EmmaEmma komentáře u knih

Milá knížka, která do naší kultury vrací onu Erbenem zapovězenou štědrovečerní otázku - máme znát svou budoucnost? Trosku technicky těžkopádné martýrium kolem křesílka v jedné malé japonské kavárničce nám pohyb časem umožní sledovat. Vznikají tak dojemné situace vysvětlující dlouho zastřené okamžiky ze života milenců, manželů, ale i smutné tajemství jednoho mateřství.
Snad výběr těchto motivů mě neustále mylně utvrzoval v myšlence, že autorkou těchto křehkých příběhů musí bÿt žena.
Příběhy pro evropského čtenáře bych hodně proškrtala, obsahují podle mě mnoho slov, vedlejších motivů a jmen epizodních postav, dohromady tak vzniklo zbytečné hodně zamotané čtenářské klubíčko

2 14.04.2024

“Je to samotářská práce. Což je odpudivě klišovitý výraz, jenomže psaní- a zvláště psaní románů- je skutečně činnost velice samotářská. Občas mám pocit, jako bych seděl úplně sám na dně hlubokánské studně. Nikdo mi nepomůže, nikdo mě nepoplácá po rameni, že jsem dnes dobře pracoval. Stává se /pochopitelně v optimálním případě, / že někdo pochválí dílo, které je výsledkem té práce. Samotný proces psaní ovšem lidé z zvlášť neocení. To už je břímě, které spisovatel musí osaměle a mlčky nést “s.121

1 07.04.2024

Murakami mě natolik zaujal, že už delší dobu nečtu téměř nikoho jiného. Jedna kniha lepší než druhá . Vychutnala jsem si opět hodiny magického čtení. Tentokrát však zklamání v závěru. Jakoby autor už neměl čas knihu dopsat,
všechny zápletky náhle chvatně uzavřel, někdy až tak, že nedopřál jejich pokračování, vysvětlení a rozuzlení ani ve fantazií čtenáře

1 09.12.2023

Murakami v lidské poloze, přesto i zde nadzemský
Drive my car, Zamilovaný Samsa a Muži, kteří nemají ženy- to jsou mí favorité této knihy.
Jednoho dne se z vás zničehonic stanou muži, kteří nemají ženy. Žádná předzvěst, žádná předtucha, ten den přijde bez varování a bez sebemenšího náznaku, ani nezatuká, dostaví se nepředvídaně. Zahnete za roh a hned vám bude jasné, že jste tam. A cesta zpět už neexistuje s.227

Při četbě mezi řádky na mě vykoukla dobře zamaskovaná obrovská láska. Láska muže k ženě. Hleďme, ženy nejsou jen chladnokrevné intrikánky.
Trošku mě to, pane Murakami, mezi těmi řádky překvapilo, klobouk dolů.

5 11.04.2023

Trochu jiný Murakami. Stále výborný, ale jiný, než ten; kterého zbožňuji.

2 17.12.2022

I Kdyby Murakami napsal jen tuto jedinou knihu, měl by dostat Nobelovu cenu za literaturu. Přála bych si, aby jeho tlusté knihy byly ještě obéznější. Dělá mi dobře už jen knihami zprostředkovaná jeho blízkost- blízkost jeho slov, myšlení, duše.

/“Duše má své vlastní principy, podle kterých jedná. A právě to je tvé já..”s-317/

“Poté, co jsem tu píseň mnohokrát v sobě přehrál, odložím nástroj na podlahu, opřu se o zeď a zavřu oči. Ještě v sobě cítím pohyb. Připadá mi pojednou, jako bych všechno v tomhle Městě byl vlastně jen já sám. Zeď, brána, zvířata. Lesy, řeka, větrná jáma i Tůň, všechno to jsem já. Všechno to mám v sobě. ..I tahle dlouhá zima i ta bude nakonec jen kus mne samotného. Poté, co sundám z rukou harmoniku, zavře dívka oči a vezme mou ruku pevně do svých. Z očí jí tečou slzy…s.458
Stín se posadí do sněhu a zavrtí párkrát hlavou…
“…musím ale nést odpovědnost za to, co jsem udělal. Tohle je totiž můj svět…” s.498

10 28.05.2022

“Zeměkoule se pomalu otáčí a všichni, všichni žijeme ve snu…”

I já, okouzlována Murakamim …navždy.

8 13.02.2022

Příjemné vánoční čtení; dárek pod stromeček…

27.12.2021

Murakami je pro mě vždy dobře mířenou ranou přímo do srdce. A Sputnik? Kouzlem první velké lásky, která jednou navždy definitivně zmizí a už se nikdy nevrátí.
Mladší Murakami je trošku jiný, než ten současný, ale vždy zatraceně dobrý.

P.S. Nečtu doslovy, nezajímá mě, co si mám myslet, abych vše správně pochopila. Čtu srdcem a to zatím pořád rozumí docela samo…

9 06.08.2021

“Tak co mám vlastně dělat ?”
“Tancovat,” řekl Ovčí mužík.
“Musíš tancovat, dokud ti hraje hudba. Rozumíš , co ti říkám? Tancuj. Tancuj a nepřestávej. A nepřemýšlej proč. Nesmíš uvažovat, jaký to má smysl. Smysl to totiž nemá žádný..”
.
.
.
Jak říkal Ovčí mužík, byl jsem unavený a vyděšený. A byl jsem sám. Tak jako dítě, co zabloudilo v lese.
Musíš tancovat, opakoval jsem si sám nahlas…
Svět reality- svět, kde už možná nikdy nebudu šťastný…”

Nemám slov. Je to nejlepší Murakamiho kniha. Možná vůbec nejlepší kniha….
Moje určitě…

6 07.07.2021

Tento Murakami mě minul; možná tím, že už nejsem studentka. Začala jsem jeho knihy číst asi ve špatném pořadí, myslím; že napsal lepší. Nad touto ještě pořád přemítám a momentálně se přikláním k myšlence - ano; už je to Murakami, ale ještě to úplně není ten můj Murakami...

6 14.05.2021

Kouzlo magického realismu je také v úžasné svobodě výkladů knihy. Já Murakamiho cítím velice osobně. Jeho úzkosti, strachy i obavy jsou také mými. Mám je v sobě ukryté jako něco dříve odžitého. Jeho příběhy je jedno , že se odehrávají v Japonsku, či jinde. Hlavním místem děje je totiž moje srdce...
Hon na ovci je příběhem putování do hlubokého svědomí. Možná, nejen mého... Je pohádkou bez konce.
Nelze-li věřit nikomu a ničemu, je člověk nakonec nevyhnutelně konfrontován se sebou samým. /Norihiro Kató/

8 28.04.2021

Co je vlastně skutečný život? Ten, který žijeme ve dne? Nebo ten, který žijeme ve svých snech. Ten v hmotném světě, nebo ve svém vědomí, ve své fantazii? Není četba vlastně únikem z reálného života? A co je vlastně život... a co je smrt? Nekráčí život trošku jinam, než naše sny? A můžeme s tím vůbec něco dělat?
Tolik velkých otazníků na tak malém prostoru....
Knížku nelze jen tak odložit, aniž se pokusíme o odpovědi, které nenalézáme...

4 01.04.2021

V případě hladu bych taky vzala útokem pekárnu. Voňavé houstičky, křupavý chleba.... už se mi sbíhají sliny. Rozhodně bych koblihami neválčila.... S těmi hamburgery, manželstvím a prázdnou ledničkou si to budu ještě muset promyslet....

3 29.03.2021

“Pták na klíček opravdu existuje. Jak vypadá, to nevím. Já jsem ho ve skutečnosti nikdy neviděl. Jenom slýchám jeho hlas. Sedne si vždycky někam poblíž na větev a natahuje po částech pružinu světa. Zpívá a tím pružinu napíná. Když nenatáhne pružinu, svět se zastaví. Tohle ale nikdo neví. Lidi na celém světě si totiž myslí, že světem hýbají nějaká mnohem ohromnější a komplikovanější obrovská zařízení. Ale v tom se mýlí. To ptáček na klíček obletuje různá místa a všude jen o kousek natáhne pružinu. Tak hýbe světem. Jednoduchou pružinou, jaký bývá v mechanických hračkách. Stačí ji jen natáhnout. Tu pružinku ale vidí jen ptáček na klíček.” S. 353
Murakami mě dostal. Zase někdo po dlouhém čase.... Nedám pokoj, dokud ho celého nepřečtu. Teprve potom asi budu schopna slov...

7 28.03.2021

Vrátit se alespoň na okamžik do dětství, kdo by si nepřál... Škoda, že to byla jen chvilička.... Přesto hluboká , sladká i bolestná.... Dobro, zlo, láska, smrt... Které dveře v životě otevřít a které nechat zavřené?

12 17.01.2021

Jsem milovnicí finského podivna. Na tuto knížku jsem se těšila obzvláště, protože byla avizovaná jako finské podivno z Prahy. České reálie měly titul pro našince činit více atraktivním- Golem, magická Praha, futuristická Tatra 603.
Ano, všechno to tam bylo, to je pravda, ale také něco podstatného chybělo- poetika, tajemství, něco magicky finsky podivného, něco mezi nebem a zemí...
Trpaslík a jeho přítel spisovatel se stali jen hrdiny akční honičky, nepomohla ani prattchetovská zápletka o hrozícím konci všeho.. Málem jsem nedočetla.

2 09.07.2020

Po knize jsem sáhla jako po titulu z mé milované sekce suomikumma - finské podivno. A to mě zklamalo. Tak jak cítím finské podivno já, vůbec bych tam tuto knihu nezařazovala. Řekla bych, že Je to soubor povídek současných finských autorů. Někdy i velmi , velmi dobrých. Například Hanna Hauru - Vše, co měla, Bohu odevzdala - se silným feministickým podtextem, nebo Siiri Magga- Miettunen - Zlí lidé, sugestivně líčící hrůzné válečné žážitky vnímané očima dítěte.
Drsno, chladno, temno, sever. Ale málo podivno....

1 21.05.2020

Všechno; co jste si mysleli o nemocech, léčbě, lékařích, životě i smrti, ale báli jste se říct to nahlas...Povinná četba pro všechny pacienty!

9 02.05.2020

Michal Viewegh je mistr čtivosti, to se nedá upřít. Kdo jeho knihu začne, pravděpodobně už neodloží...
Tak jsem učinila a celý den četla a četla.... Dvakrát jsem se během četby zasmála. Potom jsem dočetla a začalo mi vrtat hlavou- proč vlastně tato knížka ? Ve škole by vznikla pravděpodobně formulace - co tím chtěl autor říci?
Tak to doopravdy nevím. Dokument? Pomsta? Až mi to dojde, tak to tady dopíšu...

6 17.04.2020