gladya
komentáře u knih
Divoké labutě
Jung Chang
Někdy hvězdy nedávám za literární úroveň, ale za to, jak na mě kniha zapůsobila. Tak je to i v tomto případě. Je to zajímavý pohled na Čínu. Přemýšlela jsem při čtení a částečně poslechu (nestihla jsem celou četbu, takže jsem si pořídila i knížku) o totalitních režimech. Jasně, totalita je totalita. Ale v různých kulturních podmínkách může vypadat jinak. Podle mě jsou některé kultury k totalitě náchylnější. V žádné zemi se asi totalitní tendence nedají úplně vyloučit, ale některé země mají proti totalitě lepší imunitu, jen lepší, ne dokonalou imunitu.
V knížce je krásně vidět, že v Čině vlastně svobodu v evropském pojetí nezažili, i v rodinných a soukromých vztazích byli vždycky až neskutečně svázáni pravidly, tradicemi a konvencemi. To sice komunisté do určité míry odstranili, ale nahradili to jinými a mnohem horšími formami. Vzájemné špiclování, hlídání i toho nejnepatrnějšího projevu samostatného myšlení, zásahy strany do soukromí, to tam bylo horší než u nás v padesátých letech. A něco z toho určitě zůstalo i dnes.
Pravomil aneb Ohlušující promlčení
Petr Stančík
Někdo Pravomila nazval český Forest Gump a něco na tom je. Tahle knížka je skvělá kombinace historie a fikce. Odehrává se i v neveselých dobách a na velmi neveselých místech, přesto není jen smutná. Jsou tam i úsměvné příhody a optimismus. Pravomil je opravdu hrdina a vlastenec. Přemýšlím, jaký má vlastenectví obsah a význam dnes, zvlášť s ohledem na to, kdo všechno se dneska vlastenectvím ohání. To jen na okraj, opravdové vlastenectví je přece pozitivní a neznamená nenávist k jiným národům a etnikům.
Paní jezera
Andrzej Sapkowski
Mně se snad poslední díl ze ságy líbil nejvíc. Tak zhodnotím tak trochu celou ságu. Ne nadarmo je Zaklínač skoro klasika žánru. Jestli si někdo myslí, že když viděl seriál nebo dokonce jen hrál hru, už ví, co je Zaklínač, šeredně se plete. Nejde totiž jen o akci, boj s různými monstry (nelidskými i lidskými) případně love story. Je to tzv. fantasy s přesahem a to pořádným přesahem. Je tam magie a bojuje se meči luky apod., technologie odpovídá středověku, ale myšlení a debaty postav jsou spíš moderní. Hlavní postavy nejsou většinou černobílé, i ti „kladní“ mají chyby.
Někde jsem četla názor, že Sapkowski je lepší v povídkách, možná ano, sága má dost drobných příběhů a postav bez bezprostřední vazby k hlavní dějové lince, jenže to kvalitu nesnižuje. Je to jako když řešíme, jestli je sprinter lepší na 100 nebo 200 m a on má zlato nebo alespoň medaili na obou tratích.
Pro mě osobně by bylo možná až moc mrtvých sympatických postav, ale to je můj problém.
Závěr rozhodně není předvídatelný a dokonce se dá vyložit různě.
Lovec draků
Khaled Hosseini
Musela jsem pár ní počkat s komentářem, tak se mně tahle knížka dostala pod kůži. Je to o Afghánistánu, ale zdaleka nejen o něm. Je to hlavně o člověku, oddanosti, vině, výčitkách a odpuštění,. A nemusí jít o tak dramatické okolnosti. Vždyť asi každý z nás udělal něco, čím se zrovna nechlubí. A nebo něco neudělal a udělat měl. Jenže jen zlí, špatní a bezcitní lidé neznají pocit viny a výčitky svědomí. A pro ty ostatní je nejtěžší odpustit sám sobě.
A taky mě napadla jedna věc. To, že Afghánce vlastně nikdo nedokázal porazit je sice obdivuhodné, ale tím horší je, jak Afghánci poráží sami sebe. Kolik utrpení místní lidé prožili a prožívají boji mezi sebou. A nevypadá to, že tam v dohledné době bude líp.
Vládci strachu
Jiří Kulhánek
Tohle my intelektuálové přece nečteme. Fuj, takový brak lol. Jenže asi nejsem dost intelektuálka. Bavila jsem se skoro stejně jako u Nočního klubu. Jasně, on to skutečně brak je. do čítanek se to dostane těžko. Ovšem je to brak v nejlepším smyslu slova, natolik učebnicový příklad, že by se to do učebnic literatury dostat mohlo jako typická a dobrá ukázka žánru. Je to šílené , ulítlé a přehnané a něco předvídatelné, to je fakt. Ale taky je to zábavné, svižně napsané .
Kdysi jsem viděla pár akčních fimů. Než jsem zjistila, že tení to nic pro mě a přestala jsem na ně chodit ( nic proti těm filmům, mají své publikum), říkala jsem si tehdy , že mě alespoň jedna mrtvola vyšla hodně levně. U Kulhánka jedna mrtvola čtenáře nestojí moc ani v případě, že koupí těžko sehnatelné výtisky za pěkných pár tisícovek. Krev a mrtvoly do žánru patří. Mně jako útlocitné osobě trochu vadilo, že zemřelo hodně nevinných, kteří se jen připletli a nebo Richardu Adolfovi snažili pomoci. Padouchům špatný konec samozřejmě přeju.
Docela by mě zajímal psychologický profil pana Kulhánka lol.
A nejlepší byl stejně Pumlíč.
Tajemný rytíř
Karel Sellner
Příběh je až roztomile přímočarý a předvídatelný, ale bavil mě. Je vidět, že pochází z 30. let minulého století. Základní kulisy sice v zásadě odpovídají historii, ale jako přípravu na maturitu z dějepisu tuhle knihu moc nedoporučuji. Něco se hodí, připomenout si, že po smrti Přemysla Otakara II. byl skutečně poručníkem mladičkého Václava II. Ota Braniborský a věznil ho. A v Čechách to v té době bylo divoké, potyčky, hladomor i mor. To je historie, milé děti. A pak začíná pohádka o udatných, čestných a spravedlivých Češích a proradných, zlých a často hloupých Braniborech. Skoro jako když v májovkách Vinnetou a jeho bílý bratr bojovali proti proradným banditům. Pokud si chcete takový příběh užít, doporučuji.
Posloucháno jako audiokniha.
Dallas 63
Stephen King
King je king, o tom netřeba debatovat. Tohle sice není klasický horor, ale je to skvělá knížka. Cestování v čase je tady vymyšlené velmi zdařile. Co se mi líbilo nejvíc? Dilema mezi záchranou jedné osoby a zásahem "do dějin" a pak, že náprava jednoho zla nemusí vést vždy k dobru.
S Kingem mám jeden malý problém, jak je King plný nápadů, je toho v jeho "tlustých" knížkách někdy až moc. Třeba v Dalasu 63, je nutný motiv Derry? Uznávám, že zrovna tohle se může někomu líbit.
Život na naší planetě: Mé svědectví a vize pro budoucnost
David Attenborough
Skvělá knížka. Na jednu stranu je to až děsivé. Je tam sice i naděje a možnost řešení. Ale dokážeme se jako lidstvo změnit, aby nedošlo ke katastrofickému scénáři? Musí to udělat celý svět. Pokud nezměníme priority a myšlení, bude asi zle. Planeta to nakonec přežije, ale jak dopadnou lidé.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Až se nechce věřit, že tohle bylo možné. Ale bylo to tak. Možná se to nestalo všechno jednomu člověku, ale dělo se to. Knížka vychází ze skutečných příběhů. Nezapomínejme.
Kdo rozváže pás Orionu
Aleš Rozehnal
Zajímavé čtení. Ale rozumím tomu, proč má tahle knížka tak nízké hodnocení. Kdo čeká thriller plný akce a pronásledování padouchů či prchání před nimi, bude zklamán. Pokud je tam napětí, tak spíš intelektuální.
Vložení soudních případů má smysl, i když s dějem (dá-li se to nazvat děj) nesouvisejí.
Mě potěšilo, že si ještě něco pamatuji z matematiky, fyziky, historie a dalších oborů.
Posloucháno jako audiokniha.
0 TU. Svazek I
Jakub Hussar
Oceňuji originální a propracovaný svět. Přemýšlela jsem o tom, nakolik by fungovala popsaná sociální struktura. To není kritika, pro čtenáře, pro kterého není sci-fi s generačními kosmickými koráby novinkou, je to asi logická otázka.
Příběh sám je spíš průměr až mírný nadprůměr, ale sci-fi kulisa jej činí zajímavějším.
Pokračování si určitě nenechám ujít.
Motýlí křik
Jan Tománek
Docela dobře napsaný thriller. Jo, taky jsem si vzpomněla na D. Browna. Věrohodnost vůbec nemá smysl řešit, zabudování příběhu plného konspiračních teorií do českého prostředí vážně brát nemůžu.
Politické úvahy nemusí sednout každému, to je pravda. Je zajímavé, že jsem to vůbec nevnímala jako nějaký jednoznačný pamflet politických názorů autora. Zaznívají tam totiž otázky, které jsou opravdu zajímavé a odpovědi na ně mohou být zásadní. A mně se zdálo, že jsou tam spíš ty otázky než odpovědi. Možná se pletu, ale viděla jsem tam totiž tak trochu pohled obou nebo dokonce možná více stran. Jistě, v některých částech se zdálo jasné, komu autor fandí. Jenže pak se to trochu posunulo.
Nad konspiračnímoi teoriemi se můžeme usmívat. Když si ovšem uvědomíme, jaký vliv mají některá ekonomická imperia, možná nás napadne, jak velká je to vlastně fikce? Jenže i kdyby, jaké jsou alternativy?
Karanténa
Peter May
Jako detektivka solidní průměr. Kdo chce akci, krev a hodně mrtvých, nejspíš bude spokojen. A to nepočítám oběti chřipky.
Pokud ovšem chcete opravdu propracovaný příběh, kde toho nebude moc předvídatelného a který má logiku, budete zklamáni. Je tam až příliš náhod a hlavně nelogického chování.
Vidím to jako předlohu hollywoodského filmu, hlavního hrdinu by mohl hrát třeba Bruce Willis v mladším věku.
Pandemie má v knize význam, ale je to spíš kulisa. Nevšimla jsem si třeba, že by bylo pořádně zmíněno, zda a nakolik se virus rozšířil mimo Londýn a GB.
Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
Byl to čtenářský zážitek. Přesto s hodnocením váhám 4 nebo 5* ? Dvě jiné knížky, které jsem od Irvinga četla, se mi totiž líbily ještě víc. Možná je to tím, že nejsem dost nábožensky a duchovně zaměřená či jak to říct. Nežiji v prostředí, kde je náboženství a příslušnost k nějaké církvi takovou součástí života, jak je popsáno v knížce. Ale pozor, je to knížka o víře a poslání, ale ne jen v náboženkém smyslu slova. A jak to tak u dobrých knih bývá, je to kniha o člověku a klade otázky.
Vím , že příběh je potřeba brát především v symbolické rovině. Proto nemá smysl řešit uvěřitelnost. Ovšem podnětů k zamyšlení tam je mnoho. Líbilo se mi, jak se ve postupně rozkrývá a rozmotává. Něco čtenáři dojde brzy, něco může být překvapivé odhalení.
Piranesi
Susanna Clarke
To byla opravdu lahůdka. Pokud někdo čeká tuctovou fantazy s mágy , draky nebo upíry, bude zklamán. Mně to přípomnělo spíš sci-fi. O žánr ale nejde, vždyť právě ti nejlepší autoři se často žánry nenechají svazovat a hranice žánrů překračují a boří.
Je to zajímavý příběh s tajemnem, které se postupně odhaluje. A čím míň člověk o tomto příběhu ví předem, tím víc si ho užije. Abych neprozradila moc, tak snad jen k hlavnímu hrdinovi, je to nesporně vzdělaný a inteligentní člověk, ale přitom někdy čtenáři připadá až dětinsky naivní. To autorka nádherně zkombinovala a čtenáři postupně odhalí, proč je hlavní hrdina takový.
Posloucháno jako naprosto fenomenálně namluvená audiokniha, ale pravděpodobně si pořídím i knihu nebo e-knihu.
Nasterea
Petra Stehlíková
Třetímu dílu dávám 5*. Za drobné mušky na kráse ( třeba mohla Ilan opravdu tak dlouho před většinou z 25 uchránit své tajemství?) už jsem dala o hvězdu míň u prvního a druhého dílu.
Jak se některé věci odhalují a jiné zamotávají, mně se to líbí čím dál víc. Oceňuji hlavně originalitu a fantazii, s níž autorka vytvořila svět naslouchačů a ostatních bytostí. Fantazy pro mládež s mladým vyvoleným či mladou vyvolenou je dvanáct do tuctu, tenhle příběh je opravdu něco víc. A prvky postapo to vše činí ještě zajímavější.
Jedno zklamání ale tady je. Čekala jsem třetí díl bude závěrečný.
Poznámka ke štítkům, tak docela se mi to nezdá jako knížka pro děti, pubertální mládež ano, ale děti spíš ne.
Posloucháno jako audiokniha.
Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
Tahle knížka pro mě byla emoční nálož. Říkala jsem si, že to přece není možné. Tolik ran osudu, kolik zla, nenávisti, nebo „jen“ malosti a zbabělosti hlavní hrdinka zažila. Nejhorší na tom je, že asi ani dnes není samozřejmé, že etnikum, národnost, barva pleti a podobné věci nejsou důležité, důležitý je člověk a jeho činy. Jak říká autorka (není to přesný citát) „Nikdy to není dobou, to jsou konkrétní lidé.“
Oceňuji i způsob, jak se některé věci postupně odhalovaly, jak to bylo s Adinem mi došlo hned, na konci mě jedna věc i trochu šokovala.
Jazyk a styl se mi líbil. Je ovšem pravda, že asi nesedne každému.
Posloucháno jako audiokniha.
edit: Z toho, co hlavní hrdinka zažila, by se musel zbláznit každý normální člověk.
Listopád
Alena Mornštajnová
Je to velmi dorá knížka. Hodnotím relativně a hvězdu dolů dávám proto, že autorka napsala ještě lepší knížky.
Tahle knížka splnila moje přání, byla jsem zvědavá, jak by dopadlo, kdyby paní Mornštajnová napsala něco úplně odlišného. I když je každá její knížka v něčem jiná, v mých očích mají něco společného. A Listopád je opravdu jiný.
Ze čtení mrazí, ona to není jedna z mnoha dystopií, k takovému světu jsme měli a asi pořád máme blíž, než bych si přála.
Je tam popsáno zacházení s odpůrci režimu. Mě ale snad ještě víc zaujal popis vymývání mozku dětem. Pokud někdo odsuzuje Magdu, měl by si uvědomit, co jí od 4 let říkali o rodičích a jaké měla informace. Jak má dítě poznat pravdu? A že lidem chyběla akce a odhodlání? Kolik lidí v historii bylo opravdu schopno a ochotno se zlu a totalitě postavit? Kolik bývá vědomých kolaborantů? A většina lidí je zpravidla pasivní, lhostejná a smířená. A procitne jen za výjimečných okolností.
Někdy to na mě působilo trochu popisně, autorka čtenářům vysvětluje, jak to chodí v fiktivním světě a maličko i jak to chodilo před listopadem 89. Chápu, je to potřeba. Přemýšlím, jestli šlo tyto informace poskytnout čtenáři jinak, nějak zakomponovat aby to vyplynulo z příběhu? Nevím, já nejsem spisovatelka. Asi to není jednoduché, na podobný problém jsem narazila u řady knih.
Další poznámku jsem napsala do diskuze.
Parabible
Alexandr Flek
S touhle knížkou mám jeden problém. Pro koho vlastně je určena? Kdybych byla praktikující věřící, zejména katolík, Parabible by mi možná dokonce trochu vadila jako zlehčování Písma. Jelikož jsem agnostik, neuráží mě a oceňuji některé velmi zdařilé parafráze. Ale to je všechno.
Nepovažuju se za znalce biblických příběhů, ale všechny jsem poznala. Možná je to startovní čtení pro velmi mladé. Moudrost, která je v Písmu se tam najde. A i to, co je spíš k debatě.
Chápu že, ukázat JC jako hustýho cool týpka v současnosti a u nás je celkem zábavné. Taky patřím k těm, kdo by do recenze na Bibli nenapsali "čte se to samo". I když mám víc problémů se Starým zákonem. Jenže se mi zdá, že autor až moc tlačí na pilu. U Nového zákona by stačil modernější jazyk a text jako plynulý příběh a bylo by po problému s "čtivostí". Alespoň pro mě. Pravda, mám ráda historii a příběh nepotřebuju aktualizovat.
Eleanor se má vážně skvěle
Gail Honeyman
Jedna z knížek, kterým hvězdy dávám za to, jak na mě zapůsobily. Je dobře, že v anotaci vlastně není to nejdůležitější o hlavní hrdince. Čtenář se postupně dozvídá, co všechno Eleanor prožila. A pochopí, proč žije tak, jak žije. Jistě, jsou i "podivíni" , kde není příčina zvláštního chování tak jasná, ale o těch jsou jiné příběhy.
Jak ubíhají stránky, postupně se ukazuje, že to, co se zdá divné a neuvěřitelné, má v příběhu místo. Ani to, že některé věci byly předvídatelné, mi nevadilo. Je to knížka o velkém zlu, které člověka poznamená. Ale i o dobru a troše naděje. Víc nenapíšu, abych moc neprozradila. A zahlédla jsem někde srovnání s Ovem od Backmana. To srovnání je dost mimo. Eleanor je úplně jiná než Ove a z jiných důvodů. Jak o tom přemýšlím, jednu shodu bych přece jen našla, v obou knížkách vnímám lidskost.