f.enjoy6 komentáře u knih

Honzu Vojtka mám rád, nejspíš díky jeho projevu, který dokáže krásně vtáhnout do problematiky a zároveň jak je živý a zábavný. V této knížce je spousta fajn myšlenek, ale hodně z nich mi přišlo jako obecně známá fakta, možná je to ale tím, že jsem kdysi viděl autorovu přednášku z FF UK, kde probíral témata, která se do značné míry překrývají s touto knihou. Kniha se mi však líbila a doporučil bych ji každému, kdo má chuť se dozvědět víc o vztazích, jak na ně nahlížíme a jak bychom na ně mohli nahlížet.

Pro zájemce i odkaz na výše zmíněnou přednášku:
https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=YCRAd8Cegdo&t=817s

1 16.03.2025

Milé vzpomínkové počteníčko o cestě jednoho mladého, nadějného japonštináře do země vycházejícího slunce. Vyprávění je o to zajímavější, že tam autor jel v roce 1967 a ten rozdíl mezi oběma zeměmi byl ještě markantnější, než je dnes a návrat do tehdejšího Československa musel být hrozný...

"...Nečekat, že vás to někdo naučí. Musíte vynaložit vlastní energii, byť tu nejmenší, nelze jen pasivně přijímat. Nevydáte-li svou energii, potvrdíte si časem matematické pravidlo, platné pro všechny aspekty života, že desetkrát nula, je pořád nula."

"Dívka zatřásla konfetou k mamince a maminka radostně zatřásla zpět. Pohlédl jsem na Sačiko. Hned poznala, o co jde, a s lehkým úsměvem mi přikývla. Zatal jsem za pramínek k dívce, který jsem pevně svíral. Pohlédla rychle ke mně a ucítil jsem, že odpověděla. Přeskočila jiskra, hleděli jsme na sebe, byli jsme náhle spojeni konfetami a úsměvy i zvláštním vzrušením. Držel jsem se s ní a nikdy ji neměl poznat. Bylo v tom něco japonsky pomíjivého."

"Matka se tomu s pochopením smála, zato můj otec řekl Johnovi, že je zbabělec, který neumí té ubohé dívce jasně říct, že je konec. John se tomu usmíval a cesotu k Novákům mi řekl: "To je ten problém s Japonkami."

"Odpověděl jsem: "Opravdu počká. Takaši je do tebe blázen, ale ona věří, že až odjedeš, vrátí se k ní."
"Proč by ho měla chtít?"
"Protože jsou zasnoubení, jejich rodiny se už seznámily, a to je velký závazek. To nejde zrušit. Pro ni je to nepřijatelné. Má ho ráda, těžce ji ranil, ale je to pro ni jediná možná cesta, jak neztratit tvář. I tvář jejích rodičů. Bylo by to pro ně hrozné ponížení."

08.02.2025

Navnaděn "Mapou Anny" jsem se pustil po letech do dalších povídek od Šindelky, které mi bohužel tentokrát nesedly. Píše poeticky, ale obsahově jsme se nesetkali. Poslední povídka, Polaroid, mi přišla nejpovědenější.

05.02.2025

Oddychová, pohodová četba, kerá se ale člověku poměrně rychle vypaří z hlavy.

"Holku jako Lucy už jsem pak nikdy neměl. Občas se mi o ní ještě zdá. Je ve mně jako rána, která pořád hnisá. Když na ní myslím, mám takový ty romantický pociry, protože první láska je jen jedna..."

04.02.2025

Na můj vkus až příliš chladné a odtažité čtení, autorce se ale povedlo mě navnadit v první části, druhá část byla až snová a velmi na mě zapůsobila, už jenom kvůli ní stojí kniha za přečtení! Závěrečná část mi na mně nenechala žádný moc dojem.

1 04.02.2025

Učebnice angličtiny, která byla vydána před nějakými 30 lety, ale je přínosná i dnes. V každé lekci je text vyprávěný dvěma Amíky, kteří se vydali do Česka doplněný většinou vtipným komiksem a každou lekci uzavírá text o americké kultuře. Koncept knihy mě velmi nadchl, Sid a Fred mají super vejšplechty a narážky a z článků o americe na člověka dýchne nepopsatelá atmosféra a chuť se do Ameriky vydat a všechno vidět na vlastní oči. Doba se změnila a dnes by ne všechno bylo úplně košér pro výuku, ale učebnice je napsaná moc pěknou angličtinou a hlavně - je zábavná a poučná.

21.01.2025

Útlá knížečka o dvou svérázných ženách. V knize je poměrně málo akce, jde vesměs o všední popis a hledání mezi řádky; veškerá interpretace knihy je ponechána na čtenáři a jeho důvěře...

Pro českého čtenáře je to fajn sonda do fungování japonské společnosti a pro japonštináře zároveň i jazykově poměrně jednoduchý a přístupný text ke čtení.

Pro lepší čtenářský zážitek doporučuji nečíst anotaci, kde je bohužel odhalena podstatná část příběhu.

03.01.2025

Moc pěkně zpracovaný slovník amerického slangu s řadou nápaditých ilustrací. V době předinternetové to musel být svatý grál a jedna z mála možností, jak se dostat k hovorové angličtině. Dnes bych se bál spoustu výrazů sám používat, ale jako příručka třeba k překladu beletrie proč ne (i když dnes už je většina věcí na netu a stačí pár kliknutí...).

1 03.01.2025

Kniha je skoro 20 let stará a jak v Česku, tak i v Americe se toho od té doby hrozně moc změnilo, ale bylo ohromně zajímavé si přečíst dojmy Američana, který se do ČR přistěhoval na začátku 90.let a přibližuje reálie, své zkušenosti a dobré i špatné stránky obou zemí. Zajímalo by mě, jak by autor hodnotil oba státy dnes a jak se v jeho očích změnili Češi, česká společnost a život v Česku.

01.12.2024

Kdysi jsem si přečetl Gottland, který mi přišel velmi zdařilý a volné pokračování mě dlouhou dobu lákalo. Autor líčí českou realitu, život v Česku a různé zajímavustky ze života slavných nebývale čtivě a plné detailů, u kterých mnohdy s uznáním kývu, kolik práce si autor musel dát, aby je dohledal a v takhle pěkné formě přepsal. Nejvíce na mě posloužily části o víře (a odpovědi různých Čechů na to, kde se v nich bere dobro), Davidu Černému (a jeho svérázu) a poslední kapitola o pojetí smrti a pohřbů v české kotlině (některé pasáže mi přišly skoro až neuvěřitelně syrové a bizarní, že by si na to člověk snad dal i panáka...). Autor odvedl pořádný kus práce a jeho hluboký zájem o Česko a schopnost ho dát takto do slov mi je velmi sympatický.

"Nemyslet na peníze - jedině tak lze stvořit něco hodnotného."

Otázky od věřících z Polska
„Pokud tě zklamou všichni lidé, ke komu se obrátíš?“
Milan: K sobě samému. Nemám žádnou vyšší autoritu. Mám jen sebe, takže to je daleko těžší. Kdybych byl nevěrný své dívce, měl bych pocit, že jsem zhřešil, ale vyrovnat bych se s tím musel sám. Musel bych žít s tou vinou, nemůžu si dát rozhřešení. A to je náročný úkol.

Ondřej: Byl jsem kdysi nemocný a měl jsem ruce a dlaně plné ran. Nemohl jsem najít smysluplnou práci, rok jsem nosil rukavice. Abych se uživil, překládal jsem doma dialogové listiny filmů. Cítil jsem se jako malomocný. Jel jsem do Prachovských skal, abych si našel místo, kde skoncuju se životem. Byl tak nádherný den jako dnes. Lezl jsem sám po skalách a najednou mě napadlo: „Je tu příliš krásně, než abych to nechtěl znovu spatřit.“ Lékařka viděla, že jsem na tom špatně, a objednala mě k psychoterapeutce. Vešel jsem dovnitř, v zatemněném pokoji seděla usmívající se paní. Zvedla oči od počítače a já poznal, že je nevidomá. Bylo mi trapné, že za ní jdu. Znal jsem takovou polskou
písničku: „Člověk není sám, náhle potká druhého a pochopí, že jeho peklo je rájem…“ Myslím, že ateista může čerpat sílu jak z lidí, tak z přírody.

2 15.10.2024

Mezi všemi současnými českými osobnostmi je jen pár lidí, které by pro mě osobně byly morální autoritou. Jednou z nich je ale i pan Vácha, jehož názory mi jsou blízké a jeho znalosti a sečtělost obdivuhodné. V této knize se dotýká mnohých témat, ale forma rozhovoru mi vzhledem k omezeným možnostem jít do hloubky úplně neseděla, protože pan Vácha je zrovna ten typ člověka, který vám dokáže se svým rozhledem dát odpovědi naprosto jiných rozměrů. Úplně mi neseděla ani role novinářky, její otázky a komentáře... Přesto ale knihu doporučuji k přečtení, za to určitě stojí!

"Přesto není jiné cesty, jak se stát dospělým odpovědným člověkem než cesta Hamletova, cesta, na které vezmu život do svých rukou. Dospělým se člověk stane teprve ve chvíli, kdy umí přijmout odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Ano, i s tím rizikem, že se občas rozhodne špatně."

"Svého bližního mohu milovat jen do té míry, do jaké mám úctu sám k sobě, vážit druhého si mohu jen pokud si vážím sebe samého! Je to provokativní říct, že pravá láska začíná sebeláskou. Ale tak nějak to je. A ještě horší to je s odpouštěním. Odpouštíme kdekomu a cokoli, nebo se o to aspoň snažíme. Ale jak opět a hezky říká Jung, hladové sytit, navštěvovat nemocnice a oblékat nahé, to by nám šlo. Co ale jestli ten nejhladovější žebrák a nejodpornější ze zločinců, se skrývá v mé vlastní duši? A co se mnou bude, když mu nepodám ani tu číši studené vody?

"Srtelníci vědí velmi dobře, že čas života je omezený a že nemůžeme ztrácet čas, hádat se o první místa a další malichernosti. Musíme žít, smrt je to, co dává životu smysl. Život je omezený, od této chvíle do chvíle smrti Marka Váchy je to ohraničená úsečka, kterou musím nějak využít. To dává životu šťávu."

4 27.06.2024

Po letech jsem si knížku opět s chutí přečetl (tentokrát v originále) a nezklamala. Super zápletka, nečekané rozuzlení a hlavně, na pozadí příběhu je ohromná spousta myšlenek, které nutí člověka k zamyšlení.

Pro zajímavost, tohle je obálka z originálního vydání, která se mi líbí mnohem, mnohem víc:
https://www.amazon.co.jp/%E3%82%A4%E3%83%B3-%E3%82%B6%E3%83%BB%E3%83%9F%E3%82%BD%E3%82%B9%E3%83%BC%E3%83%97-%E6%9D%91%E4%B8%8A-%E9%BE%8D/dp/4643970995

1 21.02.2024

Na Podvolení jsem se dost těšit, po skvělých Elementárních částicích či Platformě jsem si říkal, že mě čeká další parádní jízda, ale trochu chyba lávka. Politika a veškeré společenské změny (na které jsem byl hodně zvědavý) stojí poněkud v pozadí, místo toho se nám dostává do bohatosti typický houellebecqův životem unuděný hrdina jehož výstřelky a myšlenkové pochody stojí mnohdy za to, ale předlouhlé pasáže o jeho literární lásce, Huysmansovi, byly na mě až příliš. Sečteno, podtrženo, kniha mi nenabídla nic moc nového, co bych neašel v ostatních Houellebecqových knihách a ani zpracování na mě moc nezapůsobilo... Což ovšem neznamená, že se netěším, že si přečtu další Houellebecqovy knihy.

6 09.01.2024

Knihu jsem si přečetl z nostalgie asi po deseti letech jako vzpomínku na doby, kdy jsme s bráchou na doporučení babičky Remarqua hodně četli, moc se nám líbil a Noc v Lisabonu patřila mezi naše TOP. Tahle knížka má téměř vše, co od knížky očekávám - hloubku, poselství, zajímavý děj a náboj. Kniha je doslova prošpikovaná myšlenkami, o kterých by člověk mohl hloubat hodiny. O hvězdičku níže dávám za některé dialogy, které mi přišly až moc přitažené za vlasy a nemohl jsem si představit, že někdo takhle opravdu komunikuje.

Jako celek je to ale moc dobré čtení, které vás na samotném konci pohltí, citově vyždíme a vyplivne s mnoha nevyřčenými odpověďmi.

Cist na kazde strance o hruzach lidi, kteri si prozili doslova a do pismene peklo na zemi uplne nedavam. Knihu nechavam nedoctenou... Zpetne si rikam, ze je skoda, ze se clovek nesetka s uryvkem a nejakymi ukoly k analyze textu v hodinach dejepisu. Urcite by to utkvelo cloveku v pameti...

Kniha je dost čtivá a člověk chce rychle zjistit, jak to celé dopadne se čtveřicí opuštěných dětí... Obsah je ale velmi znepokojivý, kniha ve mně rezonuje a nevím, co si o tom všem pomyslet... Určitě ale doporučuji.

Poměrně šikovná učebnice anglické výslovnosti zaměřující se na britskou standardní výslovnost, tzn. BBC English/RP. Výhodou knihy je, že je napsána srozumitelně a zjednodušeně a obsahuje řadu nahrávek (kterých by ale mohlo být více; některá cvičení kde stojí angličtina a čeština v kontrastu jsou bez nahrávek, takže si člověk nemůže poslechnout rozdíl). Nevýhodou také je to, že nahrávky jsou na CD (kdo má dnes na notebooku CD/DVD mechaniku...). Celkově ale doporučuji všem studentům a učitelům, kteří chtějí zapracovat na své výslovnosti a proniknout trochu hlouběji do anglické výslovnosti. Zájemcům o americkou angličtinu doporučuji učebnici Mastering the American Accent.

S hrůzou vzpomínám na svá léta strávená na ZŠ a částečně i gymplu, kde ty hodiny byly často nudné, plné memorování hloupostí a hlavně stresu a tlaků ze všech možných stran. Zpětně viděno, asi ani učitelé často sami nevěděli, co a proč dělají...

Nekonečné přepisování výkladu z tabule; dějepisářka a její pětačtyřicetiminutové zaklínání hadů při převypravování textu učebnice; matikář, který rád kdykoliv ukazovákem na někoho ukázal a strhával body za neznalost vzorců a definic, čímž docílil naprostého napětí po celou dobu výuky; hodiny chemie bez pokusů či smysluplných laborek, jen memorování vzorců a pročítání učebnice; neustálé testování a zkoušení; exkurze do cukrovaru, při které musel člověk vyplnit XY pracovních listů (které nakonec jen přepisoval z internetu pak doma, protože během exkurze dané informace nezazněly)...

Pan Čapek na mě působí v mnohém jako až moc velký optimista, ale jeho zapálení pro věc a myšlenka, že učitel by škola měla být kreativní, zajímavá a hlavně, že by v žákovi měla vzbudit zájem o další vědění se mi líbí.

Jako začínající učitel se ke knize budu vracet a snad i přebírat to, co považuji za nejpřínosnější.

2 04.03.2023

Skripta jsem si pořídil na oprášení znalostí a také s očekáváním, že budou alespoň částečně tak hezky napsaná jako autorčin průvodce "Jak komunikovat s Japonci aneb nebuďme xenofobní" napsaný o nějaký ten rok později.

Skripta bohužel kloužou hrozně po povrchu, což by možná ani nevadilo, ale výběr informací mi přišel zvláštní, měl jsem dojem, že ke každé kapitole jsou vybrané informace, které jsou nepodstatné a nezajímavé, doprovázené dlouhými seznamy jmen lidí a děl, aniž by byly doplněny bližšími informacemi. Jediné co stojí za to je seznam literatury za každou kapitolou, který může posloužit jako dobrý odrazový můstek k dalšímu studiu.

1 28.02.2023

Krajina s nábytkem. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Ten film má šmrnc, dobré herecké obsazení, skvělý humor, je hudebně extrémně chytlavý a k tomu všemu má i hloubku. Většinou bývá film horší než knížka, v tomto případě je to naopak. Obě díla se v lecčem liší a je to ku prospěchu věci (např. že filmový Klouček je hudebník, čímž se režisér vyhnul nudné části, kdy se jako čerstvý absolvent vydává knižní Klouček jakožto redaktor do železáren...). Kniha je také dost popisná, obsahuje minimum dialogů, které by děj posouvaly kupředu. Přesto jsem rád, že jsem si knihu přečetl, obsahuje pár dobrých, hlubokých pasáží a člověk tuší, do jaké míry se knižní předloha a film liší.

2 16.02.2023