Farma zvířat je alegorická novela s rysy bajky a politické satiry. Jeden z těch příběhů, který je neustále aktuální. Opět návrat ke knize kterou jsem již četla kdys a nyní se synovou maturitou si čtení zopakovala. Tato však patří k těm nemnoha u které jsem si pamatovala nejen pocity, ale i přesný děj. Zjevně jsem ji měla pod kůží a bublala celá léta. Viděla jsem i filmové/animované zpracování a nechápu proč končí tak jinak? George Orwel to psal jako varování a ne jako hrdinný Epos!
Teď už se nikdy nebudu dívat na turistický ruch stejně. To je jediný zápor této knihy. Je to příběh o životě a změnách. Příběh o moci, ale vlastně jen trochu mimochodem tak, aby nám byla hrdinka stále blízká. Příběh o rozhodování, důsledcích a o tom jak s nimi dále žít. Zkrátka příběh, který vás nutí k zamyšlení, ale zároveń plyne tak nějak jasně, stejnoměrně. Jako život sám.
Posloucháno coby audio a jsem ráda. Asi bych se při čtení trochu nudila. Krysař se svou píšťalou... Vedlejší hrdina, jež se nakonec stane tím jediným. To proto, že není nejbystřejší? Je to štěstí či spíš smůla? Pro něj, pro mimčo? Byl by svět plný pomalých troubů lepší než ten plný různých povah a charakterů? Celý příběh je poeticky laděný s tragickým nádechem. Krysař párkrát sice přemýšlí nad tím kolik žen krásnějších, chytřejších a úžasnějších než Agnes měl. Já z toho mám však bohužel pocit, že Krysař je najivní puberťák, který se teprve hledá... a nestačí se divit co svět nabízí a co vše se může stát... Mnohem víc jsem si všimla faustovské linky, která je zde tak trochu naruby. Faust zaprodá duši/srdce ďáblu, aby získal moc. Krysař moc má, ale potřebuje srdce jímž miluje Ágnes. Magistr Faustus vlastně předpovídá, že právě to srdce ho zničí. Láska funguje jako jeho poslední pouto k lidem. Po smrti Agnes toto pouto mizí a Krysař svou moc obrátí proti městu. Tím však o srdce a lidskost stejně přijde. Mít absolutní moc je zkrátka opojné a nebezpečné zároveň. Pro něj, pro ně.
Čteno dávno a nyní se synem a jeho povinnou četbou. Kdysi jsem tomu moc nerozuměla. Jakás touha bojovat, jakés varování, jakýs chlubivý doktor toužící pouze po uznání a ten co může všechny zachránit, ale má svoje zásady ! Dnešní pohled již mám širší. Je neuvěřitelné co všechno Čapek dokázal předpovědět a v kolika dílech varoval před fanatismem a diktaturou. Lidstvo je bohužel nepoučitelné a "bílá nemoc", ať už si ji představíme za čímkoliv, často vítězí. Avšak! Je doktor Galén opravdu, byť tragický, hrdina? Nebere si lidské životy, tak trochu, jako nástroj politického nátlaku? Je opravdu takovým humanistou, když on sám vlastně rozhoduje o životě jiných, často nevinných lidí?
Za všechno může VONa. Již po staletí. Tento hrůzný příběh a způsob jeho vyprávění. To zasazení do více rovin a generací. Paráda. Četla jsem jedním dechem. Vcítila jsem se do dubna 1853 a prožila tíseň spolu s Brétou, představila jsem si soužení spolu s Živkou a cítila se pohoršená, kdykoliv jim neřekli jinak než VONA. Ta lidská nízkost spolu se strachem a předsudky, ta upjatost v tvrdé mužské mysli děděná po generace. Je to na tobě Leno…
Tento díl mi asi sedl nejméně. Nějak jsem tam necítila to, co bych potřebovala. Ani asi nemluvím o chemii, ale zkrátka to bylo takové nemastné neslané. Ti dva kolem sebe tančí asi až příliš abych se dokázala vcítit. Když se pak konečně něco stane tak si to krze vnitřní monology stejně znegují, aby mohli kroužit dál... a konec pak je naproti tomu příliš rychlý.
Jako tedy četlo se to hezky. Napětí, záhady, světy, bytosti, zlo a dobro, silná ženská hrdinka, krasavci, komediant, přátelé, ženské protivenství a také ženské souznění. Zkrátka všechno tak, aby byla kniha populární tady a teď. Působí to na mne trochu vypočítaně. Autorka se nechala inspirovat Dvory a Trůny a asi i dalšími fantasy viz. stínový kocour, ohnivý skřítek - elemntál ap. To by nemuselo tolik vadit, kdyby to nebylo tak okaté. Vlastně vytáhla přesně ty věci co jinde fungují jako WOW a všechny je sem natláskala. Bohužel však tak trochu bez vysvětlení. Děj se nám totiž posouvá a my ho přijímáme, často však vůbec netušíme proč. Tedy pokud bych četla tuto sérii jako první byla bych nadšená, jenže nečetla. Také se však přiznám, že jsem zvědavá jak se všechno ukotví a vyvine a zakončí a o tom to čtení vlastně je. Jo a obálka se mi vůbec nelíbí, navíc nějak nechápu český název.
Kdysi čtená a nyní jen poslechnutá. Jde o chytrou zveršovanou drobnost, kterou vstřebá k maturitě každý. Krásně se čte i poslouchá. Je libozvučná a zveršovaná tak, že je potřeba trochu přemýšlet. Navíc mezi řádky ta sarkastická kritika a připomínka co je v životě důležité....
Poctivá, ukázková shakesparovská tragédie. Není nijak dlouhá a má vše co má mít. Hlavní hrdina je urozený princ s jasným charakterem a osobním konfliktem. Vyskytuje se zde jisté nadpřirozeno, které děj posunuje a také komičnost, která děj odlehčuje. No a smrti se samozřejmě nelze vyhnout. Četla jsem prvně před lety coby školou povinná a nyní znovu se synem a jeho maturitní četbou. Hamleta bych doporučila pro ty maturanty co moc nečtou nebo potřebují rychle něco dohnat. Dílo má spád, je dramatické a jeho linka je jasná i když konec možná dramatičtější víc než se čeká. No a jak již zaznělo v komentáři níže... z Hamleta se často cituje i v jiných knihách...
Milý, poměrně dost jednoduchý příběh založený na pár historických skutečnostech. Hezky se čte, plynule navazuje současnost s minulostí a naopak. Lehký nádech romantiky a trocha napětí. Celé je to však takové nedotažené, někdy až nelogické. Hlavně asi trochu nedostačující pro ty co přečetli ságu Cizinka a líbila se jim.
Opět jedna zopakovaná povinná četba. Tehdy přečtená a nyní již poslouchaná jako audio. Pamatuji se, že mne kniha strašlivě nudila. Ten věčný, tehdy nezáživný, popis nábytku, obleků, architektury a celkem velká absence děje. Navíc jsem to tehdy naprosto nepochopila. To skryté poselství, kterak se člověk může změnit, když nemusí své chování korigovat žádným mravním kodexem. Nyní s odstupem času to pro mne byl příjemně plynoucí příběh plný představivosti a chytrých často ironických slovních přestřelek mezi vévodkyní Gladys, lordem Henrym i Dorianem Grayem. Tím, že jsem navíc příběh znala, mohla jsem se o to více soustředit na zkažené, bezcharakterní chování hlavního hrdiny. Všímala jsem si mnohem víc toho, jak si své jednání vždy dokázal omluvit ke své spokojenosti, i když se ho obvykle zpočátku zalekl. Vlastně mi to dneska přijde jako nadčasová lahůdka.
Moc hezká romantika. Na první pohled se sice zdá, že to bude samé klišé. Svobodný otec, chůva, sportovec, cukrářka... no a Ne. Ten náboj co tomu autorka dala je úplně jiný. Za mne však nejvíc stejně bodoval Max. Popis chování batolete se mi vážně líbil a neutrpěl ani překladem. Naprosto jsem si dokázala to mrně vizualizovat.
Básně, které lahodí uchu, ale ne vždy duševnímu rozpoložení. Jsou melancholické, ale jen tak nějak na povrchu, pocitově. Verše se často rýmují a nabízí jakýsi příjemný soulad. Karel Hlaváček sice patří mezi českou dekadenci, ale zde mi jeho veršovaná dílka připadají spíš romanticky lyrická. Naproti tomu ty kousky psané jako próza vnímám jako velmi dekadentní. :-) ... "Má_Ithaka"
Jé, tohle mi přišlo opravdu moc dobré. Jak si kteroukoliv teorii překroutit tak, aby byla pro mne výhodná a zejména pro okolí i pro mne obhájitelná. Jak obhájit před světem i sebou samotným sobeckou individualitu? Čtení se současným přesahem a zejména k zamyšlení. Dílko vás nenutí číst mezi řádky, vše je jak čtete. Jen musíte přemýšlet nad logikou, paradoxem a absurditou:-) Doporučuji. (Našla jsem v Eknihy zdarma)
Vlastně tak trochu prvoplánová romanticko-erotická oddechovka. Jako jo, četlo se hezky. "Děj" je plynulý a očekávaný, takové jasné milé lechtivé počtení.. Chemie tady, podle mne, vážně pěkně funguje a oba protagonisté jsou naprosto jasně vykresleni. Žádné velké překvapení v ději, ale na druhou stranu, jsem se ani nenudila.
Opravdu krásná kniha formou i obsahem. Tři silné ženy jedné rodové linie a tři podobné osudy... Vše propojeno a zakončeno. Mám ráda příběhy o ženách co se nenechají semlít tím, co jim osud nadělí a toto je jistě jeden z nich. Jen doplním, že jsem četla a také pak poslouchala audioknihu oboje krásné.
Tahle kniha je od Julie Caplin jedna z mých oblíbených. Líbí se mi prostředí starého hradu. Líbí se mi vznikající a pomalu se rozpínající chemie mezi hlavními hrdiny. Líbí se mi zimní atmosféra, která rámuje část příběhu. No a líbí se mi hlavně ta pohoda, klid, bezstarostnost a jakási měkkost které prostupují při čtení i čtenářem.
Líbí se mi, že autor využil původní českou pověst a převyprávěl v lehce rádoby staročeštině. Využil získaných znalostí o staroslovanských bozích a tak nějak to ucelil do komplexního příběhu. "Udržet Čechy při úctě, řádu a svornosti je těžší než porazit nepřítele."
Již jsem četla před lety a nyní opět. Hodně detailů jsem si nepamatovala, ale pokud mohu soudit pocit při čtení mne provází velmi podobný. To misteriozní hledání, putování po Santiniho stavbách a vlastně i tajemný život Johánka to všechno mnou znovu prostoupilo. Opět jsem chytla pocit, že se musím vydat na cestu po jejich stopách a vidět to na vlastní oči ...
