Gard
komentáře u knih
Hlubina
Jozef Karika
Strhující, temný a těžký příběh, ve kterém nadpřirozená, hororová nástavba, přestože bravurně podaná, nepůsobí zdaleka tak děsivě jako část inspirovaná skutečností. Ve vytváření opravdových hororů a pekla jsme bohužel neporazitelnými mistry my lidé.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Myslela jsem, že něco takového umí jen pan King.
Geniální! stejně jako první kniha Šepot z lesa.
Nemesis
Jo Nesbø
Chytré, komplikované, sympatické, brilatntní. A to samé platí i pro Harryho Holea.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Knihu Muž jménem Ove jsem četla v létě, tedy poměrně nedávno, a tak jsem se pochopitelně ani já neubránila srovnání. Srovnávala jsem přesně do třicáté šesté strany, kde jsme si úplně dole přečetla nenápadnou větičku, která geniálně vystihuje podstatu lidské existence a vlastně všeho, co my lidé děláme. ,,Chci, aby někdo věděl, že tady jsem." Od strany třicet sedm se už žádné srovnávání nekonalo a Britt-Marie si mě nakonec úplně ochočila stejně jako Vegu, Omara, Samiho, Svena, Tutovku, Osobu a vlastně celý Borg. Je to s ní totiž stejné jako s tou větičkou. Něco velkého a unikátního podaného tak prostě, až se to na první pohled zdá banální. Kouzelný dárek zabalený v tak šedivém a nudném papíře, že se málokomu chce jej rozbalit. Taková je Britt-Marie a srovnávat ji s Ovem by bylo stejné jako tvrdit, že existuje jen jediný sociálně nekompetentní člověk, který má mustr na všechen smutek a podivínství světa.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Psaní příběhů je podivuhodná věc. A ještě podivuhodnější, když autor dokáže postavám vdechnout tolik života, že čtenáře přimějí smát se nahlas v prázdném bytě, nebo tajně brečet do kapesníku, aby zbytek rodiny neřekl, že je tu někdo tak trošku mimo, nebo prostě jen tak popřemýšlet nad zázraky, které se často maskují jako věci všední a samozřejmé.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Jedinečný, hluboký a mnohovrstevný příběh, dovedně spletený z minulosti i přítomnosti, faktů, fantazie, hororových i dojemných scén, všední reality, lidské malosti i magie. Příběh, jehož pozadí tvoří neuvěřitelně široký historický záběr, ze kterého vystupují o to plastičtěji osudy jednotlivců.
Není úniku
Taylor Adams
Není úniku a není ani naděje. Jsou detektivky, které si třeba i s chutí přečtete, i když od poloviny máte tušení, kdo je vrah a po celou dobu si hýčkáte jakousi naději, že to autor už nějak zaonačí, aby hlavní hrdina nebo hrdinka vyvázli sice ošklivě pochroumaní ale živí. V Není úniku víte, kdo to udělal, téměř od začátku, ale ani chvilku si nedovolíte doufat, že by to mohlo dopadnout jinak než špatně. Tak jako se zločinec nemazlí se svou obětí, Taylor Adams se nemazlí se svými čtenáři. Je to jenom špatné a špatnější, temné a ještě temnější.
A geniální! A co se týče často zmiňované nereálnosti a neuvěřitelnosti děje, za sebe říkám: až si budu chtít přečíst něco hodně reálného a uvěřitelného koupím sI třeba Mladou frontu a nebudu číst thriller.
Město snících knih
Walter Moers
Město snících knih je oslavou bezbřehé fantazie a spisovatelského umu. Je knihou o knihách pro milovníky knih a příběhů, ve kterých jednotlivá slova do sebe zapadají s přesností a půvabem titěrných ozubených koleček, aby společně stvořila důmyslný, zázračný mechanismus, který vás vtáhne a nepustí. A když vás konečně vyplivne a nechá jít, budete už jiní.
Lunapark
Stephen King
Kdybych tuto knihu četla v samém začátku svého okouzlení stylem pana Kinga, tedy zhruba před dvaceti roky, asi by mě nalákala na další čtení. Kdybych ji četla před deseti roky, myslím, že bych ji přiřadila k těm několika málo méně podařeným. Dnes říkám proč ne. Všichni se měníme, proč ne pan King. Když ho milujete, není co řešit.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Osamělost prvočísel je příběhem dvou lidí zraněných na duši i na těle. Krouží kolem sebe, přibližují se a zase vzdalují. Nachází v sobě oporu, porozumění, přesto nikdy natolik, aby si dokázali být útěchou. Jako jsou Alice a Mattia odtažití ve vztahu ke svému okolí i k sobě navzájem, stejně tak působili i na mě jako čtenáře. Byli mi velice sympatičtí, ale nikdy jsem se jim nedokázala přiblížit. Jejich příběh jsem sledovala jakoby přes sklo akvária. Což je podle mne docela zajímavý efekt. Co mě zaujalo na knize nejvíc, jsou překrásné metafory inspirované matematikou. Nikdy bych nevěřila, že může být tak poetická. Ostatně už sám název má v sobě cosi, co na mě zapůsobilo, ještě než jsem knihu otevřela.
Sečteno podtrženo: silný, skvostně napsaný příběh.
Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
Holly je zábavná, praštěná, křehká a zranitelná i nesnesitelná. Vždycky svá a vždycky jiná.
Můžete si ji oblíbit, nebo ji nesnášet. Nic mezi tím.
Já si ji zamilovala.
Mánie
Craig Larsen
Průměrný příběh podaný průměrným jazykem. Střídání přítomnosti s minulostí, reality a halucinací namísto aby podtrhlo a ozvláštnilo děj, příběhu spíše uškodilo.
Za mě: přečteno, odloženo, zapomenuto.
Nejčtivější pro mě bylo závěrečné autorovo poděkování. To napsal moc pěkně.
Ale je to prvotina, tak abych nebyla příliš kritická. Třeba se mu další kniha povede víc.
Ostrov Duma Key
Stephen King
i / jsem nadšená lehkostí a samozřejmostí,se kterou je kniha napsána, pochopitelně je to znát, zvlášť při srovnání s některými méně vydařenými
ii / bavila by mě i kdyby pojednávala pouze o uzdravování a malování, protože ví o čem píše
iii / intermezza ...Jak namalovat obraz... pokládám za geniální, některé postřehy týkající se malování by bylo možné i zevšeobecnit, platí pro veškeré umění. Dokonce jsem měla pocit, jakoby přímo psal o psaní, o svém psaní.
Přesně tak ve svých knihách King postupuje. Vezme okoukané klišé a doplní je právě o ten jeden předmět, který stvoří něco nového.
Například v Tommyknockerech - létající talíř (plný duchů) v Pod kupolí - zásah mimozemské civilizace (dětská hra).
iv / pobavilo mě a nadchlo číslování jednotlivých částí kapitol, originální a hravé
v / máloco mě tak vyděsilo jako ptáci létající břichem vzhůru, já tu volavku přímo viděla!
vi / ďábel (pravda) tkví v detailu! Souhlasím!!
vii / Linda Bartošková je geniální překladatelka
Nespavost
Stephen King
Do poloviny jsem si říkala jak je možné, že jsem tuto výbornou knihu doposud přečetla jen jednou (poprvé jsem ji četla asi před deseti lety), od poloviny mi to bylo jasné. Přesto oceňuji nápad, provedení a hlavně velmi věrohodné vykreslení pocitů seniorů, stejně jako "nakousnutí" stále ožehavého tématu interupcí. Velmi se mi líbí, že King na toto téma nahlíží z více pohledů, jak ze strany příznivců tak odpůrců a dochází k závěru, že fanatismus jedněch i druhých je totožný a přináší pouze problémy.
Zmizet
Petra Soukupová
První povídka mne úplně odrovnala, slz bylo víc než dost a a říkala jsem si : tak takové to je"!!!
Ve druhé a třetí jsem našla sebe i svou rodinu.
Pod kupolí
Stephen King
Mrazivě věrohodné!! Věřím, že přesně takhle by se to odehrávalo.
Musím ještě dodat, že právě závěr a vysvětlení celé podivné situace v městečku, mne velmi potěšilo. Zakončení se snad zdá banální a stokrát zvažované a předvídané a právě proto jsem nadšená. Je to stejné jako Tommyknockerech.
Stokrát omílané věci mnoha jinými, průměrnými autory, viděné a podané zcela jinak.
Tím pádem i závěr je svou jednoduchostí až nečekaný a brilantní.
...Lítost není láska, ale když je člověk ještě dítě, tak dát šaty někomu, kdo je nahý, je krok správným směrem...
S elegancí ježka
Muriel Barbery
Kniha ve které příběh, ač půvabný, není tím nejdůležitějším. Myslím, že je vlastně jen jakousi vatou, ve které jsou uloženy úžasné, hluboké postřehy o životě. Některé nedokážu docenit a pod některé bych se mohla podepsat. Asi jako každý čtenář.
Za sebe mohu říct: na prchavý okamžik jsem měla dojem, že jsem se dotkla podstaty.
Svědectví
Stephen King
Myslela jsem, že po Temné věži mne hned tak něco neohromí.
Byl to omyl!
...Nejsem hrnčíř a nejsem ani hrnčířské kolo, jsem hrnčířská hlína; není snad ale krása tvaru stejně závislá na kvalitě hlíny jako na kole a schopnostech Mistra? ...
...Když vidíš něco takového jako Želvy Ninja, říkal si, přemýšlíš, jestli ten svět nebyl zničený po právu....