Ellinek komentáře u knih

I když mám doma celou sérii, až s tímto dílem jsem se rozhoupala k tomu, abych konečně začala. Momentálně jsem potřebovala něco oddechového, co by mi přesně padlo do noty, a situace Miny a její totální životní převrat byl přesně to pravé. Příběh je to určitě hezký, provoněný čokoládou, ale i tak to není něco, z čeho bych padla na zadek. Vím, že to ani takové být nemá, ale znám i jiné oddechovky, po kterých sáhnu raději.

Na mě autorka používá zbytečně moc popisů prostředí, ale to je o vkusu člověka. Zato jídlo jsem si vážně užila, i když se mi často zdálo, že postavy mluví jako tištěné kuchařky, možná jako stroje. Ale i tak jsem si je zamilovala - Minu pro její spontánnost, kterou bych taky chtěla oplývat, Luka za jeho skvělý přístup k životu, který bych si taky ráda půjčila a Mininu sestru za to, že je jako já. :D

Zasněžené Švýcarsko provoněné čokoládou a dorty je určitě skvělá destinace, do které by se měl čtenář s touto autorkou vydat. Já ale nedočkavě vyhlížím další díl, protože Hannah, Connor a Irsko, to je prostě kombinace, na kterou jsem celý život čekala!

3 24.09.2021

Nóóó...tak já nějak nevím, jestli se mi to jakože líbilo, nebo to byl další bizár. Ale jako...jo, asi to bylo fajn. Konečně to byly živé postavy. Ale Malcolm stejně pořád prudí a tu rádoby mystickou linku, která tady měla přecházet snad pomalu do lehounkého hororu, tu fakt pořád nechápu.

Nejdřív to bylo docela fajn. Pak se ale šňůra perel dostala na dost neobvyklé místo, viď, Arthure? Pak začala rádoby děsivá duchařina, ale nakonec to spadlo na přijatelnou úroveň, kdy si o těch zamilovaných pošucích člověk četl i rád...aby to zase zabil naprosto šílený konec, u něhož jsem si už říkala, že to snad ani nemůže být legální! Jestli nás čeká další, volně navazující série, no tak to mě už v medu vyválej.

U předešlých dílů bylo mé stanovisko jasné, ale tady po dočtení přesně nevím, jestli to bylo fajn, nebo ne. Protože živoucí postavy byly fakt super. Na facku Regan i rozkošný Arthur se skvěle doplňovali a bylo fajn, že jim oběma tluče srdce a nejsou to duchové nebo jiné šílené výplody. Mělo to dokonce i ten děj.

Možná se mi nakonec Perla líbila z celé trilogie nejvíc. Žádná hitparáda to není, ale po dočtení se necítím pohoršena ani literárně zneuctěna. Takže asi dobrý.

3 02.09.2021

No. Oproti prvnímu dílu tam byl konečně nějaký děj. Konečně se něco děje a není to jen o sexu, i když se po sobě ti dva musí plazit, jen co se k sobě dostanou. Ono by to ani tolik nevadilo, jen kdyby tady pořád nefigurovaly ty příšerné výrazy. Ale upřímně, není to jen překladem, ale vůbec celým tím způsobem, jakým jsou tyhle scény sestavené. Pokaždé, opravdu pokaždé, jsem se spíš šklebila nad tím, jak nechutné mi to přišlo. U jiných autorek umím ocenit i ty sexuální scény, které dovedou být opravdu vzrušující se člověk si je užívá, ale tady...tady to prostě vůbec nefunguje. Z nějakého důvodu se u toho spíš za lidské tělo stydím.

Ale pryč od toho. Co se postav týče, moc velkého vývoje se jim nedostalo, když se odehrává v podstatě bezprostředně po prvním díle. Ale Talona konečně nemám chuť nakopat. Začíná přemýšlet, otvírat se, už mi není tak nesympatický, zato Jade je pro mě pořád stejně...stejná osina v zadku. I když to by se jí beztak líbilo.

Za mě ta postupná odhalení nejsou moc šokující. Při zmínce o tom, že dotyčný měl na nohou laciné žabky, mi obratem došlo: jasně, takže on bude ten druhej s tím na noze. Světe div se, ono to tak bylo. Začínám si říkat, jakým způsobem jsou vedeny další díly. Každý ze sourozenců má vlastní trilogii, ale to se opravdu bude muset člověk prokousat všemi, aby se dostal k vyřešení toho případu? Jestli jo, tak jdu dobrovolně umřít do umírací jámy. A doufám v opak. Celý ten případ by se mohl uzavřít s Talonovou trilogií a s dalšími sourozenci bychom spíše podstupovali proces uzdravení a nějaké ty milostné pletky. Ale tak nějak...nevím. Obávám se, že ty úchyláky autorka nejspíš fakt nechala zabásnout až na konci Marjiny trilogie, což mě upřímně děsí. Číst se mi to nechce, ale budu, abych to uzavřela. Já se tedy spíš těším na příběh Jonaha, protože toho jsem si oblíbila z bratrů nejvíc. Snad mě nezklame, rančer jeden.

5 29.08.2021

Jako jo, asi nemá úplně smysl, aby z toho byla taková malá knížečka, ale nebýt toho, tak bych to vlastně ani neobjevila. A byla to prča. Hodněkrát jsem vyprskla smíchy nahlas, jak to bylo trefné. My Češi jsme prostě taky svérázové a někdy to fakt umíme. Malá jednohubka k pobavení, která ale nejspíš sedne jen tomu, kdo to...tak nějak chápe. A umí si udělat trapnou srandu i sám ze sebe. Protože...my jsme někdy fakt trapní. :D

1 29.08.2021

Tyhle doplňkové knížky vážně miluju. Zvláště když se tady můžeme podívat do hlavy konečně i Cardanovi. Byla jsem nadšená, když jsem při čtení zjistila, že autorka se rozhodla zobrazit ty okamžiky, které byly v trilogii zmíněny, ale nemohly se tam vejít. A ilustrace jsou naprosto nádherné. Cardana jsem si sice představovala úplně jinak, ale to ničemu nevadí. Všechno na téhle knize je naprosto podmaňující a knížka nádherně dokresluje jak Cardana, tak Zemi víl. Zbožňuju to!

28.08.2021

Holly pokračuje v krasojízdě, tentokrát nás víc vtáhne i do lidské světa a pro mě to bylo pěkné zpestření. Hlavně se mi líbilo, jak si autorka pohrála se vztahem Vivi a Heather, jak na každé postavě vyobrazila něco jiného, dobrého i špatného. Navíc se podíváme i do jiných částí Elfame, poznáme jiné obyvatele a zákoutí.

Nepřestává mě fascinovat postava Madoca, protože je natolik komplexní a rozvrstvený, že nevím, co si o něm mám myslet. Jak to má s tou Jude? Protože po tom souboji to rozhodně nevypadalo, že je mu úplně volná. A to mě na tom hrozně bavilo, poznávat jeho postavu ze všech možných úhlů a když už k němu zaujmete nějaké stanovisko, stejně vám ho nějaká událost naruší a zase začnete zkoumat znovu.

Mě osobně závěr nějak zvlášť nezklamal, naopak to bylo něco jiného, protože všechno vždycky směřuje k nějakým epickým bitvám, kde pak na několika stranách břinkají meče, ale tady se to vyvrbilo natolik jinak, že to vlastně oceňuji. Mně by se taky nechtělo zabíjet stránky další heroickou bitevní vřavou. Vyřešit hada a šmytec. A i když má na Jude člověk vlastní názor a ona pořád touží po jakékoliv moci, nakonec stejně víte, co udělá a že se rozhodne správně, protože někdy i v tom nejkrutějším srdci zahoří skutečná láska. O tu ale primárně u Holly nejde a já jsem za to vděčná. Romantika je spíše v pozadí a člověk sleduje spíše tu politiku Elfame a osu země jako takové. A to mě na tom baví nejvíc.

Krutý princ mě mile překvapil. I když to zpočátku byla trochu těžší cesta, jsem ráda, že jsem vytrvala, protože to bylo skvělé. Těším se na další knihy a přečtu si je všechny, protože Holly se mi svým stylem přesně trefila do vkusu.

28.08.2021

Hollly mě prostě baví. Oproti prvnímu dílu je výjimečně druhý lepší, protože pokračujeme skoro tam, kde jsme skončili, takže se nemusíme zabývat zdlouhavým popisováním toho, jak to má ta Jude vlastně těžké. Vlastně to má ještě horší - jako správná šedá eminence vládne zpoza trůnu a musí jednat tak, aby nikdo nepoznal, že ji v případě potřeby musí král bezpodmínečně poslechnout.

Tohle politikaření mě u Holly hrozně baví. Je to skvěle sestavená spletitá síť intrik, kde každá nitka má svou váhu a může způsobit vzestup, tak i pád. Kvůli vílám se pořád nemůžu ubránit srovnávání se Dvory od Maasové a nejinak je tomu i teď: oproti politice Prythianu a všem těm všemožným boomům, které tam Maasová napráskala, se Holly drží toho záasdního a zbytečně si neohraje ani neodbíhá. Madocova postava stratéga je jednoduše dechberoucí a já bych se nejspíš nechtěla dostat do křížku se samotnou Holly, protože...stvořila Madoca, takže bojovat proti ní by byla sebevražedná mise. Navíc je vidět, že autorka je silně spjatá s Leigh Bardugo. Je to temné, nikam to zbytečně neutíká, je to drsné a všechny pletichy jsou skvostné, úderné a především účelné.

I té Jude jsem nakonec přišla docela na chuť, i když má pořád svoje manýry, za které bych ji nejraději propleskla. Cardan je skvělá postava, střípky z jeho minulosti mě bavilo zkoumat a jeho propojení s Elfame jakožto králem je úžasné. Tohle se autorce mimořádně povedlo, celá ta historie koruny a toho, jak je vlastně post krále významný z hlediska země.

Je to skvělé, je to kruté, je to podlé a když tomu dáte šanci, budete to milovat.

1 28.08.2021

Pro mě je tahle doplňující novela příjemnou ukázkou toho, jak to po takové válce vypadá. Málokdy se dovíme, jak vypadají osudy postav po velké bitvě. Ono to není tak, že když se vyhraje válka, všichni se milujeme a panuje mír. Maasová tady pěkně ukázala, jak takové boje můžou jednoho pěkně vnitřně rozervat. Jsem ráda, že jsme mohli zjistit, jak to všechny postavy vnímají, s jakými rozkoly se ještě musejí potýkat. I takovou Nestu zlomilo to, co viděla a prožila. Přetáčela jsem oči jen nad tím, že i do krátké novely Maasová prostě musela nacpat nějakou tu erotickou kapitolu, protože to si prostě u ústředního páru nemůže odpustit. Za mě to bylo zbytečné, ale když už se teda rozhodli množit, tak ať si to teda užijí. Díky bohu, že to nevyšlo hned na poprvé a Maasová se aspoň v něčem drží zpátky.
Za mě to je fajn dokreslení osudů postav po bitvě, která změnila nejen svět, ale i život v něm.

1 18.08.2021

(SPOILER) Tak tohle pro mě bylo slabší než druhý díl. A bylo toho...hodně. Jakože fakt toho bylo hodně, přes 700 stran a úplně zbytečně. Zdálo se mi, že autorka musí všude, kde to šlo, nacpat nějaký zvrat, aby z toho vytřískala co největší šok a drama, ale spíše to škodilo. Spíše bych několik těch jejích wow efektů více rozpracovala a věnovala se jim podrobněji, než abych tam sypala co stránku, to zvrat.

Chápu význam slov druh a družka pro víly, ale označovat tak postavu v každém odstavci bylo u tak dlouhé knížky pomalu už o nervy.

Co se konce týče, tak trochu mě...zklamal. Je škoda, že u Maasové se o svoje hrdiny opravdu nemusíte bát, protože všechno zvládnou, i když už jsou prakticky na druhé straně. Sice byla Amren jednou z těch nejlepších postav, ale...víc by na mě zapůsobilo, kdyby ji nechali jít. U jednoho nejmenovaného vladaře bych se s návratem smířila, ale...vždyť ono vladařské oživení funguje na lidi, kteří se změní na víly, proč to najednou jde aplikovat i na vílu a rovnou vladaře? Ohýbání pravidel u Maasové mě místy vytáčí. Podobně to bylo i s určováním druha a družky.

Nehledě na to, že ten konec byl jak Hobit a bitva pěti armád. Prásk, jedna armáda. Prásk, druhá armáda! Prásk, lidská armáda! Prásk, vílo lidská armáda!

Říkala jsem si, že když série pokračuje a vychází Dvůr stříbrných plamenů, je to...no, tak trochu vyžírka úspěšné látky, ale musím říct, že se na něj těším, protože od prvního dílu spatřuji nejvíc potenciálu v Nestě a oblíbila jsem si ji o to víc, jak série pokračovala, takže se na její dobrodružství a děsivou povahu těším. Kdo jiný by to zvládl než Cass, i když upřímně...vážně se museli prostě všichni napárovat? Už chybí jen Az a Mor, které tam podstrčíme tu bělovlasou sestru, Azovi dáme Elain (protože ti se k sobě vážně hodí) a Lucienovi dáme kapesník, aby to mohl oplakat. Na jednu stranu mě mrzí, co se s Lucíkem stalo, protože ho mám ráda, na druhou stranu to oceňuji, protože to s ním nedopadlo vyloženě dobře, ale má to hodně nahnuté. A stejně by si to mohli s Tamem vyříkat. Nakonec ani ten Tamlin není takový...zmetek, mírně řečeno. O Feyre asi u mě nemá cenu psát, protože jí pořád nemusím, ale tak...co už. Za mě jsou na Dvorech nejlepší ostatní postavy dokreslující příběh.

No, těžko říct, jak se k tomu postavit. Začala jsem číst Krutého prince a tam mě to politikaření dostává mnohem víc než u Dvorů. Nejspíš to bude tím, že Maasová tam zkrátka musí naprat všechno, zatímco H.Black se spokojí se dvěma údernými zvraty, které mají zásadní dopad na celý příběh, zatímco u Maasové je to tak překombinované a násilně vyhnané, až to se mnou ani nehne, protože no jasně, další zvrat,, kdo by to čekal. Ale i tak jsou Dvory určitě příjemným zpestřením fantasy světa a nedivím se, že mají takový úspěch. Já si jen v těchto vodách najdu jiné favority, co mi přesně sednou do chuti.

4 15.08.2021

Zpočátku mě čtení moc nebralo, nedělo se vlastně nic zajímavého, kromě toho, že si partička privilegovaných zasedla na lidskou dívku a rozhodla se ji šikanovat děj se co děj, což mě zrovna nebralo. Spíš jsem čekala na nějakou tu průlomovou chvíli, kdy se ukáže, že Cardan není blbec jen tak pro nic za nic. To se stalo až dlouho za polovinou knihy a zas takový boom to nebyl. Jeho pohnutky, být takový, jaký je, nebyly zas až tak...hluboké a logické, řekla bych. Čekala jsem něco jako u Rhysanda ze Dvorů, že si řeknu: jo, on se tak jen tváří, ale má k tomu své silné důvody! U Cardana se mi to nestalo. Kromě toho, že ho papínek neměl rád, je to...prostě jen spratek. Ale jako baví mě, to se musí nechat. Totálně zlitý Cardan je roztomilost sama, o tom bych četla i víc.

Jude bych jako hlavní hrdince velmi ráda nafackovala a to jsem si myslela, že mé antipatie k Feyre ve vílích příbězích už nikdo nepředčí. To už mi spíš přišel logičtější ten Cardan, než Jude, která pořád v duchu brečí, že není dost dobrá, tak bude lepší, pak horší, pak bude monstrum a pak...už mi to bylo celkem jedno. Jude ne-e, Vivi je dokonalá, dvojče Jude prosím taky někdo eliminujte.

I když to vypadá, že jsem během čtení spíš mlátila hlavou o zem, opak je pravdou. Autorka si bravurně pohrála s politikou a jakmile se dostanete k pořádnému masakru, pak už je to jedna velká jízda a to mě na tom hrozně bavilo. Pletichaření mě bavilo víc jak u Dvorů a ani nevím proč, celkově je mi ten Krutý princ nějak sympatičtější. Dvory sice zhltnu během chvíle a nemůžu se odtrhnout, takové zaujetí mi Krutý princ neposkytl, ale tak nějak...se mi to prostě líbilo víc. Už jen pro Cardana chci číst dál, protože takový blbeček se jen tak nevidí a já doufám, že Jude pěkně vyplísní. Sice to asi nakonec bude happy end (ble), ale prosím prosím, zoufale toužím po opaku.

1 13.08.2021

Ale jo. Bylo to barevné a osvěžující, pro mě ve světě temných thrillerů něco neotřelého. Detektivka z jiné strany - žádné brutální vraždy, životem a prací zdeptaní detektivové. Slunečné, dusné a někdy i smradlavé L.A. a parta nadšených geeků. S těmi komiksy to mělo trochu TBBT vibes a to se mi na tom líbilo. Zjištění, že na rozdíl od Mattea rozumím všem dokonalým pop kulturním narážkám, bylo vlastně fajn. :D Zápletka není nijak dech beroucí, příběh není dvakrát velkolepý, ale je to prostě barevné a nadšené, že to člověka baví. Znalci detektivních zápletek odhalí padoucha rychle, ale ničemu to nevadí. Užívala jsem si každý den s MG a těším se na její další dobrodružství. Je to úžasně cáklá holka se skvělými přáteli, až už jsou to její kolegové, Ryan nebo dokonalá Latifa Nile! :D Když jsem tuhle knihu vybalila, řekla jsem si, že půjde do regálu s YA, ale jaké bylo překvapení, že je to detektivka od Vendety! Vtrhla do té ponuré šedi depresivních obálek jako velká voda a já ji za to vlastně miluju. Za mě je to rozhodně krok správným směrem, každá deprese potřebuje nějaké to odlehčení a Meg je skvělou volbou.

2 11.08.2021

Ach bože, tohle bylo tak neskutečně boží. :D Je to přesně ten zvláštní typ humoru, který v naší rodině prostě jede, zamilovali jsme si podobné hlášky už z filmu Dožeň co se dá aneb chodící mužský reprodukční orgán se schopností mluvit lidskou řečí. :D A tohle bylo přesně ono! Úmrtní válec, rostliny ve fázi umírání zmrzačené, hydratační válec a zobrazení v nízkém rozlišení...umírám z toho a miluju to. :D Nakonec si to asi stejně koupím, abych to mohla všem ukazovat a ostatní si klepali na čelo, co mi na tom přijde vtipného. :D

3 01.08.2021

Na zahnání poslední hodinky v práci, když už se člověku po tom celodenním shonu nic nechce, je to tak akorát. Místy pobaví, rychle to utíká a chtěla bych být jako Blair. :D

31.07.2021

Wow. Prostě wow. Námět mě zaujal, hned jak nám kniha přišla, ale nebylo to něco, co bych si musela hned přečíst. Až teď jsem se ke knize dostala jako ke krátké vsuvce, kterou jsem schopná zhltnout v práci. A ono to bylo...wow, jiné slovo snad na to ani není.

Úvodní novela...tak ta byla přesně podle mého gusta. I když jsem si kouskem duše přála, aby se některé věci staly jinak, na konci jsem stejně musela autorku imaginárně poplácat po rameni, protože v dnešní době na tohle nemá koule každý. A mně tyhle temné a ponuré příběhy chybí. Ty tvrdší výrazy mi ani nevadily, podle mě to tam prostě sedlo a v daných situacích mi to přišlo přirozené. Ale Doru, tu Dorku prostě autorce neodpustím. :D

Z balad jsem byla zpočátku nervózní, protože jsem si neuměla představit jinou poezii než tu starou, na jakou jsem dosud byla zvyklá. A hle, ono to bylo stejně boží jako ta balada. Některé byly obzvlášť melodické, až jsem měla chuť si je říkat nahlas. Hlavně Zakletý klavír, to byl skvělý úvod, který mě strachu z nějaké té poezie okamžitě zbavil. Nebožtíka na bázi Svatební košile jsem si taky oblíbila, Madlenka byla prostě hustá, Jezinky wau a Komůrka mi těmi verši připomínala Zlatý kolovrat, což se mi hrozně líbilo, protože ty poslední verše každé sloky mi vždycky dokázaly nahnat takové příjemné mrazení do zad a tady to bylo stejné.

Zlovolné bytosti by si klidně zasloužily pozornost velkých vydavatelství, ale smekám, že to autorka dokázala sama. Tohle je jedno z mála děl, které potvrzuje, že i mezi novými, pořád ještě zapadlými autory, se nachází skvosty, které stojí za to číst. Víc takových temných příběhů!

6 31.07.2021

Nádherný a půvabný příběh, který mi díky námětu válečných restitucí připomínal Dámu ve zlatém, ale tohle byla ta krásná romantika, kterou si čas od času potřebujete přečíst a díky níž získáte zpátky špetku naděje, že jednou může být zase dobře. Moyesová psát umí a každý její příběh je hlubokou sondou do lidské duše. A všechno v jejích knihách vás vždycky rozmetá. Zamilujete si všechny postavy a jejich příběh zhltnete na posezení. Ono se k tomu vlastně ani nedá moc co napsat, ty pocity a tu hloubku celého příběhu si prostě musíte prožít. U této knihy nemusíte váhat. Přečíst je to takřka povinnost!

14 30.07.2021

No tak teda...nevím. Už dávno vím, že pokud Naše nakladatelství něco označí jako horor, tak to horor není. A stejné je to se Zemí divů. Námět mě opravdu zaujal, ale...nemáte se čeho bát. V jednu chvíli jsem tak nějak tušila, co je jádrem příběhu, ale chybělo mi k tomu víc té atmosféry, toho tajemna, strachu a vlastně mi chybělo něco, čeho bych se mohla bát, abych to dokázala uchopit a pak...pak mi to prostě nějak vyklouzlo a ten pocit se už znovu nedostavil. Pak už jsem jen vrtěla hlavou a nadávala si, že jsem zase naletěla.
Jako komorní rodinné drama možná dobrý, ale to provedení je velké zklamání. Nejvíc bych asi vyzdvihla námět matky a mateřské lásky, to je na tom to nejsilnější. Orle jako matce fandíte, ale v tom smyslu, aby došla toho uvědomění a naplno v sobě osvobodila matku-bojovnici, která je pro své děti silná a nezdolná, protože musí, nikdo jiný to neudělá. To "zlo" nebo co to tedy má být, není děsivé a podle všeho asi ani děsivé být nemá, ale pak nechápu, proč je to propagováno jako takový šíleně děsivý horor. Bát se nemáte čeho. Jako opravdu vůbec ničeho. Po nějaké době jsem se spíš bála samotné autorky, protože pro mě zbytečně všechno moc okecává. Dětské zoubky mám už strašně dlouho doma, ale ještě jsem se k nim nedostala a vzhledem k tomuto setkání s autorkou se k nim ještě hodně dlouho nedostanu, protože její styl není nic pro mě.
Na konci jsem trochu zaslzela jen kvůli Shawovi, ale jinak mi celé to "zlo" a to předvídatelné finální rozuzlení přišlo jako takový...dost hnusný mindfuck na čtenáře, protože já si připadám fakt hodně podvedená a celou dobu jsem jen vrtěla hlavou nad tím, co to k čertu je.

2 28.07.2021

No. No. Já vážně nevím. Mafiánským příběhům jsem se vždycky vyhýbala, ale od doby, co jsem začala číst ty romanticko žensko erotické romány nebo jak to nazvat, jsem si teď řekla, že nastal čas to změnit a Odsuď mě vypadalo celkem lákavě. Ale...to bylo asi tak všechno. Já nemám problém s postavami typu Hrdina, ale tenhle týpek mi nijak k srdci nepřirostl a Elyse taky ne. Celý ten příběh byl takový plochý, nijaký, neslaný nemastný. Samozřejmě, že největší ťunťu pod sluncem začne přitahovat děsivý namakanec a ten namakanec pocítí něco, co ještě nikdy necítil, a jeho potřeba chránit svou novou květinku hraničí téměř s obsesí. Závěrečné ztrojení už bylo jen očekávaným...výplachem. Tohle mě vůbec neoslovilo, ale umím si představit, že větší část ženského publika to možná chytne. Já bych si spíše přečetla následující díl o Damonovi, protože jeho postava mě zaujala mnohem víc.

3 24.07.2021

Kniha o anorexii od Ivony Březinové na mě zapůsobila silněji a to jsem ji četla už mimo cílovou věkovou kategorii čtenářů. Chuť prázdna není špatná, ale nesedl mi styl vyprávění. S třetí osobou jsem se nedokázala do Anny vcítit, její problémy na mě vlastně nijak extra nepůsobily a přečetla jsem do spíš z povinnosti. Oceňuji ale autenticitu postav, každou jsem chtěla pořádně proplesknout, když by to zrovna někdo potřeboval, naopak Jan byl ten správný bratr, který je vyspělejší, než si rodina myslí. Po dočtení se nemůžu rozhodnout, jestli se mi to líbilo, nebo ne, každopádně vím, že jiné knihy s touto tematikou ve mně rezonovaly víc.

1 19.07.2021

Tedy...od knihy jsem očekávala něco úplně jiného, než co jsem nakonec dostala.

Postava Hospodářky byla tak skvělá a ten nápad je tak úžasný, ale přijde mi, že z toho autorka vykřesala žalostně málo. Po většinu času se vlastně nic neděje a když už, řeší se převážně tematika LGBTQ, což samozřejmě není špatně, ale tak nějak...chtěla jsem číst o tarotu, Hospodářce a věcech mezi nebem a zemí, ne o tom, kdo se zamiluje do nebinárního kluka, který je strašně úžasný. Ona tahle kniha celý ten námět LGBTQ vlastně zpracovává hodně dobře, krásně si pohrává s myšlenkou všeobecné nenávisti, toho, že problém nevznikne, když se na něj zaměříme, ale že přetrvává dlouho, byl zaset už dávno a byli jsme to my lidé, kdo ho zasel. Vymývání mozků je skrze Aarona (a nejen jeho) předvedeno naprosto mistrně a tahle přidaná hodnota v knize silně rezonuje. Ale já do knížky šla s něčím jiným a čekala jsem jiný příběh, než jaký jsem dostala, takže jsem na konci docela mrzutá.

Ale hodně oceňuji postavu Maeve, u níž autorka skvěle vystihla typického zamindrákované puberťáka. A je dobře, že se takové postavy tvoří, protože právě takovými postavami jsme v různých fázích života i my sami. A prostředí Irska, jeho kultura a irská jména...už jen za to mi ta kniha stála.

2 18.07.2021

Od prvního dílu, který byl pro mě neskutečně utahaný, to je velký posun. Vděčím za to především změně prostředí, protože unylý Jarní dvůr mě vážně nebaví, zatímco Noční dvůr je místo přesně pro mě, takže číst o něm bylo potěšení. Navíc Maasové se nedá upřít čtivost, stránky mizí snadno, i když ten rozsah je vždycky poněkud děsivý.
Maasová má u mě velké plus za postavu Rhysanda, to už od prvního dílu, protože já tyhle mnohovrstvé postavy, které jsou úplně jiné, než jak na první pohled působí, prostě žeru, takže ke štěstí mi bohatě stačí právě Rhys. Ničí mi to jen vědomí, že už zase se samozřejmě musí tak okatě párovat víme s kým, ale tohle je boj s větrnými mlýny, který jsem už dávno vzdala.
Zpočátku mě to nebavilo, protože neustále Feyřino kňourání bylo prostě otravné a číst pořád o tom, jak je jí strašně zle, ale nikdo to nevidí...profackovala bych ji už jen z principu a k této myšlence mi dala v průběhu knihy ještě několik důvodů. Zatímco já při prvním Surielově prokecnutí vzdychám blahem, jak byl vůči ní Rhys šlechetný, že jí to neřekl a nechtěl ji tak ovlivňovat, ona se urazí, zase je strašně dotčená a zdrhne. Tak nevím, jsem ženská, ale oproti ní mi bylo u Rhyse okamžitě jasné, odkud vítr vane.
Noční dvůr mi přirostl k srdci, tak jako jeho obyvatelé, jenom bez té Feyre bych se prostě obešla. Třetí díl mě zajímá právě kvůli Rhysovi, ale už se mi nechce vracet na Jarní dvůr a za Tamlinem. K oběma mám tak těžkou averzi, že bych je klidně předhodila Amaranthě a ještě jí v tom pomohla. :D

3 17.07.2021