ForiCZ komentáře u knih

Ač jsem velký příznivec a sběratel knížek Stephena Kinga, tak k Cujovi musím říct "dnes ne, Mistře".
Chápu, že s realistickým vyobrazením onemocnění by to nefungovalo, ale pokud chci vzít něco tak reálného, jako je virus vztekliny, pak není potřeba přibarvovat si to do hororu. Vidět a slyšet nakažené zvíře je samo o sobě dost hororový zážitek. Jenže takové zvíře rozhodně není schopno úkladného a vypočítavého chování, jaké předváděl celou dobu velký a kdysi hodný bernardýn. Kousal by sám sebe, kousal by auto, žral kameny a jiné nepoživatelné předměty, škrábal by se do masa, upadal do křečí, štěkal by nepřirozeným hlasem... možná by lepší službu udělal nádor na mozku. A v tom letním vedru, které bylo dle popisu obzvláště horké, by nejspíš byli ti dva mrtví už první den.
Odhlédnu-li od těchto věcí, není to úplně špatný příběh. Postavy jsou propracované, rukopis je víceméně kingovský. Jenže mi Cujo nechal na okraji, někde na střeše, vysoko nad děním na dvoře opraváře Joa Cambera. K této kingovce se nejspíš už nevrátím.

3 21.07.2023

Přemýšlím, co k té knize říct. Rozhodně je to silný příběh... takový, který se nedá vymyslet v mysli spisovatele. Realita zas předčila fantazii.
Nikdo ze zdravých lidí si neumí představit situaci, ve které se Martin ocitl. Při plném vědomí a zcela myslící inteligentní bytost, uvězněná do mrtvé schránky na úrovni kaktusu. Nepředstavitelná noční můra, a přesto stav, který člověk dokázal překonat. Domnívám se, že jsem si z toho, teď po dočtení (během jediného dne), odnesl dvě myšlenky.
Tou první je, že člověk je schopen přežít a překonat i zdánlivě nemožné, pokud k tomu má vůli a odhodlání. Autor možná nebyl schopen z vlastní vůle zemřít, jak ho prosila matka, ale měl obrovskou sílu v následujících letech, aby dospěl k relativně naprosto normálnímu životu.
Tou druhou je, že cizí člověk někde v anonymním ústavu se nikdy nepostará o nemohoucího líp, než ti, kteří ho milují. Na jednu stranu tu byla Virna (a jistě mnozí jiní), bez které by tato knížka možná nikdy nevznikla, ale na druhou stranu tu existuje "domov na venkově". A blbý je, že neexistuje žádný jasný viditelný rozdíl mezi nimi - andělé i zrůdy mají stejnou tvář. Žádný rohy, žádná svatozář.
Další hlubší otisky, co ve mně tahle knížka zanechala, budou dozrávat nejspíš časem.

4 28.05.2023

No popravdě i na můj vkus to bylo místy dost "hippies", a to i přes dost otevřenou výchovu vlastního psa. Na druhou stranu poskytuje tahle kniha mnoho dobrých myšlenek. Nemyslím, že je zapotřebí dodržet do puntíku vše, jak je předkládáno, aby se štěně cítilo báječně, ale k zamyšlení i realizaci některé věci rozhodně jsou.
Takže se nedomnívám, že psa tyranizuju, když ho učím a nutím sedět, ale rozhodně se stojí za to zamyslet, kolik lidí své štěně přetěžuje a stresuje, a jestli náhodou nejsem mezi nimi.
Cílem téhle knihy bylo popsat ideální svět štěněte bez ohledu na střet s většinovou lidskou realitou. Měl by si ji přečíst s otevřenou myslí každý, kdo si chce přivézt štěně. A v ideálním případě si z toho taky něco odnést. Mnoha štěňatům by to jistě velmi zpříjemnilo první týdny a měsíce jejich života s člověkem.

25.06.2022

Perfektní čtení pro někoho, komu záleží na duševní pohodě vlastního psa během tréninku i mimo něj. Čte se snadno a člověk si na jejím základě snadno uvědomuje všechny ty chyby, kterých se dopouští a jeho pes mu jeho milosrdně odpouští. Jedna z knížek, kterou by měl číst každý, kdo stojí o to se psem komunikovat srozumitelným způsobem a bez averzních tlaků.

17.03.2022

Prvotní chyba asi byla, že jsem k tomu přistoupil jako k dílu J. K. Rowling. Bohužel šlo jen o příběh NA NÁMĚT Harryho Pottera, který napsal někdo jiný. A druhá chyba byla, že mi dopředu nedošlo, jak moc velký rozdíl bude číst po té knižní sáze divadelní scénář. Snad za to mohla skutečnost, že jsem několik scénářů četl a nepřišlo mi to nijak zlé. Jenže tohle tak trochu zlé bylo.
Přečetl jsem to sice za jedinou noc a dopoledne, ale upřímně mi to připadalo stále víc a víc absurdní. Jako by si ty postavičky "hráli" na Harryho Pottera a spol. Hlavní záporná postava mi přišla extrémně přitažená za vlasy, zvlášť poté, co z ní v poslední části děje vytvořili. Obecně vzato mám rád příběhy motivované efektem mávnutí motýlích křídel, ale tohle mi nesedělo. Skončit to po dvou neúspěšných pokusech o přepsání historie, tak možná dám i vyšší hodnocení, ale prostě z toho nakonec udělali hroznou zmatlaninu, která si jen užívá stínu slávy původní série, ačkoli by možná sama za sebe fungovala mnohem lépe.
Takhle to ve mně zanechalo dojem fanouškovské, opravdu nevydařené fanfikce. Prakticky všechny známé postavy ztratili svou tvář a osobnost. V téhle knize se chovají podivně, absolutně jinak, než jak by člověk očekával z jejich skutečného příběhu. O vedlejších postavách bych snad ani nemluvil – neuvěřitelně zploštělí panáci, kteří tvořili jen potřebou vatu. Snad aby čtenář nepropadl dojmu, že na hradě jsou jen tři děti a ředitelka. Rodiče si courají po Bradavicích, kdy a jak se jim zlíbí, k čemuž dopomáhá otevřená letaxová síť, kterou evidentně může přicestovat do školy úplně kdokoliv. Ze střechy vlaku vyskočí dva studenti za svědectví opravdu neuvěřitelně podivné figury, ale proč by vlak zastavoval? Však o nic nejde! Oni časem dojdou, nač se vzrušovat.
Zaštítění od Rowling absolutně nechápu. Nechápu, že propůjčila tomuhle nevydařenému dítěti své jméno na úvodní obálku. Dvě hvězdičky tomu dávám hlavně z úcty k původní sérii. A taky faktu, že určité myšlenky jsou, alespoň myslím, velmi dobré. Kolize mezi Albusem a Harrym mi přijde dost pravděpodobná. Škoda, že je zpracována tak stupidním způsobem. Taky nepopírám, že je zajímavý pohled do alternativních konců celé ságy. Jenže tím bohužel výčet pozitiv končí... a to se mi zdá jako opravdu hodně málo.

14 13.07.2019

Je to taková typově "stará" Kingovka (plná vrabců) z "dobrého" Castle Rocku, ostatně byla vydaná v originále poprvé před 30 lety a vážně se mi líbila.
Prolínají se v ní pohledy několika postav, ale přesto to na mě nepůsobilo zmatečně. Po první čtvrtině se to přehouplo z mírně ospalé nudy a dostalo to spád, který vydržel až do samého konce. Četlo se to téměř samo a zdánlivě nesouvisející kusy skládačky do sebe během toho procesu postupně zapadaly. Přesto tam zůstalo spoustu prostoru pro fantazii, jak asi to autor přesně myslel a co se mu v době psaní honilo hlavou. Na konci knihy jsem přemýšlel, zda se Stephen King někdy bál svého Bachmana...
Nejvíce se mi líbil Rawlie, vlastně ani nevím proč. Rozhodně v tom nehrál roli fakt, že dvakrát významně zasáhl do děje a ovlivnil ho. Asi mě zaujal takovou svou bodrostí a zdánlivou zmateností, nevím. A pak samozřejmě Wendy s Williamem. Na to, jak děcka v reálném životě nemusím, tak tihle dva byli psáni s takovou laskavostí, že jim asi nešlo odolat. Tad byl poutavý svou neohrabaností, ale k srdci mi nepřirostl. Šerif Pangborn byl zase... tak nějak příliš kladný a správný. Naproti němu stál absolutní antihrdina George Stark, ale i přes jeho syrovost si myslím, že nebyl tak moc plochou postavou. Nebyl jen zlý, jak se na první pohled mohlo zdát, jeho osobnost nutně musela mít v sobě něco z Tada Beaumonta. A nemyslím si ani to, že by jeho zdánlivá nepřemožitelnost byla samoúčelná, jako to bývá v akčních filmech. Přece jen nesmíme zapomínat, že nebyl člověkem. I když tam vstupují různé faktory, tak byl především výmyslem spisovatele. A jako takový nemohl mít moc slabin, protože jeho autor si ho tak nějak idealizoval - viděl v něm to, co sám nebyl. Samozřejmě, byl to "hajzl par excellence", ale možná právě proto ho jedna část Tada měla ráda. Hodně lidí i ve skutečném světě přitahují zločinci, neskrývaně si je romantizují a obecně se o nich mluví mnohem víc než o jejich obětech. A další věc - každý máme v sobě svou temnou půli. A ať je jakkoli špatná a zlá, není nic víc než polovinou charakteru. Otázka je, jestli ji člověk pustí ke kormidlu nebo ne. Nelze ho soudit jen za to, že ji má, protože pak by nebyl bez viny nikdo. Nesouhlasím s šerifem, že by Tad nebyl slušným člověkem.
První vydání v češtině má tu nevýhodu, že překladatel evidentně nějaké výrazy zapomněl přeložit, nebo prostě netušil jak na to, tak je tam nechal. ^^ Někde to působí dost blbě a rušivě. Nepočítám ustálená slovní spojení z latiny.
Na druhou stranu knížka obsahovala řadu moc hezkých hlášek, u kterých jsem se musel smát, vyvážilo to tak nějak místa nechutná a "strašidelná". Nemůžu nicméně říct, že bych se u čtení vyloženě bál, neměl jsem při čtení takové pocity jako u Osvícení a Řbitova.

3 08.07.2019

Měl by mít v knihovně každý, kdo chce trávit život v psí společnosti. Lituji jen toho, že se mi nedostala do rukou dřív. Psí bible je správné označení.

4 10.11.2018

Na knihu jsem narazil, když jsem pátral po ne zcela vědeckých informacích o malbě Poslední večeře. Jeden článek vyvracel tvrzení z knihy, že Leonardo použil pro předlohu Ježíše a Jidáše stejnou osobu, nicméně mě ta větička "Dobro a Zlo mají tutéž tvář, všechno záleží na době, kdy každému z lidí zkříží cestu." dost zaujala. Tak se stalo, že se tahle kniha stala mým prvním střetnutím s Paulem Coelhem.
V zásadě jde říct, že se mi kniha líbila. Četla se velmi dobře, děj se netáhl a během jednoho dne byla přelouskaná celá. Akorát někde v půlce děje jsem si vzpomněl na Kingovo "Nezbytné věci".
Myslím, že ten děj v sobě nese mnohé, čtenáře donutí přemýšlet a sledovat lidskou přirozenost. Splňuje to, co by dobrá kniha měla přinášet. Jednu hvězdičku jsem ale musel dát dolů, protože mi tam stejně "něco" nesedělo. Možná slečna Chantal, možná závěr, který by si zasloužil trochu více prostoru. Každopádně se k tomuto autorovi rád zase vrátím.

2 08.08.2018

Zcela oprávněně je to jedna z nejslavnějších Kingovo knížek. Nevím, zda bych ji sám za sebe hodnotil jako nejděsivější. Rozhodně má spád a do dění v Lodlow vás snadno vcucne, ale víc nahnáno jsem měl z Osvícení.
Celou dobu u tohohle příběhu tak nějak podvědomě víte, kam vše směřuje a víte, co se stane, ale stejně musíte číst dál a dál, abyste si to potvrdili. A celou dobu se snažíte Louisovi telepaticky říct, aby to nedělal, protože je to fakt špatný nápad. Dítka nemusí být vždycky roztomilá a varování duchů nemusí být nutně špatná.

I don't want to be buried in a Pet Sematary, I don't want to live my life again.

8 14.04.2018

Já tak nějak nevím. Pana Kinga vážně žeru, jsem jeho velkým fanouškem i sběratelem, ale jsem tak nějak rád, že jsem četbu Carrie odkládal. Nějak mi to nesedlo.
Je to jeho první knížka, to znamená, že už jen jako taková má auru legendy, ale nečetlo se mi to úplně dobře. To přeskakování (i když bylo podstatné) mi nějak nechytlo a ty postavy se mi na jeho pozdější styl zdály příliš ploché (snad krom Sue). Jsem od něj zvyklý na něco jiného. Carrie není nakonec věcí, ke které bych se chtěl v nějaké výhledové době vracet.

11.04.2018

O něco méně skvělé než Osvícení... no... vlastně se to tomu vůbec nemůže rovnat, ALE...! To Doktora nijak nesráží. Bylo fajn nahlédnout do dospělosti toho kdysi malého a vystrašeného Dannyho. Četl jsem tu knihu skoro rok, pořád na ni nějak nezbýval čas, ale jakmile jsem se do toho dal a přehoupl se přes druhou třetinu, těžko už jsem mohl dělat něco jiného než číst a číst.
Možná bych tomu po Osvícení tak vysoké hodnocení nedal. Jenže v knize byly dva momenty, které mě "přikovaly". Dotkly se nějakých hlubokých myšlenkových pochodů a jeden z nich i změnil moje vnímání Pravého rodu. Anebo to bylo neodolatelným charisma Rose a jejího prastarého cylindru.
Mimochodem mám dojem, že další můj kocour se bude jmenovat Azreel bez ohledu na to, čeho byl předzvěstí. :D Ostatně, je to jen jiná forma usínání, no ne? ^^

4 10.04.2018

Byla to moje první kniha od pana Deavera, na kterou mě všichni upozorňovali. "Když se ti líbí King, bude se ti líbit i Deaver," říkali a nemýlili se. Jsem z téhle knihy a potažmo autora nadšený. Jeho povídky nemají vůbec nouzi o šokové zvraty. Jeden si myslí, že to dopadne nějak a skutečnost je úplně jiná. A když už si člověk myslí – Cha! Prohlédl jsem tě a nakonec ho zabije! Což o to, on ten odhad je třeba správný, ale věci jsou nakonec složitější, než jak je člověk viděl na začtku.
Kdybych měl vypíchnout jednu, která se mi skutečně vryla do paměti, byla to povídka Na rybách. Paradoxně je to povídka, kterou jsem věděl zhruba od půlky, jak to nakonec bude, ale to jí v ničem neubralo. Dále bych určitě vypíchl Víkenďáka, Obětní beránek, Bez Jonathana a Nádherná. Některé povídky byli pro mě slabší, například Nokturno nebo Klečící voják.
Určitě si rád přečtu od tohoto autora něco dalšího. Paráda.

2 23.05.2017

Tak tohle bylo prostě kurevsky skvělé dílo. Kingova nepřekonatelná schopnost líčit postavy a jejich postupný vývoj, nemluvě o bravurním popisu odehrávajícího se děje a míst. Dá se o něm mluvit jen v superlativech a Osvícení je jeho zdařilým dítětem, které vás vtáhne a jen nerado pouští.
Vždycky jsem si v hotelech představoval, jakou mají minulost, kdo tam byl ubytovaný, jestli tam třeba někdo zemřel. Lákalo mě se hrabat v historii. Jenže když se čas sleje do jednoho večera, asi to nebude tak úplně fajn. Zvlášť, když se vás to pak snaží zabít roqueovou palicí. Zkrátka? Bravo, mistře.

9 18.04.2017

Nedočetl jsem to. Knihu jsem si pořídil kvůli povídce Zkrocená hora, kterou jsem samozřejmě začal. Ta povídka byla super. Možná by mě to tolik neoslovilo, kdybych neviděl nejdřív film, ale takhle jsem byl nadšený.
Pak jsem přečetl 55 mil k benzinové pumpě a nějak se rozhodl, že si to přečtu fakt celé. Jenže už u první povídky Polostažené dobytče jsem to na stránce 31 prostě vzdal. Nenašel jsem v té povídce nic, co by mě nějakým způsobem zaujalo natolik, abych to dočetl. Zvládl jsem přečíst Ryzáka a Lidé v pekle se chtějí jen napít vody. Mírně jsem nahlédl do povídky Práce. Nějak mě to prostě nechytlo, nemělo to žádné vyvrcholení, ta vlna vždycky splaskla a zbylo z ní jen takové šplouchnutí o kámen, takže jsem to nakonec odložil.
Možná se k tomu vrátím, až fakt nebudu mít co číst, ale teď to nějak nedávám.

Zajímavé téma, ale zpracování pokulhává. Skákání od jednoho kluka k druhému té knížce nesvědčí, stejně jako několik fontů, které se v knize porůznu a bez logiky střídají.

2 15.12.2016

Detektivní King, ale jinak v celé své parádě přesně tak, jak se na něj sluší a patří. Opět mě u své knížky naprosto zazdil někde po první čtvrtině. Na konci jsem začal uvažovat, jestli někdy budu chtít ještě jít na nějaký koncert.
Hodně mě zaujalo střídání pohledů, které v jeho podání nepůsobí zmatečně, naopak otevírá možnosti, jak probádat život Mercedesového vraha. Zkrátka Pan Mercedes je další vydařený kousek Pana Spisovatele.

5 06.07.2015

Občas mi to rýmování nesedělo, ale je to typicky perfektní Burton. Četlo se to jedním dechem, knížka ani ne na hodinku. :)

1 23.02.2015

Byla to další skvělá povídková knížka mistra, ať už tam bylo pár slabších kousků nebo ne. Osobně mi nejvíc dostal Dolanův Cadillac, Zuby, Prst a Nechte dítek jíti ke mně. Tenisky byly taky naprosto perfektní. Naopak mi trochu unikl smysl Věnování a Přerůstá vás. Nějak je asi neumím docenit. To ale knížku jako celek rozhodně nemůže srazit, vzhledem k těm prvním vyjmenovaným.

1 15.10.2014

Obecně hodnotím Noční směnu jako opravdu hodně povedenou sbírku povídek, na mém žebříčku hodnocení ji předčila pouze Mlha. Úžasná sbírka, přestože obsahuje i některé průměrné povídky.
Pokud máte rádi Kinga, tak si tuhle sbírku rozhodně přečtěte. Sám se ke knize plánuji jednou vrátit.

1 26.08.2014

Slabší než první díl, ale pořád dost dobrý King, který stojí za přečtení. Policajt z knihovny se mi líbil tedy o něco víc než Sluneční pes, ale myslím si, že obě ty povídky ve mně zanechali něco, co ve mně King zanechává běžně – asociace na běžné věci, které člověku připomenou popsané drobnosti. Ať už polární záři z časožroutů nebo plakát s červenou karkulkou.

26.08.2014