eraserhead komentáře u knih

Hodně zábavná parodie na hrdinské dobrodružné příběhy své doby s neuvěřitelnou fantazií autora. Jen škoda, že druhá část je trošičku slabší. Ale i přesto jsem se bavil vrchovatě.

30.12.2015

Pokaždé když vezmu do ruky další Jiráskovu knihu, přemýšlím, co mě na jeho tvorbě tak hrozně baví. A stačí se začíst do prvních řádků a odpověď je vždycky stejná. Jirásek nepíše, on maluje slovy. Mám hrozně rád jeho češtinu. Kromě toho ale dokáže lehce uvrhnout do času a prostoru doby o které píše. Stejně jako v těchto dvou novelách. Na nichž je nejzajímavější to, že ač se obě odehrávají prakticky skoro ve stejné době, každá z nich je úplně jiná. Maryla je až shakespearovská komediální česká Illiada, zábavná, hravá, v podstatě veselá, čiší z ní radost, láska a pomíjivost lidských předsudků. Naproti tomu Zemanka je pravým opakem, je to smutné, nejasné, nepřímočaré drama, vykreslující danou dobu, lidi a jejich chování v pravém protikladu k Maryle. Obzvláště v dnešní době má co říct její svým způsobem jiráskovsky netypické ohlédnutí na jím tolik opěvovanou (po)husitskou dobu, neb v Zemance překvapivě trochu nakládá právě i husitům, respektive jejich následovníkům. A v obou případech tne do živého. Oba příběhy jsou sice tak trochu předvídatelné, ale přesto jeden končí stejně radostně jako druhý tragicky. V obou případech jsem ale dostal mile očekávanou dávku dobré literatury a krásné češtiny.

27.12.2015

Můj historicky první přečtený Palahniuk. Samozřejmě jsem viděl Klub rváčů a po čase i zjistil, že je to adaptace románu jistého autora, který se mezi některými mými známými stal takřka ikonou (a možná právě proto jsem se do něj nijak nehrnul), ale prostě jsem nějak neměl potřebu křížit s ním svou cestu. Pak jsem si ale přečetl anotaci Strašidel, dost mě to zaujalo a knihu si koupil. Pak se do ní začetl a zkoprněl. Strašidla jsou neuvěřitelná kniha - jak formou tak i obsahem. Opravdu povídkový román, kdy je řada samostatných a na sobě naprosto nezávislých povídek a básní propojena krátkou souvislou dějovou linií. A jak mě ta dějová linie skoro vůbec nebavila, jednotlivé povídky to nahrazovaly neskutečně obrovskou měrou. Protože jsou parádní, neskutečné, šílené. Palahniuk je mistr nápaditosti a představivosti. Pokud někdy na něco vymyšleného sedí heslo: "To nevymyslíš" tak právě na tyhle povídky. protože to opravdu nevymyslíš. Šílenost. Bizarnost. NEchutnost. Ale krása. Palahniuk odkrývá veškerá možná zákoutí lidské psychiky, chování a čehokoliv, co je spojeno s člověkem a lidstvím jako takovým, odhaluje veškeré možné jeji/jejich meze a nejednou je dokonce překračuje.

12 21.12.2015

Snad i pro svůj rozsah i tématické zaměření ohledně zájmu trošku kolísavá kniha. Je velmi zajímavá, přináší spoustu zajímavých informací a náhledů, nejen na nahlížení na vztahy žen a lesbismus v proudu času a kulturních i společenských proměnách, kromě toho ve velké míře probírá tento fenomen v literatuře. Ale také se v některých případech danému literárnímu dílo věnuje tak obsáhle a do hloubky, že to už ani pak není zajímavé. Kniha určitě zvláštní a zajímavá i v rámci časového odstupu (byla psána počátkem 80. let), kdy aktuálně nahlíží z odstupu a pohledu, který je dnes už trochu jinak, takže lze srovnávat a porovnávat co už se pohnulo někam jinam, co se zlepšilo apod. Ale některé zmiňované náhledy na lesbismus a vztahy žen třeba od dobových autorů, nejednou i dnes znějících jmen, jsou až šílené. Hrozně moc se mi líbilo neustálé prolínání témat leseb a žen obecně, kdy se motivy antilesbismus a antifeminismu/"antiženismu" prolínaly takřka bez jasných mezí a hranic.

13.12.2015

Doseděl je již tkřka klasik moderního českého horroru. Mám jeho tvorbu hrozně rád, v komunikaci je to velmi příjemný, sympatický a ochotný člověk, vždy se na jeho novou vydanou věc těším. Tady jsem se možná těšil trochu moc. Truhla ze zálivu smrti není vůbec špatná, to nevím, co b y se Dosedělovi muselo stát, aby napsal vyloženě něco špatného. Za ty roky je vypsaný, umí vybrousit charakter. Jen... Jen jsem prostě od něj četl lepší věci. Je mi hrozně sympatické, že nakonec Doseděl došel k tvorbě odehrávající se v domácím prostředí, vyloženě mě potěšil, že své příběhy zasazuje do jemu blízké lokality, takže je to takové domácké, přirozené a velmi uvěřitelné. Trošku mě překvapilo, kolik do svým dvou povídek (první a třetí) nacpal z okultismu a spiritismu (jako by hodně četl nebeletristickou tvorbu otomara Dvořáka). Musí se ale nechat, že to zvládl spojit s místními povídačkami docela zajímavě a uceleně. První povídka je nejslabší, takové, řekl bych, nevyužité, ten závěr je hrozně rychlý a vpodstatě jednoduchý. Druhá povídka jakoby do knihy (prezentované jako sbírka horrorových věcí) a Dosedělovy tvorby obecně (i když vzpomeňme na jeho Hazarda) nepatřila, je to příliš vážné, silně dramatické a prakticky nehorrorové. Ale horror svou náruč rozevírá čím dál více a svým způsobem to temné, nepříjemné a drásavé je. Velmi slušná práce. nejzajímavější je asi poslední povídka, kombinující hned několik horrorových prvků dohromady, což působí sympaticky. Obecně řečeno, tahle kniha je obrovským vstupem dobrodružnosti do Dosedělovy tvorby. Už te se ale těším na další jeho počiny.

3 24.11.2015

Román se rozjíždí ne až moc zajímavě a dlouho jsem si byl jist třemi hvězdami, ale postupně ve své naturalističnosti, syrovosti a (ne)lidskosti strhává a strhává, až zcela sevře šílenými dvěma závěrečnými kapitolami. Až se mi chce napsat klasický příběh z pomezí minulého a předminulého století z venkova o obyčejných lidech v obyčejných situacích, tedy přesně to, co dokáže zajmout a strhnout. A to, že se tak děje velmi pozvolna v přímé pměře přečtených stránek, nakonec vnímám jako velké plus. Po čase zase vydání mé oblíbené edice, kde se mi hrozně líbila předmluva, byť silně ineologicky zabarvená (tehdy to ale moc jinak nešlo), přesto i po odstranění toho balastu zajímavá neb autorovy osudy byly velmi zajímavé a v nejednom případě i neskutečné (byl např. prvním belgickým profesionálním spisovatelem a byl za to dost haněn).

1 21.11.2015

Já nevím, pro mě asi po Fantomasovi druhé knižní zklamání (ve smyslu očekávání-nenaplnění). Jako napsané je to hrozně dobře, ta hra se slovy, barvitost, rýmy, to všechno mě bavilo, ale tak nějak jsem, po několika zhlédnutých filmových verzích aobecném povědomí o příběhu, očekával trošku něco jiného. Hlavně mě po celou dobu vrtalo hlavou, proč se to jmenuje Faust, když se jeho postava v celé knize objevuje zhruba jen max v 35-40%, jinak se tam míhal přehršel různých jiných postav. Celkově mi to přijde jako soubor několika samostatných, na sobě nejednou zcela nezávislých příběhů, než souvislý děj. A taky tak nějak nechápu to neustálé odkazování k antice a používání antických postav, což ale bylo pro tehdejší dobu tak nějak typické. Ta kniha obsahuje spoustu skvělých, velmi vychytaných a rozumných částí, které mají smysl, sílu a nejednou i pravdu, ale jako celek mě zase až tak nenadchla.

1 11.11.2015

Dracula je prostě klasika. V podstatě jeden z předchůdců dnešní formy/subžánru found footage, v literární podobě. Deníkovou a dopisní formou vypráví příběh hned několika osob a jednoho monstra. Ač ne první, stal se ikonou žánru, určující, kanonickou.

6 06.11.2015

Obsahově a tématicky trošku nesourodá sbírka povídek, sdružující jak tradiční "salónní" mysteriózní spiritualismem načáchlé příběhy plné předtuch, podivných setkání či náznaků, tak i syrové horrory typické pro svou dobu. Celá kniha má hodně dobrodružný charakter, protáhne nás prakticky po celém světě, nelze si nevšimnout spisovatelovy aristokratické a "high class" "úchylky", což je trošku zábavnější, ví-li čtenář trochu více o jeho osobním životě. Obecně vztao je to kniha velmi zajímavá a příjemná, dýchá z ní aura stoletého stáří, atmosféra doby, v níž byla napsána a vydána, ač kroužící kolem jednoho žánru, je tématicky u jednotlivých povídek přesto pestrá a máte-li slabost pro starou archaizující češtinu, další bod ke spokojenosti je na světě. V rámci bádání v oblasti historie a historických pramenů českého horroru rozhodně příjemná záležitost.

29.10.2015

Boček & Zubík, dnes známí spíše jako duo horrorových autorů (velmi sympatických a přátelských), začínali (a ještě stále pokračují) v podstatě jako humoristická autorská dvojice, reflektující své učitelské zaměstnání. Konečně se rozhodli sebrat své humoristické příběhy a sdružit je v jedné knize. Která má, samozřejmě, kolísavou proveň, ale každý si v něm najde svůj šálek humoru. Některé věci mě nebraly vůbec, u jiných jsem se smál až nahlas. Obzvláště povídky v závěru krásně odhalují smysl pro humor autorské dvojice, nejednou v té nejlepší švandrlíkovské či haškovské tradici. Obecně vzato mám jejich tvorbu hodně rád. Ať už horrrovou nebo tu humoristickou.

29.10.2015

On prostě někdy je hrozně velký problém, když od nějaké knihy vidíte nejprve filmovou adaptaci. A to ještě v případě, kdy se filmová adaptace trošku liší. Jessie a Morgiana není vůbec špatný román, je zajímavý, má své kouzlo, ale prostě mi tam chybí ten nemilosrdný tah a tísnivě psychopatická atmosféra, kterou příběhu dokázal vtisknout Juraj Herz. Je to zajímavý náhled do nitra jisté společnosti v jisté době, i do nitra jednotlivých jejích členů, ale ten příběh prostě nijak negraduje, nestoupá, jen plyne po rovině.

1 26.10.2015

S touhle knihou mám jeden jediný problém. Mrzí mě, že jsem jako první viděl filmovou adaptaci. Při čtení, které je sice i tak silné, to trošku ztrácí to kouzlo odhalování směřování příběhu. Protože je až neskutečné, kolik toho Nezval do útlé knížečky, psané velmis strohým stylem, dokázal nacpat. Tolik alegorie, tajemna, atmosféry, odkazů. Nádherně temný příběh o ztrátě dětských iluzí a přeměny dítěte v dospělého člověka. Jeden z nejlepších českých upírských příběhů.

6 18.10.2015

Pronikavé (a na svou dobu jistě nezvyklé až kontroverzní, neboť přímé) nahlédnutí na milostné vztahy (ať už duševního nebo fyzického rázu). Dvě delší novely převyšují krátké povídky. Lišák (***), Vůně chryzantém (**), Panna a Cikán (****), Milenec naší doby (***).

14.10.2015

Tohle je asi nejzvláštnější cestopis, co jsem kdy četl. protože na tom málu prostoru (cca 114 stran) toho překvapivě řekne hodně nejen o New Yorku a USA obecně, ale minimálně z půlky hodně i o umění. A to propojení je velmi poutavé. Jiří Mucha je navíc hodně dobrý alegorista, mnohé věci nepopíše přímo, ale namaluje ho slovy jako barvitý obraz krajinky. A ještě k tomu má hrozně zajímavé a nejednou trefné postřehy, ať už o umění a jeho pozici v životě lidském, tak i ohledně srovnání šedesátkovcýh USA a socialistického Československa. Až jsem se nejednou musel dívat a přesvědčovat se, v kterémže roce ta kniha vyšla, protože se mi nechtělo věřit, že něco takového tehdy vydali. Samozřejmě, nějaká ta "nutná propagandistická prohlášení" a srovnání tam jsou, ale čtenář prostě neví, zda tam jsou proto, že tam být musely, aby okecali a zplnomocnili to ostatní anebo je Mucha říká prostě od srdce jako člověk. Málokdy se člověk dostane k tak hodně obsahu na tak malém prostoru.

2 08.10.2015

Naprosto skvělá kniha, jak obsahem, tak formou i tím, na co poukazuje. Mohla by totiž být např. ukazatelem podhoubí, z něhož se rodil český horror. Povídky nejsou primárně horrorové, i když nejednou tu žánrovou hranici překročí, jsou spíše, dle tématického zadání antologie, tajemné, temné a zvláštní. Jsou zde duchové, démoni, ale i nevyjasněné okolnosti a události, podivuhodné příběhy a tajemná zákoutí, ať už přírody, domů nebo lidské mysli. A pokud navíc milujete starou češtinu (ne všechny povídky jsou zveřejněny v ní, vlastně pořádně snad jen jedna), nejen pro její formu, ale i barvitost a košatost, bude to jen bod k dobru.

5 07.10.2015

Metallica mě tu blízce tu vzdáleně doprovází životem už celé čtvrtstoletí. Pravda, jsem možná z těch, o nichž kniha píše v závěru, protože nejvíce a nejraději mám Metallicu do osudné černé desky, po níž jsem ji na čas přestal registrovat. Dnes ji už opět poslouchám skoro celou, i když alba Load/Reload často rovnou přeskakuji (zrovna poslouchám "Acoustic Metal"). Ještě si živě pamatuji, když se mi tato kniha u známého někdy před dvaceti lety dostala na čas do ruky a já bylk naprosto uchvácen těmi fotkami. Považoval jsem to za poklad. jen jsem ji tehdy neměl možnost si přečíst. Dostal jsem se k tomu až teď. A i když jsem si myslel, že vím o Metallice pár věcí, popisy jejích začátků mě doslova překvapily. Bylo by něco podobného dneska? Na textové stránce knihy je parádní hned několik věcí, zmínky o názorech a postojích fanoušků k jednotlivým deskám, které se tak nějak míjí s mým vnímáním (nejradši mám asi jednu z nejvíce kritizovaných ... and Justice for All), některé historky byly fakt zábavné, ale taky mi text dával mnohokrát za pravdu. Jak z celkovým vývojem a posunem kapely, tak třeba co se týče Larse Ulricha, kterého uznávám jako bubeníka, ale jako člověka ho rád moc nemám. Na druhou stranu jsem rád, že jsem se dozvěděl hodně o mém oblíbenci Cliffu Burtonovi a byl jsem hodně překvapen, že když zemřel, bylo mu tepre 24 let, celou dobu jsem si myslel, že byl starší. Každopádně, co se týče obrazové stránky, fotek, plakátů apod. je to naprosto parádní kniha, která jistě potěší i toho, kdo přesně ví, kdo si kdy z Metallicy kde uprdl.

4 21.09.2015

Synonymem této horrorové antologie je slovo pestrost. V rámci žánru jsou povídky totiž hodně pestré a zabývají se mnohými jeho temnými a mrazivými uličkami. Stephen Jones i většina autorů a autorek odvedli hodně dobrou práci. Velmi slušná dávka současného horroru od těch hodně známých ale i (mně) málo známých nebo dosud neznámých autorů. Za nejlepší povídky považuji RAKVÁŘOVU DCERU, HUDBU BENGTA KARLSSONA, VRAHA, VŠECHNO ŠPATNĚ, NĚCO SMUTNÉHO A TEMNÉHO, POSLEDNÍ SLOVO. I ostatní však jsou velmi ucházející. Nečekám, že mě vyděsí každý horror, který si přečtu, stačí mi, když mi navodí nepříjemný stav, a to se povedlo skoro všem povídkám. Každé jinak. A to je na knize to krásné.

1 20.09.2015

Nebudu-li počítat nějaké ty povídky v antologiích, tohle je první delší věc od bří Strugackých, co jsem četl. A tak nějak trochu nevím, co s tím. Špatné to nebylo, bylo to místy zábavné, docela dlouho tajemné (v podstatě takové rekreační krimi), s překvapující pointou (tedy překvapující, to si člověk nesmí přečíst anotaci na knize, která to vykvákne všechno dopředu). Jenže mi to přišlo slabší jako komedie, jako krimi i jako sci-fi, možná ta snaha nacpat tam všechno tohle to pokazila, protože ani jedna z těch linií není dost strhující.

2 03.09.2015

Ring Lardner se s tím opravdu nemaže a švihá bičem do maloměšťácké nadutosti, seč mu síly stačí. Jde na to s úderností a razancí hodných Jaroslava Haška, jenže zatímco se u haškových ironicko zesměšňujících kousků dost nasmějete, z těch Lardnerových jste tak akorát znechuceni v horším případě se vám rovnou zvedne kufr. Tak nemilosrdný a přímočarý je. Zasmát se tomu dá málokdy, nebo jen, pokud jste dost cyničtí. Lardnerovi se povedlo vytvořit podle mě nejukázkovějšího tzv. záporného hlavního hrdinu, tedy hrdinu, který je natolik odpudivý, hrozný a nesympatický, že si navzdory těmto jeho vlastnostem prostě nemůžete zamilovat. Ne, budete ho nenávidět. Takový je jeho Mistr velterové váhy. Kvalita povídek je kolísavá, pod příjemný průmer snad klesne jen jedna z nich. Prostě další skvělá a pronikavá kniha z mé oblíbené edice.

2 28.08.2015

Tohle je prostě klasický rutinní King (ať už si říká Bachman nebo třeba Holobrádek a ať už to napsal, kdy chtěl). Není to špatné, rozhodně vás to nezhnusí a nezkazí vám to četbu, problém ale je ,že to má jen nějakých 190 stran a už na nějaké 60 straně vám je jasné, jak to skončí, jak to musí skončit a celých těch následujících 130 stránek vás to ničím nepřekvapí a směřuje to přesně k tomu, k čemu to směřovat (u Kinga) nutně musí. Je tam všechno, co od Kinga čekáte, a to je další problém, není tam nic, co byste nečekali, co by vás překvapilo. Tohle mohl být krásný interaktivní román, King mohl jen ve dvou větách načrtnout charaktery jednotlivých postav a záplektu a čtenář si to mohl v klidu domyslet sám. A byl by to prakticky úplně stejný příběh. Máte-li Kinga rádi, bude to fajn četba. Problém nastává a vzrůstá přímo úměrně k počtu již přečtených Kingovek. Protože čím více jste jich četli, tím více vám tohle bude připadat takřka nijaké. Včetně naprosto suchého konce.

2 25.08.2015