Finita
komentáře u knih
Modlitba za Owena Meanyho
John Irving
Tak jsem si celou dobu říkala, co na té knížce všichni vidí, že to není asi ani na těch pět hvězdiček. No a pak přišel konec a všechno to do sebe zapadlo :-)
Šepot včel
Sofía Segovia
Na knihu mě bohužel nalákalo srovnání autorky s G.G. Márquezem, což byla chyba. Kniha sice obsahuje prvky magického realismu a objevují se v ní historické skutečnosti, ale to je tak vše. Márqueze dovedl dát svým příběhům atmosféru, tady ale něco takového chybělo. Obecně mi postavy v knize moc nesedly, byly takové ploché. Konec byl navíc poněkud patetický a rozvláčný.
Po dočtení můžu říct, že téma knihy je originální a zajímavé, ale kdybych knihu nečetla, nic by se nestalo.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Komentáře ke knize jsou tady různé, ale mně osobně kniha splnila očekávání: Hltala jsem ji? Ano. Byla strašidelná? Ano. Bála jsem se jít v noci na záchod? Ano. Štvaly mě postavy? Ano, ale to zrovna nebylo mé očekávání :-)
Každopádně jako takové "oddechové" strašidelné čtení doporučuji. A proč tedy ne plný počet hnězd? Ty postavy mě štvaly vážně hodně :-D
Světlo mezi oceány
M. L. Stedman
Námět byl dobrý, ale pojetí bylo hodně v duchu červené knihovny.
Posvátná místa světa
Sarah Baxter
Musím souhlasit s amaenium. Kniha vypadá vizuálně opravdu velmi pěkně, ale obsah za moc nestojí. Nevím, zda to bylo špatným překladem, ale popisy míst nějak nedokázaly navodit tu správnou atmosféru. Navíc některá přirovnání byla opravdu hodně zvláštní, například: "nekonečné stoupání vám trhá plíce a končetiny". Ale budiž, ještě si dovedu představit, že bych mohla mít pocit trhajících se končetin při výstupu na horu. Ale přirovnání u jiného místa spíš celý popis shodilo: "takovou spoustu hvězd, jejichž hustota na inkoustově modré obloze vypadá jako nebeské akné či jako skvostná vyrážka, jste ještě neviděli". Já osobně si tedy při pohledu na hvězdy nepředstavuji ani akné, ani vyrážku, ale to už je asi věcí osobního vkusu, mně takovýto popis bohužel nesedl.
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
(SPOILER) Název knihy je poněkud zavádějící, protože nejde o to, být hrozně nad věcí a mít vše u zadnice, ale prostě si vybrat, co budeme řešit a na co se vykašleme. Při čtení jsem si říkala, že kniha pro mě nemá žádný "wow efekt", něco, co by mi otevřelo oči a řeklo něco nového. Na druhou stranu všechny motivační/rozvojové knihy jsou ve své podstatě pořád o tom samém a je jen otázka, v jaké formě ty hlavní pravdy potřebujeme slyšet. Někomu bude vyhovovat, když mu autor řekne, že se na něco má vys*at a někdo potřebuje, aby mu bylo sděleno, že má otevřít svou mysl a nechat své starosti odplout. Na konci mi tak nějak všechno z téhle knihy seplo dohromady a mám z ní po přečtení dobrý pocit.
P.S. Za sebe ale stále nejvíce doporučuji Cestou fak* it :)
Města
Michal Ajvaz
Byla to dlouhá cesta, delší než Cesta na jih.
Je to trochu jiný Ajvaz. Dříve se toulal více po okrajích a přemýšlel o těchto okrajích, středech a vnitřních prostorách věcí, které nevidíme, nechceme vidět, nemůžeme vidět... Nyní se již toulá středy, centry,...
Dojem během čtení kolísal mezi čtyřmi a pěti hvězdami. Po dočtení ale jako celek hodnotím nejvyšším počtem. Dunkelhell má pravdu, Ajvaz si nastavil laťku opravdu vysoko. Mé milované Druhé město tato kniha rozhodně nezastíní, ale i tak jsem po těch letech velmi ráda, že jsem si mohla zase něco od autora přečíst.
Lovcovy zápisky
Ivan Sergejevič Turgeněv
Nádherné líčení přírody, člověk má pocit, jako by tam skutečně byl. Opravdu se nejedná o dílo plné děje, proto sedne jen někomu. Ten kdo si k němu cestu najde určitě nebude zklamaný, ač je to kniha stará přes 150 let, lidé jsou pořád stejní, například: "čím menší pán, tím více nos nahoru" a také, že lidé i tehdy řešili, jestli dříve nebylo lépe.
Jednoho jasného, mrazivého rána v lednu na začátku 21. století
Roland Schimmelpfennig
Napsané téměř až hypnoticky. Nečekejte, že na konci dojde k nějakému rozuzlení, že věci do sebe zapadnou. Jen několik dnů sledujete několik postav a to, jak se jejich životy přibližují, proplétají a zase se vzdalují. To, co je na této knize nejlepší a co ji činí právě tak hypnotickou je způsob psaní, který směřuje čtenáře k rychlému čtení, které má spád, žádná květnatá souvětí, ale také ne primitivní jazyk.
Výhonek osmilisté růže
Auður Ava Ólafsdóttir
Jak už psali jiní čtenáři níže, je to vlastně taková červená knihovna. Také jsem doufala v nějaké filosofické či meditativní pasáže a bohužel nic. Je to celé poněkud naivní a hlavní postava těžce uvěřitelná - rozplývání se nad dětskými šatečkami a mašličkou do vlasů. Proště tohle mně osobně nesedlo.
Kalba ve spoďárech: Kalsarikänni
Miska Rantanen
Knihu je v prvé řadě třeba chápat jako parodii na všechny ty lagom a hygge návody na šťastný život - ne že bych proti nim něco měla, pročíst je hodlám taktéž :-). Nejedná se také o čtení na jeden zátah, je fajn knihu číst po večerech postupně po jednotlivých kapitolách jako odpočinkové čtení. Z knihy se člověk navíc dozví něco málo o finském životě a myšlení. Za mě určitě stojí za přečtení.
Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta
David Mitchell
Úžasná kniha! Nejnadšenější jsem z toho, že většina Mitchellových knih (zatím nemám přečteno vše) tvoří jedno velké dílo, kde se objevují jednotlivé postavy, ať už v hlavních či jen vedlejších rolích.
Veselí
Radka Třeštíková
Tuhle knihu bude vnímat jinak někdo, kdo žil celý život v Praze, někdo, kdo žil celý život na jižní Moravě a úplně jinak někdo, kdo je moravská náplava v Praze... Občas to bylo děsivě pravdivé. Přes to, že se autorka snažila o humorné pojetí, mám obavu, že jihomoraváci byli opravdu vykresleni jako dost jednoduší lidé.
Trhlina
Jozef Karika
Vzhledem k tomu otravnému začátku knihy jsem ani moc nečekala, ale ten závěr stál za to a vysloužil knize 4 hvězdičky.
Truchlivý Bůh
Jiří Kratochvil
Touto knihou jsem si bohžel potvrdila, že Jiří Kratochvil již není autor pro mě. Z knih Brno nostalgické i ironické a Brněnské povídky jsem byla nadšená. Avion jsem však zavřela již po několika stranách a tuto knihu jsem dočetla hlavně kvůli Čtenářské výzvě. Na druhou stranu musím uznat, že kniha nese určité poselství, proto dávám jednu hvězdičku. Pocit lehkého hnusu však po dočtení přetrvává.
Kniha zvláštních nových věcí
Michel Faber
Kniha mě nadchla. Během čtení se mi dost proměňoval názor jak na jednotlivé postavy, tak na to jak to může dopadnout a jestli se mi kniha vůbec líbí. Nejprve jsem byla trochu otrávená z toho, z mého úhlu pohledu, trochu náboženského fanatizmu a říkala jsem si, jestli to vůbec dočtu. Pak jsem byla strašně zvědavá na domorodce na jiné planetě. Následně mi lezla na nervy manželka hlavní postavy. No a nakonec už jsem jenom žasla, jak to dopadlo a že takový závěr jsem nečekala, ač se mi hlavou honily různé možnosti. Takže za mě super. Velmi neobvyklé téma.
Denní dům, noční dům
Olga Tokarczuk
První kniha od této autorky, kterou jsem četla, tudíž jsem vůbec nevěděla, co mám čekat. Po několika prvních příbězích jsem si ale řekla, že to číst nebudu. Jenže nebylo po ruce nic jiného a tak jsem vzala knihu na milost pro četbu v MHD. Tak jsem četla dál a dál a najednou si uvědomila, že mě to hodně zaujalo, že jsou to takové každodenní (nebo naopak neobvyklé) příběhy a že se k nim vracím v myšlenkách i během dne. Nakonec jsem přečetla i původně přeskakované pasáže o Starostě a mnichovi, včetně doslovu :)
