fis.rena
komentáře u knih
Květy nad peklem
Ilaria Tuti
"Život je silnější než my,a my jsme jen jeho nástroje."
Přivonět si tak ke květům,které vyrůstají v tak osobitě popsané krajině Itálie...
A přeci můžete! Můžete díky Terese ochutnat i strach,který se skrývá pod nimi. Nasát atmosféru vesničky Travenì,kde jsou tradice svátost. Mimochodem ten průvod Krampusů mi úplně zvedl chloupky.
Knížka mě doslova vcucla a ten tlak povolil až po přečtení epilogu.
Moc se mi zamlouvá komisařka Battagliová. Je to nevšední, empatická,vtipná a ostrá ženská.
Vražedná lhůta
Andreas Gruber
Nabízí se shrnout svůj názor na knihu ve třech stručných větách,stejně jak to po všech vyžaduje Maarten S. Sneijder. Vysoký,bledý, holohlavý psychopatolog vonící po marihuaně s akupunkturními jehličkami zapíchnutými v rukách. Fešák,co vám budu povídat.
"Budete pracovat v mém týmu,Sabino?"
"A kdo všechno je ve vašem týmu?"
"Já."
Vraždy podle podivné dětské knížky.
Sezení u psychologa a terapeuta.
Tlak,strach,napětí.
Čtěte,je to dobrý!
Staré pověsti české
Alois Jirásek
"Skliď z našich očí svůj dar,nešlechtíče! Já abych svého nepřítele zhubil,ale tys svého pána zabil! Tys ho měl stříci,a tys takto s ním udělal?"
Prosím vás...už ne. Tohle už vážně ne a určitě ne jako povinnou četbu,pokud to nebude napsané srozumitelně. Teď po letech znovu otevírám tento "skvost" a opět koulím očima. Je důležité,abychom všichni měli alespoň trochu v patrnosti dějiny,ale ne tak,že po každé větě musím dítěti vysvětlovat co vlastně čte,jelikož tomu nerozumí ani zbla a opakovaně se táže "Proč,mami? Proč? Proč si musela ty a musíme i my?".
Přesně tato kniha je nucené zlo a museli jsme to číst vážně všichni.
Pan Jirásek je šikula,když to tak pěkně sesbíral,ale zpracovat to měl nechat někoho jiného a jít na procházku. Bohužel,bohužel,bohužel.
A upřímně...koho to vážně bavilo číst a něco si z toho vzal? Ruku na srdce...
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
Tyto úchvatné báje by měly zůstat povinnou četbou do skonání světa. Jsou to úžasné poučné příběhy,které vtáhnou nejen dítě,ale i dospělého.
Krása střídá nádheru a ráda se ke knize vracím.
Zabije tě
Charlie Gallagher
"Craig pečlivě zatahuje žaluzie...
Věděla,že nesmí vydat ani hlásku,jinak Craig utáhne svěrák ještě víc. Cítila štiplavou bolest,ruka se jí odkrvovala a měla pocit,že jí čelisti drtí kost. Hlasitě vydechla,nemohla si pomoct..."
Domácí násilí je pro mě nepředstavitelné. Nechápu,co ty ženy pudí k tomu,aby v takovém toxickém vztahu zůstávaly. Jde jim o život. Kam se vytratil pud sebezáchovy? Strach z partnera je zřejmě jasně mocnější než cokoliv jiného.
Tento díl je určitě lepší než ten pilotní a dá se číst samostatně úplně na pohodu. Maddie a Harry se jeví jako dobrá spolupracující dvojka do dalších dílů a taky doufám,že Maddie nechá Vinceho zabodovat :)
Knoflíková válka
Louis Pergaud
Možná je to tím,že jsem holka,ale možná taky ne...
Knížka o tom,jak se mezi sebou kluci řežou, hází po sobě klacky a kameny,nadávají si,a to pro pár knoflíků? Spíš pro nic než pro něco.
Pak je ještě pro změnu seřežou rodiče.
Byla to povinná četba,kterou jsem četla já jako holka a teď díky dětem znovu. Děkuji za to,že už je tahle knížka uvedena v kolonce doporučená a ne povinná četba. Zážitek před lety nijaký a teď se to nezměnilo.
V pasti lží
B. A. Paris (p)
Lidská psychika je velmi křehká a pohrávání si s ní v takovém levelu jako u Cass,to nejednoho srazí na dno. Velmi manipulativní, paranoidní a napínavý příběh,který jsem zhltla na dvakrát.
V závěru jsem se tetelila a jen si mnula ruce nad jednáním Cassandry a můžu říct,že past lží skutečně sklapla.
Sleduje tě
Charlie Gallagher
Mrzutý mazák Harry a urputná, neodbytná Maddie. To je dvojice,která nás provede příběhem sraženého chodce Rona a ztracené alkoholičky Lorraine.
Příběh si plyne po tiché vodě,žádné vlny. Posloupné policejní postupy a následné vyšetřování,kde je znát autorova profese.
Chybí mi ale víc zastávek u vraha s vysvětlením jeho počínání a chvilkami,které trávil u kamer sledováním obětí,jak název knihy napovídá...
Obávám se,že je to lehce zapomenutelná série,nicméně se ještě zkusím podívat na druhý díl.
Řetěz
Adrian McKinty
"Zaprvé : Nejsi první a určitě nebudeš poslední. Zadruhé : Nezapomínej,že to celé není o penězích - jde o Řetěz."
Udržet Řetěz při životě vyžaduje velmi silné jedince a nejsilnější jedinci jsou určitě rodiče,kterým je uneseno dítě. Jak bylo v knize řečeno...zkus se postavit mezi medvědici a její mládě.
A ta nejsilnější medvědice si i přesto všechno,co jí potkalo, dojde pro svůj díl masa.
Zajímavý námět,nad kterým se nerodiče nepozastaví, mávnou rukou s tím,že by volali policii a hotovo. Mno,rodiče mi asi dají za pravdu,že by tak unáhlení nebyli.
A že nejde o peníze...pche! To povídej hluchýmu, milý Řetízku.
Umění řezničiny: Joseph Lister a temný věk viktoriánského lékařství
Lindsey Fitzharris
Jak se z řezničiny chirurgie stala...
Skvěle zpracovaný průřez lékařstvím a vědou. Při popisech operací bez anestetik mě vždy svrběla ta část,na které zrovna lékaři pracovali.
Joseph Lister je skutečně průkopník medicíny,jakou teď můžeme využívat my. A je potřeba si toho vážit.
Vyšinutí
Michael Katz Krefeld
Vyšinutí je knížka,která neurazí a ani nenadchne. Hned zpočátku vám dojde proč se autor věnuje dějové lince s preparátory a ke konci si stačí jen správně přiřadit jméno. No,a jste detektivem s pochvalou.
Mášino vyprávění a vedení deníku. To je to,co se mi líbilo a těšila jsem se na tyhle kapitoly. A je teda fakt,že ze Slavrose šel strach jen z jeho popisu a nemusel u sebe mít ani psy.
Agnes
Hannah Kent
"Svět přestal sněžit a přestal se otáčet,mraky visely bez pohnutí ve vzduchu jako mrtvá těla."
Při čtení surového a zoufalého příběhu Agnes jsem byla paralyzovaná a neslyšela vlastní dech. Život lidí v úchvatné,ale i kruté krajině Islandu je popsán dokonale. Pocity a myšlenky Agnes před popravou jsou vykresleny naprosto reálně,až strašidelně reálně. Ale nejen pocity její,ale i Tótiho,Margrét...já ani nemrkala,když jsem byla svědkem přípravy truhly k výjimečným příležitostem se slovy Margrét :"To je to nejmenší,co můžeme udělat. Laugo,tvou brož..." U čtení jsem tajila dech a chvílemi si říkala,že to snad není možné.
Zmiňovat fakt,že policejní práce byla tehdy opravdu velmi ubohá,je bezesporu zbytečný...
Šesté dítě
Jonathan Dylan Barker
(SPOILER) Jak malá neviditelná nitka dovede přerůst v obří pavučinu...
Závěr se mi velmi líbil. Tušila jsem,že je v síti plno vlivných lidí,aby se v ní neobjevila díra a všechno frčelo tak,aby to bylo potichu. A také samozřejmě závěrečné zmrtvýchvstání. To se přeci naprosto nabízí,ne.
Já celý příběh věřila a fandila Samovi,ovšem Ansonovi deníky bylo to,na co jsem se vážně těšila.
Pátá oběť
Jonathan Dylan Barker
"Ahoj Same,
umím si představit,že jsi pořádně zmatený. A zřejmě máš spoustu otázek."
...to má nejen Sam,ale i já!
Tekly mi nervy,co vám budu povídat. Mám pocit,že Porter nevyřešil nic,ale vlastně úplně všechno.
Poprvé čtu sérii,která je jeden obří příběh. A je to super! Autor jede jak nažhavený Maserati a můžu říct,že stále udržuje tajemství a napětí,které vás nepustí. Mně příběh tak držel za oko,že mi málem přetekl bazén,který jsem dopouštěla :D nemůžu se pouštět do tak velkých akcí,když čtu...jsem pak k ničemu a jen obracím stránky.
"Nemůžeš si hrát na Boha,aniž bys poznal Ďábla."
Čtěte! Čtěte ale od prvního dílu,jinak z toho nebudete mít takový požitek.
Andělíčkářka
Camilla Läckberg
Mé čtenářské okolí mi dávalo opakovaně najevo,že jsem velmi pozadu,když jsem ještě nezakusila tvorbu Camilly.
Mno...já si teda myslím,že jsem o nic nepřišla. Moje intuice mi po přečtení pár anotací jejích knih šeptala,že to nebude ono. A opravdu to není ono.
Mám pocit,že kdyby chtěl někdo někoho odkráglovat,měl by jet na výlet do Švédska,protože jestli tam policie pracuje jako v knize,tak si po vraždě můžeš dát v klidu i kafe vedle mrtvoly,protože to asi čirou náhodou a jestli teda vůbec, přijede vyšetřit spisovatelka. Takže klid a chill.
Děj se mi neskutečně táhl,vše se vleklo,a tím pádem snad každému dojde co a jak se na ostrově stalo.
Erika,co opakovaně dává přednost všemu okolo nad dětmi?
Gösta,který není schopný jako policista hned říct, kdo stojí za těmi narozeninovými gratulacemi?
Mellberg a jeho "práce"...jako vážně?
Kniha má skvělou myšlenku,ale ta je bohužel naprosto ubitá a nevyužitá.
Klid je síla, řek tatínek
Zdenka Fantlová
"K čemu to vlastně mělo všecko sloužit? V čí dobro? Svět půjde dál - a bude lepší? Lidská nátura bude pořád stejná. Nikdo se z dějin nic nenaučí."
...s tímto výrokem paní Zdenky naprosto souhlasím. I přesto všechno,co války zničily,vzaly a napáchaly,se válčí neustále dál a kvůli obdobným nesmyslům. Vždycky se mi vybaví výrok Einsteina jako jeho reakce na jaderné zbraně : "Nevím,čím se bude bojovat ve třetí světové válce,ale ve čtvrté to budou klacky a kameny."
Příběh Zdenky je bolestivý,plný síly,přátelství,odvahy,ale také poznání,že Terezín byl vůči jiným koncentračním táborům skutečně "pionýrák".
Říkám si, jaká silná osobnost musel každý jeden,kdo to přežil,být. Jde nakonec o holý život a pud sebezáchovy je vůbec nejsilnější,ale byli tisíce těch,kteří to neunesli a šli na smrt dobrovolně. Vzdali to,neviděli jiné východisko.
A ano,klid skutečně je síla,jak řek' tatínek,když ho naposledy Zdena viděla mezi dveřmi...
Čtvrtá opice
Jonathan Dylan Barker
"Hned zpočátku bych rád vyjasnil několik věcí. Tohle není vina mých rodičů. Vyrostl jsem v domě plném lásky,jaký by mohl dát obálku časopisu i slavný ilustrátor Norman Rockwell."
...tento úvod v Deníku V4O je po jeho přečtení úsměvný,i když je samozřejmé,že si každý rodinnou pohodu představuje jinak. Každopádně bych tu úvodku v časáku toužila vidět :D
Příběh má dvě linie. Deník Opičáka,který je velmi zajímavý a stránky jen lítají a pak vyšetřování Sama Portera a jeho kolegů.
Myšlení Opičáka je zčásti pochopitelné,z druhé strany v tom jeden hledá logiku. Na další díly se určitě mrknu,ale dám si pozor,aby mi oči zůstaly na svém místě...
Loutkové divadlo
M. W. Craven
Ten,kdo se chce mstít,musí vykopat hroby dva. Jeden pro oběť,druhý pro sebe...
Pomsta je skutečně velmi sžírající záležitost,která nejednoho úplně pohltí a udělá z něj jiného člověka. Avšak v tomto případě musím říct,že souzním s vykonavatelem v jeho praktikách a tak vůbec.
Co mě hodně bavilo,to byla Tilly,která to vše perfektně odlehčila. Já se tak nasmála a úplně viděla nechápavý obličej Poea zírajícího na usmívající se Steph.
Trosečníci
Lucy Clarke
Lori a Erin...sestry,které by pro sebe dýchaly. Vysněná dovolená,která skončí tak,že se jedna modlí,aby ta druhá skutečně dýchala.
Dvě dějové linky příběhu...
Lori nás svým vyprávěním vtahuje na pustý ostrov,na kterém se ocitla s hrstkou dalších lidí díky ztroskotání letadla. Vykreslení celé situace,charakterů ostatních i jejich pocitů je opravdu dokonalé.
Na druhé straně Erin a její popis neutuchajícího a urputného hledání své sestry,vraku letadla i ostrova,jakéhokoliv vodítka k tomu,aby dospěla přesvědčení,že Lori skutečně zemřela,jak si všichni myslí a předpokládají. Ani po dvou letech s pátráním nepřestává.
Trosečníci jsou napínavý a velmi čtivý počin,takže určitě doporučuji. A propo...já souzním na konci s Erin.
Osvětim: Nacisté a konečné řešení
Laurence Rees
Úžasná kniha,která je skvěle zpracovaná v komplexním měřítku. Holá fakta,rozhovory,upřímnost. Není nic,co bych skutečně vypíchla,jelikož celá kniha je klenot,který by měl být zařazen do povinné četby.