Gabibi komentáře u knih

Ach jo, 700 stránek a plno zbytečně vleklých dialogů a opakování již řečených věcí stále dokola. Kniha by potřebovala seškrtat aspoň o 300 stran! Někde ve třetině mi čtení fakt drhlo, ale i tak mi postavy nakonec přirostly k srdci, i když vůbec nejsem cílovka.

V něčem mi vztah Johnnyho a Shannon připomínal Stmívání :-)

Nakonec mě kniha celkem příjemně překvapila, ale ze začátku jsem byla přesvědčená, že ji nedočtu. Pro mě slabý styl o ničem. Jakmile se rozjela linka s manipulátorským manželem, začala jsem hlavní hrdince fandit. Objevila se slušně vykreslena psychologie postav. Celkově nenáročná kniha s velmi nadsazeným hodnocením (nyní 84%).

Uf. Teda. Ta Marta. To je pro mě silně nesympatická anti-hrdinka. I její rodina a přátelé si myslí, že je slabší kus, sobecká a komplikovaná. Na Caminu si stěžuje, že buď je vedro nebo zima, jídlo jí nechutná, cesta není pěkná a jen se zaobírá svým instagramem a jestli jí odepsal přítel, se kterým se před odjezdem pohádala. Žádné hlubší zážitky z poutě se nekonaly, a už měla radost, že je doma. Polovinu knihy zaplňují hádky s přítelem a nekonečné dohady - totálně nefunkční komunikace. Takové povrchní trápení, nerozhodnost a neupřímnost. Nejzajímavější byly kapitoly z pohledu ostatních postav. Styl Petry Soukupové mám ráda, ale Marta mi nebavila.

Krásně zpracovaná kniha s konkrétními zkušenostmi kojících žen. Laskavá slova i praktické tipy. Především kapitola "Co by nám miminko řeklo o kojení" mi vše pomohla lépe pochopit a cítit se při kojení dobře. Kniha je skvělá jako dárek pro novopečené maminky.

Chcete strhující napínavou detektivku s propracovanou psychologií postav, překvapivými zvraty a nepředvídatelným rozuzlením? Tak Svatý ostrov nečtěte. Je to taková detektivka pro čtenáře-začátečníky, nekomplikovaná, která příliš nezasáhne, ale určitě může pobavit. Já detektivku nečetla už dlouho a Svatý ostrov byl pro mě čtivý, líbila se mi romantická linka (enemies to lovers) i dvě hlavní postavy a samozřejmě prostředí odříznutého ostrova. První třetina knihy se ale rozbíhala pomalu a plno informací z vyšetřování bylo nezajímavých a nakonec v podstatě zbytečných, ale druhá část knihy měla spád. Těším se na další díl!

Možná nejlepší kniha, co jsem četla a určitě jediná, která mě straší ve snech.

Chytlavá kniha, četla se jak po másle. Spíše odlehčená, žádná velká depka ani krutosti, ale drsné scény se najdou. Tři čtvrtě knihy se odehrává celkem v poklidu, kdežto poslední kapitola je hodně intenzivní, brilantně vymyšlená a napsaná. Ufff...

Páni, už dlouho se ke mně nedostala tak nesympatická a nezajímavá kniha. Odporné postavy a prostředí pro mě nemělo jiné poselství než popudit.

Zručně napsáno, ale bohužel nezaujalo. Škoda těch groteskních scének. Vážná místa byla hodně dobrá.

Celkově zklamání, pro mě nezajímavé, slabé, musela jsem přeskakovat. Atmosféra v první polovině je ovšem výborná. Konflikt ke konci je mimo, nehodí se tam.

Rozporuplné pocity. Předchozí Počkej na moře řadím ke svým nejoblíbenějším knihám vůbec, takže autorky styl mám velmi ráda, ovšem Píseň L. je pro mě zbytečně rozvleklá a hlavně veprostřed ztrácí dech. Nejvíce prostoru je věnováno postavě, která mi přišla nejméně zajímavá a sympatická. Byla bych ráda za více propojení obou příběhů. Příběh ze současnosti působil useknutě, na konci příliš stručný. Motiv minulých/budoucích životů je ale nádherný a krásně zpracovaný. Veroniku Opatřilovou budu stále sledovat a znovu si ji najdu :-)

Tahle kniha učí lidi empatie. Jsem za ni velmi vděčná.

Dotýká se mi vulgarita a násilí ve vztazích a také život na okraji společnosti. Těžká práce, alkoholismus, žádné finanční možnosti. Není to až taková depka (a už vůbec ne kňourání!). Je to otevřená citlivá zpověď (možná terapie sdílením?), přemýšlivá, jedinečná.

A mámě díky, že "dovolila vyprávět o věcech, o kterých se těžko mluví, a ještě hůř se o nich čte."

Zvláštně pojatá kniha. Jsou to jen takové nesourodé střípky, mišmaš bez vývoje v neosobním duchu. Krátké zážitky s dvojčaty míchá Doerr s úvahami o přírodě, informacemi o historii Říma i tehdejším politickém dění, dále samozřejmě kulturní rozdíly, dorozumívání a jídlo, jídlo, jídlo! Ale všechno je to takové chladné, odtažité, jako by psané nezaujatým pozorovatelem (možná v poslední třetině o něco lepší). Doerr prostě moc nepíše o pocitech a zde by se to jednoznačně hodilo, protože s dvojčaty batolety to musel být velmi intenzivní rok.

100% oddechovka! Milá, nenáročná, kvalitně napsaná a skvostně vyrobená. Ládík je zvědavec, zajímá se, má postřeh a vše pěkně sumarizuje. Občas až honba za zážitky (aby bylo o čem psát..?) Trapnohumor stále přítomen :) Už je to jeho značka. Častěji je ale vidět lidskost a to, že prostě má rád lidi.. "Extrovertní camino od kavárny ke kavárně" by mě ovšem asi nelákalo. A vlastně mě i překvapuje momentálně velmi vysoké hodnocení (94%), protože takové pojetí poutě určitě není pro každého...

Nevyrovnaná kniha. Taková nesourodá s několika motivy (eko-agitka, láska k přírodě, vztahy mezi lidmi) na hranici žánru. Trochu pohádka, trochu drsné post-apo, ale v poetickém hávu. Často jsem nevěděla, o čem čtu a ta nejednoznačnost mi vadila, ale myslím, že právě to je na knize originální. Krása krás je vykreslení postav Kite a Grasse a jejich vztahu. Autorce ale moc fandím a těším se na její další knihu, především díky Počkej na moře.

Mám pocit, že jsem s hlavním hrdinou prožila kus života :-) Děj nemá spád, není to napínavé drama, přesto jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Autorka vytvořila živý svět a tím jsou myšlenky a pocity hlavního hrdiny. Přišlo mi, že všechno ostatní je jen na pozadí - gay romance, Anglie, univerzita jako kulisy. Jádro románu je nadčasové: první láska, nejistota, dospívání a velká životní rozhodnutí. Doporučuji číst na podzim a zachumlat se pod deku. Teď už jen navštívit ostrov Wight :-)

Nejsou to veselé historky z natáčení Přátel, je to takové smutné Přiznání. Matthew Perry se přiznává k tomu, že je slaboch a že se často choval jako blbec. Píše o tom čtivě a s nadhledem.

Psychická příprava na porod o tom, jak je důležité přijmout zodpovědnost za celý proces. Nerodíme jen tělem, ale i myslí. Obsahuje konkrétní dechová a relaxační cvičení. Jak se zbavit strachu z porodu a najít důvěru. S mnoha pěknými citáty. Kapitola i pro budoucí tatínky.

"Těhotenství znamená pěstovat naději a naděje znamená očekávat to nejlepší." S. Kierkegaard

Když prázdný diář představuje největší luxus... Švédský farář, vychovatel a spisovatel, většinu života velmi zaneprázdněný, objevil filozofii na kanapi a mluví o duchovním rozměru odpočinku.

"Slovo odpočinek působí tak nemoderně, skromně a neprůbojně, že se v záplavě různých poselství skoro ztrácí. A přesto se do něj vejde mnohé. Cosi v nás otevírá - jakýsi prostor, přístřešek, útočiště pro lásku. A to cosi je tak mimořádné, že nás zavede do ztraceného ráje, a tak silné, že nám zachrání život."

"Odpočívat znamená přestat se snažit, dobrovolně se na chvilku vzdát kontroly a dát životu čas, aby se vzpamatoval."

"Odpočinek je součástí zodpovědného přístupu k životu."

"Čas neubíhá. Kráčí nám vstříc."

Tohle je strašně dobře napsána knížka! Intenzivní, smutná, jemná, a přesto šílená!
O životě mladé ženy na samotě na Šumavě, která se živí sběrem hub. O nefunkční rodině, která spolu nemluví. O tyranii falešných úsměvů. O tom, co všechno skrývá podhoubí našich životů, co bouřlivě bují pod povrchem... Je pravda, že po půlce to nějak ztratí dech, jak píšou ostatní, přesto mě kniha dostala!