gladya komentáře u knih

Celkem příjemná oddechovka . Nečekala jsem žádný vrchol literatury, obsahově to v podstatě připomíná červenou knihovnu. Jenže já miluju Itálii a v knížce zmiňovaná místa jsem navštívila a vzpomínala jsem na ně. Za to a pár receptů dávám hvězdu navíc.

Ještě jedna poznámka. Jsem jen o několik let starší než autorka a hlavní hrdinka. Pokud je kniha inspirována životem autorky, přiznám se, že chápu lásku k Itálii a Kalábrii, ale moc nechápu citové anabáze. A vůbec nejde o věk nového partnera. No, jsme lidé různí a život je pestrý.

2 17.09.2023

Rozumím vysokým i nízkým hodnocením. Od autorky jsem něco četla, ale skoro vůbec si nepamatuju, o čem to bylo. To mi u téhle knížky nehrozí. Přiznám se, že jsem k ní přistupovala s jistou předpojatostí a vlastně ani nevím, proč jsem jí začala číst. Taky jsem na začátku váhala, co to jako má být a chtěla jsem to odložit. Ještě chvíli jsem vydržela a dobře jsem udělala. Nakonec to vůbec není špatné. A nejde jen o to, že jsem žena 40+, s hlavní hrdinkou se neztotožňuji a v řadě věcí jí moc nerozumím.

Co jsem v téhle knížce našla? Třeba to, jak toxický vztah hlavní hrdinka nahradí sice jiným, ale taky toxickým vztahem. A nemám na mysli věkový rozdíl.

Vulgarismy a explicitní popisy některých scén osobně nemusím, řadu používaných slov jsem snad ještě nevypustila z úst, a to už dost pamatuju. V některých případech a k některým postavám takový jazyk patří a je to na místě. V některých případech by možná stačily náznaky bez podrobností, ale je právo autora trochu šokovat. Takže mě to nijak nepohoršuje. Docela zajímavé je srovnat tyhle podrobné popisy některých erotických scén s tím, co je ze života hlavní hrdinky spíš naznačeno.
Zajímavá je forma, působí to někdy trochu zmateně, přehozené kapitoly k tomu přispívají. Jenže tohle má v daném kontextu smysl. A kapitola z pohledu Marka to ještě povyšuje.

5 08.08.2023

Zajímavé čtení. Jsou tam popsané dva roky života atentátníka a jeho oběti. Není to rozbor příčin a historických souvislostí palestinsko-izraelského konfliktu, O tom jsou jiné knížky.
V téhle knížce nejde o to, "kdo je v právu". Problém je v tom, že na jedné i druhé straně jsou radikálové. Když (a pokud vůbec) se vládnoucí představitelé obou stran na něčem snaží dohodnout, nějaký teroristický útok jim to zkomplikuje. A když ty útoky vidí běžný občan, začne možná fandit těm "svým" radikálům. Tak to asi do určité míry funguje na obou stranách. A proto je tak těžké dosáhnout v regionu trvalého míru.
Souhlasím s uživatelem Rilian, lidé v Izraeli se musí naučit žít spolu.

5 07.08.2023

Pět hvězdiček za počin. Samozřejmě, nelíbily se mi všechny povídky stejně. Některým povídkám bych asi samostatně 5* nedala, ale jako celek to bylo fajn.
Některé autory znám, i z jiných žánrů než sci-fi či fantazy a jsou tam i moji vyslovení oblbenci. Jiní autoři mě svou povídkou na sebe upozornili,
Nebudu psát, které povídky se mi líbily nejvíc, za přečtení stály všechny, Líbilo se mi, jak tam byla města reálná, historická i vymyšlená. Hodně povídek bylo spíš depresivních, ale i úsměvná se tam najde. Zkrátka těm, kdo mají rádi fantastiku doporučuji.
A vůbec nejsem ovlivněna tím, že na Světě knihy jsem byla na besedě k téhle knížce a mám jí podepsanou většinou autorů.

4 07.08.2023

To byla síla, že v Rumunsku byl komunistický režim horší než u nás, jsem věděla. Ale že to byla taková hrůza, jsem si neuvědomila. Až se mi nechce věřit, že to v Rumunsku bylo o tolik horší, jak represe, tak materiální nedostatek. V době, kdy se příběh odehrává, jsem byla dospělá a měla jsem svou domácnost. Zásobování bylo všelijaké, věci se často musely shánět, ale základní potraviny a plnou lednici jsem asi měla. A na banány se stály fronty, ale věděli jsme, jak chutnají.
U nás se taky udávalo a špiclovalo, ale tak zmáklé jako rumunští soudruzi to naši estébáci asi neměli. Securitate uměla opravdu dokonale využít toho, že skoro každého je možné něčím vydírat, hrozbami nebo sliby. Takže udával asi skoro každý na každého.

21 19.07.2023

Tohle nebyla obyčejná detektivka, byl to spíš špionážní román. Zajímavé pro mě bylo, že to nebylo pojaté zjednodušeně jako boj těch hodných proti těm špatným. Bylo to popsané jako svého druhu válka, kde obě strany tak trochu počítají i s nevinnými civilními obětmi. Ano, jedna strana bojovala proti zlu, ale někdy taky účel světil prostředky. A kdo byl vlastně viník? To je jednoduché, režim, který své občany zavřel za ostnatým drátem.
Trochu úsměvné bylo, jak se Kraus tvrdohlavě a sám pustil do pátrání z minulosti. Ale to asi patří k věci.

7 19.07.2023

Rozsahem nevelká, ale hodně působivá knížka. Přiznám se, že některé věci se mi zdály skoro až neuvěřitelné. Tím v žádném případě nechci zpochybňovat holokaust a další zločiny nacistů. Jen se mi zdálo, že tolik šťastných i nešťastných náhod snad nemohl zažít jeden člověk. Ale co, vyloučeno to není, v pohnutých dobách se osudy lidí mohou zamotat různě.
Líbilo se mi, že (není to přesný citát) autor necítí k nacistům nenávist, ale odpustit jim nedokáže. A oceňuji, že ho útrapy nezlomily a že si i po prožitých hrůzách zachoval pozitivní přístup k životu.

8 19.07.2023

Pár měsíců v jedné rodině. Neděje se tam vlastně nic až tak výjimečného. Každý zná někoho, komu se stalo něco z toho, co zažívá Veronika. "Sendvičová generace" řeší problémy se stárnoucími rodiči i dospívajícími dětmi a k tomu musí zvládat práci. Veronice se opravdu nestane nic, co by neprožívali jiní lidé. V čem je tedy síla té knížky? Stalo se to všechno v celkem krátkém časovém období a na jednoho člověka je toho až dost. Zvlášť když se snaží vyjít vstříc všem.
A hlavně, psychologie postav je skvěle vykreslená, až tak, že by čtenář dal občas každému z nich pár facek, aby se probral.
Jediná výjimka je Veroničin manžel Michal, který vystupuje jen velmi zprostředkonaně.

14 11.06.2023

Velmi zdařilá knížka. Zmínku o ní jsem našla někde na FB. Téma mě zaujalo a tak se nejdřív ukázka a pak rychle i celá kniha ocitly v mé čtečce.
Pro mě je zajímavá i tím, že Pavel (a taky autor) na mé ALMA MATER studoval jen o několik let později než já, bydlela jsem na koleji na géčku, přednášky jsem měla taky v posluchárně C, jednoho v knize zmiňovaného pedagoga znám trochu osobně.
Příběh či spíše příběhy se mi líbily. Jen se mi zdálo, že to jisté "zopakování" osudu (ne úplné, samozřejmě) v jedné rodině a některé náhody a setkání jsou přece jen méně věrohodné. Chápu to, autor tohoto žánru musí balancovat mezi autenticitou a atraktivností příběhu a je to beletrie, ne odborná publikace. A nakonec, většina z toho, co se v knize odehrává, se vlastně stát mohlo. K úplnému závěru lze mít jisté výhrady. To zaznělo v jinýchh komentářích. Nakonec i ktomu závěru si říkám a proč ne? Celkově můžu knihu doporučit.

17 02.06.2023

Taková knížka je užitečná, protože o tak známé osobnosti poskytuje ne úplně všeobecně známé informace a jiný pohled. Jako dítě jsem K. Gotta zažila na vrcholu a byl pro mě jednička. Když zpíval cover verze, které bych tehdy jinak těžko znala jako Maria z West Side story nebo třeba Unchained melody , případně z domácích např. Oči má sněhem zaváté, líbilo se mi to a líbí se mi to i dnes. I když jsem nikdy nebyla typem vřískající fanynky omdlévající v první řadě.
Gott byl profesionál, o tom asi není sporu.
Hodnotit ho jako člověka, že se zaprodal? To se dneska dělá lehko, ale já nechci soudit. V té době nějaká morální dilemata ve vztahu k režimu asi řešili skoro všichni, zvášť ti, kdo byli veřejně známí. Někdo to zvládl bez ztráty kytičky, někdo ne.

16 29.05.2023

Hezké a důstojné završení ságy. Potěšilo mě, že jsem už při čtení jednoho z dílů měla podezření, že se v příběhu z minulosti mihl Atlas, tedy táta Slaný. A on se nakonec objevil i v příbězích jiných sester, tedy jejich předků. Vysvětlení Atlasova příběhu, toho "jak přišel k dcerám" i závěr se mi líbily. Styl odpovídal stylu původní autorky.
Náhody, ne vždy úplně logické chování postav a zvraty patří k žánru, to je ok. Kritizovat by se dalo, třeba to, že vztah k protivníkovi, který se dal pochopit u dítěte, vydržel do hluboké dospělosti. Nebo to, že deník nebyl psán tak docela jako deník. To bylo trochu kritiky, ale knížku i celou ságu hodnotím kladně. Prolínání minulosti a současnosti mi sedlo. Kdo chce trochu mystična či jak to nazvat, taky si užije.
Podle mě patří Sedm sester ke špičce žánru.
.

7 28.05.2023

Tahle paní má nobelovku plným právem. Je to druhá knížka od ní, kterou jsem četla a určitě ne poslední, rozhodně se k ní ještě vrátím, takový poklad nestačí přečíst jednou. Tak dlouhé časové období v tak tenké knížce? Ano, když tam nejde o děj a podrobný popis všech konkrétních osudů a dějinných událostí. A že jich je v knize ukrytých dost . Jsou to spíš střípky, jde o atmosféru, myšlenky.

12 24.05.2023

Hodně silné čtení vzbuzující mnoho emocí, lítost, soucit i vztek. Vzhledem k mediálnímu rozruchu kolem téhle knížky asi skoro každý čtenář alespoň trochu ví, o čem je. Ale i tak je to skoro šokující. V takové rodině by člověk nechtěl žít ani po přečtení prvních kapitol, kdy ještě není evidentní to nejhorší, co se tam děje. Tak mě napadlo, kde je příčina a následek. Jak by to všechno dopadlo, kdyby byla babi jiná? Mohla být jiná matka, když sama měla takové rodiče? Je to začarovaný kruh plný zoufalství.
Dost mě vzalo i to, jak "les" a to co, se dělo v domě, zasáhlo do života jiných lidí, hlavně Jakuba a taky Adama.
Závěr se mi líbil.
Je mi úplně jedno, jestli se autorka inspirovala nějakým konkrétním osudem. Ta knížka stojí za přečtení. Další poznámka v diskuzi.

24 24.05.2023

Pokud se nepletu, je to třetí kniha napsaná zahraničím zpravodajem ČT, kterou jsem četla. V porovnání s tím, co napsal Szántó nebo Řezníček, na mě Etzlerova kniha zapůsobila nejvíce. Není asi lepší, ale je víc osobní či jak to nazvat. A o Číně se čtenář dost dozví. To je dáno i tím, že se T. Etzlerovi podařilo dostat tam, kam se jiným cizincům dostat nepovedlo.

12 17.04.2023

Backman mě zase dostal. Vůbec neřeším literární úroveň, tady jde o emoce. O čem ta knížka je? O rodičovství, přátelství, lásce, parnerstí, toleranci, nenávisti, zlu i dobru v nás, o pomstě, obětavosti, zkrátka o lidech. Jo a taky o hokeji.
Backman má zvláštní styl, který se nebude líbit každému, no jaká knížka a jaký autor se líbí všem? Časté odvolávky na to něco, co se v budoucnu stane, způsob, jak autor seznamuje čtenáře s dalšími osudy postav, některá zamyšlení a moudra, to nemusí sednout. Mně to ale rozhodně nevadilo.
Co nejvíc oceňuji?
Za prvé pro Backama typickou lidskost a pochopení pro lidské slabosti. I postavy, které nejsou zrovna klaďasové a vzory všech ctností nakonec čtenář většinou chápe. A ti dobří mají samozřejmě chyby.
A za druhé jak a proč odlišné byly nakonec osudy dvou dívek, které prožily podobné trauma již v prvním díle Medvědín.

13 17.04.2023

Takové knížky se mi hodnotí těžko. Rozhodně to není žádná velká LITERATURA. Ve stejnou dobu jsem poslouchala Zaklínače a zdál se mi uvěřitelnější, hlavně postavy. Jasně, jsou žánry, kde s uvěřitelností čtenář vůbec nepočítá, ale v téhle Hartlově knize to bylo pro mě už moc. Uznávám, lidé jsou různí a život je pestrý, ale taková koncentace v něčem divných osobností a zvláštních vztahů mezi nimi? Možná je to tím, že se nepohybuju mezi celebritami a celebrity a výjimeční jedinci takoví opravdu jsou, kdo ví.
Když člověk přistoupí na autorovu hru, čte se to docela dobře. Jako oddechovka to špatné není.

8 15.03.2023

Syrové a neveselé. Jaké je to být jiný? Jak vypadá chudoba a bída ve vyspělé Evropě 21. století? Jistě, lidé neumírají hlady, pobírají nějaké sociální dávky, ale ta bezvýchodnost a neutěšenost je děsivá. Jak je těžké až nemožné se z toho prostředí dostat, získat vzdělání.

8 14.03.2023

Tak tohle stálo za přečtení. Hlavní hrdina rozhodně není vzorem všech cností, je to zločinec. Jelikož je to údajně kniha s autobiografickými prvky, čtenář musí počítat s tím, že hlavní hrdina může být vylíčen v lepším světle než odpovídá realitě. Mně se zdály skoro všechny postavy přinejmenším divné, zvláštní či dokonce úchylné, kromě některých indických obyvatel slumu, tam byli sympaťáci.
Zajímavý byl popis jiné kultury, a to ve smyslu kultury indické, tak mafiánské a zločinecké subkultury.
Bonus pro mě byly některé zajímavé myšlenky.

8 14.03.2023

Tuhle knížku mi doporučil a půjčil jeden kamarád, a jsem mu vděčná. Kam se hrabou vymyšlené příběhy, popis útěku stál opravdu za to. Zajímavý byl Olegův vývoj, vývoj syna zapáleného soudruha z KGB, ovšem syna, který časem pochopil, že takovému režimu sloužit nechce. Zaujal mě i popis špionážní práce, často ve stylu vím , že víš, že jsem špion. A tomu, jak zásadní měl Gordijevskij vliv na nebojím se říct geopolitickou situaci, se mi až nechce věřit.
Jednoduše doporučuji.

5 11.01.2023

Pro mě zajímavé, i když znám Okna vesmíru dokořán i třeba Stručnou historii času. Odlehčení a vtípek může být u takovéto knížky příjemné, ale všeho moc škodí. V tom se přidávám k většině komentujících. A "překlad "názvu tomu dává korunu.
Jistě, je to populární text a číst ho dává smysl. Pro mírně poučeného laika jako jsem já ( v mém případě opravdu jen velmi mírně) je to určitě zajímavé čtení, připomněla jsem si, kolik toho o vesmíru nevíme, jak je to se "zbytečnými" částicemi", a "třetinovými náboji".

5 09.01.2023