gabra03 komentáře u knih

Tak jsem si myslela, že jsem divná, když nechápu styl psaní Natálie Kocábové... A jsem potěšena, že ostatní komentující jsou na tom podobně... Asi nejvíc se mi líbila povídka Aleny Ježkové - příjemně překvapila, na druhém místě Barbora Nesvadbová a pro mě totálně "mimo mísu" je pro mě Natálie Kocábová...

Waw, tak to mě teda dostalo... Tato kniha mi bude dlouho rezonovat v hlavě....

Tato kniha mi bude rezonovat v hlavě ještě hodně dlouho...

4 02.04.2024

Moc krásné počtení a zároveň pohlazení po dušičce...A pro mě o kapku lepší ilustrace než u předchozí "jedničky".

17.03.2024

Souhlasíms xena2711 - velmi, ale opravdu velmi předvídatelné... Ano, pohádka na jeden večer - pod to bych se taky podepsala...

1 24.02.2024

reaguju na komentář čtenářky Eva2424, kde píše o šroubovaných výrazech, dopředu čitelných situacích či vykreslených postavách... Podívejte se znovu na rok vydání - 1942 - tehdy byla naprosto jiná mluva, naprosto jiný styl psaní i vykreslení charakterů, který už nám dnes nemusí sedět... Aspoň já to tak mám...

Milé humorné čtení o kunách lesních i skalních a o tom, jak se dokázaly vypořádat s každou situací. Pobavilo a potěšilo... A hezké ilustrace k tomu :-)

1 15.09.2023

Kniha je plná receptů a návodů jak využít dary zahrady, jak o zahradu pečovat - a to vše jazykem srozumitelným i těm nejmenším čtenářům. Ale i dospěláci se zde určitě dozví nějakou vychytávku, o které nevěděli.

1 12.09.2023

Hezké pohádky, poučné, zase trochu jiné, ale s poučením na závěr, jak to v pohádkách má být...

2 07.09.2023

Mám to podobné jako wally - natěšená moc, ale tak nějak.... Nevím, jak to vyjádřit, abych neurazila. Dá to mnoho práce, než člověk sežene fakta, informace a ... A pak zvolí třeba jazyk, způsob psaní, který někomu moc nesedne a snaha a nadšení pro knihu se velmi rychle propadá do nicoty... Kniha je plná fotografií, to velmi chválím, je vydaná na krásném papíře, titulní stránce taky nejde nic vytknout, ale za mě - nemůžu se začíst...

1 07.08.2023

Informace sice stručné, ale přínosné :-)

1 05.08.2023

Přečetla jsem jedním dechem... A protože mám maminku, která taky zůstala sama a je sice zatím pořád "čupr", ale nemusí to tak být pořád, tak mě z toho mrazí...

Kniha se velmi dobře četla a byla zajímavá, i když konec trochu předvídatelný, ale v tomto ohledu není tato kniha na našem trhu opravdu ojedinělá... Zkusím pohledat ještě nějakou knihu této autorky. Mám ráda srovnání minimálně dvou nebo tří knih stejného autora...

4 02.05.2023

Vrátila jsem se ke knize po mnoha letech - tak trochu i díky letošnímu nostalgickému velikonočnímu vzpomínání... Protože jsem knihovnicí dětského oddělení, byly Velikonoce, tak prvoplánově jsem si chtěla přečíst kapitoly o jaru a přípravách na Velikonoce, ale nakonec jsem zhltla opět celou knížku. Hezky se četla i po těch letech. Je tam pár ideologických momentů, poplatných době, kdy byla napsaná, ale ruku na srdce - vidím v těch ideologických momentech i mnoho paralel s dnešní dobou. Vy ne?

Mnou oblíbená knížka, ke které se ráda čas od času vracím, nám ukazuje život na počátku 20. století - život mírně zidealizovaný, ale právě proto se k této knize ráda vracím. Nenajdete tam násilí, zlobu, nenávist, život plyne v poklidu, pokora, úcta jeden k druhému a vzájemná pomoc byly v té době daleko větší samozřejmostí, s kterou už se dnes nesetkáme...

1 20.12.2022

Některé pohádky jsou docela zajímavé, u jiných mi to hodně drhne... Přece jen jsou ty pohádkové příběhy starší a ne vše je pro dnešní děti "stravitelné".

Hlavní hrdinku – třináctiletou Markétu – si možná vybavíte z předchozí knihy Holka na útěku, na kterou právě tato kniha - Už nejsem holka na útěku - volně navazuje. Markéta zde musí řešit mnoho věcí, které by byly náročné i pro dospělého, najednou - sžívání se s babičkou v pro ni novém bytě, nástup do nové školy, postupné seznamování se s novými spolužáky a mnoho dalších věcí.

Zamotané veršovánky k procvičování výslovnosti... Tak zní podtitul této tenké knížky, která mě zaujala hned po přečtení. Nejsem sice speciální pedagog, abych tuto knihu použila při procvičování či výuce nebo navozování některé hlásky, ale pobavila jsem se jako maminka a nyní i babička, jak jednoduchou a hravou formou je vše připravené. A teď už jen cvičit, procvičovat, mluvit, veršovat - prostě vše dělat pro to, aby to "zatracené" písmenko skočilo správně do papulky :-)

Souhlasím s Šebestová3 - bláznivé, ale chvílemi pro mě za čáru. Ano, děti se tomu smějí, ale občas si říkám, čemu...

Kniha se četla dobře, měla spád a ukázala v plné šíři, že život není rozdhoně černobílý a že je dobré si v některých věcech zachovat odstup a podívat se na ně jinou optikou...