escapelle komentáře u knih
Ach, to bylo něco tak krásného. Kniha u které jsem se smála i plakala. Moc jsem si toho zatrpklého dědka, starého vzteklouna zamilovala… Že by ve skutečnosti byl úplně jiný?
I když jsem se místy smála, příběh je to vlastně smutný. Ale vlastně tak nějak hezky smutný.
Opět skvělý příběh. Autorka prostě umí vykreslit postavy tak, že má čtenář pocit, že je dobře zná. A ty závěry ve mně vždy delší dobu rezonují. Člověku je líto všech zúčastněných.
Autorku mám moc ráda, četla jsem všechny její knihy. Možná byla má očekávání vzhledem k reklamě a kauze předcházející vydání vyšší, nebo jsem jen očekávala poutavější zpracování daného tématu...tato kniha se mi líbila nejméně že všech autorčiných. Ale ve výsledku ji hodnotím kladně. V žádném případě se nejedná o brak.
První jsem od autorky četla Hanu, teď už vím, že si pořídím všechny její knihy. Těžký, smutný příběh. Určitě doporučuji. Nejvíc mě zasáhl příběh Anežky. Ta tomu teda dala, holka...
Moc se mi líbilo zpracování knihy,kdy románové části střídají fakta. Postavy se mi také trochu motaly, ale ty stěžejní jsem si pamatovala. Oceňuji i fotografie a jiné dokumenty, které kniha obsahuje. Kdyby byl příběh pojat pouze jako román, byla by to úplná topka, ale chápu, že autorce šlo hlavně o fakta a nebylo jich asi tolik, aby se z nich dal udělat příběh založený pouze na 100% pravdě.
Mně se Carrie líbila moc. Je znát, že je to Kingova prvotina. Teprve se rozjížděl a chyběly litry omáčky a nudné pasáže. Skvělý, rychle ubíhající příběh který se dá přečíst za den.
Ač je to autorčina prvotina, dostala jsem se k ní až teď. Mornštajnová mě prostě baví. Její příběhy jsou tak obyčejně lidské a tím snadno uveřitelné. Rodinné ságy, zamotané osudy, hořkosladké konce. Autorka píše syrově a lehce o ně veselých tématech.
Příběh který mě naprosto pohltil, uchvátil. Knihu řadím mezi své top.
Každá stránka, každy odstavec ve mně zanechal stopu.
Noooo...tak to je zase příběh, který mě zasáhl až do morku kostí..přečteno na jeden zátah během dne.
Postavy líčené tak, že jsem si k nim hned utvořila vztah...hospodyní Tomášovou počínaje.
I tomu Hanušovi jsem celou dobu fandila. Bylo mi ho líto...do návštěvy Gestapa.
To, co si Zuzana zažila po návratu z lágru, mě dostalo víc než její pobyt v Osvětimi. Takové vyústění jsem tedy opravdu nečekala...
Knihu rozhodně doporučuji.
Příběh ve mě stále rezonuje a jako bych cítila v ústech chuť cukru. Hořkosladkou chuť cukru.
Druhý díl je skvělý stejně jako první. Bavil mě moc. Má největší oblíbenkyně je Ženka. Její životní cesta mě zasáhla. Moc se těším na díl poslední.
Syrový příběh bez zbytečné omáčky s velkým poselstvím.
Naprostá pecka. Strhující.Nemohla jsem se od ní odtrhnout, nemohla jsem spát. Doporučuji.
Když jsem si na obálce přečetla "mysteriozní thriller který nadchne čtenáře Kariky nebo Kinga " protočily se mi oči. Vždy, když je někdo srovnáván s mým oblíbeným autorem, je to tragédie. Ale potřebovala jsem knihu do výzvy, tak jsem ji i přes veškerou skepsi prubla.
Před Kateřinou však musím smeknout. To je opravdu Karika každým coulem.
Příběh mě pohltil od první stránky. Když jsem nečetla, přemýšlela jsem nad tím, co z toho vyleze. A vylezla z toho zápletka jako prase. Skvěle vykreslená ponurá atmosféra, fakt jsem všechnu tu mlhu, zimu a jehňátka viděla. Skvěle interpretované pocity hlavního hrdiny.
Rozhodně doporučuji.
Čteno v rámci čtenářské výzvy 2024.
Kniha mě zaujala už svou první větou v Prologu.
"Se všemi křivdami dětství se člověk má vyrovnat do 40. Problémy dětství se mají odložit před branou dospělosti"
Příběh ve dvou dějových linkách vypráví o životě Edity, Irmy a její dcery Kristýny.
Je to příběh o ženské síle, mateřské oddanosti, které ale není schopna každá matka a rodinných tajemstvých. O síle přijmout svůj osud a smířit se s ním.
Je to má druhá kniha od autorky a zase nadšení. Heřmánkové údolí bylo neméně úžasné.
Tento příběh o tom, že nic není černobílé mě svým hlasem hluboce zasáhl. Kukačce navzdory.
Panebože kam ten Carter na to chodí????? Si člověk s každou jeho knihou řekne že už není možné vymyslet něco co by se vyrovnalo předchozímu dílu a ono je to opět a znovu super.
(SPOILER) Mám moc ráda tyhle jednoduché rodinné ságy. Jednoduché ve smyslu syrového vyprávění bez příkras, velkých myšlenek a omáčky. Jablko stejně dobré, jako Třešně. Všechny postavy mi byly nějakým způsobem sympatické. I komunista Teodor.
Spoiler:
.
.
.
Valiny mi bylo chvíli líto, ale pak jsem došla k tomu, že ta žena nebyla normální. Že ona vlastně ani jednoho z bratrů (asi) opravdu nemilovala. Jen dělala to, co jí druzí naplánovali. Měla opravdu ráda jen ty děti.Byla to hodná ženská, to určitě, ale k životu staré panny byla předurčena.
Líbil se mi moc závěr, kdy se všechny děti sešly na hřbitově.
(SPOILER) Nádherná, hořkosladká kniha s krutým koncem která ve mně bude dlouho rezonovat. Příběh o trápení a bolesti,přesto plný naděje a lásky. Do poslední chvíle jsem doufala,že kniha skončí happyendem. Když mi oko zaletlo k názvu poslední kapitoly,vyskočila mi husina po celém těle a pak už jsem jen rvala a rvala.
Okamžitě pořizuju další díly.
Měla jsem strach, zda mě bude kniha bavit, protože je to furt sama příroda a bažina. A bavila mě velmi. Silný příběh o samotě, lásce, životu na okraji společnosti.
Kya mi prirostla k srdci hned na začátku, kdy zůstala jako malá holčička naprosto opuštěná.
I když ne tak docela, vždy měla bažinu.
Po poslední kapitole jsem si řekla jen, "tak už jsi holka šťastná, doma..."
Opravdu krásný příběh o lásce. K muži a bažině.
Skvelá kniha. Občas jsem mela husi kuzi, nekdy nevericne kroutila hlavou. Nechápu, jak je možné lidem vymyt mozek. Opravdu tleskám, tohle ve mne bude rezonovat dlouho.