Elleonora komentáře u knih

,,Magie je život. Život je magie."

Nebudu se zabývat tím, nakolik je příběh podobný dílům té a té autorky, kolik podobností jsem tam mohla nalézt. Když člověk za život přečte tolik knih, jistým analogiím při čtení dalších se nevyhne.
U této knihy jsem zažila něco, co se mi dlouho nestalo - s každou stránkou byla lepší a lepší. Příběh se postupně rozvíjel, jako když se pomalý potok stává rychleji plynoucí říčkou. Ačkoli bylo několik momentů, které dávaly najevo, jak bude dějová linie pokračovat, našel se podobný počet zvratů, které mne donutily pochybovat, že vše není takové, jaké se zdá. Doufám, že jak hlavní postavy, tak i vedlejší, dostanou v pokračování ještě více prostoru.

[ Spoiler]
Jenom si tu něco odložím: Finnovo oslovení ,,princezno" v kombinaci s jeho temnotou zastřenou povahou mě nenechávalo tak úplně chladnou, jak bych původně chtěla.

2 23.12.2021

Jeden víkend jsem jako malá neměla co číst a mamka mi dala do rukou tuhle knížku s tím, že by mne to mohlo bavit. Říká se, že maminky mají vždycky pravdu a ani tehdejší situace nebyla výjimkou.
Úvahy, fejetony a podobné žánry mi nejsou cizí, ale nijak jsem k nim nepřilnula, avšak na krátké příběhy Roberta Fulghuma nedám dopustit. Během několika málo vět je schopen člověka vtáhnout do svých myšlenek, do různých prostředí, vyvolat všelijaké emoce od smíchu až po pláč. I po přečtení dalších jeho děl jsem pochopila, proč tento pro mne dlouho neznámý autor je tolik ceněný.

[ Spoiler]
Kromě toho, že Vám samozřejmě doporučuji přečíst celou knihu, já osobně nejvíce zbožňuji příběh o jeho tlusté sousedce, kterou "napadne" pavouk. S dovolením si sem dovolím dát úsek, kdy nejen, že se věnuje pohledu jeho sousedky, ale je do toho zapojen i nebohý pavouk.

Teď stejná situace z jiného pohledu. Nastupuje pavouk. Celkem běžná, šedá pavoučice středního věku. Byla vzhůru už před rozbřeskem a od té doby pracuje na své pavučině, všechno je v pohodě. Je krásný den, vítr nefouká, rosný bod tak akorát, že je všechno pěkně přilnavé. Je jí příjemně. Připravena k akci. Zničehonic nastane hotové peklo - zemětřesení, tornádo, sopka. Pavučina je přervaná a omotaná kolem freneticky se pohybující stodoly a nějaký ohromný kus zmalovaného masa vydává zvuky, jaké pavoučice ještě nikdy neslyšela. Je to moc velké, aby se to dalo zabalit a sníst později, a moc se to cuká, aby se to dalo zvládnout. Skočit po tom? Čekat a doufat?

3 28.04.2021

,,Do žil mi vystříkl žár a já se málem zalkla zběsilou nenávistí. Za všechny své životy jsem podobnou emoci nezažila."

Neměla jsem slov. Tehdy jsem zůstala až do rána vzhůru, abych mohla na jeden zátah přečíst celou knihu, protože jakmile jsem si přečetla prvních pár kapitol, nemohla jsem přestat. Příběh byl natolik silný, že mi během čtení několikrát zvlhly oči a na konci jsem regulérně brečela. Jednoduše a nekomplikovaně sestavená dějová linie o to více umožňovala větší poznání postav i jejich myšlenek, pocitů, záměrů. Úžasný příklad, že ačkoli neumíme jako lidé rozbíjet rukou skály, ovládat živly, či vládnout vesmíru, ukrývá se v nás nezměrná a často opomíjená síla - naše vůle žít.

12 30.03.2021

To je tak, když v knihovnách chybí některé díly, ale vám se jako čtenáři líbí, jak zbylé knihy série vypadají a tak ten příběh začnete číst klidně někde od prostředka. Alespoň já jsem to tak ve svých dětských letech měla, protože čekání na první díl nemuselo být ukončeno ani po několika měsících.
Ačkoli jsem putování Barda, Jasmíny a Liefa četla tedy tak nějak na přeskáčku, v dějové linii jsem se orientovala a neochudilo mne to o napětí a strach, jak to celé dopadne. Jak už tu bylo řečeno, celá série je spíše pro mladší čtenáře, ale to mi nebránilo si všechny knihy v nedávné době pořídit a přečíst to znovu na jeden zátah (tentokrát už v řádném pořadí) :)

1 30.03.2021

,,To, co nejvíc přeju lidstvu, není mír, pohodlí ani radost. Přeju mu to, abychom pokaždé, když jsme svědky něčí smrti, my všichni uvnitř maličko umřeli. Protože jen bolest empatie zaručí, že zůstaneme lidmi. Žádná verze Boha nám nepomůže, jestli to někdy ztratíme."

Za poslední dobu jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Bez nadsázky. Myšlenka nesmrtelnosti a absolutního vědění lidstva není nová, avšak v této knize je rozpracována zcela jiným způsobem. Ačkoli jsme jako lidé porazili Smrt, stejně ji musíme nahradit a kosit se mezi sebou, abychom populační růst udrželi na přijatelné hodnotě.

Je neuvěřitelné, že i když se jedná o young adult, v příběhu jsou vetkány filozofické myšlenky, za které se autor rozhodně nemusí stydět, a které vám během čtení nenechají mysl klidnou. Nejraději bych zde vypsala všechny úžasné momenty, své vlastní myšlenky a pocity, ale vydalo by to na velmi dlouhý komentář. Proto pokud máte i jen jeden večer volný, přečtěte si Smrtku. Obzvláště za současných ,,temných časů" vám kniha dá mnoho.

18 26.10.2020

Tak dlouho kroužíte v knihkupectví kolem jedné knížky...

Určitě nejsem jediná, kdo si po přečtení anotace myslel, že se bude jednat o jiné zpracování příběhu o Krásce a Zvířeti. I začátek knihy tomu napovídá, neboť základní rysy o vykoupení se ze zločinu a pobytu na královském sídle v jiném světě proti své vůli jsou splněny.
Tady podoba víceméně končí, ale přeci jenom mě něco přesvědčilo číst dále. Nevím, jestli mi imponovala ženská hrdinka, která se před každým krásným mužem hned nerozhihňala a nezačervenala, umí lovit a přežít a na sarkastické poznámky odpovídá úplně stejným, ne-li jízlivějším tónem. Možná to byl Lucien, pobočník krále, jenž by si za mne zasloužil daleko více prostoru, protože jako literární postava je se svým charakterem a cynismem naprosto k pomilování.
Ať už to bylo jakkoli, pravdou je, že jsem na konci třetího dílu a přeji si, aby autorka strávila více času v tomto světě než v Adarlanu.

3 30.09.2020

Ačkoli jsme měli při práci v knihkupectví zakázáno si v pracovní době číst (prosím, ukažte mi někoho, kdo to solidně dodržel za celou svou kariéru), když o víkendu nechodili zákazníci, tak jsem tajně pod pultem přečetla několik knih. A původní trilogii Selekce jsem zvládla asi za dva dny.
Začala bych tím, že ta obálka - když nic jiného - vás donutí vytáhnout knížku z regálu. I když mám young adult ráda, nejsem fanynka přeslazených příběhů s minimem akce. A stejně jsem to přečetla. I další díl. A i ten další.
Nebudeme si nalhávat, že většina YA příběhů recykluje něco, co už nám dávno leží doma v knihovnách. Vybírání splátců v Panemu, nebo potenciálních princezen pro prince Maxona či rozdělení společnosti na kasty, nebo skupiny podle charakteristických vlastností v Divergenci se nám v této generaci autorů trochu recykluje. A víte co, ve výsledku to ani nevadí. Pokud příběh dokáže zaujmout, snadno se smíříme s myšlenkou, že motiv autorova příběhu dokážeme mnohdy nevědomky napasovat na nějakou již existující dějovou linii.

5 30.09.2020

Můj první hororový příběh, který jsem četla jako hodně malá holka. Vystrašená malá holka. Ne že bych tehdy extra věřila na duchy, ale zhasnout na záchodě a proběhnout potemnělou chodbou do svého pokoje byl občas výkon hodný medaile. Tajuplný duch ohrožující studenty, kteří nakonec začnou pátrat po pravdě, byl pro mne velmi zajímavý. Nutno dodat, že konec byl na tento typ literatury napsán opravdu skvěle. :)

1 27.09.2020

Jednou o prázdninách, kdy mi mohlo být okolo 12 let, jsem u babičky prohledávala knihovnu a našla sérii knih o dvojčatech ze školy St. Clare, kterou jsem si během čtení naprosto zamilovala. I teď, ačkoli jsem mnohem starší, si ráda nacházím své oblíbené pasáže. :)

1 26.09.2020

A to jsem si říkala, že do ní pouze nakouknu - víme, jak to obvykle dopadá. Příběh mne pohltil, odpoledne se změnilo na večer a já jsem seděla na posteli a nemohla zadržet slzy. Existují knihy, které u mne již takové emoce vzbudily, ale není jich moc. Motiv nalezení sebe sama a životních hodnot nenásilně vetkán do příběhu dvou lidí z odlišných světů, kteří si k sobě postupně hledají cestu. Navíc - a nečekala bych, že to někdy napíšu - pokud jste neviděli film, přišli jste o výkon dvou skvělých herců a do děje úžasně zapadající hudbu.

8 26.09.2020

Šílené? Ano. Pozbývající veškeré možné i nemožné hranice? Ano. Miluji to? Ano.

3 24.09.2020

Je neuvěřitelné, jak některé knihy z dětství s námi mohou vydržet až do dospělosti. K Smrtislavovi a Štěpánce jsem se již několikrát vrátila, ačkoli se čím dál více vzdaluji věku čtenáře, kterému je příběh primárně určen. Jelikož je to kniha pro děti, není zahlcená předlouhými odstavci popisující krajinu a náladu té a oné postavy - což, nutno dodat, by prospělo i některým velmi známým fantasy příběhům. :)

2 24.09.2020

„Jsi si jistý, že věž postavená na špatných základech se nechvěje i při mávnutí křídel motýlích?”

Jedna z těch nejlepších knih, co jsem od Pratchetta četla, zároveň byla i mou první. Okamžitě jsem se vezla na vlně humoru a skvěle vykreslených postav. A upřímně - scéna, kdy se bratr Zapětprstů snaží najít setkání Osvíceného bratrstva ebenové noci, je naprosto k nezaplacení.

7 24.09.2020

Ach ano, hraničář Will a jeho přátelé, kteří mi v mém dětství umožnili "přičichnout" k žánru fantasy, na který od té doby nedám dopustit. Tímto jim velmi děkuji - byla to neuvěřitelná jízda!

2 20.08.2019

Ráda na tuhle sérii vzpomínám. Nikdy jsem nebyla fanouškem filmových adaptací, obdivovala jsem, když mne autorka dokázala svými myšlenkami a jejich psanou podobou vtáhnout do děje a nepustit ještě dlouho poté, co jsem dočetla poslední stránku.
Ačkoli bych dnes k příběhu měla určité výhrady a našla tam plno věcí, které nejsou úplně v pořádku - přehnaně nízké sebevědomí hlavní hrdinky a její až patologicky sebevražedné chování -, kniha je už mou součástí stejně jako všechny další, co jsem kdy četla, a nebudu se cítit trapně za to, že jsem ji v mých mladších letech milovala.

5 19.08.2019

Nevím. Prostě nevím. Tak dlouho jsem kolem knihy chodila, dlouho o ní slýchávala samé chvály ze všech stran, až jsem ji také vzala do ruky. A musím říct, že mne čekalo zklamání.

Dějová linka jako taková byla velmi lákavá a prvních několik stran jsem autorce věřila, že zvládne udržet postavu Celaeny takovou, jak nám byla popsána - chladná, nekompromisní vražedkyně, která sebou nenechá manipulovat. No a pak se to stalo - potkala Doriana.
Z dobře vykreslené postavy se najednou stala červenající se a nesvá dívka, což byl pro mne jako zásah z čistého nebe. Tak rychlou proměnu jsem nečekala.
Knihu jsem jakž takž přelouskala a s vypětím vůle dočetla. Kromě již zmiňovaného jsem byla i mrzutá, když se začaly přeskakovat takřka všechny části turnaje, u kterých jsem si myslela, že se autorka pořádně předvede.

Sarah J. Maas si pro mne však připravila menší "mindfuck". Před pár týdny jsem začala číst sérii Dvůr bez nejmenšího uvědomění, kdo ji napsal. Kniha se mi dostala do rukou náhodou a já ji přečetla za jednu noc. Chápete moje neskonalé překvapení, když mnou prostoupilo prozření, že je to stejná autorka, co napsala Skleněný trůn.

Jedná má část ví, že některé knihy z kategorie YA už pro mne prostě nejsou, ale na druhou stranu - Dvůr je napsaný opravdu skvěle a hlavně jinak. Jinak než jsem u většiny knih ze žánru zvyklá.
Až dočtu celou sérii a budu truchlit nad jejím koncem, možná, MOŽNÁ se zkusím vrátit i ke Skleněnému trůnu a třeba zjistím, že jsem měla jenom vlčí mlhu. Zatím pro mne bohužel platí odstavce napsané výše.

2 07.08.2019

Kniha na mě už párkrát zamrkala někde z podstavce v knihkupectví, ale ničím mne upřímně nezaujala. Dostala jsem se k ní až teď pár dní zpátky, v situaci, kdy nemáte nic svého poblíž, tak v zoufalství vezmete do ruky prakticky cokoli.

Obal prozrazující něco o nové planetě, nyxii a soutěžících nedával zpočátku moc velký smysl, každopádně jsem se začetla a už jsem se vezla na vlně připomínající Hunger games, Ready player one a Enderovu hru dohromady.

Tempo knihy je příjemné, příběh není postaven na nudných odstavcích popisu prostředí, myšlenky jednotlivých soutěžících nejsou zbytečně rozváděné do podrobností, což ale na druhou stranu může způsobit i pocit jakési celkové plochosti postav.
Příběh má určitý potenciál - ačkoli mi mnohdy přišlo, že je seskládaný z jiných, o něco úspěšnějších titulů viz nahoře - a autor se toho chopil překvapivě dobře.
Na druhou stranu mi vadily (hlavně ze začátku) dětsky psané dialogy mezi postavami, to se však naštěstí po pár kapitolách takřka vytratilo.

Abych to shrnula: kniha byla za den přečtená s vědomím, že to nebyla úplná ztráta času, zároveň si nemusíte nad příběhem žhavit mozkové buňky - tedy takové nenáročné čtení.

[Spoiler]
Byla jsem zklamaná, že jsme se na ten Eden vlastně vůbec nedostali a tajemná nyxie nám taky nebyla nijak zvlášť představena (možnosti, vlastnosti, hranice apod.), snad se to v pokračování změní.

6 11.07.2019