fifinka8
komentáře u knih
Nápad s píděním se po osudu holčičky z poštovní známky mi přišel skvělý, ale vadilo mi takové podivné skákání v čase. Autorka asi chtěla navodit pocit, že čteme vzpomínky přímo paní Haňkové, na mě to však působilo rušivě, stejně jako velmi zvláštní ilustrace. Pro menší děti kniha určitě vhodná není, obsahuje poměrně dost složitých pojmů a situací, takže doporučuji spíše od 9. třídy dále.
Zajímavý námět, někdy děj možná trošku drhnul a pro mě byl předvídatelný, ale ve výsledku se mi kniha líbila.
Co tohle, proboha, bylo???
Mám ráda humor, ani ty nejčernější vtipy mě nepohorší, pokud jsou dobré. Mám ráda bizár, když je originální. Ale co je moc, to je moc. Toto prostě nemělo spatřit světlo světa nebo se k tomu (omlouvám se, ale nějak mi přes prsty nejde slovo kniha nebo dílo) mělo dávat platíčko libovolných barbiturátů. Kromě toho, že jsem si celou dobu čtení (a že se to díky velkým písmenům čte veeeelmi rychle) říkala, proč se plýtvalo papírem a tiskařskou barvou, měla jsem i pocit, že vidím tytéž 2 stránky. Že zažívám nekonečné déjà vu nebo mi někdo tajně přelistovává na začátek. Jako by autor dělal CTRL+C, CTRL+V a jen měnil jména a sem tam slova. Série sice měla poněkud klesající tendenci, ale tohle byl tobogán přímo do pekelného kotle.
Pokud jsem někoho svým názorem pohoršila, tak mě to mrzí, ale někde jsem své pocity musela vyhodit (ti, co četli, chápou).
Jen se, prosím, před koupí rozmyslete, jestli opravdu musíte vlastnit všechny díly této série. Já si ji bohužel obstarala v předprodeji...
Klasické odpočinkové čtení. Děj nebyl špatný, ale vytáčelo mě neustálé opakování informací řečených dříve. Sem tam něco zopakovat je v pořádku, ale tohle už bylo prostě moc.
Příznivci odpusťte, ale je to blábol. A to jsem, podotýkám, k bizáru a výstřelkům všeho druhu dost tolerantní.
Člověk, ač se snaží, tak se v časové rovině ztrácí jako po požití většího množství houbiček, prvky nadpřirozena jsou totálně mimo mísu. A konec? K němu se raději vyjadřovat nebudu. Do trojky už teda fakt nejdu...
Některý lidi jsou prostě svině a sviněma zůstanou! Takovým je úplně jedno, kolik lidí svou záští a jedovatými slinami poškodí, zničí nebo ovlivní jejich budoucnost. Hlavní je, že oni sami jsou v pohodě a spokojeni s tím, co "dokázali".
(SPOILER) Zajímavá kniha o perzekuci řeholnic a některých církevních hodnostářů, kteří se minulému režimu nehodili, protože byli jiní/nedrželi hubu a krok/na co je totalitnímu režimu církev, aha, ano, majetek, tak ji zničíme, soudruzi...
Musím se přiznat, že dokud jsem po knize nesáhla, netušila jsem, že v Bílé Vodě byl nějaký klášter. Věděla jsem, že církev to neměla za "totáče" jednoduché, ale tohle bylo až šílené. Osudy jednotlivých postav, inspirované těmi skutečnými, byly kolikrát tak plné bolesti a utrpění, a přesto se tito lidé dokázali zvednout a jít dál. Obdivuhodné.
Co mi někdy trochu vadilo, byly dokumenty vložené do děje. Chápu, že měly své opodstatnění, ale přiznám se, že jsem jich řadu vynechala, občas to bylo na jedno brdo.
Ale co mě opravdu hodně zarazilo, byl prvek nadpřirozena - setkání s Marií. Přišlo mi to nepatřičné a nevěrohodné.
Klasická hra, která stále rezonuje. Btw, adaptace v divadle Mír byla přímo dechberoucí!
Každá z povídek je jiná, přesto mají něco společného - jakou takous šeď a frustraci z bývalého režimu, který měl velký vliv na život "obyčejných" lidí i "papalášů".
PS: Pokud potřebujete rozveselit, po této knize raději sáhněte někdy jindy.
Zajímavý pohled na 2. světovou válku a její dopady z druhé strany "barikády". Svět holt není černobílý, i když bychom si to někdy přáli...
Ten konec? Jakože cože? Ne-e, tohle mi nedělejte, to já prostě nedávám...
Jinak jsem to teda celé prožívala s nimi - smála se, brečela, radovala, procházela se po Madridu, koupala v moři i ve výčitkách...
Klasická "caplinovka" s jasným koncem a nepříliš šokujícím dějem. Ideální pokud chce člověk vypnout nad nenáročnou knihou a nevadí mu stále se opakující motivy, věty, myšlenky a dialogy.
Co se knize nedá upřít, je její čtivost (proto ty 3*), ale některé situace, reálie a dialogy byly jen těžko uvěřitelné. Jsem si vědoma toho, že se nejedná o odbornou knihu, ale beletrii, nicméně i v historickém románu by se měl autor držet dobových reálií. Nemluvě o tom, že obě dějové linky jako by vypadly z červené knihovny, což na celkové věrohodnost nepřidalo. Zázraky a náhody se dějí, ale tady jich bylo prostě moc najednou.
Jako oddechovka určitě fajn, ale vracet se k ní asi nepotřebuji.
Několik dní přemýšlím, co ke knize napsat. Jediné slovo, které mi stále rezonuje v hlavě, je smutek. Vrány ve mně vyvolaly dávno zapomenuté vzpomínky a pocity, zároveň jsem cítila až zlobu a bezmoc.
Navíc se mi už dlouho nestalo, že bych kvůli tomu, abych dočetla knihu, šla spát až nad ránem...
Pověsti a pohádky mám velmi ráda, pan Petiška je navíc uměl vždy krásně uchopit. K tomu povedené a nápadité ilustrace (mám vydání z roku 2024), co víc si člověk může přát...
Nultá hodina byla mým prvním setkáním s autorkou. Téma mi přišlo zajímavé, obálka také, avšak kýžené nadšení se nekonalo. Četlo se mi to hrozně těžko, něco tomu za mě chybělo. Možná jsem se nedokázala sžít s postavou nebo novodobé české dějiny opravdu nejsou nic pro mě. Těžko říct. To se holt někdy stane, nicméně paní/slečnu Poncarovou nehážu přes palubu, mám od ní připraven Deník Věrky Kohnové, tak uvidíme, jaké bude naše další "setkání".
Budu se nejspíš opakovat, ale v nejlepším se má prostě přestat. Bohužel to na mě působilo příliš překombinovaně a zmateně. Občas jsem se musela zastavit a popřemýšlet, kdo je kdo, a proč říká to, co říká. Tajně jsem doufala, že v tomto díle bude "sfouknuta" i svatba H. V., což se nestalo. Dle poslední věty soudě se obávám, že přijde další díl. Snad nebude mít opět sestupnou tendenci.
Přiznám se, že nejdříve jsem viděla seriál na jisté platformě začínající na N. Ke knize jsem byla zpočátku skeptická, ale mile mě překvapila.
V hlavě jsem se samozřejmě nevyhnula srovnávání s hranou formou, a snažila se změnit obraz vévody Simona dle popisu v knize. Což prostě nešlo - zůstává pro mě mužem tmavé pleti, nedá se nic dělat.:-)
Ve čtení série budu postupně pokračovat, to srovnávání mě zatím velmi baví.