Ellinek komentáře u knih

Čekala jsem něco trochu jiného a úplně mě to nechytlo. Autorka umí krásně pracovat se slovy, spřádá nádherné metafory, ale samotný děj a postavy toho zase tolik nenabídly. Je to krásný příběh a jeho poselství je důležité, akorát to zpracování mě tolik neoslovilo. Amelii jsem si nedokázala představit jako osmnáctiletou, čerstvou vysokoškolačku, spíše jsem pořád viděla dvanáctileté dítě, takže mi některé její hlubší myšlenky prostě k takovému předobrazu neseděly. Postavu Nolana bych si dokázala představit v nějakém delším, propracovanějším příběhu, tady se pořád zdráhám si ho...tak nějak opravdu zamilovat. Vlastně jeho příběh i postava pro mě byly naprosto super, jen mě mrzelo, že došel k takovému skokovému vývoji, porazil svoje démony a to...během asi šesti dnů, které strávil s holkou, kterou jsem pro změnu chtěla občas plácnout po hlavě? Tohle mě na tom trochu mrzelo, ale na druhou stranu, špatná kniha to určitě není a nabízí mladším čtenářům vážnější téma, což je určitě ku prospěchu. Kroniky Ormanu bych si s chutí přečetla. A klidně se tam i podívala.

5 07.11.2021

Za mě si Darcy trochu opravila reputaci, takže jsem spokojená. Já od jejích knížek nic heroického nečekám, čili nemůžu být zase tolik zklamaná. Asi jako jedné z mála se mi první ústřední pár mezi strašidelnými domy líbil. Neil byl ten hlas rozumu, leckdy zábavný, protože konečně někdo ví, že když se jde na půdu, tak se zákonitě umře! Šablona všech coatesovkých příběhů je stejná a pozorný čtenář záhy zjistí, kdo tady tahá za nitky a jak to nakonec dopadne. Ale to nevadí. Je to čtivé, atmosféru to má, zrovna tady se napětí budovalo docela dobře, takže proč ne? Fantom mě hodně bavil, ilustrace peckovní, posouvá se na první příčku v žebříčku jejích knih a já jsem spokojená.

3 31.10.2021

Předcházející série mě od autorky dvakrát nezaujala a upřímně jsem ji ani nedočetla, protože jsme si se Sage nerozuměly. Ale nádherná obálka téhle knížky mě okamžitě přitáhla a popis zaujal. Netušila jsem, do čeho jdu...a to na tom bylo nejlepší.

Miluju knížky, které mě dokážou emocionálně totálně rozbít. A tady se to povedlo. Už po první kapitole jsem se do příběhu zamilovala a doteď nechápu, jak velký rozdíl mezi první duologií a touto knihou je. Alespoň pro mě. No a pak...už prostě nešlo přestat. Jakmile se do příběhu pořádně položíte, nemáte šanci nepřečíst to najednou. I když to zpočátku vypadá jednoduše, protože se v ději neděje nic převratného, baví vás to a jedete dál. A pak se začnou vynořovat otázky. Tajemství. Začnete být zvědaví. A taky se začnete bát, protože vidíte, jak moc rozbitá postava Juliena je. Ale to vás stejně nemůže připravit na to, co přijde.

Nejdřív jsem jen s otevřenou pusou zírala na rodiče Mickey, když to u nich bouchlo. A přitom to ještě nebylo to nejhorší. Pak musíte čelit té druhé matce. A konečně se dovíte Julienovo tajemství. A právě tam na vás autorka shodí kombinaci atomové a vodíkové bomby vylepšené ještě o TNT a kdo ví jaké zbraně hromadného ničení. Totálně mě to rozsypalo. Nejdřív ta část s první rodinou, kterou jsem ale hodně ocenila, protože takhle prostě někteří lidé v reálu smýšlejí. A umí být podobně hnusní. Autorka nic nepřikrášluje a nesnaží se nic vylepšit. Nehodlá dojít ke smíření jen proto, že by to tak bylo fajn, protože mnoho lidí ve skutečném světě ví, že to prostě fajn být nemusí. Šťastné konce se nedějí za každou cenu. Někdy to prostě bolí. A všechny problémy jsou důležité a v očích toho, kdo je prožívá, jsou ty nejhorší. A tak je to v pořádku. Pak vám Julien vyloží svůj příběh. Potkáte jeho matku a projdete si snad veškerou škálou emocí, jaké jen existují. A nakonec...se to úplně nevyřeší. Protože všechno se prostě vyřešit nedá. Vždycky zůstanou temná místa. Ale když najdete člověka, který vás miluje a přijímá takového, jaký jste, nic víc nepotřebujete. Nepotřebujete lepit rozbité vztahy, pokud o to druhý nejeví zájem. Důležité je, mít někoho, o koho se můžete opřít a bude vás milovat nezávisle na tom, jak vypadáte, jak se jmenujete, odkud jste přišli nebo jakou máte barvu kůže. Nic z toho není důležité. Důležité je jen to, co je ve vás. A tohle všechno vám autorka skrze celou knihu řekne. A vás to totálně rozbije. Ale nakonec vás to zase zcelí. A takové knížky já miluju. Jsem rozbitá, ale skládám se zase dohromady a mám naději.

Ach bože, tohle bylo tak nádherné, srdcervoucí, bolestivé, ale naprosto správné. Rozhodně bych do knihy šla bez toho, aniž byste si zjišťovali, co vás čeká. Ta emocionální jízda je potom totiž neskutečná. Vůbec jsem netušila, že mě čeká takové téma, ale o to víc jsem to pak prožívala. A že se tam mihla zmínka o Lucovi a Sage, to mě teda rozsekalo. Možná se nakonec hecnu a jejich příběh dočtu, protože aspoň za toho Lucu to stojí. Ale v Někdo nový jde jen o Juliena, Mickey a jejich nejbližší. A ze všech jsem prostě totálně na větvi!

4 30.10.2021

Ale jo, byla to jízda. Fakt bych nečekala, že se mi něco takového bude líbit, ale bavila jsem se. Otis a Eric byli skvělí a z Aimee jsem šla několikrát do kolen. Mít takovou partičku přátel je splněný sen! A vyjet s nimi na výlet se rovná katastrofě, kterou prostě chcete zažít. jednoduché odpočinkové čtení, které pobaví a možná, když budete pozorně číst, vám i něco dá.

6 27.10.2021

Tohle je emocionální jízda největšího kalibru. Cavena a jeho dceru jsem si naprosto zamilovala a Hadley je konečně skvělá ženská postava, kterou jsem si okamžitě oblíbila a ta obliba pořád roste. Na pokračování jsem čekala jako na smilování a jakmile jsem ho měla v ruce, slupla jsem ho jako malinu, i když jsem myslela, že přitom přijdu o život.

Po konci prvního dílu začínáte číst s takovou nejistotou, jak moc se to tam všechno pohnojí. Na moment se uklidníte, ale pak přijde atomovka jako kráva a vy musíte přežít několik infarktů. Já bych tohle četla raději v přítomnosti doktora. Pak se začnete tlemit jako měsíček na hnoji, aby na vás autorka nakonec shodila takovou neskutečnou bombu, že potřebujete rovnou připojit na přístroje a umělou podporu života. Začnete mlátit hlavou o to, co máte v dosahu, a ptát se, jak se to mohlo stát a proč je to pravda. A pak se zase tlemíte jako měsíček na hnoji.

Miluju Cavenovu rodinku a miluju tuhle autorku. Mám nové šampiony svého srdce a tohle si musím každý rok přečíst znovu, protože je to skvěle napsané, roztomilé, strhující, dramatické, dokonalé a má to takovou hloubku, že se rovnou utopíte. Chci víc!

6 26.10.2021

Jako jo, pořád je to milé a pěkné, ale už toho začíná být nějak moc. Příliš se to protahuje a já pořád čekám, kdy už se ten tajemný hračkář demaskuje, a ono nic. Nevím, jak to vnímají děti, ale já už teda pomalu ztrácím svatou trpělivost. Příběhy mají hezké poučení pro děti, o přátelství, o přáních, pomoci druhých...ale tak nějak už čekám na ten konec a ten je zatím v nedohlednu. Že by to rozseknul rezavý robot?

1 26.10.2021

Oproti Ikabogovi, který byl hodně spletitý a drsný, je tohle opravdu pohádka pro děti. Krásný příběh, kde opět musím vyzdvihnout český překlad, protože Kdovíkde a Kdekrucije, to jsou prostě tak geniální názvy, u kterých jsem se pořád musela usmívat. I když ani tady si Rowllingová neodpustila zapojení silnějších témat, jako rozvod rodičů, nový partner maminky a nevlastní sourozenec, což já už u ní považuji spíše za násilnou potřebu vecpat to všude, je to zpracováno uvěřitelně a citlivě, takže je to zároveň přidaná hodnota pro děti, že něco takového je běžnou součástí života. Navíc je to příběh o přátelství, o lidských hodnotách, to všechno ve snové krajině Země Ztracených, kde končí každá zapomenutá hračka. Opravdu krásné, bavilo mě to i jako dospělého a jako vánoční knížka pro malé děti je tohle perfektní volba. Na večer před spaním, kdy rodič předčítá ratolestem...škoda že to nemám komu číst. :D

8 23.10.2021

Tak dobře to znělo a tak špatně to nakonec dopadlo. Třepala jsem se na tu chvíli, kdy za okny nastane ten pravý podzim a já se pustím do knížky, která si o to v takovou chvíli přímo říká. A ta chvíle byla hodně dlouhá.

Dýchne na vás atmosféra zapadlé vesnice, to určitě. Ale za mě to bylo tak asi všechno. Nebála jsem se, nevyvolalo to ve mně ani žádný stísněný pocit...prostě jsem tak plula a říkala si, že mě to vlastně vůbec nebaví. Spousta úvah a myšlenek na úkor krátkých, plochých a málo uvěřitelných dialogů. Postavit příběh na slovanské mytologii je samo o sobě úžasné, protože toho u nás moc není, ale nakonec z toho vylezlo něco takového...nijakého. Až u rožanice jsem trochu zpozorněla, ale pak to zase spadlo do takové té unylosti. U konce jsem se vyloženě vztekla, protože se tak dlouho pachtím myšlenkovými pochody všech postav, abych jen nakoukla do nějaké mlhy, v rychlosti pokecala, zatímco čas kolem plyne jinak, pak se mám setkat s tím nejhorším démonem, což se taky nehorázně odbyde, aby to skončilo naprosto otřesně. já nemám nic proti otevřeným koncům, když jsou správně uchopeny, ale tohle byl celé jeden velký sešup, na jehož konci jsem si chvíli říkala, jestli se jim v tiskárně neztratilo několik dalších stránek.

Mělo to velký potenciál, opravdu hodně velký, ale to zpracování mě tedy zklamalo. A to jsem nebyla nijak zmlsaná, protože Sáru Lindertovou jsem pořád ještě nečetla. Tak nevím no. Jsem z toho dost mrzutá.

3 19.10.2021

Nejdřív jsem si říkala, že to bude něco na způsob divadelní hry, kterou jsem nedávno viděla. Ale pak se do toho Naomi obula a...vlastně mi to nepřišlo vůbec vtipné a spíš jsem z toho měla těžkou depku. Pořád se nemůžu zbavit dojmu, že víc viny padá na hlavu Naomi, ale to jsou jen osobní preference. Já bych nám ženám často dala přes papulu. :D

Přestože mi to nepřišlo tak humorné, jak se avizovalo, občas jsem se zasmála, ale jinak to byla dost depresivní a krutá, ale tedy mimořádně upřímná a otevřená sonda do nefunkčního vztahu. Říkala jsem si, že jediné, co může můj dojem z knížky vylepšit, je to, že jakmile před sebou odhalí svá skutečná já, zamilují se do sebe znovu. Nečetlo se mi to moc dobře možná i proto, že jsem si něčím podobným nedávno prošla.

Každopádně jsem ale na konci musela ocenit, že autorka celý ten vztah vystihla naprosto skvěle a uvěřitelně. Celá ta psychologie byla opravdu mimořádná. Po dočtení, kdy jsem si všechno nechala projít hlavou, uznávám, že je to vážně skvělá knížka, která podle mě i stojí za přečtení. Člověk si u ní leccos uvědomí. Jenom do toho nesmí jít s tím, že je to nějaká zásadní prča, protože z toho, jak jsou na sebe Naomi a Nick zlí, vám bude většinu času spíše smutno. Ale nakonec vás jako první přesvědčí právě Nick o tom, že bojovat za to, co milujete, se opravdu vyplatí. :) Do toho zálesáká na kanoi jsem se prostě zamilovala!

3 14.10.2021

Eddieho byste chtěli mít za dědečka a jako takový váš milý dědeček svůj příběh taktéž vypráví. Každé svědectví je důležité. Ač si lidé prošli stejnými hrůzami, každý se na ně dívá a hodnotí je jinak. A každý pohled je důležitý. Tyhle příběhy by nikdy neměly zapadnout, neměly by být zapomenuty a je důležité o nich vědět, znát je, pamatovat si je. Přečetla jsem spoustu knih přeživších a i když se vždycky nakonec dobrali k tomu, že žít je krásné a jsou za to vděční, vždycky jsem po dočtení byla tak nějak sklíčená. Visel nade mnou těžký černý mrak a ne a ne zmizet. Po přečtení této knihy jsem ale plná naděje a světla, ač to zní poněkud zvláště. Jenže Eddie a jeho naděje, víra a radost vás natolik strhnou, že nad sebou a životem opravdu začnete přemýšlet. Nevím, čím to je, možná Eddieho osobností nebo tím, jakou formou byl příběh vyprávěn, každopádně po přečtení mám pocit, že nic není nemožné a každý si zasloužíme kousek toho štěstí. A měli bychom se usmívat. A to všechno začíná právě u nás samotných.

5 10.10.2021

Chtěla jsem nahlédnout do mysli věřícího člověka, tak jsem se nakonec pustila do deníku ženy-kněze. Vnímala jsem to čistě jako exkurzi ze zvědavosti, kdy jsem chtěla získat "ten druhý pohled" na věc. A to se splnilo. Rozbory křesťanských textů, stejně jako některé myšlenky o víře, šly naprosto mimo mě a přiznávám, že jsem jim prostě vůbec nerozuměla. Častokrát jsem přečetla text a vlastně netušila, co mi tady bylo řečeno. To přiznávám naprosto bez obalu. Prostě nejsem naladěna na tuhle notu. Ale jak říká moderní farářka, to vůbec nevadí. Každý z nás v něco věří, i když "to něco" označujeme každý jinak. Já nevěřím přímo v boha, ale občas věřícím závidím, že věří v něco nadpozemského a mají díky tomu naději. Ta mi občas jako přísnému, racionálnímu logikovi, zkrátka a jednoduše chybí. Ale i tak věřím, že tady přece nemůžeme být jen tak, po expiraci adieu, sbohem a šáteček, dopromítáno, nic dalšího nebude. Nebo se v to aspoň snažím věřit. Každopádně je určitě zajímavé přečíst si, jak vypadá takový běžný život ženy, která se rozhodla zasvětit svůj život víře a církvi.

5 10.10.2021

No, jsem ráda, že už mám tuhle sérii z krku. S autorkou jsme si do noty teda nepadly a víc se tím zabývat nehodlám. Já mám osobně vždycky raději tu zločineckou stránku věci, takže naopak oceňuji, když někdo píše o těch záporácích, ale tady jsem jim to rádoby darebáctví ani nevěřila. Hlavně že jsou všichni nádherný, udělaní, svalnatí, prsatí a kdo ví co ještě. Jo, taky jsou všichni neuvěřitelně drzí a sarkastičtí. Jako ten sarkasmus já ráda, ale vlastně jsem všem chtěla dát přes držku, protože byli neuvěřitelně nesympatičtí. Plusové body dávám jen za Kingu a Chladnýho, kteří byli fajn, i když autorčin styl mě odrazuje od toho, abych si přečetla i jejich dřívější příběh. Děkuju pěkně. V Polsku jsou asi nejdrsnější, nejkrásnější a nejprohnanější lidi na světě. Proto se musíme celou knížku pachtit za hlavou největšího organizovaného podvodu v Polsku, neřku-li rovnou v dějinách lidstva, aby mu pár stránek před koncem jeden maniak udělal velmi levnou a nezdařilou plastiku ksichtu, že ho ani ta prokuratura nepozná. To byl asi největší fail téhle série. Myslíte si, že vás ten všivák, co to celé řídí, dostane na kolena? Ani omylem, jen na pár minut, pak to s ním vezme hodně rychlý konec. A aby toho nebylo málo, strčíme tam jako fantastickou zástěrku ten koronáč! Ech, díky, ale ne.

1 09.10.2021

Jednoduchý, celkem naivní a trochu rychlý příběh o lásce mezi puberťáky...ale co, já něco jednoduchého a milého zrovna potřebovala a Vánoční zázrak mi dal přesně to, co jsem očekávala. Kolikrát by se u toho chytil člověk za hlavu, ale někdy to naivní klišé prostě potřebujete. Takže za mě fajn pohodové čtení provoněné jehličím a čokoládou. :) I když teda to mátové moccacino....jakože vážně fuj, to snad ne. :D

4 06.10.2021

Tak tohle byla pecka. Moje první knížka od tohoto dua a silně zvažuji, že vyzkouším i jiné.

Osudový dopis možná není nejoriginálnější a nejlepší dílo ve svém žánru, ale...dokonalé prostě je. Hodně jsem ocenila, že nenastal žádný velký zvrat, byl to prostě jednoduchý, roztomilý příběh o lásce, které konečně nic zásadního nehází klacky pod nohy. Prostě tak, jak se to často stává...dva lidé se poznají, zamilují a jdou spolu dál, ne aby z toho někdo nějakou šílenou zradou vytřískal mermomocí dramatickou zápletku. Všechny postavy byly úžasné, Sadie byla skvělá, sympatická holka od vedle, její kamarádku bych chtěla vážně poznat, Birdie byla nejroztomilejší dítě pod sluncem a Seb konečně chlap, co to má v hlavě srovnané a neudělá něco, po čem mu nutně chcete nafackovat.

Prostě...dokonalost. Příjemné odpočinkové čtení, které pohladí po duši a člověka přiměje věřit, že ten osud existuje a možná i čtenáři jednoho dne něco zajímavého přinese.

... nebo někoho. :D

7 05.10.2021

Není to špatná kniha. O takových událostech je určitě potřeba otevřeně mluvit a předkládat je současnému publiku, které už leckdy nemá ponětí ani o té nejbližší minulosti.

Jizva předkládá příběh životické tragédie ve dvou rovinách, které za mě nebyly úplně šťastně propojené. Půlku knihy jsem dost bojovala s tím, kde zrovna jsem a u hlavně u které rodiny, protože se autorka dle mého zcela zbytečně snažila vytvořit napětí na tom špatném místě, a sice která to teda byla - Marta, nebo Tereza? Ale nakonec jsem si v tom našla svou stopu a už jsem jela, i když to pachtění bylo opravdu zbytečné.

Sama pocházím z nedaleké oblasti Životic, takže v tomto ohledu pro mě byla kniha mnohem živější. O tragédii jsem věděla, ale ještě jsem se k pomníku nedostala, což musím co nejdřív taky napravit. Zajímavá pro mě byla informace, že na každém místě, kde nějaký muž padl, je malý pomníček se jménem. A největší facka pro mě byla zmínka o veřejné popravě v Návsí, které je mou pravidelnou přestupní stanicí na cestě k rodičům. Dlouhé roky žiji v sousedství a nikdy jsem neslyšela o válečných událostech na tomto území, takže to pro mě byl šok i poučení zároveň.

Kniha rozhodně není špatná a stojí za přečtení, i když se toho nedovíte zase tolik, jak jsem si původně představovala. Stále s mnohem větším napětím očekávám knihu o této události z pera Karin Lednické.

12 04.10.2021

Syrové vyprávění o tom, jak vypadá svět za zdmi Bohnic. Nejde o žádnou velkou literaturu, ale ani jsem to od knížky neočekávala. Čekala jsem upřímné svědectví, sondu do života, o němž většina lidí nemá ani potuchy. A přesně to jsem dostala. Bez příkras, drze a tvrdě odprezentováno, přičemž mi k tomu takový styl přesně sedl. Knížka nemá poučit, informovat o všech těch poruchách, je to prostě svědectví o skutečných lidech, kteří se topí v problémech a leckdy z toho bludného kruhu bohužel nenajdou cestu ven.

2 04.10.2021

(SPOILER) Krásný poetický příběh podtržený folklorem a pořádnou zimou. Taková pohádka, která není zbytečně rozvětvená, ale ke skvělému zážitku bohatě stačí. Sourozenecká láska prostupuje celý příběh a díky tomu si po přečtení z knihy i něco vezmete. Postava Runa si mě okamžitě získala a nad jeho závěrem si ještě hodně popláču. Možná to není žádná světoborná kniha, ale na dva chladné večery bohatě stačí, provede vás poutavou zimní krajinou a nakonec vás i zahřeje u srdce.

1 30.09.2021

Dojemný a půvabný příběh o tvrdé skutečnosti. Námět Alzheimerovy nemoci je vždycky těžký, ale autorka, která do příběhu navíc přetavila vlastní zkušenost, si s tím poradila moc hezky a vytvořila dojemný příběh o lásce a zapomínání, ale především o tom, že člověk nikdy tak úplně nezapomene a nakonec neodchází jen s prázdnou hlavou. Tildina minulost se navíc odehrává paralelně se současností, kdy jako dospělá žena řeší vlastní zamrznutí, starost o otce a obavy o budoucnost manželství. Všechno je krásně a citlivě napsáno a nejednou člověka všechna slova donutí přemýšlet. Přestože jde v příběhu o něco smutného, i v tom se dá najít to krásné a důvod, proč nezapomenout. Buďme vděční za to, co máme a jaké lidi máme ve svých životech. Když je milujeme, nikdy nezapomeneme.

10 29.09.2021

Co sáhnu po knize z perského prostředí, tak je to láska. Nejinak tomu bylo u této knihy. Prostředí Golvaharu mě okamžitě okouzlilo, všechny ta termíny, které autorka použila, nádherně podtrhly atmosféru blízkého východu. Tamější prostředí má svými příběhy, pohádkami a legendami tolik co nabídnout, až mě mrzí, že toho nemám doma víc.

Dějově se nejedná o žádnou velkou akci, hlavní hrdinka často dumá a hloubá, ale otázka toho, kde končí princezna a začíná monstrum, je natolik zajímavá, že zvládne utáhnout celý příběh. Velice oceňuji, že se autorka leckdy přiklonila na stranu Šáhmara, kdy už jsem fandila, aby to s ním vyšlo, ale nakonec...no, nevadí. Já jsem šťastná, že Sorája přemýšlela i jinak než jako typická dobrácká hrdinka, ale zvažovala i tu temnou stránku, která v ní dřímala. Azad byl naprosto skvělý a i když jsem věděla, jaké bude jeho tajemství a kam kráčí, přesto jsem se do jeho postavy zamilovala a klidně bych si dala ještě nějaké jiné příběhy s ním!

Tenhle příběh je skrytý poklad. Opravdu má toho hodně co nabídnout, zejména když nad příběhy rádi hloubáte a přemýšlíte nad dobrem a zlem. Skvělá kniha, velké překvapení a nová láska.

1 29.09.2021

Tohle je něco, co jsem přesně potřebovala. Něžný a jímavý příběh o lásce, osudu a o tom, že sny se plní. Děj krásně plyne a jak se Kyle zamýšlí sám nad sebou a roste a dospívá, vy tak nějak dospíváte s ním, i když už je vám dávno víc jak jemu. Tenhle příběh má ve všech směrech nějakou přidanou hodnotu, kterou objevíte jedině čtením a zamýšlením se nad tím, co čtete. Postavy k vám živě promlouvají a vy spolu s Kylem a Marley krmíte kachny, venčíte Georgii a posedáváte u rybníku. Já osobně jsem tedy s Kylovou nehodou záhy správně uhádla, jak se to vlastně se všemi má a jaká je ta velká zápletka, ale ničemu to nevadilo, bylo to tak živé, že jakmile se moje odhady potvrdily, mlátila jsem hlavou o stůl, aby to nebyla pravda a aby se ti dva konečně pořádně našli, protože pro sebe byli stvořeni. :D Jinak bych si autorku pořádně podala!

Mně tento příběh dodává naději, že sny se plní a někde tam venku na každého čeká ten druhý dílek puzzle, který k vám přesně zapadne, jakmile se najdete.

25.09.2021