Elisa.Beth komentáře u knih

Do mého osobního světa si tato knížka zase sedla jako hrnec na prdel. Seděla tu na poličce tak dlouho, přehlížela jsem ji a myslela si o ní něco úplně jiného...

Čím mě kniha okouzlila?

Atmosférou města Prahy, duchem starých měšťanských bytů a tím, jak v nich někteří lidé dokáží oživit historii a kouzlo dávných časů.

Stejně jako je v osobním životě postav vyzvednuta hluboká, udusaná, bolavá stránka i Praha je zde popisována vetsinou v zasněženém temnu a noci.

A bohužel mi kniha byla blízká hybatelem veškerých událostí v knize.

No. Mám husí kůži. Stale se divím, jak se může stát, že mě naprosto neznámý člověk (autorka) může být svými úvahami a vnímáním světa, které dle mého mínění přenáší víceméně na vsechny postavy, tak blízká. Je tomu u Kožichu, bylo tomu tak i u Mušle.

Pokud autoři čtou recenze, tak: "Dekuji Vám, paní autorko." A: "Prosím, chci další."

2 30.01.2022

První knížka od této autorky. Už na počátku nastoupil pocit, že knihu píše někdo podobný Haně Andronikové. Nevím čím. Snad trošku stylem psaní a deníkovou formou (Hanino Nebe nemá dno). Hlavně však způsobem uvažování. Hloubkou. Přemýšlivostí. Přehledem. Spousta myšlenek a asociací. Hanu Androníkovou mám zakotvenou víc do filosofična. Boučková je víc "na zemi". Ve společnosti. Ve vztazích. I těch politických.

Klobouk dolů. Oběma ženám. Jakoby teorii jedné druhá doplňovala o praxi. Moc děkuji.

2 02.11.2018

Krása. Síla. Ani nemám chuť používat slova. Nevystihnou všechna kouzla té knihy.

Moc si vážím toho, že autor dokázal vyjádřit jádro ekologické a společenské krize tímto krásným způsobem, tak, že do problémů můžou nahlédnout i děti.

Jen je mi úzko z toho, jak ta kniha na dnešní společnost sedí. A že nesedí na začátek a konec té knihy, ale na to temnější uprostřed.

3 17.07.2018

Pět hvězdiček za to, že jsem prostě a jednoduše vděčná, že Lucie Faulerová píše :-D.

První okouzlení z toho, jak si autorka pohrává s vypravěčem, už dlouho jsem ho v současné české literatuře takhle hezky abstraktně a přesto fyzicky nepotkala.

Druhé okouzlení z účinku opakování prázdných frází a klišé. Je hezké se něčemu vysmát, ale stejně to potřebovat, používat a ještě to používat tak, že to krásně poeticky zafunguje :-). Tomu říkám využít něco napadrť, vycucat z toho, co jde.

Počáteční úžas a spokojenost nahradilo jakési vyčerpání z hlavní postavy. Jaksi mě ta postava vcucla a vysála. Chvíli už jsem měla dost. Ale jelikož jsem empatická, vydržela jsem to s ní do konce...

V každým případě ale obdiv. Krásně vystavěné dílo. Jako kdybych potkala člověka a pomalu ho poznávala.

4 25.05.2018

Kniha mi bodla :-) Potřebovala jsem něco stylem psaní svěžího, čtivého, nepříliš vyumělkovaného. Bod číslo jedna splněn.

Potřebovala jsem něco, co mě lehce bez násilí a nucení pohltí. Bod číslo dvě splněn.

Bylo mi sympatický se chvíli pohybovat v mužském uvažování. V knize bylo tak jako hezky čisto :-D Žádné rozbředávání ve vztazích. Prostě se něco sem tam v životě posere, tak se to řekne, vyčistí a jede se znova. Žádný velký prostor pro ženskou domýšlivost :-D. Úleva.

5 25.05.2018

Kdybych hodnotila jen formu a styl psaní, byly by to hvězdy tři. Ale to je tím, že jsem trošku čtenář, který se rád kochá hezky znějícím slovem nebo neobvyklým vyjadřováním, které potřebuje domýšlet a hledat.

Ale pravdou je, že nějaké poetično a estetično by se sem nehodilo. Je to psáno věcně a racionálně, jak si to vyžaduje téma. Žádné bubliny a skrýše. Pěkně od plic a na plno řečeno, jak dva lidi (bojím se říct státy, spíš asi národy) mají svou pravdu a ani jedna z nich není nepravdivá.

Zacykleno, nekonečno. Jak z toho sakra ven. Lidi.

1 05.05.2018

Opět skvěle vystiženo úskalí mezigeneračních rodinných vztahů. Jsem moc ráda, že je jednou z ústředních postav i kluk, a zároveň moc děkuji za babičku. Už to nejsou jen holky, slečny, dívky a ženy. "Krásně" se tady ozývá i to, co se má spíše tendenci skrývat. Stárnutí.

1 05.05.2018

Opět podivně tragicko bláznovské, avšak velmi lidské, přemýšlivé a poeticky podané. A opět mě ta atmosféra vzala. Někteří čtenáři autorčiny knihy odkládají, protože na ně s nima leze depka...mě to množství duší v příběhu baví a jejich tajuplno uchvacuje.

5 20.07.2017

Já mám tyhle nedějové dějovky, obyčejné všednosti a pocitové vztahovky prostě ráda.

Člověk nikdy neví, co a kdy ho semele, ačkoliv ostatním se vaše důvody mohou zdát nicotné, mozek a srdce si to přeberou po svém a uzavřou vás v nepropustném mikrokosmu.

Zase v tom všem mají prsty sudičky či genetika, zase na tom mají podíl autority (nejdříve v podobě rodičů, pak do určité doby učitelů), zase za to trošku můžou sourozenci (nebo jejich absence), zase jsou v tom vrstevníci. Zase je to něco, co se prostě vymyká a bude vymykat naší kotrole a co nás ovlivňuje víc, než bychom chtěli.

3 28.06.2017

Hodnotit tuhle knihu je docela těžké. Před hodnocením jsem si chtěla v knize ještě polistovat a najít ta místa a slova, která mě praštila do očí, a to proto, abych byla konkrétní a lépe se ve svém hodnocení vyjádřila...ale nakonec jsem k hledání slov, vět a úseků (jenž mi přišly zlehčující a podbízivé (snad?) vůči mladému modernímu čtenáři, ačkoliv to přeci Harry vůbec nepotřebuje!) neodhodlala....

Mám Harryho natolik ráda, že si nedostatky tohoto zpracování nechci připouštět. Nemyslím si, že by byla natolik na vině dramatická forma (i když jádro nedostačujícího, avšak bohužel zlehčujícího až zavádějícího charakterizování postav, by zde mohlo být)...možná své udělal přírůstek dvou dalších autorů či snad úbytek původního českého překladatele....

Nezbývá mi, než být vděčná za svědectví z kouzelnického světa podané tímto způsobem, když mi ta sova s pozvánkou do prvního ročníku prozatím nepřišla a nemůžu se o tom všem přesvědčit na vlastní hůlku.

3 15.10.2016

Uvědomila jsem si, že slečnou může být i osmdesátiletá paní. Že být svobodná i v pokročilém věku neznamená být divná. Že tolik záleží na rodině, sourozencích, vrstevnících a všech zkušenostech, až je to děsivé.

Osudy několika neprovdaných žen. Příběh jejich narození, vyrůstání, dospívání a stárnutí je převyprávěn a umělecky zpracován autorkou knihy, avšak k psanému slovu a vyjádření se dostanou i samy hrdinky. K obsahu a směřování knihy výborně ladí přebal, barvy i fotografie hrdinek či jejich prostředí.

Výborná kniha, kterou, jak se říká: "píše sám život" (trošku klišé, ale je to tak).

4 27.07.2016

Až budete chtít utéct ze všedního života a problémů, tak když už ne text, tak rozhodně malby v této knize, vám s tím pomůžou. Je fajn se na chvíli ponořit do jiného světa.

2 21.07.2016

Tahle kniha mi přinesla nejen chvilky odpočinku, ale i napětí a nutnosti o příběhu trošku více přemýšlet, pokud ho chci rozkrýt dříve, než to udělají autorčina slova za mě.

Velmi si vážím žité historie, příběhů obyčejných lidí a nenásilného zachycení proměn životů na německé, židovské i české straně. Černý Petr skáče z jedné strany na druhou a kniha je velmi obohacující už proto, že si uvědomíte, že nikdo neví, kdy a na jaké straně bude.

Obdivuhodně vystavěná koncepce díla i jeho chronologie. Krásný nápad prokládat příběh střípky z historie, které celý děj prohlubují.

Nikdy nevíte, kde se budete cítit doma a na jaké místo si utvoříte tu nejpevnější vazbu. Možná ani nepochopíme, díky čemu. Lidé? Příroda? Osud? Někdo vám dovolí jít žít do nové části státu, moc nepřemýšlíte o tom, jak k ní kdo přišel, utvoříte si tam domov, nikomu neubližujete, místu pomáháte k rozvoji a životu, dokud nepřijdou jiní, s novým nárokem na tento kousek země a vše se otáčí, role se opět mění, oko za oko a zub za zub. Není snad zem nikoho a všech? Jak to ale udělat, aby to fungovalo? Podřídit se a nechtít víc?

V knize pro mě byla překvapivá přítomnost lidské živočišnosti. Touha po druhém pohlaví, slast, moment zapomnění na to, co se okolo děje, nový smysl života a nový život nebo jen prachobyčejná pudovost? Zajímavě to v knize vystupuje v kontrastu s miliony vyprchávajících životů.

13 06.07.2016

Kniha plná myšlenek o životě.

O životě a smrti ("není žádná smrt. je jenom nový začátek, a to ty někde uvnitř víš. jen nás tak vychovali, řekli nám, že smrt je něco strašného, ale není to pravda. když dojdeš na horizont, otevře se nový horizont"), o víře, smyslech života, rozumu a citu ("používej svou mysl, ale nenechávej ji, aby tě ovládala. mysl je šálivá. když něco umíš pojmenovat, neznamená to, že víš, co to je. spousta velmi inteligentních lidí v tom rozdíl nevidí, protože jsou v područí své mysli").

Kniha byla vlastně plná myšlenek o všem, o čem se dá myslet.

Nedělám si iluze, že bych všechny myšlenkové stopy Hany Andronikove byla schopna zachytit a pochopit, ale měla jsem radost, když jsem v knize narazila na slova, která vystihovala i mé úvahy, jen bych je nedokázala tak výstižně pojmenovat a dát jim tak široký kontext, jak tomu dokáže ona, díky svým životním zkušenostem, zcestovalosti, znalostem vědy i víry a množství přátel z nejrůznějších koutů světa a nejrůznějšího smýšlení.

Už pro to, že kniha není založená na dějovosti, ale spíše na úvahách, rozmýšlení a rozjímání, autorčiných myšlenkových činnostech, do kterých se odráží místo a čas, kterými zrovna žije, se kniha nečte jednoduše a musí na ní být to správné duševní rozpoložení.

Autorka umí vystihnout podstatu všemožného a nemožného a zvládne to i s humorem. "buddhisti meditují proto, aby byli úplně prázdní. ale to já nechci, nechci být prázdný. já když medituju, naplní mě ježíš, vstoupí do mě bůh." (...) "buddhisti chtějí být prázdní, aby se stali buddhou, což je jedno a totéž, gregory. když je člověk plný hoven, nevejde se do něj žádný bůh."

4 06.07.2016

Poetika sběru bylin s nádechem osobní, rodinné, vesnické tragédie (?). Při čtení se ve vás bude mísit klid a mír s napětím a strachem (a půjdete si něco natrhat, možná třezalku ;-) ).

nezbývá mi nic jiného, než tiše, osaměle smrdět ve tmě/ jsem ráda, že je tu alespoň jeden člověk, se kterým začínám od začátku, nezašpiněná vzpomínkami/ bolest je vždycky menší, když se jí nepodléhá/ ať člověk zažije cokoliv a pozná kohokoliv, je v tom sám, sám si večer lehá do postele a sám dá ráno pokyn nohám

"Možná bych do té hromady bylin vlezla a umřela tam. Existuje hezčí smrt? Nikdo by mě tam nikdy nenašel. Rozpustila bych se v té pronikavé vůni, seschla bych tam ve tmě na zemi na novinách jako jeden podivný lidský květ. Jak dlouho by to trvalo lípě, a jak dlouho mně? Jaký je vlastně sesychací poměr člověka?"

5 23.06.2016

Tahle kniha mi sedla jako hrnec na p***l.

Čtivé. Všechno dost reálné.

Pokud má člověk sourozence nebo je rodičem sourozenců, někde se v těch třech povídkách prostě najde, i kdyby nakrásno nechtěl.

"Nepamatuju si na jedinou chvilku toho, čemu se říká sourozenecký pouto, nějaké povědomí o tom, že to, co máme my dva spolu, je něco, co s nikým jiným na světě mít nemůžu. My spíš nemáme vůbec nic."

4 07.06.2016

Kniha vlastně splnila mé přání. Chtěla jsem si přečíst něco, co normálně nečtu. Tak....a mám to! Myslím, že zase chvíli budu volit to, co normálně čtu.

7 20.02.2016

Velmi milé, klidné čtení, při kterém má čtenář možnost nahlédnout pod pokličku íránské kuchyně, ale nejen tam, leccos mu kniha prozradí i o uvažování a zvycích člověka z této oblasti, mnoho rysů této kultury pak v průběhu čtení vykrystalizuje díky kontrastu východní kultury s tou západní.

Co na knize velmi oceňuji je, že nám dává možnost trochu se vžít do role někoho, kdo pochází z poněkud problematičtější oblasti jakou je Írán. Jaké to asi je, přestěhovat se do nové země (třeba Ameriky), mít domov vlastně tam i tam, všude a nikde, nosit si v sobě dva tak odlišné prostory, umět jednat s lidmi na obou stranách, psát si na svůj obchod v Americe v angličtině: "Potraviny z Persie" a pod to dotat už jen v perštině "Íránský obchod", protože to už zní mnoha uším hůř, že...

OCHUTNÁVKA
„Nedívejte se mužům do očí. Dívky nezvyšují hlas. Není důvod se zbytečně usmívat. Správné dívky neprovokují. Nedovolte, aby někdo slyšel váš smích.“

„To nejsme my. Totiž to, co ukazovali ve zprávách. Nemohou nám odepřít vše, čeho jsme dosáhli. Historii nelze vymazat. Televize nás démonizuje a ukazuje jenom extremisty. O obyčejné lidi se nezajímá.“

6 20.02.2016

Za tuto knihu jsem ráda. Ano, je to dystopie občas přitažená za uši, ale kniha nabízí spoustu podnětů k tomu, abychom se zamysleli nad křehkostí vztahu mezi našimi osobními životy a internetovým světem. Chvíli mi to dalo, než jsem knize začla "věřit" a vlastně jsem jí nikdy tak úplně "nevěřila". Dlouhou chvíli jsem pak nechápala komentáře na přebalu knihy o propracovanosti vedlejších postav. Jenže ono vykreslit postavy, které se normálně "na živo" s ostatními baví jen pár minut denně a i do této běžné denní komunikace protlačují strohost typu líbí se mi/ nelíbí se mi (smajl/ nesmajl) či by dokonce raději pro efektivnost a přesnost mluvili prostřednictvím čísel...nejde dost rychle. Rozhodně to není kniha, která by mluvila pouze o vlivu sociálních sítí. Je to kniha, ve které autor komplexně uvažuje o vztahu naší osobní a internetové identity, chtíči všech všechno vědět a očekávání druhých, že všechno si vždy a všude přeci můžeme zjistit a máme vědět...jen se to v té dystopii samozřejmě nehezky zvrtne...do totality. Kdo není transparentní a nevíme o každém jeho kroku, není upřímnmý a nejspíš něco skrývá.

Circle je společnost, která přichází s četnými novými technologiemi a možnosti sítě využívá mnohdy na první pohled pro dobro věci, avšak je potřeba zauvažovat, do jaké míry je toto dobro skutečným dobrem (čipy v kostech dětí omezují riziko únosu dítěte/ malé kamerky, velké asi jako nehet u palce, lípnete libovolně kamkoliv, i na list stromu či rákos, a sledujete cokoliv a kdykoliv/ a mnoho dalšího, horšího...) Román v závěru vlastně ukazuje, co by se mohlo stát, když se smíchá politika s internetem.

4 01.01.2016

Kniha po čtenáři opravdu nechce nic jiného, než aby se uvolnil a zasmál. Takže jako oddechovka výborné. Bohužel mé nadšení z knihy postupně mírně klesalo. Asi ji autor mohl ukončit krapítek dřív.

1 28.12.2015