Gastrochemik
komentáře u knih
Jez a běhej
Scott Jurek
Nazdar loupežníci,
po dlouhé době jsem zase začal s běháním, protože mě štvalo, jak mi klesá kondice a taky jsem se, abych si udržel motivaci, přihlásil na 18 kilometrový závod. Už za sebou mám i delší distance, ale to už je pár let. Stejně dlouho to je i od chvíle, kdy mi pán v prodejně Trail Point k běžeckým botám podstrčil tuhle knížku s tím, že je lepší než všechny spisy o tréninku na světě.
A měl pravdu. Nebo aspoň já jsem jasná cílovka. Hipík Dan, univerzální dobrodruh Dusty a Jurkova dovednost popsat psychické aspekty ultramaratonu, to všechno mi pomohlo víc než nějaké tréninkové plány. Pravda teda je, že můj jediný tréninkový plán je Dustyho "naber pořádný objemy a to tě podrží" a sportovní hodinky jsou něco, co považuji za zbytečnost. Teda to se ukáže teď na konci května, protože si nemám kam nahrát mapový podklady na ten závod no. Ale jinak běhám podle intuice.
Cením i super recepty, které Jurek do knihy vložil. Nejsem vegan, ale pochutnal jsem si.
Ta kniha je fakt dobrá a myslím, že se bude líbit i lidem, kteří neběhají.
Ty jo, fakt jsem napsal komentář bez jediné zmínky o pivu?
Absint
Phil Baker
Nazdar loupežníci,
tohle je fakt hezký povídání o stejnojmenném nápoji. Taková oslava lidskýho důmyslu v oblasti způsobů, jak se zmastit. A z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že pomocí absintu je to fakt hezký a zábavný. A teď nemyslím tu rádoby verzi s hořícím cukrem na lžičce. Myslím tu verzi pro opravdový a uvědomělý feťáky, protože ti si na lžičce samozřejmě nic nevaří, ale spoléhají na sílu přírody. V lihu macerovaný pelyněk mi chutná. A aby Velký vůz jezdil po obloze, to se taky nevidí každej den.
Absint nepiju často, prý všeho moc škodí a nechci dopadnout jako jeden známý malíř, s jehož podobiznou se tohle pití dá sehnat. Proto jsem si rád část znalostí rozšířil pomocí týhle knihy, abych se nemusel spoléhat jen na vlastní zkušenost. A o historii se dá asi jenom číst.
Koho zajímá kvalita v pití i v literatuře, tomu to doporučuju.
23
Šimon Šafránek
Nazdar loupežníci,
názvem téhle brožury je číslo a obsahem je obraz subkultury, ke které to číslo neoddělitelně patří. Kdo z vás neví, o jaké subkultuře je řeč, ať si to přečte. Slova ubíhají jako krajina za oknem toho jejich autobusu a není problém se do příběhu vžít. Teda v tomhle to možná budou mít malinko jednodušší kluci. Mám crush na hlavní hrdinku a nejsem si úplně jistý, jestli bych jako holka s některým z těch týpků chodil. Takže to budou mít jednodušší kluci a lesby.
Jinak jsem spal sotva čtyři hodiny a včera vypil flašku primitiva, takže mi nevěřte ani mouchu na nose mezi očima, ale jsem ve stavu, jako bych s panem Šafránkem prokalil noc, takže mi utekla původní myšlenka a tohle souvětí uzavírám nikoliv pointou, ale tečkou.
Pan Šafránek je mimo jiné i režisérem filmu King Skate, nebo jak se to jmenuje, o historii skateboardingu u nás a ten mi přišel stejně dobrej, jak tahle knížka. Takže kdo z vás to viděl a líbilo se mu to, hybaj do antikvariátu.
Bible 21
neznámý - neuveden
Nazdar loupežníci,
tahle knížka toho má hodně na svědomí. Nebo takhle... Ta knížka za to vlastně nemůže. Hodně toho na svědomí mají lidé, co v ní našli PRAVDU. A kvůli té PRAVDĚ pak neváhali porušovat věci, které se v té knížce píšou, aby o ní přesvědčili ostatní. Takovejch knih je na světě víc, stejně jako vejlupků, co mají pocit, že bez tý PRAVDY skončíte v pekle, takže vás tam raději rovnou pošlou.
Možná ještě horší jsou pak lidi, co vám tu PRAVDU budou cpát mírumilovnym způsobem, to znamená, že začnou nejdřív mluvit o tom hezkým, až vás dokonale zblbnou a pak vás donutí zavrhnout kamarády, rodinu, protože přece teď máte spoustu nových bratrů a sester, že jo a začnou vás využívat. Když to půjde dobře, tak se pak o vaší sektě dočtete v novinách.
Ale nejsme tu od toho, abychom si stěžovali, ale abychom hodnotili knížky.
Cením snahu tyhle starobylý texty přeložit do moderního jazyka. Kdysi jsem musel do školy povinně číst Matoušovo evangelium, doma byla jen Bible Kralická po babičce a bylo to teda dost náročný. Tady mi to přišlo o dost stravitelnější. Začal jsem to číst z důvodů dneska mně samotnýmu ne už úplně zjevnejch, ale nelituju. Člověk se i nasměje. Třeba ve Starym Zákoně je příběh vraždy tlustého krále jednorukym banditou. Ten král byl tlustej jak ty lidi, co když pro ně přijede sanitka, tak se musej bourat dveře, takže se v tom sádle jednorukýmu zasekla dýka a protože měl jen jednu ruku, měl trochu problém. Celý ho to zdrželo, takže ho málem chytili, ale na poslední chvíli utekl záchodem. Jen si to představte, to musela bejt fakt komedie.
Víc už spoilovat nebudu. Kdo chce, určitě najde flanďáka, kterej mu to ochotně půjčí. A určitě i vysvětlí. Dejte si ale bacha, aby taky náhodou neměl PRAVDU. V tomhle je tenhle překlad o dost lepší, než třeba ten studijní. Ten totiž rovnou obsahuje výklad, co si o tom všem máte myslet. Tady si názor můžete udělat sami. A množství církví ukazuje, že názorů na obsah týhle encyklopedie hříchu existuje hromada.
Za mě je největší mystérium kniha Genesis. Přečtěte si aspoň tu a pak to o tom tlustym králi.
Dobrý jsou i evangelia, to abyste líp pochopili Život Briana. Je tam toho fakt hodně, takže takhle plkat bych mohl do nekonečna. Ale ušetřím vás toho.
Kdyby někoho zajímalo víc mýho rouhání, napište a zajdem na pivo.
Dědečkové
Pavel Čech
Nazdar loupežníci,
vlastně pořádně nevím, co to je. Jestli je to komix, nebo poezie...
Jedním slovem je to nádhera. A moje nová láska.
Nejlepší holka našeho života aneb Miss Porta
Zdeněk Šmíd
Nazdar loupežníci,
dobrá kniha je jako dobrá písnička. A refrénem téhle je zmatek lidské duše. Knížky pana Šmída mám rád, každopádně tahle je mezi nimi ta jiná. Jako holka, co není jako ostatní, sice ne modelka, ale ne ošklivá, díky tomu vlastně o kousek přitažlivější. Proto jí odpouštím i ten patos, který mi při otáčení stránek slepil prsty. Zjevně je to ale něco, čemu se ve 21. století při vzpomínání na mládí u táboráku s kytarou nelze vyhnout. Vloni jsme se v opilosti s kapelou na Portu přihlásili a viděli to tam v přímém přenosu.
Nemám to ale nikomu za zlé. Vsadím se, že až bude i doba mého mládí pouze vrásčitou vzpomínkou, nebudu to se svými vrstevníky mít jinak.
Nevím, co víc k tomu říct. Přečtěte si to a nechte Miss Porta promluvit samu za sebe. Je to krásná a chytrá holka, i když je mi jasné, že se mezi vámi najdou lidé, co mají raději ty modelky.
Láska, zvedavosť, Prozac a pochybnosti
Lucía Etxebarría
Nazdar loupežníci,
díky téhle knize jsem začal poslouchat Jane's Addiction, protože si tam v jejich tričku nějaký týpek jel pro herák a jedna z hlavních hrdinek na něj zaujatě koukala. A protože jsem nemohl zaujatě koukat na ní, i když představy pak bývají o to méně omezené a to je vlastně hezký, koukal jsem aspoň na nějaký živáky tý kapely. Šlape jim to stejně dobře jako Lucii ten příběh.
Kdybych si měl vybrat, která z těch kráčmerek budu, tak bych bral tu pařmenku. Mizerný životy měly svým způsobem všechny a tahle z nich podle mě byla nejrozumnější. Jinak jestli to všechny ženy mají takhle, tak jsem fakt rád, že jsem chlap. Na terapie chodím i tak.
Dočetl jsem, doposlouchal, co říká Jane, a protože já si pro žádný herák zatím nejel, jdu si aspoň zapálit. Tuhle knihu doporučuji stejně důrazně, jako s tímhle zlozvykem seknout.
Modlitba argentinských nocí
Marek Vácha
Nazdar loupežníci,
občas mě napadá, jestli mi náhodou nechce někdo něco říct. Pracuji jako vedoucí jedné nejmenované prodejny a kdykoliv přijímám nového zaměstnance, vyklube se z něj katolík. Jedním z prvních byla Hanka a ta mi také zapůjčila tuhle knížku. Asi chtěla, abych si o katolících udělal trochu lepší obrázek, než jaký jsem měl po jedné návštěvě hospody, kde dva z mých kamarádů vedli jakýsi teologický spor, který skončil tím, že v něm zástupce Vatikánu bouchal pěstí do stolu, vyléval tím moje pivo a doslova křičel: "Tmářko! Tmářko!"
Pan Vácha je naštěstí ve svém dialogu klidnější, přemýšlivější. A taky bude v srdci tak trochu tulák, tak jako já. Četlo se to moc hezky a musím se přiznat, že mi to i trochu zamotalo hlavu. Asi budu muset co nejdříve někam do přírody. Rozdělat oheň a koukat na hvězdy, sáhnout si pro svůj vlastní otisk argentinské noci. Pohladit duši a nasytit hladového ducha. Už se na to těším.
Milarepa
Eduard Tomáš
Nazdar loupežníci,
tuhle knihu jsem poprvé četl někdy před dvaceti lety a když se mě žena letos ptala, co bych chtěl k Vánocům, tak jsem si na ní bůhvíproč vzpomněl. Takže jsem si po té dlouhé době dal repete a musím říct, že nelituji. Díky fotografiím v horolezeckých knihách mě tibetská kultura vždycky zajímala a byly doby, kdy byl budhismus v módě. To bylo ještě před tím, než všichni začali chodit do Santiaga a jezdit do jižní Ameriky za šamany. Tehdy se jezdilo do Indie, Nepálu a každý chtěl obejít horu Kailás. A pivo bylo levnější, než kolik dneska stojí houska.
I já jsem tehdy nabyl dojmu, že když budu dlouho sedět v lotosu a soustředit se, že bych mohl dosáhnout stavu vyvanutí. Pak mě to ale pustilo. Dostal jsem se totiž do určitého filozofického sporu s Dalajlámou a zachutnal mi chmel.
Ale zpátky k té knize. Na gymplu mi fakt pomohla s referátem na zemák a čte se parádně. Milarepa byl ultra jogín a totální frajer a pan Tomáš měl dar psát s takovou lehkostí, že čtete o závažných duchovních pravdách, ale vůbec vám to nepřijde a odsejpá to víc než Maxipes Fík. Ale občas jsem se i zamyslel, nebojte. Možná to s tím sezením v lotosu zase zkusím. Chodidlo vám při tom vytvoří stoleček na lahváče.
Holky
Nic Kelman
Nazdar loupežníci,
jako scénář pro porno dobrý. Jako kniha už trochu slabší. Počet hvězdiček mnou udělený rovná se počtu erekcí při četbě. Jinak jsem ale šťastně ženatý, takže knihu odkládám a pohádku na dobrou noc si z ní rozhodně dělat nebudu. Někomu by to ovšem tímhle způsobem posloužit mohlo. Ruku na srdce přátelé a pokud při tom zjistíte, že jste cílovka, tak potom i do kalhot.
Rastafari
Ota Halama
Nazdar loupežníci,
jestli vás zajímá, jak někoho mohlo napadnout, že je etiopský císař druhým vtělením Ježíše Krista, koho to vlastně obsluhoval Jan Dítě a o jakém exodu to zpíval Bob Marley, je tahle brožura právě pro vás. Pro vás ostatní, co tohle všechno už dávno víte, je to povinná položka do knihovny, abyste měli čím vzdělávat své méně vnímavé kamarády. A jestli vám zrovna chybí na filtr, může se knížka také hodit.
Dal jsem víc hvězdiček než kolega přede mnou, protože si nejsem jistý, jestli u nás existuje ještě nějaká podobná publikace, takže za snahu tu něco takového vydat, si pár bodů navíc zaslouží. Určitě by to šlo napsat i líp a víc do hloubky, ale jako první vykopnutí to není zlý a kdo se chce zajímat víc, ten se zajímá. Děti neberte drogy! Dejte svému životu duchovní rozměr. Hulte a meditujte.
Odpusť, Natašo!
Sergej K. Dakov (p)
(SPOILER) Nazdar loupežníci,
pozor, obsahuje spoiler! Ale to, že se příběh z Ruska hodně motá kolem vodky, by pro nikoho nemělo být žádným překvapením.
Tuhle knížku jsem teď o svátcích objevil v knihovně svého švagra, který je trochu jako řezník Krkovička. Tlusťoch, kavárník a protestantský pastor v jedné osobě a knihu si pořídil jako příběh velkého vítězství Ježíše Krista. No jedná se o autobiografii a vzhledem k tomu, jak to s autorem dopadlo, to celé považuji spíš za dílčí vítězství Sovětského svazu, ale knihu už se ze světa sprovodit nepodařilo, takže si můžete přečíst, co to bylo za kretény.
Začíná to hezky od dětství, ale nepředstavujte si, že si malý Sergej v klidu hrál doma s Merkurem. Kdyby se z něj nestal tak trochu hajzlík, umřel by hlady, jako někteří jeho vrstevníci. Není se co divit, že když pak dostal možnost ožírat se vodkou za státní peníze a za další peníze mlátit členy podzemní církve, že po tom skočil jako já po kariéře v korporátu. Mohl se mít fakt dobře, kdyby ho nezačalo srát, že když se chová takhle, nemůže mít normální kamarády.
Sergej pak podá plavecký výkon na zlatou medaili za přežití a dýchá sladký vzduch demokracie. Napíše tuhle knihu a tím to skončí.
Všichni si asi dokážeme představit, jak funguje totalita. Pokud jste ale optimisté, pak si to přečtěte. Když je člověk v prdeli, dokáže bejt fakt svině i vůči svému druhu. A to mě děsí. Bylo by líp, kdyby lidi víc hulili.
O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu
Werner Holzwarth
Nazdar loupežníci,
skvělý čtení pro všechny koprofágy. Pokud si občas rádi ulevíte slovem HOVNO, můžu vám to doporučit místo slabikáře. Pro dospělé i děti. Takže asi jako cigarety.
Ukradené dopisy - Depardieu
Gérard Depardieu
Nazdar loupežníci,
tohle čtení je jako blues. Zemitý a syrový, politý vínem a špinavý od prachu, dvanáct taktů sólo plný smíchu a momenty plný slz, srdce na talíři, dušička v hrníčku a podpis krví za herectví. Dobrý ty vole, dobrý je to...
Škola Malého stromu
Forrest Carter (p)
Nazdar loupežníci,
dnes ráno se mě můj desetiletý syn zeptal, která knížka je moje nejoblíbenější. Po krátkém přemýšlení jsem mu řekl, že Škola Malého stromu. Tohle je tedy vyznání lásky.
Před pár lety jsem byl na svatbě, kde husitská farářka místo očekávané Bible četla z téhle knihy. A nebyla to ta mediálně známá lesbička, abyste věděli. Byl to jen další člověk, kterého stejně jako mě zasáhl způsob, jakým se v knize mluví o lásce a co to znamená někoho milovat.
Nemůžeš milovat něco, čemu nerozumíš. Nebo tak nějak, odpusťte prosím nepřesnou formulaci, včera jsem vypil docela dost vína, jedu do práce a knížka leží doma v knihovně, takže se do ní nemůžu podívat. Každopádně tohle bude důvod, proč miluji tu knihu. Dědečkovi, jedné z hlavních postav, totiž rozumím naprosto dokonale. Rozumím jeho odporu k zákonu, který mu dělá problémy, aby mohl v klidu žít. My amatérští zahradníci prožíváme to samé. Dědeček schovával vysoko v horách palírnu. My schováváme... Ehm ehm, asi vám to došlo.
Rozumím i jeho odporu k politikům. Rozumím jeho smutkům i radostem. Také se mi líbí sedět na hřebeni hor a pozorovat východ slunce.
Autora komentovat nebudu, četl jsem od něj ještě jednu knihu a Škola Malého stromu stojí úplně někde jinde. Je to solitér, který z podstaty vesmíru měl vzniknout, jsem vděčný, že vznikl a jediné co, že vzešel z pod rukou nepravděpodobného člověka.
Takže nehloubejte nad tím, co je v knize zahořklého, ale soustřeďte se na to krásné. Je tam toho spousta.
Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek
Martin Rajniš
Nazdar loupežníci,
tohle je svého druhu perla. Jednou jsem měl tu čest obsluhovat pana Rajniše v obchodě. Tenkrát jsem neměl nejmenší tušení, o koho jde. Nicméně i to krátké setkání ve mně zanechalo hlubokou stopu, které jsem nejdřív moc nerozuměl, pak jí lehce začal chápat, to když jsem zjistil, kdo to tehdy byl a po přečtení téhle knihy si řekl, že by rozhodně nebylo špatné ji v některých věcech sledovat.
Čte se to samo a je v tom život a upřímný otisk té svérázné, ale rozhodně ne hloupé, duše pana architekta. Když mám víc času, objíždím jeho rozhledny. A když míň, tak se k téhle knize občas vracím. Pro pobavení i pro inspiraci.
Nedoporučuji to lidem, co si plní čtenářské výzvy a podobné hovadiny. Ti se budou cítit asi jako já, když mi někdo vnutí severskou detektivku. Tohle je kniha pro lidi, co mají svůj důvod si ji přečíst. Těm držím palce, vás miluji.
Čas beatniků
Diane Di Prima
Nazdar loupežníci,
chvilku jsem byl nalomený dát tomu pět hvězdiček, ale pak jsem si řekl, že do Kvak a Žbluňk jsou kamarádi tomu malý kousíček chybí. Bylo to ovšem o prsa.
Teda v knize je jich několik, která bych fakt rád viděl. Třeba ty Báry. Ona tam sice žádná Bára není, ale jedna z postav je jí hodně podobná, takže se našly pasáže, kdy jsem autorce hoooodně záviděl. O jaké Báře mluvím vám raději neprozradím. Třeba by si to tu přečetla, poznala se v tom a opustila by kvůli mně manžela. A co já, opustil bych kvůli ní manželku? Tomuhle morálnímu dilematu bych se raději vyhnul, protože tuším, že by to bylo složitější rozhodování, než jestli sním poslední kousek koláče.
Takže zpátky k beatnikům. Miluju je všechny a vyprávění Diane mě pohltilo. Musela to být svým způsobem výjimečná doba. Žilo se svobodně a žilo se naplno, tak jak to bývá, když člověk žije na hraně průseru.
Jeden by si z toho měl vzít ponaučení. I když na pořádný průser bych si teprve zadělal, kdybych zavolal té Báře. Jak jsem to psal. Svobodně a naplno?
Nějak mi z toho vypadla původní myšlenka. Raději půjdu do kuchyně dát vodu na kafe a dorazím ten koláč, než se manželka vrátí z nákupu a já udělám nějakou blbost.
Přečtěte si to, je to hezký.
Palestina
Joe Sacco
Nazdar loupežníci,
v některých věcech se prostě vůbec neorientuju. Za prvé v tom, co se občas honí hlavou ženám a za druhé je to konflikt mezi Palestinou a Izraelem. Přiznám se, že dřív jsem chtěl mít pejzy a černej klobouk, protože mi to přišlo jako brutální swag, nicméně moje znalosti židovské kultury se omezovaly na to, že nám jednou jedna známá připravila sedarovou večeři a já se u toho fakt hezky opil.
Ale zpátky ke komixu Palestina. Ten jsem si pořídil, abych o situaci získal trochu větší přehled a to se do jisté míry povedlo. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že za všechny průsery světa může něčí přesvědčení, že je víc než ostatní a že má na něco větší právo. Tenhle univerzální vzorec si dosaďte, kam chcete. Klidně na Palestinu a Izrael.
Nejhorší je, že i tam, kde bydlí spousta uvědomělých kreténů, jsou lidé, kteří chtějí normálně žít, chodit s dětmi do parku a do kina a tak. Ti pak většinou trpí nejvíc, i když by jim normálně nějaká politika byla úplně buřt.
I o tomhle ten komix tak trochu je. Pokud máte slabý nervy, dejte si raději třeba Medvídka Pú. Jinak vám to ale můžu doporučit.
Pod dekou
Craig Thompson
Nazdar loupežníci,
k téhle knize mám velmi hluboký, řekl bych až intimní, vztah. A napsat k ní nějaký promyšlený a předem připravený komentář by v tomhle případě bylo absolutně nefér. Četl jsem to nejmíň stokrát a schválně jsem si od posledního čtení nechal odstup, abych, až se mi bude chtít, mohl nechat vystoupit emoce, které mi vzpomínky na ten příběh vyvolají.
A chci je sem dostat hned, nevystavovat je autocenzuře, abyste věděli a třeba to pak zpětně něco řekne i mně.
Takže jedu v tramvaji, mám před sebou zhruba půl hodiny a ponořit se do vzpomínek na krásnou holku zní jako dobrý nápad.
Škoda, že žila, stejně jako Craig, v tak pokřiveném světě. Když jsem si tu knihu kdysi koupil, říkal jsem si, no ty vole, co ta víra v Ježíše dokáže s lidmi dělat. Pak jsem měl možnost, díky tomu, jak jsem potkal svoji ženu, nahlédnout pod pokličku křesťanství a protestantských církví trochu víc a zase jsem si říkal, no ty vole, on nepřeháněl.
Viděl jsem tolik ztracených iluzí, promarněných šancí a zlomených duší, že bych Pod dekou doporučil všem vedoucím mládeže ve všech církvích na světě. Abyste viděli, co ta děcka také mohou prožívat a že kázání na téma láska má někdy k opravdové lásce dost daleko. Aspoň k takové, jak ji vnímám já.
Dřív jsem u té knihy snil. Pak mě z ní bolelo u srdce. Pak jsem měl potřebu si o ní se všemi povídat a teď jsem ve stavu, kdy si jí hýčkám na večery, kdy jsem doma sám, venku je ošklivo a já chci, aby mi bylo teskno.
Graficky je to paráda a obsah je něco jako zázvorové sušenky a blížící se termín.
Tak vlastně nevím, jestli jsem vám něco řekl. No prostě si to přečtěte, pak jděte do kostela a pak znovu.
Raději končím, stejně budu vystupovat.
Hmyz je docela jiný
Marcel Safír
Nazdar Loupežníci,
kdo z vás četl Cestovní zprávu čarodějova učně? Nikdo? Tak to napravte, protože ty vole, to je on!
Tuhle knížku jsem zabavil v knihobudce v kempu Sedmihorky, když jsem tam byl kamarádovi na svatbě. Pár piv mi dodalo odvahy a pocit, že jsem blízko něčemu opravdu velkému, motivaci. A velké to rozhodně bylo. Jak mé emoce po potvrzení mého podezření, tak obsah knihy.
Teď se asi vůbec nechytáte, o jakém podezření to mluvím. No prostě si přečtěte Karpatské hry, pak Větrné toulání v hedvábných časech a nakonec tohle a pochopíte. Pochopíte toho víc.
Ty vole, jdu si dát jointa, nebo se ještě nechám unést. Dávám plný počet hvězdiček.