně dobu popisuje knížka dokonale. Rudolf může být reprezentantem válečných zločinců. Je možné, že mnozí z nich opravdu věřili, že jen „poslouchali rozkazy“. A že rozkaz byl „konečné řešení židovské otázky"? Co znamená vyřešit za měsíc n tisíc jednotek? Že ty jednotky jsou lidé? To neřešili.
Zajímavé je i prostředí, z kterého Rudolf pocházel. Napadlo mě, jestli v daném prostředí a dané době byla taková výchova neobvyklá.
Silně na mě zapůsobil třeba rozhovor s manželkou, když zjistila, co vlastně její muž dělá.
Možná se dá trochu pochopit, kde se takoví lidé berou, ale těžko. Jejich činy se však nedají ničím omluvit. Dokážeme se poučit, aby se už nikdy nic takového neopakovalo?

Posloucháno jako skvěle namluvená audiokniha.

19 17.06.2020

Četla jsem to jako školačka. Několikrát, vždycky když jsem marodila a už jsem neměla co číst, přečíst pět dílů mi chvíli trvalo. Je to určitě lepší, než většina dívčích románůl z té doby,

2 07.06.2020

Je to typický Backman, jako ve všech knížkách tohoto autora je spousta lidskosti, pochopení pro lidi i jejich slabostí. Lidé jsou figurky, možná trochu přehnaně vykreslené, ale nejsou to v žádném případě karikatury.
Dějově to vypadá trochu bláznivě, ale je to promyšlené. Zdánlivě nesmyslné přeskakování dává čím dál tím větší smysl a postupné odhalování funguje skvěle. Propojení a odhalení některých souvislostí možná někomu přijde poněkud vykonstruované, ale mě se to moc líbilo.
Posloucháno jako audiokniha. Uvažuji o tom, že si koupím papírovou nebo e-knihu, abych si lépe mohla poznamenat některé postřehy.

19 07.06.2020

Hvězdu navíc za zajímavé téma. Totalitní mechanismus byl popsán pěkně, i princip : Ve jménu "osvobození" někoho zotročíme všechmy".

Trochu problém mám s tím, co vyvolalo vítězství hnutí. Asi je to tím, že něco pamatuju, S polonahými a nahými kráskami na reklamních poutačích jsem se setkala až v dospělém věku. To už jsem to měla v hlavě dávno srovnané. Takže něco jako jít kvůli chlapovi na plastiku je pro mě nepředstavitelné. Kult mládí a krásy asi opravdu existuje, ale nikdo mu nemusí podlehnout. To jde zkrátka úplně mimo mě. A tak nechápu, jak by Hnutí mohlo třeba vyhrát volby.

Styl a jazyk jsou opravdu zvláštní, podívám se asi na jiné autorčiny knížky. Zajímá mě, jestli tak píše vždycky nebo to má být ukázka myšlenkových pochodů hlavní hrdinky.

4 28.05.2020

Příběhy se mi zdály nevyvážené, alespoň v tom, jak na mě působily. Ovšem je to velmi zajímavá knížka, pocitově i myšlenkově. Určitě si to budu muset přečíst ještě jednou, aby mi secvakla úplně všechna propojení a jejich náznaky.
Najde se tam přinejmenším několik zajímavých postav. Jisté zabroušení do fantastiky také stojí za to.

2 08.05.2020

Dávám 5*, možná abych trochu zvedla hodnocení. Jistě, není to "velká literatura". ale copak někdo čekal Dostojevského? Je to příjemná oddechovka. Ale dotýká se docela zajímavých věcí, vztahů, kulturních rozdílů, národní povahy. Ovšem čtenář musí počítat s tím, že je to nadsázka a že autor občas přehání. Je to zajímavý počin a vůbec to není hloupé. A nevadí, že s některými explicitně nebo podprahově vyjádřenými názory autora nesouhlasím,

4 30.04.2020