-Endy- komentáře u knih
Je to jako dobrovolně podstoupit nejhorší noční můru...
...s nejděsivěji nakresleným Jokerem ever...
Někdy jde strašně moc poznat, že si autor chtěl udělat radost...ale zároveň to někdy udělá radost i čtenářům. Tohle je ten případ :)
Je to trochu předimenzované, ale tak nějak smysluplně. Navíc kresba je krásná a dialogy velmi schopné. Po dočtení zůstává "na tváři lehký smích" a žal si strčte za klobouk.
Tato kniha mě bude patrně provázet celý život. Poprvé jsem ji četla jako teenager na střední škole, poté jako dvacítka na výšce, potřetí jako pokročilý třicátník...očekávám návrat v další dekádě :-D
Nezřídka se mi stává, že autoři první poloviny 20. století a dále do historie pro mě přestávají být příjemně čitelní. Ne tak Asimov, ten chlap je nadčasový génius!
Svět lidí bez robotů není o robotech...a stejně tak svět robotů bez lidí není o robotech!
Chce to zkrátka střet lidí a robotů – kniha měla být o tom, ne PO tom. Fakt, že jsou v této knize samí roboti, není pro děj vůbec podstatný. Lidé by (evidentně) v postapu přežívali a bojovali mezi sebou úplně stejně.
Poslední naději, že bych tomuto počinu mohla dát alespoň 2*, zabil příšerný proslov jednoho robota o americkém snu:
„Amerika byla sen, synku. Sen o tom, co jsme mohli bejt. Že každá osoba se může povznést nad svůj původ a dosáhnout velikosti. Byl to sen, pro které se i ti nejnižší z nás mohli postavit, bojovat, a třeba i umírat...“
Je mi líto, ale tyhle otřepané patetické projevy narušují můj čtecí zen.
A to jsem téměř opustila myšlenku, že bych se k Martinovi ještě někdy vrátila po všech těch nekonečných a nedokončených Hrách o trůny. Ale tohle je něco úplně jiného, tak moc jiného, že mu chci znova dát šanci, protože Martin psát umí. Tady mi to připomněl.
První kniha se mi líbila o drobátko více - byla epičtější, ale zase tady je naprosto neuvěřitelná kresba, a to je pro mě jóó důležitý faktor pro výběr a následné hodnocení. Takže tady ty 4 hvězdy ponechám.
Po Mrakoplašovi a Smrťovi jsem se horlivě pustila do linie Hlídky. Opět opatrně začínám z 4* hodnocením, i přestože jsem si to maximálně užila, protože se nemůžu dočkat, který z dalších románů bude ještě lepší :)
Promarněný potenciál.
Čtení mě po celou dobu nechávalo naprosto indiferentní nebo poněkud naštvanou...nesympatické postavy, planý (jakkoliv akční) děj, plytce nastíněná alternativní historie.
A byli tam mechové...panebože, mechové!!! Autor si tam dal mechy a nenechal je to tam všechno totálně sešrotovat a nastolit terminální vládu strojů??? Lame...
Generické a velmi slabé. I přestože to má být drobná duchařina, přišlo mi to bezduché...ani ten duch Taiwanu tam nebyl cítit, mohlo se to odehrávat kdekoliv.
Guilty pleasure jakxviň!
Hentai
Monster
Hentai monster
Splatter
Cult
...a dokonce to i dává smysl :-D
Po přečtení Lovecraftovy původní povídky je tato manga balzám na duši. Jeho svět mi učaroval...všude jinde, jen NE v jeho textech :-D Líbí se mi, co Lovecraftova šílená mysl vytvořila, ale jakékoliv cizí zpracování je pro mě stravitelnější než ta jeho "nuda, nuda, šeď, šeď" sáhodlouhých popisů, které téměř pokaždé spíše přetrpím. ALE pak objevím kupř. tohle a jeho monstrózní svět je zase v pořádku.
1. Po přečtení opět nejsem s to dost dobře interpretovat, o čem kniha vlastně byla...a to mě na Murakamim pořád baví :)
2. Jedna scéna byla tak příšerná, že jsem se málem pozvracela a omdlela na vlakovém nástupišti...dík, Haruki, to se mi ještě nestalo :-D
3. ...a doba studny spojené se Samarou je pryč.
Ono to vlastně o té medicíně až tak moc není, že? :)
Tahle kniha je špatná.
A mně je to opravdu líto.
Nemůžu ji doporučit lidem, kteří již fanoušky Ghibli jsou, protože se zde nedozví nic moc nového.
Nemůžu ji doporučit lidem, kteří Ghibli neznají a/nebo znají méně, protože si přečtou hromadu spoilerů v tzv. "recenzích", jak filmy končí, aniž by se pořádně dozvěděli, o čem jsou.
A ty sugestivní popisky k obrázkům snad psali mumínci a šmoulové.
Pánové autoři udělali vydáním této knihy radost sobě, ale mně teda ne.
Mám radost, protože jsem našla další "hidden gem" české sci-fi literatury...nebo prostě obecně české literatury.
Duna je Duna. Jedinečná. Výjimečná.
Ale tohle bylo taky zatraceně dobré. Binge-readové.
Žádná postava nebyla černobílá, žádná jenom dobrá a žádná jenom špatná. Každý jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, podle znalostí a zkušeností, podle sebe a za sebe.
To je velká kniha, tyhlety Sestry...ani ne tak obsahem či rozsahem, ale spíše přesahem.
Čím déle jsem ji četla, tím méně mě bavila, ale nakonec ve mně dlouho zůstane pocit melancholie nad tím, že už s nimi déle nemohu být...a ani nechci.
Je to taková kombinace pojaponštělých Malých žen a románů Jane Austenové. Zároveň jsou mnohé scény popsány tak krásně a malebně, že by se vyjímaly jako dřevoryty nějakého moderního Hokusaie či Hirošigeho.
Avšak i přes všechnu popisnou krásu a kulturu nemohu odpustit tu kouli u nohy, kterou mi byly dvě ze sester.
Až po Tokugawu jedním dechem.
A pak, jako by to začal psát někdo úplně jiný...nějaký politický/politologický nadšenec, který nutně potřebuje, abychom se dozvěděli všechno o formování ústavy, o střídání ministrů a premiérů, o politických stranách, o procentuálním zastoupení věkových kategorií voličů...ach jo, proč?
Obilninová konference...obilninová konference! Kristepane! Hotový Comic Con!
Díky za ty dary veřejných knihoven majících k dispozici malonákladové nesehnatelné poklady...