Finskej komentáře u knih

Parádní a velice realistické scífko, které odsejpá jak dobře namletá káva. To se jen tak neonudí. Navíc se v roce 1990 dočkalo solidní rozhlasové dramatizace. https://mluvenypanacek.cz/rozhlasove-hry/1215-vosy-200.html

Když se někdo rozhodne přiživit na známém díle, bývá výsledkem obvykle průšvih, v lepším případě nevalná nuda. Zde jde o případ číslo dvě, i když některé autorovy nápady, a to hned na počátku, jsou vysloveně hloupé. (Nechci spoilovat, ale k prvnímu se dočtete rychle.) Jsem velký fanoušek původních trifidů a toto nástavné dílko mě celkem zklamalo. P.S. Nejspíš to nakonec ani nedočtu…

To se čte samo od prvního odstavce :-)

Kniha, která na trhu s biografiemi chyběla. Jednak proto, že před tím žádná taková nebyla, za druhé proto, že publicista Bystrov je známý tím, jak neúnavně se pídí po faktech, včetně těch neznámých a zapomenutých, a trpělivě je dává dohromady. Což ví každý, kdo zná jeho dílo a ví, jak přistupuje ke své práci, a čehož dokonalým příkladem jsou například Příběhy písní. A právě proto, jak trpělivý a poctivý při práci s fakty Bystrov je, jsou nakonec ochotni se s ním bavit i lidé, kteří třeba jinak informace běžně neposkytují, v tomto případě paní Matušková. Díky tomu se pak my, čtenáři, dozvíme, co bychom se jinak nedozvěděli.

Obecně jsou Řeky Londýna dobrá série, ale některé díly jsou ještě lepší než dobré. A „Co dělala Abigail v létě“ z mé dosavadní nejoblíbenější dvojice (Měsíc nad Soho, Stín nad Trevírem) udělalo nejoblíbenější trojici.

Jeden z oněch klasických románů, který je v podstatě o ničem a celé drama spočívá v tom, že situace je zuřivě nazývána dramatem. Jazyk ovšem a spisovatelské řemeslo jsou nádherné. Osobně už se k tomu nikdy nevrátím, kousek stačil.

Knize jako takové dávám 5 *, protože je to Žambochovina klasického střihu, na nic si nehraje a dobře odsejpá. Jen bych rád podotkl, že autora obálky i toho, kdo ji schválil, měli by bičem hnát z bran města, protože porno-style ženština je fakt úděsná a vrchol nevkusu a musel jsem se přemáhat, abych jen za to jednu * nesundal.

Jak normálně Crichtonovy knihy miluji, zde mě až zaráží, s jak hroznými chybami je mám-být-dokonale-supermoderní laboratoř vybudována a zařízena a jakých přehmatů a fatálních nepochopení se máme-býti-ti-nejlepší vědci dopouštějí.

Tentokrát chtěl Zane Grey patrně napsat grotesku, protože jinak se toto dílko vysvětlit nedá

Pořád je to příjemné čtení, ale šetření na korekturách v některých dílech této série je ostuda. FAKT VELIKÁ ostuda, milá MOBO. ("bysme"!) Čtenáři jsou často vyčítány rekapitulace, k nimž dochází v pozdějších dílech série, a je fakt, že by se daly řešit klasickou hvězdičkou a poznámkou pod čarou či na konci, jako tomu kdysi v literatuře bývalo. Tady je názorně vidět, že argument "dneska se to tak už nedělá" (který se náhle vynořil a byl brán v potaz) byl svého času fakt hloupý.

Hodnota Emilia Salgariho coby autora spočívá hlavně v tom, že si člověk uvědomí, jak neuvěřitelně kvalitním autorem byl například takový Verne nebo May. Jako čtenář chápu, že hrdiny a hrdinky musí stíhat útrapy a nepřízeň osudu, ale nemuseli by se do nich neustále dostávat proto, že se chovají jak naprostí pitomci. Což, bohužel, se u Salgarino děje skoro pořád.

Šolcovy knihy obecně jsou skvěle čtivé a zábavné – nejlepší ukázka toho, jak psát správnou naučnou literaturu. Navíc měl autor přehled, takže kromě známějších a „atraktivnějších“ kmenů probral vždy i ty méně známé, menší a okrajové a to se záběrem od severní až po jižní Ameriku. Spolupráce s ilustrátorem Jaromírem Vraštilem byla úspěšná a došlo k ní minimálně u jedné další knihy na toto téma: https://www.databazeknih.cz/knihy/indianskou-stezkou-62106

Na rovinu: spíš se nejedná o (urban) fantasy jako takovou, ale o lehkou až střední erotiku smíšenou s červenou knihovnou. Fantasy to má leda tak omítku, navíc díl od dílu slabší.

(SPOILER) Pozor, píšu v podstatě hodnocení série jako takové: tři hvězdičky jsem udělil proto, že ačkoli sama kniha je dobrá, je to začátek série, která se postupně kvalitativně horší a upadá, až se zcela doje- Ano, přesně tak. Že se série urban fantasy zabývají i citovým milostným životem svých hrdinů a hrdinek, to je normální. Že z toho autorka dokáže udělat skupinovou pornografii, kdy nakonec člověk vynechává až nějakých 40 %, aby si vůbec přečetl nějaký děj, a kruhy osob narostou natolik, že později i sama autorka musí je začít redukovat, už normální není. Vlastně je to dost špatný nápad, který pošle nadějnou sérii k šípku.

Nesmrtelná klasika dětské literatury, která se dá číst pořád dokola a to i ve chvíli, kdy jsou dítěti už desítky let (jak sám na sobě zjišťuji). Zdaleka ne každý už ví – a je užitečné to vědět – že Děti z Bullerbynu naprosto okouzlujícím způsobem načetla Libuše Šafránková: https://bit.ly/3kxNIBO

Další sbírka básní Michala Bystrova. A je stejně dobrá jako ty předešlé. Michal píše texty zasmušile bluesové i sarkastické a ironické. I když těch zasmušilejších asi o trochu víc. Protože s jazykem českým to umí, je radost jeho texty číst. A protože jsou ze života a o životě, dávají smysl. I když jsou to zrovna nesmysly. Je to zkrátka poezie, kterou může v klidu číst i někdo, kdo jinak obvykle básním moc neholduje.

Čtivé, zábavné a poučné. A díky krátkému formátu si člověk může sloupky báječně dávkovat dle denní nálady a momentálních možností. Jednoduchá, avšak precizní kresba pana Bartáka je dokonalým podkreslením nálady.

Kvalitní spisovatelské řemeslo, které skvěle přeložil Viktor Janiš. Čímž končí pozitiva. Bohužel, ačkoli autorka psát věty umí, o příběhu už se to říci nedá. Příběh je tak rozvláčný, že postupně čtenáře více a více ubíjí a pokračovat ve čtení je stále obtížnější a nezábavnější až... Až jsem to nakonec nedočetl. A to se mi nestává často. Vlastně zřídkakdy, většinou knihu zabalím hned na začátku, když ji nemusím.

Rád bych se udržel, ale už to nejde: kdo, sakra, vymejšlí u Arga to přejmenovávání titulů? Zejména u Řek Londýna? Jednak Folly není rozmar, ale pošetilost – a ne, významy slov rozmar a pošetilost v češtině NEjsou totožné – za druhé, originální název samozřejmě naráží na sídlo/budovu speciální policejní jednotky tvořené Nightingalem a Grantem... V originálním znění je kniha za 5*, k českému se vyjádřit nemohu, protože jsem ho neviděl a už ani neuvidím.

Musím přiznat, že nechápu, proč originální název „The October Man“ někdo přeložil jako „Stín nad Trevírem“. Jak si jinak kvalitní práce Arga vážím, tohle je na pohlavek. (Není to ostatně poprvé, „Lies Sleeping“ rozhodně nejsou „Zvony Londýna“.) Přejmenovávání titulů je zlo. A teď už k věci...
První díl Řek Londýna, kdy hlavní postavou není Peter Grant, mě příjemně překvapil. Přijde mi svěží, tím, že představuje jiný úhel pohledu na fenomén „máme tady magii, co s tím, jako policie, uděláme?“ v rámci série neotřelý a celkově vůbec jako jeden z nejzábavnějších dílů celé série. Byť to není Peter Grant. Když jsem si později přečetl „Co dělala Abigail v létě“, začal jsem mít dokonce pocit, že občasné odskočení si od hlavního hrdiny Benu Aaronovitchovi prostě sedí. A jiná jednání a jiné postupy a přístupy jiných postav k věci doplňují a zpestřují Grantův svět.