evvva
komentáře u knih
Jeřabinový dům
Marie Hajdová
Jsou romány,které prostě plynou, ač bez výraznější zápletky, dějových kotrmelců,přesto mě kniha pohltila a nedokázala jsem se odtrhnout od toho neobyčejně obyčejného příběhu, kdy po chvíli čtení vidíte Lucii, Sofii, Janinu, Vojtu, Lukáše atd, jako někoho z Vašeho okolí, ten dům s jeřabinami přece znáte, je jen kousek od vsi, kde jste vyrůstali, veranda, oprýskaná barva, vrzající křeslo a kocour, co se vyhřívá v paprscích podzimního slunce...slyšíte,jak mu praská elektrizující srst,když ho pohladíte? Není tam happy end, není tam" šťastně až do smrti", přesto mě mrzí, že už mám dočteno, zůstal smutek a na patře chuť trpkých jeřabin...
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Ano,máte pravdu, mnoho vulgarity, hnusné chování k rodičům, všechno,co nechceme,aby naši potomci dělali a tajně doufáme, že to fakt nedělají...ale ono to tam prostě patří, bez první části, kdy mě Teo fakt s..l, bych nemohla po druhé a třetí sedět téměř s otevřenou pusou a prostě jen vstřebávat to rozuzlení,které přesně do sebe zapadlo a bylo to jak pecka palicí do makovice. Jo, a ta poslední hvězda je za Barbánka,na kterého jsem úplně zapomněla a kterého mi autorka vrátila zpátky do života
Pláňata
Petra Dvořáková
Nezaškodí si někdy od těch krvavých thrillerů odskočit k příběhům ze života. Ze života tak podobného tomu vašemu, tak podobného těm našim, kde se najdete skoro ve všem, vždyť jste v té době byli ve stejném věku, ve stejné pasti, se stejnými sny,pocity, za stejnými zamčenými dveřmi...jen jste nakonec nenašli odvahu...té se vám dostalo, až o hodně,hodně později....
Chirurg
Petra Dvořáková
Takový životní loser, povahový klad,aby na něm lupou pohledal a stejně jsem mu fandila až do konce. Někdy to tak mám, že je mi sympatický i takový ztroskotanec a to nejen v psaném životě,ale i v reálu.
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Princ Ládík nikdy nezklame. Spoustu knih si půjčím, přečtu,vrátím, jiné potřebuji vlastnit, po přečtení mají své jisté místo v mé knihovně. A Ládíkovy cestopisy patří mezi ty druhé.
Tíživé ticho
Robert Bryndza
Tak jako ruku na srdce: tohle bylo tak překombinované, tak přitažené za vlasy a vlastně až uhozené a přitom tak čtivé a napínavé, že jsem to louskla na jeden zátah a až po čtení si řekla..ty vole,co to hulil za matroš? Jenomže to je právě to kouzlo knih, ony nemusí být pravdivé,nemusí se držet pravidel, ony prostě jsou buď dobré nebo špatné a tahle byla sakra dobrá.
Neviditelné kořeny
Hynek Čapka
Hoodně dobrý vánoční dárek. Sledovat zprvu trošku chaoticky osudy tak, aby se s postupem stránek pospojovaly tak dokonale, smekám. Životní jízda horskou drahou se vším všudy. Kde to hrdiny nakonec vyplivne: dole nebo nahoře? To si musíte přečíst sami
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
Sakra, chci zpátky svoji babičku, chci znovu zažít prázdniny , procházky po lese, jablíčka v zástěře, koláče na plechu...sakra
Lov
Bernard Minier
Uf...týden do vrácení, uf to nestihnu přečíst a budu prodlužovat lhůtu...uf, za dva dny hotovo...první dvě třetiny šly samy, ta poslední poněkud vázla, konec vyloženě vypuštěný. Pasáže o nepokojích jsem ( přiznám se bez mučení) přeskakovala. Když to shrnu: první a určitě né poslední seznámení s autorem, knihu s čistým svědomím doporučím, jen s tím rozuzlením se sakra dalo daleko víc pohrát, jako by chyběl čas, jako by se někdo už už viděl v šatně...
Klub divných dětí
Petra Soukupová
Tak jo, tak jsem sáhla po dětské knize, trochu omylem, krapet vědomě a kdyby nebyly ty písmenka větší, málem bych to nepoznala. Prostě další dobrá kniha od téhle spisovatelky v řadě.Určitě s ní tímto nekončím.
K moři
Petra Soukupová
Číst příběh převážně v budoucím čase, ze začátku zvláštní,po páru stránkách přirozené, příběh tak obyčejný, tak moc podobný vlastnímu příběhu, o dceři,která bojuje se strachy, o dceři,která bojuje s nadváhou...je těžké si tam nedosazovat a nevidět dny trávené na pláži, je těžké nevzpomínat na svůj vlastní čas minulý....
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
To se četlo úplně samo, kór když se spoustu z toho i zažilo....
Sestra smrt
Daniel Petr
Takový guláš v postavách,příběhu, časových osách, zeměpisných místech...to vám povím, to už jsem dlouho netrávila...naposledy před měsícem,ale ten byl z václavek....jak to shrnout? Tohle se vážně moc nepovedlo!
Špatná dcera
Joy Fielding
A teď babo raď...které verzi bude soud věřit...tohle se mělo dotáhnout hezky do konce, né jen naznačit....co já teď s tím
Její život v očích panenky
Ingrid Desjours
Tak tohle bylo dobré psycho, to by bylo moc i na Freuda...
Dokud se budeš smát
Hana Marie Körnerová (p)
Když příjdete domů z práce, venku prší, zima jak o dušičkách...je něco lepšího,než zalézt pod deku s čajem a knížkou? Pokračování "Stanice" psané stejným stylem, který vás chňapne za pačes, nepustí až do poslední stránky a kdy jediným vyrušením je zvonek od vchodu a následný dotaz, zda tu nebydlí pan Bečka? Né, nebydlí! Super. Tyhle obyčejné příběhy z doby,kterou důvěrně znám, miluji.
Krev na sněhu
Jo Nesbø
Jednohubka ke kávě...jako relativně vychovaný jedinec,bych měla hlavní postavou opovrhovat a ve finále dodat..."dobře ti tak", protože nájemné zabijáctví není správné živobytí...nicméně jsou příběhy,kdy prostě fandím vrahovi
Čekání na smrt
Lisa Jackson
Tak nevím...mohla bych se rozepsat o tom, co a jak a proč ne a nebo taky napsat dvěma slovy....nic moc!
Tuhá zima
Kim Faber
Zase jsem jednou zabrousila na sever...thriller mě chytil za pačesy hned od začátku, držel celou dobu, bavil mě,nutil číst dál a dál...ze zvědavosti,jak to dopadne a pak to krapet uvadlo. Buď jsem tak jednoduchá a nepobrala jsem zcela konečnou zápletku nebo jsem já ok a konec překombinovali autoři. Každopádně celkový dojem chvalitebný.
Stanice odložených lásek
Hana Marie Körnerová (p)
Druhé setkání s autorkou...oproti knize předešlé,tohle bylo zcela jiné kafe. Takové příběhy ze života miluji, kniha se četla sama, nakonec proč neprolenošit neděli s knihou, však ten úklid se pro jednou o chloupek posunout může( nebo pro podruhé....)